o zápis změn do obchodního rejstříku, k odvolání podanému za společnost JUDr. Pavlem Novotným, advokátem, sídlem Bezručova 705/4, 568 02 Svitavy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2023, č. j. C 370826/RD21/MSPH, Fj 125737/2023/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení o výmazu jednatele [Anonymizováno] z veřejného rejstříku (tj. zahájil řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem – pozn. odvolacího soudu), výrokem II. rozhodl o jeho výmazu z obchodního rejstříku se zapisovaným dnem zániku funkce 1. února 2023 a výrokem III. společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že jednatel společnosti [Anonymizováno] nesplňuje podmínku bezúhonnosti, a proto zahájil řízení podle § 78 odst. 1 věty druhé zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). [Anonymizováno] byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 1. února 2023) Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. září 2022, sp. zn. 3 T 28/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 To 406/2022, odsouzen pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), spáchaného v souvislosti s podnikáním. Soud prvního stupně s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, uzavřel, že [Anonymizováno] nemá způsobilost pro výkon funkce jednatele. A proto stav zapsaný v obchodním rejstříku uvedl do souladu se skutečností, rozhodl o výmazu [Anonymizováno] z funkce jednatele společnosti a o zápisu dne zániku jeho funkce 1. února 2023. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. d) a § 4 odst. 1 písm. a) /správně písm. d) – pozn. odvolacího soudu/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i bod 3 položky 11 sazebníku soudních poplatků.

3. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala společnost zastoupená advokátem [Anonymizováno] odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Společnost nezpochybňuje, že její jednatel [Anonymizováno] byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. Namítá však, že se soud prvního stupně nezabýval tím, zda trestný čin, pro který byl odsouzen, byl spáchán v souvislosti s podnikáním. Zdůrazňuje, že z trestního rozsudku není možné tuto skutečnost jednoznačné dovodit. Svou argumentaci, odkazujíc na ustanovení § 6 živnostenského zákona a judikaturu k tomuto ustanovení se vztahující (kterou v odvolání cituje), podrobně rozvádí.

5. Dle odvolatelky je třeba dbát na zachování proporcionality zásahu do ochrany samotné společnosti a práva podnikatele na podnikání. Pro náležité posouzení dané proporcionality má podstatný význam rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci [Anonymizováno], který zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti, když konstatoval, že: „Z pohledu krajského soudu se jeví za dostatečné uložení podmíněného trestu odnětí svobody s danou zkušební dobu, kdy tato pohrůžka trestem přiměje obžalovaného, aby se obdobného jednání v budoucnu již vyvaroval, kdy toto odsouzení je pro něj i vodítkem, jak by měl v obdobných případech postupovat, aby se již vyvaroval trestněprávních následků při své podnikatelské činnosti.“ V této souvislosti zdůrazňuje, že uložený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let, byl pro jednatele společnosti dostatečným varováním, aby se nedopouštěl trestné činnosti. Rovněž poukazuje na to, že byť výmaz jednatele z důvodu ztráty bezúhonnosti není sankcí, pro [Anonymizováno] by byl likvidační; důvody, které ji k tomuto závěru vedou, podrobně rozvádí.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda [Anonymizováno] je oprávněn v řízení za společnost jednat, udělit za ni plnou moc k zastupování v předmětném řízení advokátovi [Anonymizováno], který za společnost podal předmětné odvolání. Z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen „člen voleného orgánu“), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.

8. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

10. Je třeba zdůraznit, že každá osoba zastupující společnost musí být svéprávná (§ 152 odst. 2 o. z.). K tomu je však nezbytné dodat, že ustanovení § 152 odst. 2 o. z. obsahuje pouze základní podmínku pro výkon funkce člena voleného orgánu. Zákon o obchodních korporacích v § 46 stanoví nad rámec uvedené základní podmínky svéprávnosti další podmínky, které musí člen voleného orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona, jakož i absence překážky provozování živnosti. Ustanovení občanského zákoníku jsou v tomto případě obecnými ustanoveními ve vztahu k ustanovením zákona o obchodních korporacích (jde o vylučující vztah zákona zvláštního a obecného).

11. Z obsahu spisu vyplývají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, zejména pokud jde o trestnou činnost [Anonymizováno] a jeho odsouzení za ni. [Anonymizováno] byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 1. února 2023) Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. září 2022, sp. zn. 3 T 28/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 To 406/2022, odsouzen pro úmyslný trestný čin (přečin) zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil dílem společně s [Anonymizováno], v jejíž věci bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení jejího trestního stíhání, a dílem sám, když spotřeboval zálohu složenou ve výši 120 000 Kč [Anonymizováno] (nyní [Anonymizováno]) na účet společnosti [právnická osoba]. za účelem rezervace koupě pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], která se neuskutečnila a záloha se nikdy nestala majetkem společnosti [právnická osoba]., jejímž jednatelem byla [Anonymizováno] a za kterou byl na základě plné moci oprávněn jednat i [Anonymizováno], a záloha tak zůstala ve vlastnictví [Anonymizováno], což [Anonymizováno] věděl a část zálohy ve výši 50 000 Kč spotřeboval tak, že ji dne 11. července 2019 zaslal na základě účelově vystavěné faktury na účet používaný [Anonymizováno] a část zálohy ve výši 70 000 Kč pomocí různých výběrů a převodů v době od 12. července 2019 do 22. srpna 2019 použil pro svou potřebu. Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněn odložen na zkušební dobu dvou roků.

12. V současné době je [Anonymizováno] společníkem/akcionářem a členem statutárního orgánu společností [právnická osoba] a [právnická osoba]., jejich předmět činnosti je stejný jako u společnosti [právnická osoba]. (viz výpis z obchodního rejstříku uvedených společností - § 121 o. s. ř.).

13. Z rejstříkového spisu se podává, že odvolání za společnost podal advokát [právnická osoba], jemuž za společnost procesní plnou moc k zastupování v daném řízení udělil dne 31. března 2023 Radek Záhejský jako jednatel společnosti.

14. Za právnickou osobu jedná v řízení dle § 21 a § 24 zákona č. 99/1963 b., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), její statutární orgán nebo zástupce na základě plné moci.

15. Je třeba primárně vyřešit otázku, zda [Anonymizováno] v době, kdy udělil výše uvedenou plnou moc, byl jednatelem společnosti, tj. zda splňoval podmínky pro výkon funkce jednatele společnosti dané § 46 odst. 1 z. o. k., resp. zda ztratil po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu. Řešení této otázky je závislé na posouzení, zda se trestné činnosti, pro kterou byl pravomocně odsouzen, dopustil dle § 6 odst. 2 živnostenského zákona „v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje“.

16. V nadepsané věci není posuzována bezúhonnost v rámci ohlášení živnosti (žádosti o koncesi). Záleží proto na výkladu slovního spojení „v souvislosti s podnikáním“ použitého v uvedeném § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Nejedná se nutně jen o trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské), ale jedná se též o trestné činy, které mají souvislost s podnikatelskou činností konkrétní osoby [srov. výklad k § 6 odst. 2 živnostenského zákona ve znění účinném do 31. července 2010 podaný Ústavním soudem v nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, na nějž výslovně odkazuje část šestá, čl. VII k bodu 3 důvodové zprávy k zákonu č. 155/2010 Sb., jímž byl s účinností od 1. srpna 2010 novelizován /mimo jiné/ právě § 6 odst. 2 živnostenského zákona do shora citovaného platného znění, či výklad podaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008 - 50, který z tohoto ústavního nálezu vychází].

17. S ohledem na smysl a účel citovaného § 6 odst. 2 živnostenského zákona, jímž je ochrana práv třetích osob před podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy, je zřejmé, že se nemusí jednat o trestný čin spáchaný v souvislosti s vlastním podnikáním řešené osoby. Jinak řečeno, spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností určité jiné osoby, přičemž provozuje nebo následně započne provozovat vlastní podnikatelskou činnost, respektive vykonává nebo má vykonávat funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, ve shodném, či obdobném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona. Uvedený závěr přitom platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným (pachatelem trestného činu) a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, tj. zda byl odsouzený členem statutárního orgánu podnikatele, jeho zástupcem či jeho zaměstnancem; podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. usnesení Nejvyššího ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). Podstatným tak je, že úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla posuzovaná osoba pravomocně odsouzena, měl souvislost i s aprobovanou podnikatelskou činností. Tato situace v daném případě nastala. Jinak řečeno, trestný čin, za nějž byl [Anonymizováno] pravomocně odsouzen (přečin zpronevěry), souvisí s předmětem podnikání společnosti [právnická osoba]. (mj. pronájem nemovitostí), když si ponechal (spotřeboval) finanční částku 120 000 Kč, složenou jako zálohu na koupi nemovitosti, k jejíž realizaci nedošlo. Přičemž nelze pominout skutečnost, že společnost [právnická osoba] má totožný předmět činnosti. A tudíž podmínka, že [Anonymizováno] byl odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s předmětem podnikání dané společnosti, je naplněna.

18. Odvolatelka zcela pomíjí, že ze strany [Anonymizováno] nešlo o ojedinělý exces, nešlo o jeho první trestnou činnost spáchanou v souvislosti s podnikáním [již v minulosti se dopustil trestné činnosti v souvislosti s podnikáním - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 9 T 21/2015, kdy se jednalo o použití fiktivních faktur a převodu peněz na jeho účet v částce dosahující téměř 5 milionů Kč a byl mu uložen trest zákazu činnosti (do 26. října 2018 nemohl sám podnikat či zastávat funkci člena statutárního orgánu)]. Tudíž mu musely být známy veškeré důsledky s tím spojené. Nelze ani pominout (vycházeje ze samotných trestních rozhodnutí), že předmětnou trestnou činnost (za níž byl pravomocně odsouzen) spáchal v postavení osoby, jež danou společnost ovládala a řídila, byť nebyl zapsán v obchodním rejstříku jako její jednatel. Námitky, že samotný trest uložený v trestním řízení je pro jednatele společnosti dostatečným varováním, aby se nedopouštěl trestné činnosti, odvolací soud nepovažuje pro dané řízení za relevantní.

19. Na základě výše uvedeného proto nelze mít pochybnosti o tom, že [Anonymizováno] podmínku bezúhonnosti vyžadovanou § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona pozbyl. Soud prvního stupně proto nepochybil, pakliže předmětné řízení zahájil a [Anonymizováno] z obchodního rejstříku jako jednatele společnosti vymazal. Zbývá jen dodat, že v daném rejstříkovém řízení soud nerozhoduje o zániku funkce jednatele, jelikož tato skutečnost nastala ze zákona. Tento zápis má deklaratorní povahu, žádnou skutečnost tak nezakládá, a takové řízení lze proto zahájit i bez návrhu dle § 78 odst. 1 věta druhá z. v. r.

20. Vzhledem k výše uvedenému tudíž [Anonymizováno] nebyl v době podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně statutárním orgánem společnosti, jeho funkce zanikla ze zákona (§ 155 odst. 1 o. z.) dne 1. února 2023, a proto nebyl osobou oprávněnou za společnost dle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednat, a tedy ani udělit advokátovi [Anonymizováno] dne 31. března 2023 za společnost plnou moc k jejímu zastupování v daném řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněné pod číslem 64/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Společnost tudíž nepředložila řádnou plnou moc udělenou výše uvedenému advokátovi k jejímu zastupování v daném řízení, tento zjištěný nedostatek v zastoupení představuje nedostatek podmínky řízení, který není možné odstranit. Za této procesní situace odvolací soud rozhodl o zastavení odvolacího řízení podle § 104 odst. 2 věty poslední ve spojení s § 211 o. s. ř., aniž by posuzoval věcnou správnost napadeného rozhodnutí. K tomu odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, či usnesení ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000 (dostupné na www.nsoud.cz). Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s komentářovou literaturou (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1743).