o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2022, č. j. 20 Cm 31/2021 - 425,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením zamítl v řadě již třetí návrh na nařízení předběžného opatření v nadepsané věci, jímž se navrhovatel domáhal, aby byla účastnici 1) uložena povinnost zdržet se ve vztahu k třetím osobám právního jednání jménem účastnice 3), tj. společnosti [Jméno advokáta D]. /dále též jen „společnost“/ [výrok I.] a společnosti aby byla uložena povinnost zdržet se právního jednání prostřednictvím účastnice 1), coby jednatelky společnosti [výrok II.]. Dále soud prvního stupně rozhodl o vrácení jistoty ve výši 50 000 Kč navrhovateli po právní moci usnesení [výrok III.].

2. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvádí, že navrhovatel je 50% společníkem společnosti. V nadepsaném řízení se domáhá diskvalifikace jednatelů (účastníků 1/ a 2/) z výkonu funkce dle § 65 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2021 /dále jen „z. o. k.“/. Důvodem pro nařízení navrženého předběžného opatření podle navrhovatele je, že účastnice 1) nezpracovává a nezveřejňuje řádně a včas účetní závěrky, opakovaně i přes výzvy porušuje vůči navrhovateli informační povinnost (o této povinnosti bylo soudem prvního stupně nepravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 30. září 2020, sp. zn. 24 Cm 34/2020), porušuje povinnost péče řádného hospodáře, čímž společnosti a potažmo navrhovateli způsobuje újmu. Porušení péče řádného hospodáře navrhovatel spatřuje zejména v uzavření kupní smlouvy o prodeji nemovitostí ve vlastnictví společnosti ze dne 5. února 2021. Předběžným opatřením nařízeným soudem prvního stupně dne 22. února 2021 bylo společnosti uloženo, aby se zdržela právních jednání týkajících se těchto nemovitostí. Dalším porušením péče řádného hospodáře je převod veškeré realizační činnosti a certifikovaných systémů ISO k 14. říjnu 2020 na společnost [právnická osoba]

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předběžné opatření podle § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, směřuje svými důsledky k ovlivnění chování dotčených osob, k ochraně před jednáním, které bezprostředně hrozí či trvá, a to v době jeho vydání. V daném případě není splněna podmínka naléhavosti úpravy poměrů účastníků (uvedené je zřejmé již z tvrzení navrhovatele, která odkazují na skutečnosti starší jednoho roku). Proto soud návrh zamítl, aniž by se zabýval dalšími předpoklady pro nařízení předběžného opatření.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně navrhovatel podal odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu vyhoví a předběžné opatření nařídí. Současně požaduje ve vztahu k účastníkům 1) a 3) přiznání náhrady nákladů řízení, a to v režimu pasivní solidarity.

5. Odvolatel namítá, že usnesení soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud prvního stupně neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navrhovatelem navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř.).

6. Odvolatel nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že nebyla prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Dle odvolatele je evidentní, že soud prvního stupně nevzal v úvahu všechny navrhovatelem tvrzené skutečnosti a navíc své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. V předchozích návrzích odvolatel poukazoval na dlouhodobé a opakované porušování povinností oběma jednateli společnosti - porušování informační povinnosti dle § 155 z. o. k.; porušování povinnosti péče řádného hospodáře ve vztahu k majetku společnosti, kdy jednatelé dlouhodobě zanedbávají péči o průmyslový objekt č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví společnosti; porušování povinnosti stanovené § 181 z. o. k. ve spojení s § 21a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, týkající se svolávání valné hromady společnosti a následného zveřejňování účetních závěrek ve sbírce listin obchodního rejstříku; opakované právní jednání za společnost bez souhlasu valné hromady v případech spadajících pod § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., konkrétně převedení veškeré realizační činnosti společnosti včetně kompletní certifikace a obchodních zakázek na konkurenční společnost [právnická osoba]. - a k tomu předložil řadu důkazů prokazujících pravdivost jeho tvrzení a potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Nezákonným jednáním jednatelů společnosti, především pak účastnice 1), dochází a bude dále docházet k poškozování společnosti a potažmo majetku a práv odvolatele. S ohledem na argumentaci odvolacího soudu o možném paralyzování společnosti v předchozím usnesení ze dne 14. února 2022, č. j. 14 Cmo 355/2021 - 308, nyní odvolatel navrhuje pozastavení výkonu funkce jednatele jen ve vztahu k účastnici 1).

7. Podle odvolatele se soud prvního stupně zabýval pouze opakovanými porušeními povinností jednatele, tj. (neúspěšným) převodem vlastnického práva k nemovitostem společnosti a (úspěšným) převodem veškeré realizační činnosti, certifikace a obchodních zakázek na zmíněnou konkurenční společnost, když soud prvního stupně explicitně uvedl, že zohlednil pouze skutečnosti, které jsou starší jednoho roku. Soud prvního stupně porušil právo odvolatele na spravedlivý proces, neboť se jeho návrhem dostatečně nezabýval z hlediska zákonem stanovených důvodů opravňujících jeho nařízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01). Z argumentace soudu prvního stupně vyplývá, že by odvolatel musel dopředu vědět všechny budoucí plány jednatelky [Jméno advokáta B]. Předběžné opatření má zajistit, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2019, sp. zn. 14 Cmo 98/2019). Odvolatel v řízení opakovaně upozorňoval na porušování povinností zejména jednatelky [Jméno advokáta B], a že z její strany k takovémuto závadnému jednání opět dojde. Uvedením shora zmíněných příkladů se odvolatel snažil prokázat, že jednání [Jméno advokáta B] je kontinuální, nejedná se o náhodný exces a potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení je zcela na místě. Jednatelé odvolateli soustavně odmítají poskytnout jakékoli informace o hospodaření společnosti a účelově spolupracují ve shodě toliko s druhou společnicí [Anonymizováno]. V důsledku neplnění informační povinnosti ve vztahu k odvolateli v této chvíli ve společnosti neexistuje kontrolní mechanismus, který by jednatelům, především [Jméno advokáta B], v této závadné činnosti zabránil. Odvolatel se snaží zvrátit jednání, kterým došlo k poškození společnosti, proto má zájem na tom, aby shora uvedená jednatelka společnosti nemohla tuto snahu zmařit.

8. Po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení dle § 212 o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání proti výrokům I. a II. napadeného usnesení je důvodné. Ve vztahu k výroku III. důvodné není.

9. Odvolací soud znovu poukazuje na § 102 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

10. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

11. Podle ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu s ohledem na citovanou právní úpravu musí být pro nařízení předběžného opatření současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. Je třeba zdůraznit, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy mezi účastníky. Předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje však, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného na www.usoud.cz.

12. K tomu je třeba stran druhého z uvedených předpokladů dodat, že pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupného na www.nsoud.cz).

13. V poměrech projednávané věci odvolatel v návrhu na nařízení daného předběžného opatření ze dne 7. dubna 2022 snáší argumentaci k porušování povinností při výkonu funkcí jednatele společnosti zejména účastnicí 1). Argumentuje porušováním informační povinnosti dle § 155 z. o. k., porušováním povinnosti stanovené § 181 z. o. k. ve spojení s § 21a zákona o účetnictví, týkající se včasného sestavování účetních závěrek, svolávání valné hromady společnosti k jejich schválení a jejich následného zveřejňování ve sbírce listin obchodního rejstříku. S tím souvisí namítané zamezení řádného výkonu kontrolní činnosti ze strany odvolatele. Argumentuje převodem nemovitostí společnosti, které tvoří podstatnou část jejího jmění, na společnost [právnická osoba], a to bez souhlasu valné hromady předepsaného § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., dále bezúplatným převodem veškerých certifikovaných systémů dle norem ISO a EN a kvalifikovaných postupů při svařování WPQR na společnost [právnická osoba]., čímž ve spojení s převodem veškeré realizační činnosti na zmíněnou společnost fakticky došlo k zastavení výrobní činnosti, tu společnost bez příslušné certifikace ani vykonávat nemůže. Společnost tak ztratila konkurenceschopnost na relevantním trhu a vůbec nástroj pro svoji podnikatelkou činnost. Argumentuje tím, že 50% společnice [Anonymizováno], která je jediným společníkem a jednatelkou společnosti [právnická osoba]., společnost fakticky řídí prostřednictvím jednatelky [Jméno advokáta B], ta je přítelkyní jejího syna. Vyjadřuje obavu z pokračování porušování povinností jednatelky [Jméno advokáta B] a z dalšího poškozování společnosti a potažmo odvolatele jako jejího společníka. Tuto argumentaci odvolatel obsáhle rozvádí na stranách 5 až 19 návrhu, včetně toho, jak vytýkané porušování povinností negativně dopadá do poměrů společnosti, zejména její podnikatelské činnosti.

14. Soud prvního stupně vystavěl odůvodnění zamítavých výroků přezkoumávaného usnesení na nesplnění druhého ze shora uvedených předpokladů, přičemž v tomto směru bez dalšího vyšel ze samotných tvrzení odvolatele, aniž by se zabýval předloženými listinami. Dovodil, že tvrzení odvolatele odkazují na skutečnosti starší jednoho roku, takže nejde o ochranu před jednáním, které v době rozhodnutí bezprostředně hrozí či trvá, proto není potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků dána. Druhým z předpokladů, tj. osvědčením nároku uvedeného ve věci samé, se soud prvního stupně již nezabýval.

15. Odvolací soud má za to, že závěr soudu prvního stupně o absenci potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků řízení je přinejmenším předčasný.

16. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil samotná shora připomenutá tvrzení odvolatele, když uzavírá, že už jen podle nich nejde (ani) o trvající závadné jednání. Soud prvního stupně patrně nevěnoval těmto tvrzením patřičnou pozornost. Odvolatel argumentuje trvajícím porušováním informační povinnosti dle § 155 z. o. k., trvajícím porušováním povinnosti stanovené § 181 z. o. k. ve spojení s § 21a zákona o účetnictví, trvajícím zamezením řádného výkonu kontrolní činnosti, trvajícím vyvedením certifikovaných systémů společnosti, jakož i veškeré její realizační činnosti, přičemž tento stav je ve společnosti podle odvolatele zejména jednatelkou [Jméno advokáta B] neoprávněně udržován. K tomu odvolatel snáší obsáhlou argumentaci o trvajícím dopadu tohoto stavu do poměrů společnosti a potažmo i poměrů odvolatele, jakožto jejího 50% společníka. Je tedy evidentní, že se soud prvního stupně s touto argumentací odvolatele řádně nevypořádal. A jelikož soud prvního stupně postavil své rozhodnutí pouze na shora uvedeném závěru, že odvolatel netvrdil (ani) relevantní trvající závadné jednání a nezabýval se podrobněji argumentací odvolatele, předloženými listinami, ani splněním dalšího z výše uvedených předpokladů pro nařízení předběžného opatření, nezbylo odvolacímu soudu než odvoláním napadené usnesení ve výrocích I. a II. zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

17. K odvolatelem požadované změně usnesení soudu prvního stupně tak, že by odvolací soud sám nařídil požadované předběžné opatření, je nutné poukázat na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, dostupném na www.usoud.cz. Taková změna by byla v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

18. Výrok usnesení soudu prvního stupně o vrácení složené jistoty ve výši 50 000 Kč odpovídá § 12 odst. 3 z. ř. s., podle něhož se složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, nevyžaduje, jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného. Z § 65 odst. 1 z. o. k. výslovně vyplývá, že řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z funkce lze zahájit i bez návrhu. Pak lze v takovém řízení i bez návrhu nařídit předběžné opatření, jak stanoví § 12 odst. 1 z. ř. s. Důvod ke složení zmíněné jistoty tedy není dán a soud prvního stupně ve výsledku správně rozhodl o jejím vrácení odvolateli. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v této části jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. V dalším řízení soud se soud prvního stupně ve světle shora podaného výkladu řádně vypořádá s argumentací navrhovatele k potřebě navržené zatímní úpravy poměrů účastníků řízení, a pokud následně dojde k závěru, že tuto potřebu navrhovatel prokázal, bude se zabývat tím, zda navrhovatel osvědčil nárok, kterého se zamýšlí domáhat návrhem ve věci samé. Následně soud prvního stupně znovu rozhodne o předmětném návrhu na nařízení řešeného předběžného opatření.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé podle § 145 o. s. ř.