o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, č. j. 2 Nc 1296/2024-13,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, ve znění: „[tituly před jménem] [jméno FO], dat. nar. [Datum narození advokáta B]), se ukládá zdržet se dispozice s podílem či jakoukoliv jeho částí ve společnosti [Jméno advokáta C]., IČO: [IČO], sídlem [Adresa advokáta C] (dále též jen MVD), zejména tento podíl rozdělit, zcizit či zatížit jakýmkoliv právem, a to do právní moci rozhodnutí ve věci samé, Z. R. se ukládá zdržet se výkonu všech práv společníka souvisejících s podílem v MVD, zejména hlasovat na valné hromadě MVD, a to do právní moci rozhodnutí ve věci samé, MVD se ukládá zdržet se výkonu všech práv společníka souvisejících s podílem ve společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen MOVI) ve výši 99 %, zejména hlasovat na valné hromadě MOVI, a to do právní moci rozhodnutí ve věci samé“ (výrok I.), dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.), o vrácení složené jistoty ve výši 50 000 Kč navrhovatelce po právní moci tohoto usnesení (výrok III.), vyzval navrhovatelku ke sdělení bankovního spojení pro účely vrácení jistoty (výrok IV.), a uložil navrhovatelce poplatkovou povinnost ve výši 1 000 Kč (výrok V.)

2. Soud prvního stupně uvedl, že má za osvědčené následující skutečnosti:

- podle stavu zápisu v obchodním rejstříku byla jediným společníkem MVD společnost [Anonymizováno]. (zapsáno [Anonymizováno], vymazáno [Anonymizováno]), dále společnost [Anonymizováno] (zapsáno [Anonymizováno], vymazáno [Anonymizováno]), dále [tituly před jménem] [jméno FO] (zapsáno [Anonymizováno], vymazáno [Anonymizováno]) a konečně Z. H. (zapsáno [Anonymizováno]),

- u zdejšího soudu je pod sp. zn. 79 Cm 59/2009 vedeno řízení, ve kterém se [jméno FO] za účasti MVD a MOVI domáhá určení vlastnictví k obchodnímu podílu v MOVI (usnesení č.j. 79 Cm 59/2009-517 ze dne 15. 3. 2024). Z výpovědi [jméno FO] v řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 59/2009 (č. l. 483-484) vyplynulo, že nějaké listiny si pan [jméno FO] a pan [jméno FO] schovávali u pana [jméno FO], které z něj následně „vytáhli“,

- dne 14. 2. 2006 byla podepsáno smlouva o převodu podílu v MVD. Převodcem byla společnost [Anonymizováno], za kterou smlouvu podepsal [tituly před jménem] [jméno FO] jako předseda představenstva, a nabyvatelem byl [jméno FO] (smlouva o převodu podílu ze dne 14. 2. 2006 a úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno]),

- na základě smlouvy o převodu podílu ze dne 7. 12. 2023 měl [jméno FO] převést obchodní podíl v MVD na [Jméno navrhovatelky]. (smlouva o převodu podílu ze dne 7. 12. 2023),

- z dopisu [jméno FO] adresovanému [jméno FO] vyplývá, že jedna obálka schovaná u [jméno FO] obsahovala smlouvu o převodu podílu v [Anonymizováno] na pana [jméno FO] „což bylo tenkrát myšleno tak, že jde o zajištění, kdyby Střelec nevrátil obchodní podíl zpět“ (dopis ze dne 7. 11. 2023).

3. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatelka má v úmyslu se domáhat jednak „určení vlastnictví Podílu v MVD, „eventuálně“ včetně vyslovení neplatnosti všech smluv o převodu Podílu na MVD, „alternativně“ neplatnosti převodů Podílu na MVD, a to převodu ze společnosti [Anonymizováno]. na společnost [Anonymizováno], převodu ze společnosti [Anonymizováno] na [tituly před jménem] [jméno FO] a převodu z [tituly před jménem] [jméno FO] na Z. H.

4. S ohledem na judikaturní závěry, že za platnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, bylo možno obchodní podíl vydržet jako věc movitou, tedy v tříleté vydržecí době (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005 ), nelze mít podle soudu prvního stupně za to, že by navrhovatelka osvědčila nárok ve věci samé (vlastnictví podílu v MVD), když mezi lety 2006 a 2023, tj. po dobu sedmnácti let, předmětný obchodní podíl držely čtyři různé subjekty (viz stav zápisu v obchodním rejstříku). Dále je otázkou, zda navrhovatelkou předloženou smlouvou o převodu podílu ze společnosti [Anonymizováno]. na pana [jméno FO] ze dne 14. 2. 2006 došlo k převodu vlastnického práva, neboť není zřejmé, jaká byla vůle stran, když podle tvrzení samotné navrhovatelky šlo pouze o uschovanou „pojistku“, která měla sloužit až při „selhání [právnická osoba]“.

5. Soud prvního stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, neboť dospěl k závěru, že navrhovatelka neosvědčila důvodnost nároku ve věci samé, přičemž jestliže není osvědčena důvodnost nároku ve věci samé, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno. Za této situace se soud prvního stupně již dále nezabýval otázkou, zda navrhovatelka osvědčila „naléhavost potřeby k zatímní úpravě“.

6. Soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), o vrácení jistoty podle § 75b odst. 4 o. s. ř., a o uložení poplatková povinnosti podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

7. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jí požadované předběžné opatření nařídí.

8. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval otázkou, zda navrhovatelka osvědčila naléhavost potřeby zatímně upravit poměry účastníků, ale zabýval se otázkou vydržení podílu. Argumentaci soudu prvního stupně, že „nelze mít za osvědčené že v průběhu let, kdy došlo k převodu podílu MVD mezi [Anonymizováno] na [tituly před jménem] [jméno FO], nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k podílu“, považuje za nesprávnou, neboť je toho názoru, že její procesní povinností vůbec nebylo osvědčovat negativní skutečnost, tedy to, zda nemohlo dojít k vydržení podílu. Soud prvního stupně na jedné straně, přes žalobkyní tvrzené a doložené skutečnosti, a i bez jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, presumuje dobrou víru a vydržení vlastnictví předmětného podílu na straně určitých osob, na druhé straně zpochybňuje převod podílu ze společnosti [Anonymizováno] na pana [jméno FO]. K odvolání přiložila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1325/2020.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 74 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (odstavec 1). Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu (odstavec 2). Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak (odstavec třetí).

11. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

12. Pro nařízení předběžného opatření tak musí být současně splněny dva základní předpoklady – jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok (srov. např. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01).

13. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněné pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. V dané věci jde o návrh na nařízení předběžného opatření, které má být nařízeno před zahájením řízení podle ust. § 74 odst. 1 o. s. ř., proto musí být z návrhu na jeho nařízení zřejmé, jakou žalobu hodlá navrhovatelka po jeho nařízení podat, aby byl definitivně vyřešen spor mezi všemi účastníky prostřednictvím této žaloby, a řízení na jejím základě zahájeného. Teprve tehdy může soud při nařízení předběžného opatření navrhovatelce zároveň podle § 76 odst. 3 o. s. ř. uložit, aby návrh na zahájení řízení ve lhůtě, kterou jí určí, podala.

15. S ohledem na řečené bylo při posuzování důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření primárně na místě zabývat se otázkou jakou žalobu hodlá navrhovatelka po jeho nařízení podat a vůči komu se bude svého nároku domáhat.

16. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že žalobní petit (údaj o tom, čeho se žalobce domáhá) může obsahovat i několik požadavků, jak má soud rozhodnout, žalobce může požadovat, aby bylo rozhodnuto o více právech (jde o tzv. objektivní kumulaci), nebo může některá svá práva uplatnit formou tzv. eventuálního petitu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4223/2010 a ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2550/2020), nebo tzv. alternativního petitu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4123/2009). V případě, že žalobce podá žalobu proti více osobám (žalovaným), musí být ze žaloby mimo jiné patrno, jaké vůči každé z nich uplatňuje požadavky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2042/2010).

17. Navrhovatelka, jak plyne z návrhu na nařízení předběžného opatření, má „záměr podat ve stanovených lhůtách návrh na zahájení řízení ve věci samé, a to žalobu na určení vlastnictví Podílu na MVD, eventuálně včetně vyslovení neplatnosti všech smluv o převodu Podílu na MVD, alternativně neplatnosti převodů Podílu na MVD, a to převodu ze společnosti [Anonymizováno] na společnost [Anonymizováno], převodu ze společnosti [Anonymizováno] na [tituly před jménem] [jméno FO] a převodu z [tituly před jménem] [jméno FO] na Z. H.“ (dále též jen „žaloba“).

18. Odvolací soud dospěl k závěru, že z takto navrhovatelkou formulovaného petitu žaloby – posuzováno i podle obsahu podání v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3583/2021) - není (beze všech pochybností) zřejmé, čeho konkrétně se po nařízení předběžného opatření navrhovatelka hodlá domáhat. Tedy, zda se jedná o žalobu s eventuálním a alternativním petitem, či zda navrhovatelka užitím slova „alternativně“ míní další možnou alternativu určovací žaloby, jíž se podle ní stejně tak může domáhat svého nároku v řízení o věci samé.

19. Ke shledanému nedostatku navrhované žaloby je třeba uvést, že určení předmětu řízení ve věci samé je plně věcí navrhovatelky, a soud není oprávněn zvažovat, jakou žalobu by navrhovatelka měla podat, a potažmo jí při nařízení předběžného opatření ukládat podání žaloby, kterou podle jejího návrhu pokládá (z několika možných) za vhodnou (§ 76 odst. 3 o. s. ř.). Takový postup by byl porušením zásady rovnosti účastníků řízení (viz čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, § 18 odst. 1 o. s. ř.).

20. A není-li tak z návrhu na nařízení předběžného opatření zřejmé, čeho konkrétně se navrhovatelka hodlá v řízení o věci samé domáhat, nejenže není možno (jednoznačně) odpovědět na (související) otázku, týkající se vymezení okruhu účastníků (takového) řízení, na jejímž vyřešení je závislé i účastenství v této věci (§ 74 odst. 2 o. s. ř.), ale za tohoto stavu nelze ani učinit závěr o osvědčení nároku ve věci samé, což je, jak již bylo uvedeno výše, prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření.

21. Námitku odvolatelky, že se soud prvního stupně nezabýval jí tvrzenou potřebou zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, neshledal odvolací soud důvodnou, k čemuž se odkazuje na odstavec 12 tohoto rozhodnutí.

22. Vzhledem ke všemu uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné, ale z jiných důvodů. A podle uvedeného zákonného ustanovení je potvrdil jako věcně správné i v závislých výrocích II. až V.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ovšem s přihlédnutím k tomu, že v něm úspěšným účastníkům 1) a 2) žádné náklady nevznikly.