o zaplacení 3 469 289 Kč s přísl. a směnečnou odměnou 11 564,29 Kč, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2022, č. j. 18 Cm 166/2016-218,

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalovaného na další prominutí lhůty k doložení listinných dokladů o existenci a prokázání omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, týkající se odvolání proti rozsudku ze dne 27. 1. 2021, č. j. 18 Cm 166/2016-159.

2. Podle odůvodnění žalovaný podal odvolání proti rozsudku ve věci. Usnesení, jímž bylo odvolání žalovaného soudem prvního stupně odmítnuto jako pozdě podané, zrušil odvolací soud a soudu prvního stupně uložil, aby vyzval žalovaného k odstranění vad podaného návrhu na prominutí zmeškání lhůty a v případě, že vady návrhu budou odstraněny, o něm rozhodl. Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 12. 2021, č. j. 18 Cm 166/2016-210 vyzval žalovaného k „doložení existence a prokázání omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které účastníkovi, případně jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit“ a stanovil mu k tomu lhůtu 20 dnů. K včasné žádosti obecného zmocněnce žalovaného soud usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 18 Cm 166/2016-23 lhůtu prodloužil do 21. 2. 2022. Dne 21. 2. 2022 byla soudu doručena opakovaná žádost o prodloužení lhůty.

3. Soud konstatoval, že tvrzení, jímž žalovaný podaný návrh na prominutí zmeškání lhůty odůvodnil, není žádnými listinami osvědčeno. Vyšel tedy pouze z tvrzení žalovaného a uzavřel, že karantény, v nichž se nacházel, žalovanému zjevně nebránily v cestování a pobytu v zahraničí automobilem nebo veřejnou dopravou a neměl zdravotní potíže, které by jej během karantén jakkoliv omezovaly. Mohl tedy nejen cestovat, ale také podat prostřednictvím datové schránky blanketní odvolání. Dospěl k závěru, že cestování (zahraniční pobyt) zástupce žalovaného není v příčinné souvislosti s pandemií Covid-19 a pokud zástupce žalovaného pobýval v zahraničí, byl povinen zajistit si příjem pošty tak, aby mohl včas reagovat v rámci zákonné procesní lhůty. Nedůvodné shledal tvrzení zástupce žalovaného, že neměl k dispozici listiny potřebné k podání odvolání. Listiny mu musely být známy, neboť část z nich k důkazu sám navrhl a znal také právní situaci. K podání blanketního odvolání listiny potřebné nebyly. Návrh z uvedených důvodů zamítl.

4. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť jeho výrok ve vztahu k odůvodnění není přezkoumatelný. Není zřejmé, o jakém procesním návrhu soud rozhodoval, když žalovaný žádnou žádost o prominutí zmeškání lhůty k doložení listinných důkazů nepodal. Požádal však o prodloužení soudcovské lhůty dle § 55 o. s. ř. s odůvodněním, že se mu nedaří získat příslušná rozhodnutí Rakouské republiky o opatřeních proti Covidu v roce 2020 a ani místní úřad mu k jeho žádosti dosud nic neposkytl.

5. Odvolací soud neshledal předpoklady pro změnu ani potvrzení napadeného usnesení, neboť žalovaný neučinil v řízení žádný procesní návrh, jemuž by korespondoval výrok napadeného usnesení.

6. Podle obsahu spisu jediný návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty je součástí jím podaného blanketního odvolání proti rozsudku ve věci, v němž požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Následně žalovaný, resp. jeho zástupce jen žádal o prodloužení lhůty, stanovené soudem prvního stupně v usnesení, jímž vyzval žalovaného dle § 43 odst. 1 o. s. ř. k „doložení existence a prokázání omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které účastníkovi, případně jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit“ ve stanovené lhůtě dvaceti dnů. Je nutno zdůraznit, že tato výzva jednak co do svého obsahu není v souladu s pokynem odvolacího soudu, vyjádřeným ve zrušovacím usnesení ze dne 11. 11. 2021, č. j. 12 Cmo 236/2021-209, jímž bylo zrušeno předchozí usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku. Odvolací soud v citovaném usnesení konstatoval, že pokud účastník podá návrh na prominutí zmeškání lhůty dle § 58 o. s. ř., musí nejprve v potřebném rozsahu tvrdit a následně osvědčit důvod, který mu provedení zmeškaného úkonu znemožnil nebo podstatně ztížil. Uvedl, že dovolává –li žalovaný se omezení plynoucích z mimořádných opatření, která měla zásadní dopad na jeho možnost provést zmeškaný úkon, musí nejen specifikovat, o jaká konkrétní karanténní opatření se jednalo, ale též na základě jakých mimořádných opatření byla přijata, po jakou dobu tato opatření trvala, jaká omezení z nich pro zástupce žalovaného vyplývala a po jaká jednotlivá časová období z jím uváděné celkové doby (od 12. 3. 2020 do 29. 4. 2020) trvaly dle žalovaného na sebe navazující jednotlivé karantény. Výrok usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 12. 2021, jímž byl žalovaný vyzván k opravě doplnění návrhu na prominutí zmeškání lhůty, tomuto závaznému pokynu odvolacího soudu, vycházejícímu ze zákonné úpravy v ustanovení § 58 o. s. ř., nekoresponduje. Výrok usnesení, tak jak byl soudem formulován (doložení existence a prokázání omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které účastníkovi, případně jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit) je neurčitý a zčásti také nesrozumitelný. Usnesení pak obsahuje také nesprávné poučení o důsledcích nesplnění uložené povinnosti. Z § 43 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že k podání, nejde-li o podání, jímž se zahajuje řízení, soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. Podání v případě neodstranění vad soud odmítne jen v případě, že se jedná o podání, jímž se zahajuje řízení. Z obsahu spisu dále odvolací soud zjistil, že první žádosti, v níž žalovaný, resp. jeho zástupce požádal o prodloužení lhůty o 50 dnů, soud usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 18 Cm 166/2016-213 vyhověl a lhůtu prodloužil do 21. 2. 2022. Podáním ze dne 21. 2. 2022 zástupce žalovaného požádal o další prodloužení lhůty o tři týdny. Soud poté vydal napadené usnesení.

7. Ze zjištění, učiněných odvolacím soudem z obsahu spisu, vyplývá, že žalovaný v řízení nikdy nepodal „návrh na prominutí zmeškání lhůty k doložení listinných dokladů o existenci a prokázání omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, týkající se odvolání proti rozsudku ze dne 27. 1. 2021, č. j. 18 Cm 166/2016-159“ a pokud soud prvního stupně o takovém neexistující návrhu rozhodl, pochybil, neboť takové usnesení vůbec nemělo být vydáno. Je zjevné, že soud prvního stupně nerozlišoval mezi procesními lhůtami zákonnými a soudcovskými, což jsou dva druhy procesních lhůt, které občanský soudní řád rozeznává. Lhůty zákonné (jejich délku a běh) upravuje přímo zákon (např. lhůty pro podání odvolání, dovolání apod.), lhůty soudcovské určuje předseda senátu (§ 55 o. s. ř.). Lhůta pro podání odvolání je lhůtou zákonnou, upravenou v § 204 o. s. ř. Zákonné lhůty nelze prodloužit, jejich zmeškání v případě propadných lhůt, s nimiž je spojena nemožnost provést úkon dodatečně, lze k návrhu účastníka při naplnění zákonných předpokladů prominout podle § 58 o. s. ř. Naproti tomu lhůta k odstranění vad podání, kterou určí soud v usnesení podle § 43 odst. 1 o. s. ř., je lhůtou soudcovskou (§ 55 o. s. ř.). Prominutí jejího zmeškání dle § 58 o. s. ř. nepřichází v úvahu, avšak její marné uplynutí nezpůsobuje nemožnost vytknuté vady podání odstranit později, dokud soud z jejich neodstranění nevyvodí zákonem předvídané následky. Soudcovskou lhůtu předseda senátu může (ale není povinen) prodloužit, jestliže o to účastník řízení před jejím uplynutím požádá. O návrhu na prodloužení lhůty rozhoduje soud zpravidla usnesením, proti němuž není odvolání přípustné, není však vyloučeno, aby návrhu fakticky vyhověl, aniž by o něm výslovně rozhodl.

8. Z důvodů shora vyložených odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 a 211 o. s. ř. změnil tak, že se nevydává. V dalším řízení, vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovaný vady jím podaného návrhu na prominutí zmeškání lhůty dosud neodstranil, bude nezbytné, aby soud prvního stupně žalovaného znovu a řádně vyzval k odstranění vad jím podaného návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku tak, že žalovanému uloží, aby uvedl, jaká konkrétní karanténní opatření mu bránila ve včasném podání odvolání proti rozsudku, kým a na základě jakých mimořádných opatření byla přijata, po jakou dobu tato opatření trvala, jaká omezení z nich pro zástupce žalovaného vyplývala a po jaká jednotlivá časová období z jím uváděné celkové doby (od 12. 3. 2020 do 29. 4. 2020) trvaly dle žalovaného na sebe navazující jednotlivé karantény a řádně, v souladu s § 43 odst. 2 o. s. ř. jej také poučí o důsledcích spojených s neodstraněním vad. Pokud žalovaný vady návrhu ve lhůtě, kterou mu soud ve výzvě stanoví, odstraní, o návrhu rozhodne. V opačném případě, tedy pokud žalovaný vady návrhu neodstraní, soud v souladu s § 43 odst. 2 o. s. ř. k návrhu na prominutí zmeškání lhůty nepřihlédne a podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalovaného proti rozsudku odmítne.