o zaplacení 4 485 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 79 Cm 3/2022-422,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od placení soudního poplatku za odvolání.

2. Soud prvního stupně usnesení odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a blíže specifikovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu tím, že žalovaná věrohodně neodložila své aktuální majetkové poměry. Soud tak nemohl posoudit, zda je v jejích možnostech zaplatit soudní poplatek za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 79 Cm 3/2022-332. Tímto rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve prospěch majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalobkyně B]. (dále jen „dlužník“) vypořádací podíl ve výši 2 729 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 34 646,20 Kč; v rozsahu 1 756 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a žalované byla uložena povinnost zaplatit státu náhradu 60,85 % jím placených nákladů řízení, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání a současně požádala o osvobození od placení odpovídajícího soudního poplatku. Žalovaná ve vyplněném „Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce“ (dále jen „prohlášení“) uvedla údaje, které soud prvního stupně rozporuje. Jde o vzájemně si odporující částky uvedené v prohlášení a přiznání k dani z příjmů za rok 2022, konkrétně výši příjmů z podnikání po odečtení daně 48 000 Kč a ročního úhrnu čistého obratu 29 948 000 Kč. Soud prvního stupně poukazuje na zlepšující se výsledky hospodaření žalované a na to, že právní stanovisko ze dne 23. 9. 2019 je pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků nepřípadné, neboť poměry žalované se od té doby změnily – došlo k naplnění podmínek sjednaných v notářské úschově a zamítnutí žaloby na určení neplatnosti postoupení pohledávky. Námitka žalované, že jí od roku 2022 z důvodu nařízeného předběžného opatření a zrušení účtu bylo znemožněno provádět podnikatelskou činnost, není důvodná. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 14 Cmo 232/2022-145, jímž bylo předběžné opatření nařízeno (dále jen „usnesení o nařízení PO“), nebylo žalované zakázáno vykonávat ekonomickou činnost, resp. podnikatelskou činnost za účelem dosažení zisku, nýbrž toliko disponovat s finančními prostředky v konkrétní výši nacházející se na konkrétním bankovním účtu, vydané z notářské úschovy notáře [jméno FO]. Žalované nic nebránilo v tom, aby si zřídila nový bankovní účet. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neposkytla údaje, které by dávaly věrný a ucelený obraz o jejích majetkových poměrech, neosvědčila tvrzenou tíživou finanční situaci. Nebylo tedy možné uzavřít, že by nebylo v jejích možnostech soudní poplatek za odvolání zaplatit.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, a aby byla osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek za podané odvolání.

4. Odvolatelka předně vytýká soudu prvního stupně nedostatek v rozlišování pojmů „příjmy“, „výnosy“ a „obrat“, z čehož následně soud dospěl k chybnému závěru, že částky uváděné v prohlášení a přiznání k dani z příjmů za rok 2022 nekorespondují. Částka inkasovaná z notářské úschovy za postoupení pohledávky od společnosti [právnická osoba], a. s. sice byla příjmem již v roce 2018, ale stala se výnosem až v roce 2022, kdy došlo ke zdanění. O nesprávné právní posouzení jde i v případě závěru soudu, že dochází k lepším výsledkům hospodaření žalované. Žádost o osvobození od soudního poplatku byla podána z důvodu neexistence reálných příjmů a disponibilních finančních prostředků na účtu žalované, který byl nejprve zcela zablokován a následně bankou zrušen. Zvyšující se hospodářský výsledek z důvodu reálné nečinnosti podniku žalované, a tudíž minimálních nákladů, je pouze teoretickou hodnotou, která reálně nevypovídá nic o tom, zda má žalovaná finanční prostředky na úhradu soudního poplatku. Soud zřejmě nevnímá základní rozdíly mezi jednoduchým a podvojným účetnictvím, v jehož soustavě žalovaná účtuje. Odvolatelka, aniž by rozporovala změnu okolností popsaných v právním stanovisku [tituly před jménem] [jméno FO], vysvětluje, proč jsou příjmy roku 2018 současně výnosy až roku 2022. V neposlední řadě poukazuje na fakt, že neustálé ataky a přemrštěné nároky žalobce reálně neumožňují žalované vykonávat podnikatelskou činnost. Soudem odkazované nařízené předběžné opatření bylo [právnická osoba] chybně vyhodnoceno jako exekuční příkaz, je tak bankou v jejím systému veden, což vedlo ke zrušení bankovního účtu žalované a nemožnosti otevřít si jakýkoli jiný bankovní účet i přes opakované urgence ze strany žalované. Chybný postup banky tak zamezil žalované možnost získat bankovní financování na připravované realitní projekty, protože ve sdíleném systému bank byla evidována exekuce na účet žalované a nikoli „pouze“ předběžné opatření. V důsledku toho má žalovaná v majetku pouze nedobytnou půjčku vůči společnosti [právnická osoba]

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícímu závěru.

6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Předpokladem pro osvobození od placení soudních poplatků dle shora citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. je splnění tří kumulativních podmínek. Účastník řízení musí o osvobození od soudních poplatků požádat, zároveň musí doložit poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

8. Z judikatury Nejvyššího soudu se k otázce osvobození od soudních poplatků podává, že:

- soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem. Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných, resp. zbytečných žalob. Osvobození účastníka od soudních poplatků je možné pouze tehdy, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy plně na soudu, jak sám zváží reálné možnosti žadatele poplatek uhradit, a to bez ohrožení základních potřeb, aby případná úhrada poplatku (její nemožnost) nepředstavovala překážku možnosti obrany jeho práva. Tato posibilita je plně v pravomoci soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 243/98). Nejde tedy o zákonný nárok účastníka (poplatníka soudních poplatků), nýbrž pouze možnost osvobození od soudních poplatků, přičemž je v zájmu účastníka maximálně podrobně a konkrétně uvést své celkové majetkové a sociální poměry; k tomu slouží dobře srozumitelné a jednoznačně návodné Prohlášení;

- žadatel o osvobození od soudního poplatku je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat (verifikovat) své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti;

- rozhodnutí o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků pak vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o majetkových a sociálních poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel; soud žadateli zašle k jeho žádosti o osvobození shora uvedené prohlášení;

- není však úkolem soudů, aby vyvinuly další zvláštní úsilí ke zjišťování poměrů účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku, žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. To ostatně plně odpovídá i koncepci platného občanského soudního řádu, z níž plyne, že (v zásadě) je na účastníku řízení, aby si svá práva střežil,

- pouhé tvrzení účastníka řízení, že nemá k dispozici finanční prostředky, nemůže představovat důkaz o majetkových poměrech. Osvobození od soudních poplatků lze přiznat, jen odůvodňují-li to poměry účastníka. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje. Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu;

- účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Při posouzení majetkových poměrů navíc nelze zohledňovat okolnost, že je žadatel povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům. Z žádného zákonného ustanovení totiž nevyplývá, že úhrada jakýchkoliv jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku, a že o splnění poplatkové povinnosti vůči státu lze uvažovat až poté, co budou veškeré ostatní platební povinnosti stěžovatele zcela či alespoň zčásti splněny. Závazky účastníka, např. v podobě jej zatěžující exekuce, totiž mohou jít leda k jeho tíži.

9. Za mnohá srov. např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, 3/2018, pod č. C 16390, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2561/2015, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 663/2014, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, a ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2127/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 825/06, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000, a ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12.

10. Z obsahu spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Stěžejní v projednávané věci je, že se žalobkyně z titulu insolvenční správkyně dlužníka ve věci samé domáhá zaplacení částky 4 485 000 Kč z titulu vypořádacího podílu. Dlužník byl společníkem žalované s 15% podílem. S ohledem na prohlášení konkursu se stal podíl uvolněným, dlužníkovi vznikl vůči žalované nárok na vyplacení vypořádacího podílu, jenž nebyl do jeho majetkové podstaty zaplacen. Žalovaná nepopírá existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu dlužníkovi, ani existenci uvedené pohledávky, nesouhlasí však s požadovanou výší a má za to, že odpovídající je toliko částka 1 457 839 Kč. Jediným zjištěným majetkem žalované byla pohledávka ve výši 123 157 666,91 Kč za společností [právnická osoba]. přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 10526/2017 pod pořadovým číslem P17, kdy v průběhu insolvenčního řízení byla uvedená pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba] za úplatu 29 900 000 Kč, která byla složena do notářské úschovy. V době podání žaloby bylo z této částky již vydáno 20 930 000 Kč (dne 27. 4. 2018), zbývající částka 8 970 000 Kč zůstala v notářské úschově. V průběhu řízení pak došlo k vydání částky 4 485 000 Kč dne 26. 4. 2022 žalované a dne 3. 8. 2022 jí byla vydána i zbývající částka v téže výši. Soud prvního stupně pak ve věci vydal shora uvedený rozsudek, proti němuž podala žalovaná odvolání a současně požádala o osvobození od úhrady soudního poplatku za odvolání.

11. Pro případ posouzení, že odvolání směřuje dle svého obsahu jen proti výrokům I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 79 Cm 3/2022-332, činí soudní poplatek za odvolání 136 450 Kč. Jinak by činil z celého předmětu řízení 224 250 Kč.

12. V prohlášení žalovaná uvedla, že její příjmy byly za rok 2022 ve výši 48 000 Kč, za rok 2021 ve výši 18 430 Kč a za rok 2020 ve výši 8 099 Kč. Žalovaná nevlastní žádné movité ani nemovité věci, nemá žádný zůstatek na účtu, ani bankovní účet. Vlastní pohledávku z půjčky společnosti [právnická osoba] ve výši 10 000 000 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že půjčka byla této společnosti „zabrána“ na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2023, č. j. 73 T 2/2022-4611, je tedy nedobytná. Dále uvedla, že na základě usnesení o nařízení PO Komerční banka zrušila žalované bankovní účet. Žalovaná nedisponuje žádnými finančními prostředky a od roku 2022 nemůže z důvodu nařízeného předběžného opatření a zrušení účtu vykonávat žádnou ekonomickou činnost. Co do příjmů ve výši 29,9 milionů odkazuje na právní stanovisko a svou argumentaci v projednávané věci. K prohlášení žalovaná přiložila tři daňová přiznání za roky 2022, 2021 a 2020. V právním stanovisku ze dne 23. 9. 2019 k prodeji pohledávky ve výši 114 998 389,68 Kč za společností [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba] a. s. advokát [tituly před jménem] [jméno FO] (mimo jiné) uvádí, že z této ceny byla žalované vyplacena částka 20 930 000 Kč. Zbývající částka 8 970 000 Kč je deponovaná v notářské úschově a její výplata je závislá na splnění podmínky sjednané v notářské úschově, tedy až bude pohledávka pravomocně uznána za zjištěnou insolvenčním správcem v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 90 INS 10526/2017, k čemuž dosud nedošlo. Pohledávka byla insolvenčním správcem popřena, společnost [právnická osoba] a. s. podala incidenční žalobu. Dále je zde poukázáno na skutečnost, že postoupení pohledávky bylo zpochybněno minoritním společníkem žalované, společností [právnická osoba], která postoupení napadla žalobou na určení neplatnosti. Řízení je vedeno u Krajského soudu v Praze pod 73 Cm 4/2019.

13. Vedle shora uvedených skutečností odvolací soud při posuzování důvodnosti odvolání vzal v potaz i to, že žalovaná k odvolání proti v záhlaví uvedenému usnesení přiložila e-mailovou korespondenci s [právnická osoba]., z níž se podává, že skutečným důvodem zrušení bankovního účtu žalované byl dlouhodobý nepovolený debet bez úhrady mínusové částky. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná byla založena za účelem nabytí pohledávky ve výši 123 157 666,91 Kč za společností [právnická osoba]., jiný významný majetek nevlastnila, podnikatelskou činnost nevyvíjela. Za postoupení této pohledávky obdržela v roce 2018 částku 20 930 000 Kč z celkové výše úplaty 29 900 000 Kč. Jak odvolací soud uvádí již v usnesení o nařízení PO, předběžné opatření se týká jen jedné poloviny z částky 8 970 000 Kč deponované ještě v roce 2022 v notářské úschově. Částka 4 485 000 Kč byla odvolatelce z notářské úschovy vydána dne 26. 4. 2022, druhá částka ve stejné výši dne 3. 8. 2022. Odvolatelka neobjasňuje, jak přinejmenším s prostředky vydanými roce 2022 v rozsahu převyšujícím částku postiženou usnesením o nařízení PO naložila. Proč odvolatelka tyto prostředky, jak tvrdí, nyní nemá k dispozici pro úhradu předpokládaných nákladů v té době již zahájeného soudního řízení, včetně nyní řešené poplatkové povinnosti. Navíc, připravuje-li žalovaná podle svých slov k realizaci „realitní projekty“, pak lze předpokládat, že po vyjasnění - opět jen odvolatelkou tvrzené - diskrepance v chápání rozdílu mezi předběžným opatřením a exekucí ze strany banky bude v jejích možnostech si přinejmenším z externích zdrojů obstarat prostředky k úhradě řešeného soudního poplatku. Odvolací soud přitakává soudu prvního stupně v tom, že odvolatelkou poskytnuté údaje o jejích majetkových poměrech nelze považovat za dostatečné, úplné a věrohodné. Své majetkové poměry ve shora uvedeném kontextu odvolatelka řádně nedokládá. A soud nemá povinnost po důkazech o jejích majetkových poměrech pátrat. Na osvobození od soudního poplatku není právní nárok, jede o benefit, ke kterému soud přikročí jedině ve výjimečných případech za splnění shora uvedených předpokladů. Soudu prvního stupně nelze vytknout, že za dané situace žádosti odvolatelky nevyhověl. Důvod ke změně či zrušení jeho rozhodnutí odvolací soud neshledal.

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního potvrdil (§ 219 o. s. ř.).