o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. listopadu 2018, k odvolání všech navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2021, č. j. 73 Cm 12/2019 - 67,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta]. /dále jen „společnost“/ konané dne 30. listopadu 2018 /dále jen „valná hromada“/, jimiž valná hromada zvolila předsedou valné hromady [Anonymizováno], zapisovatelem valné hromady [Anonymizováno], ověřovateli zápisu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a osobami pověřenými sčítáním hlasů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] /dále též jen „usnesení o volbě orgánů“/ [výrok I.], zamítla návrh rozhodnutí ve znění „Valná hromada [právnická osoba]., schvaluje následující změnu stanov společnosti: Článek 14 odst. 9 písm. k) stanov se ruší.“ [výrok II.], zamítla návrh rozhodnutí ve znění „Valná hromada [právnická osoba]., schvaluje následující změnu stanov společnosti: Za článek 14 odst. 12 stanov se vkládá nový odstavec 13, který zní: Představenstvo je povinno vyžádat si předchozí souhlas valné hromady společnosti k rozhodnutí o poskytnutí opčních práv na akcie společnosti v případech, kdy zákon umožňuje, aby o tom rozhodovalo představenstvo.“ [výrok III.], zamítla návrh rozhodnutí ve znění „Valná hromada [právnická osoba]., schvaluje následující změnu stanov společnosti: Článek 14 odst. 7 písm. c) bod c. 1 stanov se mění takto: c. 1 návrh koncepce podnikatelské činnosti společnosti a návrhy jejích změn, a to nejméně jednou za 2 roky.“ [výrok IV.], zamítla návrh rozhodnutí ve znění „Valná hromada [právnická osoba]., schvaluje následující změnu stanov společnosti: Článek 8 odst. 1 písm. p) stanov se mění takto: p) rozhodnutí o koncepci podnikatelské činnosti společnosti a o jejích změnách a schválení návrhu koncepce podnikatelské činnosti a návrhů jejích změn předložených představenstvem." [výrok V.] a navrhovatelům uložil povinnost zaplatit společnosti společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 13 552 Kč [výrok VI.].

2. Soud prvního stupně vyšel s ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení a po provedeném dokazování z těchto skutkových zjištění:

- navrhovatel a) je vlastníkem 324 729 kusů akcií společnosti, navrhovatel b) je vlastníkem 798 045 kusů akcií společnosti, navrhovatel c) je vlastníkem 2 140 361 kusů akcií společnosti a navrhovatel d) je vlastníkem 3 721 114 kusů akcií společnosti, přičemž základní kapitál společnosti je 53 798 975 900 Kč a je tvořen [tel. číslo] kusy akcií na majitele v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 100 Kč;

- navrhovatelé dopisem ze dne 11. října 2018 požádali jakožto kvalifikovaní akcionáři společnosti dle § 366 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, o svolání valné hromady s konkrétními body programu a konkrétními navrženými usneseními /dále jen „žádost“/;

- dopisem ze dne 9. listopadu 2018 společnost na žádost reagovala argumentací o neprojednatelnosti některých z navržených bodů programu. Valnou hromadu svolala s konkrétními shora uvedenými návrhy věcných usnesení, které měly být na valné hromadě projednány;

- navrhovatel a) zastupoval na valné hromadě ostatní navrhovatele, o bodech programu projednávaných na valné hromadě rozhodla kvalifikovaná většina;

- valná hromada přijala protinávrh představenstva ve znění „Valná hromada [právnická osoba]., schvaluje následující změnu stanov společnosti: Článek 14 odst. 7 písm. c) bod c. 1 stanov se mění takto: c. 1 návrh koncepce podnikatelské činnosti společnosti a návrhy jejích změn, a to nejméně jednou za 4 roky,“ toto usnesení nebylo návrhem napadeno;

- navrhovatel a), zastupující též ostatní navrhovatele, na valné hromadě protestoval proti programu a konání valné hromady, jak byla svolána, uvedl, že představenstvo společnosti většinu bodů pořadu valné hromady odmítlo s odůvodněním, že navrhované záležitosti nepatří do působnosti valné hromady, jiné byly upraveny, tedy změněny pro domnělou nejasnost a neurčitost a dokonce byl přidán na pořad jednání protinávrh představenstva bez souhlasu navrhovatele a);

- akcionář [Anonymizováno] vznesl protest k programu valné hromady, že byly vyřazeny některé záležitosti specifikované v žádosti, že na program valné hromady nebyl zařazen bod týkající se prodeje [právnická osoba];

- akcionář [Anonymizováno] vznesl protest k pořadu valné hromady, že nebyl zařazen na program bod týkající se schválení převodu akcií společnosti [právnická osoba]. Obsahy protestů akcionáře Hyhlana jsou patrné i z protestů č. 1, č. 22 a č. 26;

3. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud prvního stupně (mimo jiné) s odkazem na právní úpravu v § 365 a násl., § 421 odst. 1, § 422 odst. 1, § 424 odst. 1, § 428 odst. 1 z. o. k. a § 258 a 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, dospěl k těmto právním závěrům:

- valná hromada byla svolána včas, byla usnášeníschopná;

- rozhodnutí o změně stanov - nejde-li o změnu v důsledku zvýšení základního kapitálu představenstvem pověřeným k tomu valnou hromadou nebo o změnu, ke které došlo na základě jiných právních skutečností - patří do působnosti valné hromady;

- volba orgánů valné hromady je procedurální záležitostí vedoucí k tomu, aby mohla valná hromada přistoupit k věcnému jednání podle určeného programu tak, jak byl definován v pozvánce. Takové usnesení má pouze organizační charakter, protesty akcionářů nesměřovaly vůči konkrétním osobám, které byly navrženy na předsedu, zapisovatele, ověřovatele zápisu anebo osoby pověřené sčítáním hlasů. Navrhovatelé netvrdili žádné konkrétní námitky proti tomuto usnesení, neboť jejich zásadní námitka, která se projevila i v protestech, spočívala ve svolání valné hromady s programem odlišným, než navrhovatelé jakožto kvalifikovaní akcionáři požadovali. Toto procedurální usnesení soud neshledal v rozporu se zákonem, a to především z důvodu jeho charakteru organizačního a pracovního a dále z důvodu nedostatku tvrzení navrhovatelů ohledně konkrétních porušení zákona ve vztahu k tomuto usnesení;

- ostatní shora uvedené návrhy usnesení týkající se změny stanov společnosti nebyly valnou hromadou přijaty. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, kde se utváří kolektivní vůle společnosti. K naplnění rozhodovací funkce dochází na základě výkonu hlasovacího práva akcionářů. Valná hromada v daném případě vyjádřila vůli nepřijmout předkládané návrhy na změny stanov, když tyto návrhy zamítla. V řízení podle § 428 z. o. k. se nelze domáhat vyslovení neplatnosti tzv. negativních usnesení, neboť zde absentuje projev vůle, není zde žádné usnesení valné hromady utvořené prostřednictvím daného hlasování, jež by bylo možné podrobit přezkumu. Tento závěr vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, a i přes jiné skutkové okolnosti jej lze na daný případ aplikovat. Podle tohoto závěru „usnesení valné hromady jako projev vůle pak absentuje nejen za situace, kdy společníci (akcionáři) na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy společníci (akcionáři) o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo přijato“;

- navrhovatelé se v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 80 Cm 183/2018 domáhají (řízení je nepravomocně skončeno zamítnutím návrhu), aby je soud zmocnil podle § 368 odst. 1 z. o. k. ke svolání valné hromady k projednání záležitostí, ohledně nichž nebyli úspěšní se svým požadavkem na svolání vůči představenstvu. V uvedeném řízení pak byla řešena otázka, zda rozhodování o daných záležitostech náleží podle zákona a stanov do působnosti valné hromady;

- návrh není důvodný, proto bylo na místě jej zamítnout.

4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem společnosti v řízení. Společnosti náleží náhrada odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč, náhrada 4 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 2 352 Kč; celkem 13 552 Kč.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu vyhoví a vysloví neplatnost předmětných usnesení valné hromady, in eventum odvoláním napadené usnesení zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelé argumentují v prvé řadě svoláním valné hromady v rozporu se zákonem a stanovami. Požádá-li o svolání valné hromady kvalifikovaný akcionář podle § 367 z. o. k., není představenstvo oprávněno navržený pořad valné hromady měnit. Doplnění navrženého pořadu je možné jen se souhlasem osob, které o svolání valné hromady v souladu s § 366 z. o. k. požádaly. Podle ustálené judikatury může představenstvo některé body navržené kvalifikovaným akcionářem na pořad valné hromady nezařadit, to však jedině v případě, kdy shledá, že nespadají do její působnosti. V poměrech projednávané věci k takovému postupu nebyl důvod. Soud prvního stupně se vůbec nevypořádal s tím, že představenstvo nezařadilo na pořad valné hromady navržené body: a) zrušení opčního programu pro management společnosti, b) změna stanov společnosti v souvislosti se zrušením opčního programu pro management společnosti, c) schválení převodu akcií společnosti [právnická osoba]., d) schválení koncepce /strategie/ činnosti společnosti a s tím související změna stanov. Přitom integrální součástí právního posouzení věci v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady musí být posouzení procesu jejího svolání, včetně toho, zda představenstvo při svolání valné hromady na popud kvalifikovaného akcionáře postupovalo v souladu se zákonem. Tuto právní úvahu soud prvního stupně vůbec neučinil. Soud prvního stupně nesprávně vyšel z dovozené výlučné pravomoci představenstva rozhodnout o tom, jaké body zařadí na pořad jednání valné hromady. Usnesení soudu prvního stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Dále odvolatelé argumentují tím, že s ohledem na rozdílné skutkové okolnosti na projednávanou věc nedopadají závěry prezentované v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3439/2017. V tam řešené věci byly důvody neplanosti shledány v započítání hlasů odvolávaného člena představenstva a společnosti jednajícího s ním ve shodě. Nezákonnost svolání valné hromady nikdo ve věci řešené Nejvyšším soudem žádný z účastníků nenamítal. V nyní řešené věci jsou východiska zcela jiná. Odvolatelé namítají svolání valné hromady shora uvedeným nezákonným způsobem. Akcionáři, včetně zástupce státu se 70% podílem akcií zvedli ruku a projevili vůli. Bylo rozhodnuto negativně. A takovéto rozhodnutí se nevymyká soudnímu přezkumu. Pro vyloučení všech pochybností odvolatelé uvádí, že v souladu s § 424 odst. 1 z. o. k. byl odvolateli i dalšími osobami na valné hromadě podán protest. Z ustálené soudní judikatury vyplývá, že pochybení při svolání valné hromady mohou vést k vyslovení neplatnosti usnesení přijatých vadně svolanou valnou hromadou. Patří mezi ně mimo jiné svolání valné hromady osobou, jež k tomu nebyla oprávněna, vady pozvánky, nedodržení lhůty pro svolání valné hromady či jednání v rozporu s účelem právní úpravy svolání valné hromady. K tomu odvolatelé odkazují na konkrétní judikáty Nejvyššího soudu. Mezi tyto důvody musí logicky spadat i vady při svolání spočívající v nezákonné změně pořadu valné hromady. Tato nezákonnost pak zatěžuje celou valnou hromadu, resp. všechna její usnesení a to i ta, která nebyla přijata. Odkaz soudu prvního stupně, vyplývající ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, na případné řízení podle § 80 o. s. ř. o určení, že valná hromada přijala odpovídající usnesení, či na shora zmíněné řízení o zmocnění ke svolání valné hromady, není důvodný. Soud prvního stupně byl povinen sám zkoumat okolnosti svolání valné hromady a učinit ohledně nich právní posouzení neplatnosti, tak se nestalo. Zákon neposkytuje akcionářům jiné způsoby ochrany, než právě žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Neuplatní se žádný z důvodů nicotnosti, kterou lze vyslovit pouze za podmínek § 45 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z. Nejedná se o žádný z tam uvedených případů. Odvolatelé nemají žádné jiné prostředky k ochraně svých akcionářských práv, než podání předmětného návrhu. Soud prvního stupně mechanicky přenesl výše uvedené závěry Nejvyššího soudu a odepřel odvolatelům jejich jedinou možnost soudní ochrany.

8. Společnost navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

9. Společnost zdůrazňuje povinnost představenstva zkoumat i to, zda v žádosti o svolání valné hromady navržené záležitosti spadají do působnosti valné hromady. V daném případě o výsledku takovéhoto přezkumu představenstvo s náležitým odůvodněním informovalo navrhovatele. Představenstvo pak mělo povinnost odpovídající body pořadu jednání z programu valné hromady bez ohledu na případný nesouhlas žadatele o její svolání vypustit. Doplnění dalšího bodu programu představenstvem je přípustné. Valná hromada byla svolána v souladu se zákonem. Společnost přitakává závěru soudu prvního stupně, že nelze sankcí neplatnosti postihnout usnesení, která valná hromada nepřijala. Jde o negativní rozhodnutí, u nichž absentuje projev vůle valné hromady. Odvolatelé se domáhají vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která neexistují, jak vyplývá z výsledků hlasování. Soud prvního stupně správně vyšel z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, které sice vychází z jiných skutkových okolností, ale z právního hlediska se zabýval stejnou otázkou. Dovolání bylo k Nejvyššímu soudu podáno pro řešení otázky, zda lze v řízení podle § 428 z. o. k. přezkoumat platnost negativního rozhodnutí valné hromady; tj. v tom smyslu, že navržené pozitivní usnesení nebylo valnou hromadou přijato. Usnesení Nejvyššího soudu argumentačně navazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 548/2013, v němž Nejvyšší soud dospěl v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 k závěru, že „Jestliže společníci nehlasují, není zde projevu vůle – usnesení valné hromady, jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 131 odst. 1 obch. zák.“

10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit v závěrech o aktivní legitimaci odvolatelů a včasném podání návrhu dle § 428 odst. 1 z. o. k. a § 259 o. z. Odvolací soud pro stručnost na argumentaci soudu prvního stupně odkazuje. Konečně, žádnou z těchto otázek odvolatelé v řízení nesporovali, a nečiní tak ani v rámci svého odvolání.

12. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit též stran nedůvodnosti návrhu ve vztahu k přijatému usnesení o volbě orgánů valné hromady. Uplatněný důvod neplatnosti na ně nedopadá. Ať už by byla valná hromada svolána s jakýmkoliv pořadem jednání, třeba i přesně s tím, jaký odvolatelé uvedli v žádosti, bylo by v každém případě potřeba k jejímu uskutečnění zvolit předsedu valné hromady, zapisovatele, ověřovatele zápisu a skrutátory, jak vyplývá z § 422 odst. 1 z. o. k. Bez volby orgánů by valná hromada nemohla přistoupit k projednání věcných bodů zařazených na pořad jednání. Z této skutečnosti odvolatelé jaksi automaticky a bez jediné konkrétní zmínky vychází v žádosti, a ani v návrhu na zahájení řízení ve vztahu k usnesení o volbě orgánů valné hromady ničeho konkrétního nenamítají, nebrojí proti osobám zvoleným do těchto funkcí, ani proti volbě samotné, konečně, to nečiní ani v protestu. Za této situace má odvolací soud za to, že závěry soudu prvního stupně ve vztahu k usnesení o volbě orgánů obstojí.

13. A beze zbytku obstojí též závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti další části návrhu směřující proti nepřijetí věcných usnesení valné hromady specifikovaných v prvním odstavci odůvodnění v rámci rekapitulace obsahu výroků II. až V. přezkoumávaného usnesení. Rozhodovací praxe soudů je dlouhodobě ustálená na závěru zformulovaném a odůvodněném v soudem prvního stupně příhodně uvedeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, dostupném na www.nsoud.cz, podle něhož „Jestliže akcionáři nehlasují, nemůže zde být ani projevu vůle - usnesení valné hromady akciové společnosti - jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. Usnesení valné hromady jako projev vůle pak absentuje nejen za situace, kdy akcionáři na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy akcionáři o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo přijato.“ A právě posledně uvedená situace nastala v poměrech projednávané věci. Přezkum podle § 428 a násl. z. o. k. je vyloučený. Jiné skutkové okolnosti svolání a průběhu valné hromady jsou pro aplikaci shora uvedeného právního závěru irelevantní. Rozhodnutí valné hromady akciové společnosti má v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 povahu právního jednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018). Nepřijala-li valná hromada statutárním orgánem předkládané usnesení, chybí způsobilý předmět přezkumu pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 428 a násl. z. o. k. To je zcela logický a v soudní judikatuře ustálený závěr. A zabývat se blíže okolnostmi svolání valné hromady bylo nadbytečné, protože na absenci předmětu přezkumu věcných rozhodnutí valné hromady by taková zjištění nemohla nic změnit. Pokud se odvolatelé domnívají, že došlo v důsledku jimi tvrzeného vadného svolání valné hromady k poškození jejich akcionářských práv, je na nich, aby zvolili k jejich obraně odpovídající (jiný) právní prostředek.

14. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.) s výjimkou výše přiznané náhrady nákladů řízení. Tu odvolací soud přepočetl za použití správné tarifní hodnoty pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč a nikoliv 2 500 Kč, jak uvažoval soud prvního stupně. Jinak se odvolací soud s odůvodněním nákladového výroku v přezkoumávaném usnesení ztotožňuje. Celkem tak činí náhrada nákladů řízení 16 456 Kč. Zde je třeba připomenout, že odvolací soud je oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem, to znamená, že se v tomto řízení neuplatňuje zásada zákazu reformationis in peius (viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 4. května 2005, sp. zn. I. ÚS 703/04, ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 596/07 nebo ze dne 23. února 2016, sp. zn. III. ÚS 3699/15, všechna dostupná na www.usoud.cz). Soudem prvního stupně založenou solidaritu k náhradě nákladů řízení na straně navrhovatelů odvolací soud akceptoval jako racionální s ohledem na destinaci sídla navrhovatelů b), c) a d) a jejich vazbu na navrhovatele a), který je (mimo jiné) na valné hromadě zastupoval.

15. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné společnosti přiznal vůči odvolatelům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu - mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k) § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5) advokátního tarifu, 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč - celkem 8 228 Kč. U pasivní solidarity založené soudem prvního stupně odvolací soud z výše uvedených důvodů setrval i ve vztahu k náhradě nákladů odvolacího řízení.