o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání likvidátora JUDr. Josefa Cupky, sídlem Trojanova 342/18, Nové Město, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, č. j. 77 Cm 8/2020–15,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 9 000 Kč [výrok I.] a náhradu nákladů spojených s likvidací společnosti ve výši 3 468,27 Kč, která mu bude vyplacena spolu s odměnou po právní moci usnesení z účtu Městského soudu v Praze [výrok II.].

2. Soud prvního stupně výrok I. rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 5 odst. 1, § 7 odst. 1 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále též jen „nařízení“), tím, že s přihlédnutím k délce a charakteru likvidace, odborné kvalifikaci jmenovaného likvidátora a rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze (např. usnesení ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016) náleží likvidátorovi odměna ve výši 9 000 Kč.

3. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 9 odst. 2 a 3 nařízení tím, že část likvidátorem vyúčtovaných výdajů na likvidaci společnosti nebyla účelně vynaložena či doložena. Soud prvního stupně nepřiznal likvidátorem požadovanou paušální náhradu ve výši 2 000 Kč za administrativní výdaje, neboť likvidátor nedoložil konkrétní výši těchto hotových výdajů. Nicméně při vědomí toho, že pro likvidátora je doložení takovýchto nezpochybnitelných výdajů téměř nemožné (telefon, internet, toner do tiskárny apod.), je podle poznatků soudu prvního stupně na místě přiznat likvidátorovi náhradu těchto výdajů v přiměřené výši 600 Kč. Bylo by nespravedlivé, aby tyto výdaje likvidátor pravidelně nesl ze své odměny. Dále soud neshledal jako účelně vynaložené výdaje částku 2 178 Kč za oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku a částku 4 840 Kč za zpracování a podání daňového přiznání. Soud poukazuje na nadbytečnost zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku v případě nemajetných společností, neboť případné přihlášené pohledávky věřitelů by na stav likvidace neměly vliv, závazky věřitelů by z nulového majetku společnosti nebylo možné uspokojit, k tomu odkazuje na závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 5 Cmo 11/2020. Obdobný závěr platí pro zpracování daňových přiznání za období likvidace, kdy v případě nemajetných společností není k dokončení likvidace a výmazu nemajetné společnosti z obchodního rejstříku třeba předkládat souhlas finančního úřadu s výmazem společnosti. K tomu postačí toliko prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2023, sp. zn. 8 Cmo 77/2023. K likvidátorem dokládanému výdaji na archivaci dokumentů společnosti ve výši 7 000 Kč soud prvního stupně uvádí, že z rozhodovací činnosti je mu známo, že výdaje na archivaci se v obdobných případech pohybují ve výši do 2 000 Kč. Takže jen v této výši jde o výdaj účelně vynaložený, jehož náhradu lze likvidátorovi přiznat. Za účelně vynaložený (a doložený) hotový výdaj shledal soud prvního stupně výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 868,27 Kč, jehož náhradu likvidátorovi přiznal.

4. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorovi přizná „náhradu nákladů likvidace“ v celé požadované výši.

5. Odvolatel argumentuje povinností jednat při likvidaci společnosti s péčí řádného hospodáře. V daném případě postupoval v souladu s § 198 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který mu povinnost oznámit vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům přímo ukládá. Jedná se o „obligatorní, nikoli dispozitivní“ povinnost, jak se mylně domnívá soud prvního stupně. Jde zcela jistě o účelně vynaložený výdaj. To platí i pro výdaje na zpracování účetních výkazů, neboť odpovídající povinnost mu ukládá § 199 o. z. Svoji argumentaci odvolatel blíže rozvíjí a jmenovitě odkazuje na ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze. Odvolatel rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně stran neúčelnosti výdaje za archivaci ve výši 7 000 Kč. Poukazuje na více než 40 usnesení vydaných stejným soudním oddělením soudu prvního stupně, v nichž mu byla náhrada tohoto výdaje v plném rozsahu přiznána. Dodává, že shodně rozhodují i jiná soudní oddělení téhož soudu. Archivace dokumentů je souborem činností, které odvolatel konkrétně rozepisuje. Konečná výše těchto výdajů závisí na jejich předpokládaném rozsahu.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Podle § 9 odst. 2 a 3 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

8. Podle § 4 nařízení jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určí.

9. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a likvidátorem předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích likvidátora (viz zejm. § 195, § 205 a § 207 o. z.).

10. Odvolací soud se tedy zabýval odvoláním předestřenou otázkou výše náhrady hotových výdajů.

11. Odvolacímu soudu je znám obsah stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, Cpjn 203/2023, uveřejněného pod č. 1/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a to v sešitu č. 3/2024 vydaném dne 10. 4. 2024 (dále jen „stanovisko“). Stanovisko sjednocuje rozdílnou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci blíže popsanou v bodu a) jeho odůvodnění. Ze stanoviska se podávají předně tyto závěry:

1) Nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění účinném od 1. 6. 2021 (dále jen „z. v. r.“), nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí.

2) Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.

12. Byť je stanovisko koncipováno primárně ve vztahu k hotovému výdaji vynaloženému ke splnění povinnosti upravené v § 198 odst. 2 o. z., lze předpokládat, že východiska v něm uvedená budou aplikována též při posuzování účelnosti vynaložení dalších hotových výdajů likvidátora. Dovozuje-li Nejvyšší soud, že „nezjistí-li tedy likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu […]“ a že „postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí“, nabízí se logicky otázka, zda by v takovémto případě bylo zapotřebí vynakládat výdaje např. na sestavení zahajovací rozvahy, jak likvidátorovi ukládá § 199 o. z., či účetní závěrky ke dni skončení likvidace dle § 205 odst. 1 o. z. Podle přesvědčení odvolacího soudu Nejvyšší soud prostřednictvím stanoviska apeluje v prvé řadě na likvidátory, aby při likvidaci nemajetných právnických osob nepostupovali ryze mechanicky, ale aby - v poměrech té konkrétní likvidace - vždy pečlivě zvažovali, zda zamýšlený hotový výdaj bude vynaložen účelně. A aby tuto účelnost při vyúčtování hotových výdajů odůvodnili a doložili. Pokud tak neučiní, vystavují se riziku, že neúčelně vynaložený hotový výdaj nakonec ponesou ze svého.

13. Stanovisko je důkazem toho, že se soudní judikatura vyvíjí. Není tak vyloučeno, aby (a to i při nezměněné právní úpravě) byla nejen doplňována o nové interpretační závěry, nýbrž i měněna. Ke změně rozhodovací praxe, zvláště jde-li o praxi nejvyšší soudní instance povolané ke sjednocování judikatury nižších soudů, je ovšem třeba přistupovat opatrně a při posuzování jednotlivých případů je nezbytné hledět na skutečnost, aby nebyl narušen princip předvídatelnosti soudního rozhodování a aby skrze takovou změnu nebyl popřen požadavek na spravedlivé rozhodnutí ve smyslu respektu k základním právům účastníků řízení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08). Ústavní soud zdůrazňuje, že zásada incidentní retrospektivy nových právních názorů vytvořených judikaturními změnami (tj. že změněný právní názor je aplikován i v již probíhajících řízeních) zůstává pravidelně zachována v horizontálních právních vztazích (tj. v nichž jsou adresáty základních práv /svobod/ subjekty soukromého práva ve stejném právním postavení; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 1955/15, nebo ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/14). Konečně, ve výjimečných případech i Nejvyšší soud akceptuje postup, kdy se v řízení aplikují judikaturní závěry překonané jeho sjednocujícím rozhodnutím, pokud účastníci tohoto řízení uplatnili své právo před vydáním sjednocujícího rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 29 ICdo 2/2023).

14. Vztah mezi státem jako nositelem veřejné moci a likvidátory při rozhodování o jejich odměně a náhradě hotových výdajů soudem je vztahem vertikálním (tedy vztahem mezi subjekty, které nejsou ve stejném právním postavení). To je patrné už jen z toho, že v zákonem stanovených případech může být likvidátor do této funkce jmenován i bez svého souhlasu (srov. § 191 odst. 3 a 4 o. z. se zřetelem na závěry vyslovené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2916/2018), navíc s vyloučením možnosti z této funkce odstoupit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2916/2018). Soud poté autoritativně rozhoduje o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, kterého jmenoval (§ 195 o. z.), aniž by sám měl následně právo na náhradu těchto výdajů vůči jiné osobě.

15. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud v poměrech projednávané věci při posuzování účelnosti likvidátorem vynaložených hotových výdajů specifikovaných ve zprávě o průběhu likvidace (již) ze dne 11. 8. 2023 vychází ze své dosavadní, ustálené rozhodovací praxe. V době vynaložení předmětných hotových výdajů likvidátor objektivně nemohl předvídat vydání stanoviska s výše uvedenými závěry. Opačný přístup by v dané situaci vedl k narušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a k popření požadavku na spravedlivé rozhodnutí.

16. Tak předně rozhodovací praxe odvolacího soudu byla ustálena v závěru, že výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku jsou (bez dalšího) účelně vynaloženými, a je tedy na místě jejich náhradu likvidátorovi přiznat (srov. např. usnesení Vrchního soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020). Proto i v poměrech projednávané věci odvolateli náleží odpovídající náhrada ve výši 2 178 Kč.

17. Stejně tak byla rozhodovací praxe odvolacího soudu dosud ustálena v závěru o účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem na účetní služby. Odvolací soud vycházel z toho, že též u právnických osob zrušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z. a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby je zrekonstruoval. Přičemž likvidátor není povinen při provádění likvidace vykonávat veškerou činnost sám. Likvidátor okamžikem svého povolání nabývá působnosti statutárního orgánu a má povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře (srov. § 193 o. z. ve spojení s § 159 odst. 1 o. z.). I pro něj tedy platí, že nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi potřebnými pro výkon veškerých činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1791/2023, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 287/2023). Za účelem provedení záležitostí spadajících do výkonu jeho funkce (např. nezbytných odborných prací v podobě zpracování a vedení účetnictví či vyhotovení daňových přiznání) je tedy nejen oprávněn, ale přímo povinen sjednat jejich provedení třetími osobami, nedisponuje-li sám pro provedení těchto činností potřebnými odbornými znalostmi. Pak by při určení výše náhrady hotových výdajů nemělo jít k jeho tíži, že jejich provedení zadal za úplatu třetí osobě podnikající v předmětném oboru (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. l1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022). V poměrech projednávané věci výdaj ve výši 4 840 Kč za poskytnuté účetní služby společností [právnická osoba] odvolací soud považuje – vycházeje z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – za přiměřený. I v této části tedy odvolací soud odvolateli přitakal.

18. Základním předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 9 odst. 2 nařízení je, že likvidátor vynaložení těchto hotových výdajů jednoznačně specifikuje a doloží. V poměrech projednávané věci likvidátor účtované administrativní výdaje v částce 2 000 Kč nedoložil, jak ostatně správně uzavírá soud prvního stupně. Rozhodovací praxe odvolacího soudu je ustálena v závěru, že není-li likvidátor schopen výdaje tohoto typu blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Přiznání takovéto paušální náhrady by nemělo oporu ve shora zmíněné právní úpravě, v tom je třeba soudu prvního stupně přitakat.

19. Zásadní pochybení odvolatele odvolací soud shledává při zajištění spisové služby pro dokumenty společnosti.

20. Podle § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „ZoA“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

21. Podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).

22. Podle § 3 odst. 4 ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

23. Podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

24. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam. Likvidátor zajistí uchování dokumentů uvedených v odstavci 1 po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

25. Dle přílohy 1 ZoA, jsou obchodní společnosti, družstva (s výjimkou bytových družstev) a notáři povinni uchovávat dokumenty vzniklé z jejich činnosti za podmínek stanovených tímto zákonem. Mezi tyto dokumenty patří např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního a dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, výroční zpráva a účetní závěrky. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

26. V poměrech projednávané věci odvolatel vybral pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (dle § 2 písm. e/ ZoA uvedené v příloze č. 1 ZoA, vzniklé z činnosti společnosti dle § 3 odst. 2 písm. a/ ZoA, § 205 odst. 1, 4 o. z.) společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“). Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však byl a je „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“, dle zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pak „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Předmětem podnikání tedy není vedení spisovny, přičemž povinnost uchovávat dokumenty mají podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 ZoA). Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že [Anonymizováno] nemá žádné živnostenské oprávnění, nedisponuje tedy ani koncesí k vedení spisovny. Jedná se o skutečnosti obecně známé ve smyslu § 121 o. s. ř.

27. Z výše uvedeného nelze než dovodit, že likvidátor nepostupoval s péčí řádného hospodáře (srov. opět § 193 o. z. ve spojení s § 159 odst. 1 o. z.), když k zajištění spisové služby vybral společnost bez odpovídajícího oprávnění k výkonu této podnikatelské činnosti, tedy společnost v tomto směru neoprávněně podnikající (§ 63 odst. 2 písm. c/ zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání). Náhrada výdaje na „archivaci dokumentů“ proto odvolateli v daném případě podle mínění odvolacího soudu vůbec nepřísluší, neboť nejde o výdaj účelně vynaložený ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení.

28. Odvolateli tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 7 886,27 Kč. Ta se sestává z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, z náhrady výdaje za účetní služby ve výši 4 840 Kč a náhrady výdaje za poštovné a správní poplatky ve výši 868,27 Kč.

29. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. jen co do výše náhrady hotových výdajů likvidátora (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), jinak v tomto výroku usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).