o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 18. 7. 2022, k odvolání VIRIBUS UNITIS - investiční poradenství, s. r. o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, č. j. 73 Cm 182/2022-19,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o vyslovení „neplatnosti valné hromady“ společnosti [Jméno advokáta B]. ze dne 18. 7. 2022 /dále též jen „společnost“, „VH“, „usnesení VH“/ [výrok I.] a společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 14 342 Kč [výrok II.].

2. Soud prvního stupně vyšel z toho těchto skutkových závěrů:

- navrhovatel je společníkem společnosti s podílem 1485/5502. Dalšími společníky jsou [jméno FO] (dále jen „M. Š.“) s podílem 2889/5502 a [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „K. K.“) s podílem 1128/5502;

- VH byla svolána nedatovanou pozvánkou adresovanou navrhovateli, K. K. a M. Š., a to svolavatelem M. Š., coby jednatelem společnosti a současně většinovým společníkem;

- VH byla svolána s programem: (i.) zahájení a volba orgánů valné hromady, (ii.) volba jednatele účastnice, (iii.) projednání a schválení smlouvy o výkonu funkce jednatele, (iv.) schválení účetní závěrky účastnice za rok 2021 a návrhu jednatele na vypořádání hospodářského výsledku účastnice za rok 2021 a (v.) závěr;

- pozvánka byla podle poštovního podacího archu odeslána navrhovateli dne 30. 6. 2022 na adresu jeho bydliště [adresa], č. zásilky [Anonymizováno]. Doručena mu byla podle oznámení [právnická osoba] o doručení zásilky dne 21. 7. 2022;

- VH se ze společníků účastnil jen M. Š. Jeho hlasy VH přijala usnesení: (i.) o volbě [Jméno Zástupce] předsedou VH, (ii.) o volbě M. Š. zapisovatelem VH, (iii.) o volbě M. Š. jednatelem společnosti, (iv.) o schválení smlouvy o výkonu funkce jednatele M. Š., (v.) o schválení účetní závěrky za rok 2021 a (vi.) o schválení rozdělení zisku;

- podle čl. 9 společenské smlouvy společnosti z roku 2000 (dále jen „spol. sml. 2000“ vnitřní organizaci společnosti a podrobnější vymezení záležitostí obsažených ve společenské smlouvě upraví stanovy (dále jen „stanovy 2000“), které přijme valná hromada účastnice a které nesmí být v rozporu se společenskou smlouvou účastnice (notářský zápis sp. zn. NZ 203/2000, sepsaný dne 25. 5. 2000 [jméno FO], notářkou v Praze);

- podle čl. 7 odst. 7. 6. a čl. 8 odst. 8. 1. stanov 2000 je VH způsobilá usnášet se, jsou-li na jejím zasedání přítomni společníci, kteří mají více než 65 % hlasů. Funkční období jednatele je 1 rok;

- podle čl. VII. odst. 1 a 2 a čl. VIII. odst. 1 společenské smlouvy z roku 2005 (dále jen „spol. sml. 2005“) vnitřní organizaci společnosti a bližší vymezení záležitostí obsažených ve společenské smlouvě mohou upravit stanovy, které přijímá valná hromada a které nesmí být v rozporu se společenskou smlouvou a zákonem (notářský zápis sp. zn. NZ 286/2005, sepsaný 16. 6. 2005 [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Praze, dále jen „NZ 286/2005“);

- další navržené důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost.

3. Následně soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- navrhovatel - jako společník společnosti - je podle § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, aktivně legitimován k podání návrhu. Návrh podal ve lhůtě předepsané § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/;

- na navrhovatele se vztahuje výjimka z povinnosti podat protest uvedená v § 192 odst. 2 in fine z. o. k., neboť se o VH dozvěděl až zpětně po jejím konání;

- bylo porušeno právo navrhovatele podílet se na řízení společnosti prostřednictvím své účasti na VH a hlasování na ní, neboť nebyla dodržena lhůta k jejímu svolání (§ 184 z. o. k.). VH byla svolána na 18. 7. 2022, takže její konání mělo být navrhovateli oznámeno nejpozději 3. 7. 2022; stalo se tak až 21. 7. 2022;

- společnost k tvrzení, že pozvánka byla v dispoziční sféře navrhovatele ještě před 21. 7. 2021 (uložena na poště s výzvou navrhovateli k jejímu vyzvednutí), neoznačila žádné důkazy. Zjištěním přesného dne doručení byla vyvrácena i zákonná domněnka dojití zásilky;

- shora uvedená vada svolání VH je způsobilým důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení VH dle § 191 odst. 1 z. o. k.;

- navrhovateli nelze přisvědčit v tom, že VH svolala neoprávněná osoba, či že VH nebyla usnášeníschopná. V řízení nebylo zjištěno, že by M. Š. nebyl v době svolání VH jednatelem společnosti. Podle spol. sml. 2005 je funkční období jednatele časově neomezené. Stanovy 2000 byly přijaty na základě spol. sml. 2000. Spol. sml. 2005 sice rovněž předvídá možnost přijetí stanov, ale současně stanoví, že valnou hromadu, rozsah její působnosti, její svolávání, rozhodování a jednání upravuje buď sama společenská smlouva, nebo zákon. Tvrzení, že společníci měli v úmyslu nadále ponechat v platnosti stanovy 2000, navrhovatel neprokázal. Naopak, společnost poukazovala na praxi v jejím vnitřním fungování po roce 2005. Navíc M. Š. VH svolal rovněž jako většinový (kvalifikovaný) společník;

- navrhovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by VH nebyla usnášeníschopná. Spol. sml. 2005 nevyžaduje pro přijetí usnesení VH vyšší kvorum účasti než nadpoloviční většinu všech hlasů, jak tomu bylo podle stanov 2000. Ovšem, jak již soud uvedl, spol. sml. 2005 obsahuje ustanovení, podle něhož valnou hromadu, rozsah její působnosti, její svolávání, rozhodování a jednání upravuje buď sama společenská smlouva, nebo zákon. Takže i kdyby byly ponechány v platnosti stanovy 2000, jak zastává navrhovatel, aplikace tam obsažené úpravy usnášeníschopnosti valné hromady by byla vyloučena.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatele v řízení. Navrhovateli náleží ve vztahu ke společnosti náhrada soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, náhrada 3 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 2 142 Kč.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh zamítá, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká neúplné zjištění skutkového stavu stran doručení zásilky s pozvánkou na VH (dále též jen „zásilka“) navrhovateli. Navrhovatel byl obeslán v souladu s § 184 odst. 2 z. o. k. Doručení zásilky z [adresa] nemohlo trvat 11 dnů. Navrhovatel úmyslně a účelově nastrojil situaci, aby doručení zásilky zmařil a získal formální důvod k napadení usnesení VH. [právnická osoba] ex post neposkytne podrobnou informaci o doručování zásilky nikomu jinému, než soudu. Soud prvního stupně si měl od [právnická osoba] vyžádat sdělení, kdy byl navrhovatel prvně informován o tom, že má k vyzvednutí doporučenou zásilku. To neučinil, odmítl další dokazování a při prvním jednání o věci rozhodl. Stejně tak tomu bylo v případě K. K. I on měl možnost si zásilku s pozvánkou na VH vyzvednout na poště nejpozději 1. 7. 2022 či dříve, kdyby ovšem chtěl! Usnesení VH napadá toliko navrhovatel. Přitom ve skutečnosti výsledek VH akceptoval, nechal si vyplatit schválený podíl na zisku na sdělený bankovní účet. Jednání navrhovatele odporuje § 6 a § 212 o. z., nechová se četně, snaží se těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevně zneužívá své právo ve smyslu § 8 o. z., přičemž takové jednání by nemělo požívat právní ochrany. Jde o další pokus navrhovatele, jak systematicky poškodit společnost. Navrhovatel vyvolává množství účelových sporů („domáhal se neúspěšně výmazu jednatele účastníka z OR /2021/“, „domáhal se zrušení účastníka soudem /84 Cm 928/2022/“, „domáhá se neplatnosti VH ze dne 29. 6. 2022 /73 Cm 159/2022/“, „střídavě s [jméno FO] podává šikanózní podněty ke svolávání valných hromad se stále dokola stejným pořadem jednání, atd.“). I kdyby soud shledal formální pochybení v doručování pozvánek na VH, je v zájmu společnosti a ostatních společníků dle § 260 o. z. nevyslovit neplatnost usnesení VH. Nejde o usnesení VH, které by mělo závažné právní následky. Podíl na zisku byl společníkům na základě schválené účetní závěrky vyplacen, k tomu navrhovatel poskytl potřebnou součinnost. M. Š. byl jmenován jednatelem zjevně z důvodu právní opatrnosti, neboť funkci jednatele vykonává nepřetržitě od 6. 1. 2015. Toto usnesení tedy nemá žádné právní účinky. Odvolatelka současně poukazuje na zřejmou nesprávnost ve výroku I. usnesení, neboť podle § 191 z. o. k. se lze dovolávat pouze neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv samotné valné hromady. V doplnění odvolání společnost argumentuje tím, že stanovy 2000 nahradilo komplexní znění spol. sml. 2005. Tuto argumentaci podrobně rozvádí.

7. Navrhovatel navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

8. Navrhovatel má za klíčové řešení vztahu spol. sml. 2000, spol. sml. 2005 a stanov 2000. Důvod přijetí spol. sml. 2005 byl ryze formální, společníci měli v úmyslu ponechat stanovy 2000 v platnosti, takto o tom komunikovali. Takže VH nebyla usnášení schopná a usnesení VH nebyla přijata.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud vyšel - až na níže uvedenou výjimku - ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která poskytují dostatečný podklad pro rozhodnutí o podaném odvolání.

11. Odvolací soud učinil dotaz na [právnická osoba]., pobočku [adresa], aby sdělila informace o zásilce. [právnická osoba] v odpovědi ze dne 8. 8. 2024 uvedla, že dodací doklady archivuje v souladu se Spisovým řádem [právnická osoba]. po dobu 1 roku. Podklady týkající se zásilky již byly skartovány. Proto nebylo možné provést podrobnější šetření. Z elektronické evidence vyplývá, že doporučená zásilka RR263801459CZ byla dne 7. 7. 2022 „pořízena na pochůzku“. Po neúspěšném pokusu o doručení byla uložena na poště [adresa]. Na základě požadavku o jednorázovou dosílku byla zásilka před blížícím se koncem úložní doby (20. 7. 2022) doslaná k dodání na adresu navrhovatele [adresa], kde byla 21. 7. 2022 doručena. Výzvy k vyzvednutí zásilek jsou dodávány do domovní schránky jako obyčejné listovní zásilky, tedy bez stvrzení převzetí, proto není možné zpětně jejich dodání jednoznačně prokázat či ověřit.

12. Společnost se podle obsahu spisu dozvěděla o podání návrhu na zahájení řízení nejpozději 5. 1. 2023, kdy jí byl návrh doručen do datové schránky spolu s výzvou k vyjádření. Měla si předně sama u [právnická osoba]. ve zmíněné jednoroční lhůtě zajistit důkazy ke svým tvrzením, což neučinila. Odvolací soud připomíná, že nadepsané řízení je tzv. nesporným řízením podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, které je ovládáno (mimo jiné) zásadou vyšetřovací (§ 21 z. ř. s.). Nicméně ani tak soud není povinen pátrat po důkazech, neboť vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící důkazní aktivitu účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2218/2013). Nyní lze k tíži společnosti vyjít toliko z omezeného rozsahu informací vyplývajících z elektronické evidence [právnická osoba]. Takže odvolací soud vychází z toho, že pokud byla výzva k vyzvednutí zásilky s pozvánkou na valnou hromadu dodána do poštovní schránky navrhovatele na shora zmíněné adrese, což nyní nelze postavit najisto, stalo se tak nejdříve 7. 7. 2022.

13. Co do právního posouzení věci soud prvního stupně správně dovodil aktivní legitimaci navrhovatele i včasné podání návrhu, odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně.

14. Stran posouzení vztahu spol. sml. 2000, spol. sml. 2005 a stanov 2000 odvolací soud rovněž přitakává soudu prvního stupně. Odvolací soud připomíná ustálený judikaturní závěr, podle něhož zvláštní povaha společenské smlouvy jako smlouvy sui generis odůvodňuje i specifickou (od jiných smluv částečně odlišnou) metodu jejího výkladu. Jelikož společenská smlouva zavazuje i osoby, které nejsou její stranou (jí založenou společnost, jakož i členy jejích orgánů), respektive které nebyly zakladateli společnosti (a staly se smluvní stranou až v důsledku pozdějšího nabytí podílu ve společnosti), nelze zásadně vycházet při jejím výkladu z pravidla určeného v § 556 odst. 1 větě první o. z. Osoby, které nebyly stranou společenské smlouvy v době jejího uzavírání, totiž nemohly (jako adresáti dotčeného právního úkonu) vnímat okolnosti, které tu byly v době uzavírání smlouvy a z nichž bylo možno usuzovat na skutečnou vůli stran. Jinak řečeno, při výkladu společenské smlouvy nelze zásadně použít pravidlo určené v § 556 odst. 1 větě první o. z. a vycházet ze skutečné vůle stran. Obsah společenské smlouvy je tudíž nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v § 556 odst. 1 větě druhé o. z., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2235/2023). S ohledem na tento požadavek objektivního výkladu je třeba vyjít z toho, že spol. sml. 2005, jak se podává z textu NZ 286/2005, představuje nové úplné znění společenské smlouvy. A k přijetí stanov k úpravě záležitostí obsažených ve spol. sml. 2005 dle jejího č. l. VIII. odst. 1 nedošlo. Navíc č. l. VII. odst. 1 spol. sml. 2005 výslovně ponechává úpravu způsobu svolání valné hromady, jejího rozhodování a jednání (výlučně) společenské smlouvě a zákonu.

15. A s ohledem na absenci úpravy v předchozím odstavci uvedené materie ve spol. sml. 2005 je třeba vyjít při posuzování předmětného nároku z úpravy v § 184 z. o. k., podle něhož termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady (odstavec 1). Pozvánka se zašle na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak (odstavec 2).

16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, při výkladu právě citovaného ustanovení zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Nespočívají-li důvody vadného či pozdního doručení pozvánky na jednání valné hromady společnosti s ručením omezeným (či jejího nedoručení) na straně společníka, je zásadně nutné pochybení při doručování pozvánky přičíst na vrub společnosti; to platí i tehdy, nepochybila-li společnost jakožto odesílatel zásilky obsahující pozvánku, ale jí zvolený provozovatel poštovních služeb.“

17. V poměrech projednávané věci doba mezi odesláním pozvánky navrhovateli dne 30. 7. 2022 a „pořízením“ dané písemnosti „na pochůzku“ dne 7. 7. 2022 - pokud by skutečně byla tohoto dne navrhovateli do domovní schránky na adrese podle seznamu společníků vhozena výzva k vyzvednutí písemnosti na poště - jde k tíži společnosti. Ani při takto zjištěném skutkovém stavu nebyla zachována zákonem předepsaná 15 denní lhůta k oznámení konání VH navrhovateli. Tím bylo porušeno jeho právo podílet se na řízení společnosti prostřednictvím své účasti na VH a hlasování na ní.

18. Správný je též závěr soudu prvního stupně k možné aplikaci § 260 o. z. Soud prvního stupně správně argumentuje tím, že právo společníka společnosti s ručením omezeným účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na řízení společnosti patří mezi základní práva společníků. A účelem právní úpravy svolání valné hromady je zajistit, aby společníci mohli toto své právo realizovat, tj. aby byli s dostatečným časovým předstihem informováni o tom, že je svoláváno jednání valné hromady, kdy (který den a v kolik hodin) a kde (na jakém místě) se jednání bude konat (§ 186 z. o. k.), jaký bude pořad jednání a přijetí jakých usnesení je navrhováno, a mohli si tak vytvořit předpoklady pro účast na něm. Povinností společnosti (osob, které jednání valné hromady svolávají) je učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby takovou informovanost společníků zajistila (viz např. zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1725/2017). Porušení tohoto práva společníka tedy mělo závažné právní následky. Soudu prvního stupně lze přisvědčit i v tom, že usneseními VH nebylo žádným způsobem zasaženo do práv třetích osob nabytých v dobré víře. A skutečnost, že se 10. 11. 2023 uskutečnila valná hromada s týmž programem a přijala navržená usnesení, jak argumentuje společnost, rovněž není důvodem pro aplikaci § 260 o. z. Proto odvolací soud v tomto směru nedoplňoval dokazování, jak požadovala společnost. Do 10. 11. 2023 uplynul od VH více než rok a bylo potřeba postavit najisto otázku platnosti a účinnosti usnesení VH upravujících zásadní otázky fungování společnosti. A na toto posouzení pak navazuje posouzení možných pochybností o platnosti či účinnosti usnesení valné hromady konané 10. 11. 2023 z důvodu zmíněné duplicity.

19. Nepodložená zůstává též argumentace odvolatelky o nepoctivém jednání navrhovatele (§ 6 o. z.), nečestném chování vůči společnosti (§ 212 o. z.) a zjevném zneužití práva (§ 8 o. z.). Z podání návrhu dle § 191 z. o. k. z důvodu pozdního doručení pozvánky na VH takovéto závadné jednání dovodit nelze, ani ve spojení s odvolatelkou uváděnými soudními řízeními zahájenými na návrh navrhovatele. Obecně lze konstatovat, že nesoulad mezi společníky velmi často vede k řešení sporných otázek prostřednictvím autoritativního rozhodnutí soudu. A odvolatelkou uváděná tři soudní řízení zahájená v roce 2021 a 2022 nenasvědčují tomu, že by navrhovatel tuto možnost na úkor společnosti zneužíval. Ani samotná tvrzení odvolatelky o opakovaných (šikanózních) návrzích na svolání valné hromady k odvolatelkou dovozovanému závěru nevedou. Stejně tak je tomu v případě namítaného vyplacení podílu na zisku navrhovateli. Právo na podíl na zisku vzniká společníku pouze tehdy, rozhodne-li valná hromada o rozdělení zisku na základě řádné (či mimořádné) účetní závěrky schválené valnou hromadou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1457/2018). O jeho vyplacení rozhoduje dle § 34 odst. 3 z. o. k. statutární orgán. A tomuto právu společníka odpovídá povinnost společnosti podíl na zisku vyplatit ve lhůtě splatnosti upravené v § 34 odst. 3 z. o. k. Skutečnost, že navrhovatel společnosti poskytl potřebnou součinnost ke splnění její povinnosti, není odvolatelkou namítaným způsobem v rozporu s podáním návrhu v projednávané věci.

20. Odvolací soud závěrem apeluje na společníky, aby se moudře pokusili překlenout rozpory, projevili vstřícnost a dobrou vůli k hledání konsensu při řešení sporných otázek týkajících se společnosti, jejího řízení a jejich účasti v ní. Stávající napjaté vztahy mezi společníky nejsou ku prospěchu společnosti, ale ani jich samotných, jak odvolacímu soudu - bohužel - potvrzují dlouhodobé zkušenosti z rozhodovací praxe v obdobných případech.

21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislého výroku o nákladech řízení, jen ve správném znění dopovídajícím dikci § 191 odst. 1 z. o. k.

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému navrhovateli přiznal vůči společnosti právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu - mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby spočívající v účasti na jednání odvolacího soudu ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 advokátního tarifu, režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 714 Kč; celkem 4 114 Kč.