o zaplacení 636 493,70 Kč s přísl. a směnečnou odměnou, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2023, č. j. 49 Cm 56/2023-10,

1. Shora uvedeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení v předmětné věci (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). S odkazem na zápisy v insolvenčním rejstříku konstatoval, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2020, č. j. KSPL 27 INS 23364/2020-A-8 bylo rozhodnuto o úpadku žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Směnečný závazek není, s ohledem na datum vystavení směnky, závazkem, vzniklým po povolení oddlužení a nemohl být uplatněn žalobou, ale měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení podle § 109 odst.1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ). Zahájené insolvenční řízení zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, proto soud řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.

2. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nedostatek podmínek řízení dán není. Pohledávka ze sporné směnky nemohla být v insolvenčním řízení přihláškou uplatněna, protože v té době ještě neexistovala, neboť se jednalo o blankosměnku, která byla vyplněna v souladu s čl. 4. 3. 1. dohody o způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 24. 4. 2017, reg. č. [Anonymizováno] až dne 1. 2. 2023. Vyplňovací dohoda opravňovala žalobce vyplnit do blankosměnky jako datum splatnosti kterýkoliv den následující po dni, v němž nastane skutečnost dle odst. 4. 2 citovaného ujednání (není včas a řádně plněno či byl pravomocně osvědčen úpadek klienta). Dovolal se závěrů, přijatých Vrchním soudem v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 147/2019-25 ve skutkově obdobné směnečné věci, podle nichž z blankosměnky jako listiny, která ještě není vyplněna a nemůže mít povahu směnky jako dokonalého cenného papíru, nevyplývá žádná pohledávka, kterou by bylo možné přihlásit v insolvenčním řízení a z uvedených důvodů nemohl být naplněn předpoklad pro uplatnění zákazu vyplývajícího z § 109 odst. 1 písm. c) IZ, respektive po rozhodnutí o úpadku obdobný zákaz vyplývající z § 140c IZ, podle něhož v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).

4. Odvolací soud vyšel ze závěrů, přijatých ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 29 ICdo 32/2021) podle nichž je remitent směnky jako věřitel oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek směnečného rukojmího pohledávku z blankosměnky jako pohledávku podmíněnou ve smyslu § 173 odst. 3 IZ. Nejvyšší soud vyložil, že úprava obsažená v § 173 odst. 3 IZ, která dovoluje přihlásit do insolvenčního řízení i pohledávku vázanou na podmínku, předjímá typové uplatnění těch pohledávek, jejichž vznik podmínili účastníci závazkového právního vztahu (zpravidla účastníci smlouvy) tím, že nastane skutečnost, která je jim v době, kdy činí právní úkon (od 1. ledna 2014 právní jednání), neznámá a je pro ně nejistá, tedy pohledávek zpravidla vázaných na splnění odkládací podmínky (srov. § 36 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a pro dobu od 1. ledna 2014 § 548 a § 549 o. z.). V případě blankosměnky ke vzniku směnečné pohledávky dochází zpětně jejím vyplněním, a to včetně nároků vzniklých vůči směnečnému rukojmímu. Podepíše-li blankosměnku směnečný rukojmí, nezaručuje se za zaplacení směnky bez dalšího, ale s výminkou (s podmínkou), že směnka bude dle dohody vyplněna. Jeho směnečný závazek je tedy podmíněn řádným vyplněním směnky (a rovněž tím, že směnka nebude zaplacena).

5. Lze tak uzavřít, že závěry, přijaté v žalobcem odkazovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jsou překonány pozdější judikaturou Nejvyššího soudu, z nichž odvolací soud vycházel.

6. Závěr soudu prvního stupně, že pohledávka z předmětné směnky nemohla být uplatněna žalobou, ale měla být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení podle § 109 odst.1 písm. a) IZ a že zahájené insolvenční řízení zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, je správný.

7. Z uvedených důvodů napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

8. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst.1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.