o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání 2. a 5. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2022, č. j. 83 Cm 569/2020-123,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením společnost [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] (dále též jen „společnost“) zrušil a nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování ze skutkového zjištění, že společnost v současné době nevyvíjí žádnou činnost, nemá plně obsazen statutární orgán a poslední tři valné hromady, které měly jednat i o zrušení společnosti a její likvidaci, nebyly schopny přijmout rozhodnutí pro absenci 2. a 5. účastníka.

3. Věc posuzoval podle § 93 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a dovodil, že na straně navrhovatelů v postavení společníků společnosti je dán právní zájem na podaném návrhu, neboť pro ně plynou ve vztahu ke společnosti určité povinnosti. Za stavu, kdy činnost společnosti je paralyzována rozpory účastníků, nemají z účasti na společnosti odpovídající prospěch. Na základě tvrzení účastníků v jejich podáních, založených ve spise i prezentovaných pro jednání soudu, dospěl k závěru, že mezi společníky společnosti jsou rozpory, které lze posoudit jako nepřekonatelné. 2. a 5. účastník sami uvedli, že rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace mohli zabránit pouze tím, že se na svolané valné hromady nedostavili a tím způsobili, že tyto valné hromady nebyly schopny přijmout rozhodnutí. Za stavu, kdy vůle podstatné většiny společníků, prezentovaná v jejich vyjádřeních, kterou 2. a 5. účastník ani nezpochybňují, jednoznačně směřuje ke zrušení společnosti a nařízení její likvidace, lze předpokládat, že pokud soud návrhu na zrušení společnosti a nařízení její likvidace nevyhoví, každá další svolaná valná hromada bude mít na programu zařazen bod, týkající se přijetí rozhodnutí o zrušení společnosti a její likvidaci, tedy rozhodnutí, kterému budou 2. a 5. účastník obstrukcemi, které nepopírají, bránit. Společnost bude tedy i nadále prázdnou schránkou, neschopnou vykonávat svojí činnost a plnit své zákonné povinnosti. Soud prvního stupně proto společnost podle § 93 písm. c) z. o. k. s odkazem na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017, zrušil. O osobě likvidátora rozhodl podle § 191 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), o nákladech řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání 2. a 5. účastník. Navrhují zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Namítají, že není splněna žádná z podmínek pro zrušení společnosti s likvidací dle § 93 z. o. k. V dané věci jde toliko o nemožnost přijmout konkrétní usnesení o zrušení společnosti s likvidací, nemožnost přijetí jakéhokoliv jiného rozhodnutí či činnosti společnosti prokázána nebyla. Jde tak o odlišnou situaci od situace, rozhodované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017. Odvolatelé opakovaně uvedli, že jsou připraveni účastnit se valné hromady společnosti v případě, nebude-li na program jednání zahrnuto rozhodování o zrušení společnosti. V řízení nebyl zjištěn jakýkoliv rozpor co do další podnikatelské činnosti společnosti, volby jednatelů či jiných vnitřních či vnějších záležitostí společnosti. Jediným prokázaným rozporem je rozpor mezi společníky v otázce, zda má dojít ke zrušení společnosti. Jeho důvodem je dle názoru odvolatelů porušování povinnosti jednatelů, kdy tito dosud nepředložili společníkům žádný podnikatelský plán a žádný návrh výkonu podnikatelské činnosti společnosti. Společnost má vůči svému jednateli pohledávku z titulu povinnosti nahradit způsobenou újmu. Dosáhli-li by přitom jednatelé společnosti jejího zaplacení, společnost by obdržela také nezbytný kapitál ke svému dalšímu rozvoji a fungování. Nelze nijak legitimně předpokládat, že jednatelé společnosti budou dále porušovat své povinnosti péče řádného hospodáře a nebudou vymáhat pohledávku na náhradu újmy a hledat podnikatelské příležitosti společnosti.

6. Navrhovatelé a ostatní účastníci se k podanému odvolání nevyjádřili.

7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

8. Podle § 93 písm. c) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

9. Podle § 172 odst. 1 o. z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo d) tak stanoví zákon.

10. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

11. Jedním ze zákonných předpokladů zrušení společnosti s likvidací z důvodu dle § 93 písm. c) z. o. k. je vydání a doručení výzvy dle § 172 odst. 2 o. z. Rozpory mezi společníky spočívající v tom, že se 2. a 5. účastník nedostavují na valné hromady společnosti, čímž znemožňují přijmout rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace a popř. i další rozhodnutí, totiž představují nepochybně důvod, který lze odstranit. Požadavek na aplikaci tohoto zákonného požadavku je projevem zásady ultima ratio, neboť zrušení společnosti rozhodnutím soudu představuje až krajní prostředek řešení nastalé situace.

12. Výzva dle § 172 odst. 2 o. z. musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne, musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací předcházet a musí splňovat obligatorní náležitosti jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Z výzvy musí být současně i patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit, v jaké lhůtě a v neposlední řadě musí být účastník řízení poučen o případných následcích nečinnosti [srov. např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, s. 659 – 673, marg. č. 34 - 35].

13. Soud prvního stupně takto nepostupoval, protože společnost k nápravě výzvou obsahující výše uvedené náležitosti dle § 172 odst. 2 o. z. nevyzval. V poměrech posuzované věci lze pokládat za vhodné, aby soud výzvu dle § 172 odst. 2 o. z. doručil též společníkům společnosti, kteří svým jednáním mají naplňovat hypotézu § 93 písm. c) z. o. k., jinak by výzva (v rozporu s jejím účelem a smyslem) mohla zůstat pouze formálním úkonem.

14. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017 (které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), jímž soud prvního stupně argumentuje, je dovozen závěr, že dlouhodobá nefunkčnost valné hromady obchodní korporace, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě vede k závěru, že společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky. Jinak řečeno, není-li valná hromada společnosti s ručením omezeným schopna přijmout jakékoliv rozhodnutí v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, je zpravidla naplněn důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace předjímaný v § 93 písm. c) z. o. k.

15. Jediné skutkové zjištění soudu prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného usnesení obsažené (tj. že společnost v současné době nevyvíjí žádnou činnost, nemá plně obsazen statutární orgán a poslední tři valné hromady, které měly jednat i o zrušení společnosti a její likvidaci, nebyly schopny přijmout rozhodnutí pro absenci 2. a 5. účastníka) však neposkytuje dostatečný podklad pro závěr, že společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

16. Pokud totiž (dle tohoto skutkového zjištění) poslední tři valné hromady společnosti nebyly schopny přijmout žádné rozhodnutí (aniž by tato rozhodnutí, vyjma rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace, byla soudem prvního stupně blíže popsána), má to za následek, že soud prvního stupně (účinně) zjistil toliko to, že 2. a 5. účastník svojí neúčastí na těchto valných hromadách znemožnili přijetí rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace. Neochota účastníků podílet se na přijetí tohoto usnesení však sama o sobě důvod dle § 93 písm. c) z. o. k. nenaplňuje, protože jde o rozhodnutí, jež pro činnost společnosti (dovnitř i navenek) nezbytné není, a jeho nepřijetí nemůže vést k závěru, že valná hromada společnosti je dlouhodobě či trvale nefunkční. Závěr o neschopnosti valné hromady přijmout jiná rozhodnutí je pak závěrem zcela nepřezkoumatelným, neboť soud prvního stupně žádné takové jiné rozhodnutí neoznačuje a není tak ani zřejmé, na základě jakého důkazu či shodného tvrzení účastníků tak dovozuje.

17. Závěr, že společnost nevyvíjí žádnou činnost nebo nemá plně obsazen statutární orgán mohou být důvodem pro zrušení společnosti dle § 93 písm. b) z. o. k. nebo dle § 172 odst. 1 písm. c) o. z., tedy důvody, které vycházejí z jiných skutkových okolností. O zrušení společnosti z těchto důvodů by však v poměrech posuzovaného řízení mohlo být rozhodováno jen tehdy, pokud by byla připuštěna tomu odpovídající změna návrhu (§ 95 odst. 1 o. s. ř., § 1 odst. 3, 4 z. ř. s.). Předmětem řízení je na základě návrhu, došlého soudu prvního stupně dne 7. srpna 2020, ale skutek, v němž je spatřováno naplnění důvodů pro zrušení toliko dle § 93 písm. c) z. o. k.

18. Pro úplnost je třeba dodat, že pro případ, že by soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou podmínky pro zrušení společnosti, pak z § 191 o. z. jednoznačně plyne pořadí možností, které soud zvažuje při jmenování likvidátora zrušované společnosti. Primárně je třeba posoudit, zda byl podán konkrétní návrh na jmenování likvidátora. Nebyl-li podán či nelze-li mu vyhovět, pak nastupuje v pořadí druhá možnost, a to jmenování likvidátorem člena statutárního orgánu. Teprve nelze-li ani tímto způsobem likvidátora jmenovat, může soud přistoupit ke krajnímu způsobu jmenování likvidátora, a to z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.

19. Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně pochybil, pokud podané odvolání nezaslal ostatním účastníkům řízení k vyjádření (§ 209 o. s. ř.), jelikož však usnesení soudu prvního stupně z vyložených důvodů nemůže zjevně obstát, odvolací soud přistoupil přímo k jeho zrušení, v souladu s požadavkem na rychlé a účinné rozhodnutí (§ 6 o. s. ř.), protože ani vyjádření ostatních účastníků řízení by nemohla na tomto rozhodnutí ničeho změnit.

20. V dalším řízení soud prvního stupně vyjde z ustálených závěrů soudní praxe, jež jsou formulovány ve zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017, a v jejich kontextu identifikuje a objasní konkrétní nepřekonatelné rozpory mezi společníky, pro které společnost nemůže vykonávat svojí činnost, tj. zejména jaká usnesení nebyla v důsledku neúčasti 2. a 5. účastníka přijata a jaký byl jejich význam pro výkon činnosti společnosti (zda bylo jejich přijetí pro činnost společnosti nezbytné či potřebné). Své dovozené skutkové zjištění vyloží způsobem předepsaným v § 169 odst. 1 o. s. ř. a § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Současně bude mít na zřeteli, že předpokladem pro rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací je poskytnutí přiměřené lhůty (společnosti) k odstranění shledaného nedostatku prostřednictvím výzvy dle § 172 odst. 2 o. z.. Přitom nepomine to, že podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování. Vyvstane-li tak potřeba provedení dokazování, nařídí soud prvního stupně jednání. Bude-li vycházet ze shodných tvrzení účastníků, bude mít na zřeteli, že takové tvrzení může být učiněno jedině výslovně (nikoliv tedy mlčením, resp. nevyjádřením se), jak je zřejmé z § 41a odst. 1 o. s. ř. Nesporné přitom mohou být jen konkrétní skutkové okolnosti, které jsou podkladem příslušného právního posouzení, nikoliv právní posouzení, (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2006, sp. zn. 32 Odo 32/2005, ze dne 28. března 2007, sp. zn. 29 Odo 312/2005, nebo ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2084/2007). Při případném novém jmenování likvidátora bude soud prvního stupně postupovat v souladu s § 191 o. z. a dříve, než přikročí ke jmenováním likvidátora ze seznamu insolvenčních správců, se bude v součinnosti s účastníky řízení nejprve zabývat tím, zda není vhodná souhlasící osoba, která by tuto funkci mohla vykonávat.

21. Soud prvního stupně je právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).