o zaplacení směnečného peníze ve výši 1 014 908,11 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného č. 2 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 13 Cm 115/2022-98,

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku ze dne 16. 1. 2024, č. j. 13 Cm 115/2022-89 (bod I. výroku), ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku) a žalovanému č. 2 vrátil po právní moci usnesení soudní poplatek ve výši 50 915 Kč (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaný č. 2 podal odvolání proti rozsudku, čímž mu vznikla poplatková povinnost. Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Protože žalovaný č. 2 spolu s odvoláním soudní poplatek nezaplatil, byl vyzván usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 13 Cm 115/2022-96 k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Usnesení mu bylo doručeno dne 2. 4. 2024. Stanovená patnáctidenní lhůta k zaplacení začala běžet dnem 3. 4. 2024 a skončila dnem 17. 4. 2024. Protože žalovaný č. 2 zaplatil soudní poplatek až dne 18. 4. 2024 (po uplynutí stanovené lhůty), k jeho zaplacení se nepřihlíží. Soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“) a řízení o odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Protože žalovanému č. 2 zanikne poplatková povinnost právní mocí usnesení, bylo podle § 10 odst. 1 ZoSP rozhodnuto o vrácení soudního poplatku.

2. Žalovaný č. 2 napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení „zrušil a rozhodl tak o tom, že v řízení o odvolání žalovaného č. 2 se pokračuje“. Uvedl, že platba byla provedena z bankovního účtu [Anonymizováno] dne 17. 4. 2024, tedy poslední den k zaplacení soudního poplatku, což prokazuje potvrzení o provedené platbě. Protože uvedeného dne byla platba z účtu odepsána, byl přesvědčen, že platba byla provedena včas a řádně. V případě placení soudního poplatku kolkovými známkami postačuje, pokud jsou předány k poštovní přepravě. I přestože se do dispozice soudu dostanou až po stanovené lhůtě, je lhůta zachována. Stejný postoj by měl soud zaujmout i v posuzované věci.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.

4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný č. 2 podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 16. 1. 2024, č. j. 13 Cm 115/2022-89. Usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 13 Cm 115/2022-96 byl žalovaný č. 2 vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 50 915 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalovanému č. 2 doručeno dne 2. 4. 2024. Soudní poplatek byl na účet soudu dle záznamu o složení připsán dne 18. 4. 2024. V potvrzení o provedené platbě, předloženém žalovaným č. 2, banka potvrzuje, že z účtu [Anonymizováno] byla dne 17. 4. 2024 provedena platba 50 915 Kč na účet příjemce [č. účtu].

5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného č. 2 vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 18. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem usnesením ze dne 21. 3. 2024 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 50 915 Kč ve lhůtě patnácti dnů od jeho doručení za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému č. 2 v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku, která mu začala běžet dnem následujícím od doručení usnesení, tj. dnem 3. 4. 2024 a skončila dne 17. 4. 2024 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.) Žalovaný č. 2 ani v této dodatečné lhůtě soudní poplatek nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 ZoSP).

6. Při placení soudního poplatku formou bezhotovostního převodu je soudní poplatek zaplacen včas, pokud je poslední den lhůty k zaplacení fakticky připsán na účet soudu; nepostačuje, je-li poslední den lhůty zadán příkaz k jeho úhradě (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016). K připsání částky 50 915 Kč, odpovídající soudnímu poplatku za odvolání, na účet soudu došlo až dne 18. 4. 2024, nikoliv dne 17. 4. 2024, jak tvrdil žalovaný č. 2. Z jím předloženého potvrzení vyplývá pouze tolik, že z účtu [Anonymizováno] byla dne 17. 4. 2024 provedena platba ve výši 50 915 Kč. To však nepotvrzuje, že částka byla shodný den připsána na účet příjemce, tj. účet soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] (kód [Anonymizováno]), která je bankou příjemce, není podporovatelem okamžité platby, nemohl žalovaný č. 2 předpokládat provedení okamžité platby (tu lze poslat pouze příjemci, jehož banka takovou platbu podporuje). Očekávání žalovaného č. 2, že soudní poplatek, k jehož úhradě dal dne 17. 4. 2024 příkaz, bude připsán na účet příjemce týž den, pak nemá oporu ani v zákoně, neboť banka odesílatele má na doručení platby do banky příjemce jeden den (§ 169 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku), ani v praxi popsané bankou odesílatele ([právnická osoba].) na webových stránkách ohledně délky převodu platby (pokud z účtu posíláte jinou platbu než okamžitou, je při převodu z účtu jedné banky je třeba se řídit tzn. cut off timy, které má každá banka jiné.). Lhůtu jednoho dne banka odesílatele soudního poplatku dodržela (platba byla zadána ve středu a ve čtvrtek byla připsána na účet příjemce).

7. Zcela irelevantní pro danou věc je, jak je posuzována včasnost zaplacení soudního poplatku hrazeného kolkovými známkami, když tímto způsobem soudní poplatek hrazen nebyl.

8. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil. Správné jsou i výroky závislé (nákladový výrok a výrok o vrácení soudního poplatku).

9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci ani žalovanému č. 2 jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný č. 2 nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.