o zaplacení 3 600 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2021, č. j. 55 Cm 45/2018 - 331

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 9. 8. 2017 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 528 056,50 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky ze smlouvy o koupi cenných papírů, kterou uzavřela se žalovanou 1) dne 5. 8. 2011 a jejímž předmětem byla koupě 15 ks listinných akcií na jméno č. [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] IČ: [IČO], se sídlem [adresa] o jmenovité hodnotě 500 000 Kč (nyní [právnická osoba]. se sídlem [adresa]). Kupní cena ve výši 3 926 000 Kč měla být uhrazena ve splátkách, a to částka 56 000 Kč do 1. 1. 2015, částka 270 000 Kč do 1. 7. 2016 a částka 3 600 000 Kč do 1. 7. 2017. První dvě splátky byly uhrazeny, k zaplacení třetí splátky nedošlo. Za závazky žalované 1) převzal ručení žalovaný 2). Dále žalobkyně uvedla, že smlouva o koupi cenných papírů obsahovala potvrzení o řádném předání a převzetí rubopisovaných akcií a žalovaní v pozdější době vystupovali jako vlastnící všech 90 kusů akcií společnosti, což je prokazováno zápisy z jednání valné hromady společnosti [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že od 17. 9. 2018 je jediným akcionářem této společnosti žalovaný 2), nakládala žalovaná 1) s nabytými akciemi i nadále jako jejich vlastník, a to i poté, kdy její právní zástupce sdělil žalobkyni, že pohledávku ze smlouvy o převodu akcií neuhradí. Pokud žalovaná tvrdí, že v roce 2017 zjistila, že není vlastníkem akcií, pak je vyloučeno, že by v roce 2018 tyto akcie převedla na žalovaného ad 2/, který se v roce 2018 stal jediným akcionářem. Oba žalovaní se vždy chovali podle uzavřené kupní smlouvy až do 1. 7. 2017, kdy byla splatná poslední splátka kupní ceny. Po tomto datu začala žalovaná 1) převod akcií zpochybňovat, nicméně oba žalovaní se nadále chovali jako jejich vlastníci.

2. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě uvedli, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznávají, neboť dosud nedošlo k platnému převodu vlastnických práv k akciím. Žalovaná 1) v rozporu s ustanovením čl. 7.1 smlouvy nepřevzala při jejím podpisu rubopisované akcie, tedy na ni nepřešlo vlastnické právo k těmto cenným papírům, a ani ke dni podání žaloby není jejich řádným vlastníkem a držitelem. Není proto ani povinna hradit kupní cenu akcií a podaná žaloba je předčasná. S akciemi nelze platně nakládat a dovozovat z nich práva s nimi spojená. Částka 270 000 Kč skutečně byla žalovaným 2) zaplacena, ten však nemůže potvrdit, že se jednalo o plnění na závazek dle předmětné smlouvy. Žalovaní jako právní laici žili v přesvědčení, že převod akcií proběhl v pořádku, když prodávající a převádějící byla právnička, proto i na budoucí záležitosti nahlížela žalovaná 1) tak, jako kdyby došlo k platnému převodu. Až poté, co žalovaní v roce 2017 podrobili převod akcií právní analýze, zjistili, že žalovaná 1) není jejich oprávněným držitelem a vlastníkem.

3. Z provedeného dokazování (výslechem účastníků řízení, výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], notářskými zápisy, zalaminovanými listinami označenými jako „[právnická osoba]“ č. 046 – 060, smlouvou o převodu akcií ze dne 10. 6. 2003, výpisy z obchodního rejstříku, výzvou k uhrazení dluhu ze dne 17. 7. 2017) soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou 1) byla dne 5. 8. 2011 platně uzavřena smlouva o koupi cenných papírů, na jejímž základě žalobkyně prodala žalované 1) 15 ks akcií společnosti [právnická osoba] s pořadovými čísly 46 - 60, každou o jmenovité hodnotě 500 000 Kč a žalovaná 1) se zavázala žalobkyni zaplatit kupní cenu ve výši 3 926 000 Kč, a to ve třech splátkách tak, že nejpozději do 1. 1. 2015 měla být uhrazena částka 56 000 Kč, nejpozději do 1.7.2016 částka 270 000 Kč a nejpozději do 1.7.2017 částka 3 600 000 Kč. Smluvní strany dále výslovně prohlásily, že řádně rubopisované akcie byly předány žalované 1), která je převzala. Skutečnost, že předmětné akcie byly řádně rubopisovány a předány žalované 1), byla dále prokázána svědeckou výpovědí [Anonymizováno], který podrobně popsal, jakým způsobem probíhal podpis smlouvy o koupi cenných papírů a výslovně uvedl, že jak jeho, tak i akcie na jméno žalobkyně byly při podpisu smlouvy řádně rubopisovány a předány žalované 1). Soud přitom zdůraznil, že oproti výpovědi účastníků řízení, jejíž validita je obecně vždy do jisté míry snižována tím, že se jedná o osoby mající přímý zájem na výsledku řízení, byl [Anonymizováno] vyslechnut jako svědek a vypovídal po zákonném poučení o možných trestních následcích křivé výpovědi. Rubopisování předmětných akcií pak bylo prokázáno i notářskými zápisy vyhotovenými notářkou [Anonymizováno] ve dnech 13. 6. 2012 a 17. 10. 2013. Podle notářského zápisu ze dne 13. 6. 2012 se tohoto dne konala valná hromada společnosti [právnická osoba]., na níž byli přítomni oba dva akcionáři vlastnící 90 kmenových akcií na jméno ve jmenovité hodnotě 500.000 Kč, což představuje 100% základního kapitálu společnosti a jako takoví akcionáři se akciemi prokázali [Jméno žalované B], který notářce předložil 60 ks kmenových akcií a [Anonymizováno], která notáři předložila 30 ks kmenových akcií. Vzhledem k tomu, že se jedná o akcie na jméno, musely být tyto akcie rubopisovány na řad žalovaných, jinak by notář nemohl osvědčit, že na valné hromadě hlasují osoby, které prokázaly svoji legitimaci k výkonu práv spojených s předloženými akciemi. Rovněž podle notářského zápisu ze dne 17. 10. 2013 oba žalovaní opět řádně předložili celkem 90 ks akcií. Soud poukázal na skutečnost, že proti průběhu valných hromad, a to ani proti prohlášení žalovaného 2) o způsobilosti valné hromady přijímat rozhodnutí, ani proti výkonu hlasovacího práva žalovanými, nebyl vznesen žádný protest. Podle uvedených notářských zápisů se oba žalovaní po nabytí akcií chovali jako jejich vlastníci, hlasovali na valných hromadách a výkon jejich vlastnického práva nebyl nikým rozporován. S poukazem na povahu notářských zápisů jako veřejných listin (§ 6 zákona č. 358/1992 Sb.) a z toho plynoucí presumpce jejich pravdivosti a správnosti soud dále uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by rubopisované akcie nebyly notářce předloženy. Notářka Těhníková sice připustila, že předkládání akcií se zpočátku dělo vždy formálně, avšak později nelze vyloučit, že se tyto formality důsledně nedodržovaly, přičemž k notářskému zápisu ze dne 13. 6. 2012 uvedla, že neví, zda se jednalo o počáteční období či už o období další, nicméně že přítomné osoby své oprávnění ani oprávnění dalších přítomných jakožto akcionářů nikterak nezpochybňovaly. K notářskému zápisu ze dne 17. 10. 2013 tato svědkyně uvedla, že „fúze společnosti je přece jen něco jiného, než zápis z valné hromady o změně sídla a že je přesvědčena, že tam popsané akcie jí byly reálně předloženy, nepamatuje si však, zda byly rubopisovány“. Ani toto tvrzení tak neprokazuje opak skutečností uvedených v notářském zápisu. Soud proto uzavřel, že žalobkyně prokázala, že sporné akcie č. 46-60, které byly žalované 1) převedeny smlouvou ze dne 5. 8. 2011, byly řádně rubopisovány a žalobkyně v tomto směru tedy unesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Pokud žalovaní tvrdili opak, bylo naopak na nich, aby tuto skutečnost nejenom tvrdili, ale i prokázali. K jejich tvrzení, že jimi předložené akcie jsou originály listin, provedl soud důkaz výpovědí svědka [Anonymizováno], jímž bylo prokázáno v podstatě pouze to, že jmenovaný jako majitel grafického studia vyhotovil originály akcií, které opatřil ochrannými prvky. K předloženým zalaminovaným listinám, poté co mu byly předloženy se vyjádřil tak, že takto vypadaly akcie společnosti [právnická osoba]., kopírky v době vydání akcií a ještě pár let potom nedokázaly udržet plochu podtisku tak, aby byla v celé ploše papíru stejná. Podle svědka se sice jedná o originály, nicméně na přímý dotaz uvedl, že nemůže vyloučit, že se jedná o kopie. Značné pochybnosti o originalitě předmětných listin podle soudu vzbuzuje i fakt, že tyto jsou zalaminovány, tedy je použita technologie, která ztěžuje, až znemožňuje případné znalecké technické zkoumání listin co do originality. O potřebě laminovat sporné akcie nesvědčí ani výpověď žalovaného, který uváděl, že pokud mu v minulosti vracely peněžní ústavy směnky, byly tyto přeškrtnuté a přestřižené, neuvedl však, že by někdy byly zalaminované. Výpovědi žalovaných, jimiž měla být dále prokázána originalita zalaminovaných akcií, shledal soud v rozporu s provedenými listinnými důkazy, zejména smlouvou ze dne 5. 8. 2011, zápisy z valných hromad a seznamy akcionářů. Návrh této smlouvy činil žalovaný, který tak byl již v tom okamžiku srozuměn s tím, že akcie mají být rubopisovány. Totéž platí i o zápisech z valných hromad a o seznamech akcionářů společnosti [Anonymizováno], které rovněž vyhotovovali žalovaní. Soud poukázal dále na skutečnost, že žalovaní se v průběhu následujících let chovali jako vlastníci akcií, rozhodovali na valných hromadách a dne 17. 10. 2013 rozhodli o schválení vnitrostátní fúze sloučením tak, že [Anonymizováno] převzala jmění společnosti [Anonymizováno] Obranu žalovaných založenou na tvrzení, že nevěděli, že akcie mají být rubopisovány, vyhodnotil soud jako nevěrohodnou s tím, že od každého lze očekávat, že má rozum průměrného člověka; v případě obou žalovaných, kteří mají vysokoškolské vzdělání, pak lze důvodně předpokládat mentální schopnosti spíše vyšší. Soud proto uzavřel, že žalovaní neunesli důkazní břemeno ke svému tvrzení. Důvodnou neshledal ani argumentaci, že žalovaní nabyli akcie vydržením. Uvedl, že k tomuto způsobu nabytí vlastnického práva nemohlo v daném případě dojít, a to minimálně pro absenci dobré víry na straně žalované 1). Žalovaná 1) si byla vědoma, že dosud nebyla uhrazena poslední splátka kupní ceny, splatná dne 1. 7. 2017. Nemohl proto být splněn zákonem presumovaný předpoklad dobré víry, neboť jednání, kdy by se nabyvatel věci movité vyvinil z povinnosti hradit dohodnutou kupní cenu jen proto, že v mezidobí od převodu věci do doby sjednané splatnosti kupní ceny uplynula vydržecí lhůta, by bylo v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel proto, že žalovaná 1) nesplnila svůj závazek zaplatit řádně a včas poslední splátku kupní ceny akcií, a to ani přes výzvu k plnění ze dne 17. 7. 2017, doručenou žalované 1) dne 2. 8. 2017. Ve vztahu k žalované 1) i žalovanému 2), který za závazek žalované 1) převzal ručení podle § 303 zákona č. 513/1991 Sb., proto žalobě vyhověl a zavázal žalované k úhradě dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 9. 8. 2017 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

4. Žalovaní podali proti rozsudku včasné odvolání a navrhli jeho změnu tak, aby byla žaloba zamítnuta a byla jim přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudu prvního stupně vytkli, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a učinil chybné právní závěry. Jeho skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v mnohých ohledech pouze nesprávnými úvahami. Nevzal v potaz některé skutečnosti tvrzené žalovanými a bez logických souvislostí reflektoval tvrzení žalobkyně, která však nekorespondovala s důkazní situací. Žalovaní předložením originálů akcií (ač pro potřeby archivace a nutnosti umoření zalaminovaných) prokázali, že rubopisy na akciích nikdy připojeny nebyly (a to ani v rámci předchozích převodů) a žalovaná se tedy nemohla stát vlastníkem předmětných akcií. Žalobkyni se žádným důkazem nepodařilo prokázat opak. Odvolatelé shrnuli dosavadní průběh řízení včetně argumentace obou stran sporu a s poukazem na ustanovení § 18 zákona č. 591/1992 Sb. namítli, že i pokud by soud dospěl k nesprávnému závěru, že k rubopisování akcií došlo, je žalobkyně v důkazní nouzi ohledně námitky žalovaných o správnosti a bezpodmínečnosti rubopisů. Důkaz o rubopisu neexistuje, čehož si je žalobkyně vědoma, a nelze ani přezkoumat obsah tohoto rubopisu. Pouze žalovaní poskytli soudu jediný přímý důkaz o tom, že rubopis na akciích skutečně neexistoval a žalobkyni se nepodařilo tento důkaz nijak znevěrohodnit. Svědek [Anonymizováno] jako osoba nemající zájem na výsledku řízení se vyjádřil tak, že „na 70-80 % akcie mohly vypadat tak jako tyto, které mi byly předloženy soudem“, potvrdil grafickou shodu akcií i barevné vyhotovení. Žalovaný 2) do spisu založil originál smlouvy o koupi cenných papírů ze dne 31. 10. 2008, k níž svědek uvedl, že ji podepsal. Z čl. 6.1 smlouvy je patrné, že se jedná o stejné ustanovení jako v čl. 7.1 smlouvy o koupi cenných papírů ze dne 5. 8. 2011 uzavřené mezi účastníky řízení. Z uvedeného vyplývá, že v rámci převodu akcií byl mezi akcionáři [právnická osoba]. používán stále stejný vzor smlouvy a dále, kdyby bylo možné předložit akcie č. 61-80, bylo by zřejmé, že ani ty nebyly rubopisovány. Důkazní břemeno nadále tíží žalobkyni, která nechť prokáže, že její nárok je důvodný. Žalobkyně podepsala smlouvu o koupi cenných papírů a nikdy žalované žádné akcie nepředala, natož aby je rubopisovala. Tyto akcie přebíral žalovaný od [Anonymizováno]. Žalovaní důvěřovali žalobkyni i jejímu manželovi (advokátovi) v tom smyslu, že oba mají právnické vzdělání a převod akcií bude z jejich strany proveden perfektně a bez vad. Odvolatelé dále zdůraznili, že žalovaná není řádným vlastníkem akcií č. 46-60 na základě smlouvy, ale v důsledku vydržení, neboť byla od 5. 8. 2011 oprávněnou držitelkou akcií a držbu vykonávala v dobré víře. K převodu je bezpodmínečně nutný rubopis, jehož neexistenci nemůže zhojit jakákoliv smlouva. Žalovaní poukázali na negativní teorii důkazního břemene, uvedli, že tíseň uváděná žalobkyní není jejich obranným argumentem, ale pouze součástí účastnické výpovědi žalovaného 2), dále netvrdí ani to, že by utrpěli újmu a že je v praxi obvyklé, že si notáři při valných hromadách nenechávají předkládat svými klienty – akcionáři – akcie a nekontrolují je. Rovněž notářce [Anonymizováno] byly předkládány vždy pouze seznamy akcionářů potvrzené podpisem předsedy [Anonymizováno] a následně podpisem žalované 1). Rubopisy na akciích nikdy nekontrolovala. Výpovědi žalobkyně ani [Anonymizováno] nelze pro jejich zájem na výsledku řízení považovat za relevantní. Ohledně svědka [Anonymizováno] odvolatelé poukázali na to, že předmětné akcie byly předmětem jejich vypořádání a měly spadat do SJM; pokud by se nyní ukázal opak, [Anonymizováno] by měl své bývalé manželce tuto neexistentní hodnotu kompenzovat. Svědek byl mimo to právním zástupcem [právnická osoba]. a v případě pochybení by mu hrozilo riziko náhrady škody. Uzavřel dále s žalovaným 2) dohodu o narovnání, na základě které mu bylo za převod akcií č. 1-15 plněno žalovaným. Nemůže proto připustit, že by jiná číselná řada akcií byla nesprávně převedena, neboť by se mohl na úkor žalovaného 2) obohatit z neplatného právního titulu. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak odvolatelé označili postup soudu, který v protokolu ze dne 19. 6. 2019 zamítl důkaz výslechem [Anonymizováno] a poté, aniž jej opětovně připustil, tento důkaz provedl. Vyjádřili se rovněž ke způsobu vedení řízení soudci [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na svůj závěrečný návrh v řízení před soudem prvního stupně ze dne 28. 6. 2021 a dále uvedla, že hodnocení důkazů bylo soudem provedeno pečlivě a s přihlédnutím ke všem skutečnostem. Tvrzení žalovaných, že předložením údajných originálů prokázali, že rubopisy na akciích nebyly nikdy připojeny, odporují reálnému stavu dokazování. Opak byl prokázán důkazy uvedenými ve vyjádření žalobkyně ze dne 28. 6. 2021, zejména dvěma veřejnými listinami, z nichž vyplývá, že notářce [Anonymizováno] byly předloženy předmětné akcie a nebyla na nich shledána žádná závada. Dále z nich vyplývá, že na základě těchto listin žalovaní na valných hromadách hlasovali a že činili prohlášení o správnosti notářského zápisu. Řádný převod akcií na žalovanou 1) bylo prokázáno zejména smlouvou z 5. 8. 2011, zápisy z valných hromad, seznamy akcionářů i faktickým chováním žalovaných v průběhu následujících let. Tvrzení žalovaných o tom, že nevěděli, že akcie mají být rubopisovány, soud správně vyhodnotil jako nevěrohodné. Tvrzení, že žalobkyně měla při zahájení řízení předložit kopii předmětných akcií, nemá oporu v žádném právním předpisu. Odmítli dále spekulace žalovaných ohledně údajně obvyklé praxe notářů při ověřování průběhu valných hromad s tím, že takový postup by byl v rozporu se zákonem, a pokud žalovaní tvrdí, že k tomu došlo, musí to prokázat a případně řešit v jiném řízení. Totéž platí i o postupu [Anonymizováno], který nebyl právním zástupcem žalovaných při převodu akcií. Ohledně hypotetické situace, kdy by akcie nebyly rubopisovány, odkázala žalobkyně rovněž na své předchozí vyjádření, jakož i na ustanovení § 13 zákona o cenných papírech i na ustanovení o kupní smlouvě, resp. o povinnosti reklamace vad prodané věci. Soud rovněž správně vyhodnotil otázku vydržení akcií, k čemuž žalobkyně dále dodala, že předmětné akcie zanikly (byly zničeny rozstříháním) již před uplynutím vydržecí doby.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

7. V řízení bylo prokázáno, že dne 5. 8. 2011 uzavřela žalobkyně s první žalovanou smlouvu o koupi 15 ks listinných akcií na jméno č. 46 – 60 společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], kterou se zavázala převést na žalovanou 1) vlastnické právo k těmto akciím a žalovaná 1) se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 3 926 000 Kč, a to ve třech splátkách ve smlouvě specifikovaných. Za závazek žalované 1) převzal ručení žalovaný 2). Za prokázáno má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně i to, že předmětné akcie byly opatřeny řádnými rubopisy a předány žalované 1), která následně po dobu několika let, kdy byla jejich vlastníkem, vykonávala práva s těmito cennými papíry spojená. K námitce žalovaných, že k platnému převodu vlastnických práv na žalovanou 1) nedošlo z důvodu absence rubopisů na akciích, jejichž nutnosti si nebyli vědomi, odvolací soud předesílá, že žalobkyně i její bývalý manžel [Anonymizováno] mají vysokoškolské vzdělání právního směru a tedy jim skutečnost, že k převodu listinného cenného papíru na řad je podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 591/92 Sb. vyžadován i jeho rubopis, musela být známa. Tuto informaci ovšem museli mít při uzavření smlouvy i žalovaní, neboť podle výpovědí svědka [Anonymizováno] i druhého žalovaného návrh předmětné kupní smlouvy, která obsahuje výslovné prohlášení o tom, že akcie jsou opatřeny řádnými rubopisy, připravoval žalovaný 2), pro něhož se navíc jednalo již o opakovaný obchod s akciemi téhož emitenta (předchozí smlouvy o koupi akcií [právnická osoba]., uzavřel žalovaný 2/ s [Anonymizováno] již ve dnech 10. 6. 2003 a 30. 11. 2008). Rovněž obě dříve uzavřené smlouvy obsahují výslovné ujednání o tom, že převod akcií je vůči třetím osobám účinný rubopisem a předáním akcií kupujícímu (bod VI. smlouvy ze dne 10. 6. 2003), resp. prohlášení o tom, že předmětné akcie, řádně rubopisované, byly při podpisu smlouvy předány nabyvateli (bod 6.1 smlouvy ze dne 30. 11. 2008). V době uzavření kupní smlouvy navíc oba žalovaní měli dlouhodobé zkušenosti se svým působením ve funkcích členů statutárních orgánů jiných akciových společností a tedy ani z tohoto pohledu je nelze považovat za laiky, neznalé pravidel spojených s nabýváním akcií (žalovaná 1/ vykonávala v době od 30. 9. 2003 do 29. 11. 2013 funkci předsedkyně představenstva později zaniklé společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], žalovaný 2/ vykonával v době od 30. 6. 2003 do 25. 5. 2005 funkci člena představenstva společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], v době od 30. 7. 2001 do 12. 1. 2005 funkci místopředsedy dozorčí rady společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] a od 1. 7. 2005 do 23. 11. 2006 funkci člena dozorčí rady společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO]). Žalovaní 1) a 2) ostatně nevysvětlili, jaký by měla mít žalobkyně důvod k tomu, aby předala žalované 1) akcie v podobě, která jí neumožní výkon práv s těmito cennými papíry spojených.

8. Svůj závěr o tom, že tomu tak v daném případě nebylo (tj., že na akciích byly rubopisy vyznačeny), soud prvního stupně založil na zjištěních, plynoucích především z důkazů notářskými zápisy vyhotovenými notářkou [Anonymizováno] ve dnech 13. 6. 2012 a 17. 10. 2013 a výpovědí svědka [Anonymizováno]. S hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil. Z provedeného dokazování notářskými zápisy, které mají veškeré zákonem požadované náležitosti a jsou proto veřejnými listinami (§ 77 zákona č. 358/1992 Sb., § 134 o. s. ř.) vyplynulo, že žalovaní 1) a 2) na valné hromadě konané dne 13. 6. 2012 předložením svých akcií notářce [Anonymizováno] prokázali, že jsou jejich vlastníky a současně, že jsou oprávněni vykonávat svá hlasovací práva. To znamená, že předložené akcie musely obsahovat řádné rubopisy, legitimující žalované jako jejich vlastníky. Totéž platí i v případě mimořádné valné hromady, konané dne 17. 10. 2013, při níž bylo rozhodnuto o přeměně společnosti formou fúze sloučením, které se jako akcionář zúčastnil pouze žalovaný 2), zastupující současně žalovanou 1). Rovněž v tomto případě bylo notářce předloženo 30 ks akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 500 000 Kč [Anonymizováno] a 60 ks akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 500 000 Kč [Jméno žalované B]. Pravdivost těchto skutečností nebyla vyvrácena ani výpovědí notářky [Anonymizováno], ani dalšími provedenými důkazy. Svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že „překládání akcií se zpočátku dělo vždy formálně, ale později nelze vyloučit, že se tyto formality důsledně nedodržovaly“, přičemž ohledně později konané valné hromady, při níž bylo rozhodnuto o fúzi společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., vyjádřila přesvědčení, že k předložení akcií skutečně došlo. Druhý žalovaný ve své výpovědi uvedl pouze to, že si tu část notářských zápisů, v níž se uvádí, že všechny akcie byly řádně předloženy, nedovede vysvětlit a dále, že si nevzpomíná, „že by kdy nosili akcie na valnou hromadu“. Rovněž první žalovaná k dotazu, zda notářka [Anonymizováno] při pořizování notářských zápisů osvědčujících průběh valných hromad kontrolovala, zda je žalovaná 1) akcionářem společnosti, uvedla, že to neví, že (jako předsedkyně představenstva společnosti [právnická osoba]., jíž byla zvolena na valné hromadě konané dne 13. 6. 2012) „tyto věci neřešila“ a pouze na pokyn [Anonymizováno] nebo druhého žalovaného „podepsala, co bylo potřeba.“ Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaným se nepodařilo zpochybnit pravdivost obsahu notářských zápisů č. NZ 116/2012, N 130/2012 ze dne 13. 6. 2012 a č. NZ 169/2013, N 189/2013 ze dne 17. 10. 2013.

9. Skutečnost, že při uzavření kupní smlouvy byly převáděné akcie opatřeny řádnými rubopisy, byla mimo to prokázána i svědeckou výpovědí [Anonymizováno]. Svědek, který byl soudem řádně poučen podle ustanovení § 126 o. s. ř., potvrdil, že jednání, při němž došlo k uzavření obou smluv o převodu akcií, byli kromě něho přítomni také všichni účastníci řízení včetně žalobkyně, akcie byly řádně rubopisovány (rubopisy byly bezpodmínečné) a předány nabyvateli. Odvolací soud se neztotožnil s výhradami odvolatelů stran věrohodnosti této svědecké výpovědi. Svědek vysvětlil, že jeho vlastní obchod s žalovanou 1), tj. převod akcií č. 1 – 15, byl již vypořádán poté, co – oproti žalobkyni – přistoupil na požadavek žalované 1) na podstatné snížení dohodnuté kupní ceny. Svou pohledávku vůči žalované 1) postoupil žalovanému 2), který mu uhradil sjednanou úplatu ve výši 2 600 000 Kč, přičemž převod těchto akcií, který proběhl ve stejném místě a čase a stejným způsobem, jako převod akcií žalobkyně, nebyl žalovanými nikdy zpochybňován. [Anonymizováno] nebyl účastníkem smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 1), v dané věci nevystupoval ani jako právní zástupce některé ze smluvních stran, jeho manželství se žalobkyní bylo rozvedeno již v roce 2016. Z ničeho tak nelze dovodit jeho zájem na výsledku tohoto řízení, tvrzený žalovanými. Argumentace vypořádáním společného jmění manželů Janů, právními službami [Anonymizováno] poskytovanými společnosti [právnická osoba]. či neplatnosti smlouvy o narovnání uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2) zůstala pouze v rovině ničím nepodložených spekulací. Výpověď svědka byla konzistentní, plynulá a přesvědčivá a zjištění, která z ní soud učinil, byla souladná se zjištěními plynoucími z dalších provedených důkazů (výpovědí žalobkyně, kupní smlouvou, notářskými zápisy, seznamy akcionářů, zápisy z konání valných hromad). Neobstojí ani námitka, že soud prvního stupně pochybil, když provedl důkaz výslechem shora uvedeného svědka poté, co rozhodl o zamítnutí tohoto důkazního návrhu, neboť rozhodnutí o neprovedení důkazu je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení a tedy jím soud není vázán (§ 170 odst. 2 o. s. ř.).

10. Za prokázané nelze naopak považovat tvrzení žalovaných, že jimi předložené znehodnocené (přeškrtané, přestříhané a zalaminované) listiny označené jako „Akcie [právnická osoba] č. 046 – č. 060“, na jejichž rubu není žádný zápis, jsou originály akcií, které žalovaná 1) od žalobkyně převzala. Předně je třeba upozornit, že provedenými důkazy nebyl zjištěn (a nutno dodat, že žalovanými nebyl ani tvrzen) žádný relevantní důvod pro výměnu akcií a tedy ani pro zničení akcií, které byly předmětem převodu (tj. rozhodnutí o změně druhu či formy akcií, o zvýšení či snížení základního kapitálu, apod.). Případná výměna akcií není zapsána v obchodním rejstříku a součástí Sbírky listin není žádné rozhodnutí, které by jí nutně muselo předcházet, přičemž tuto skutečnost žalovaný 2), který je v současné době předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dříve [právnická osoba]) a jejím jediným akcionářem, nedokázal nijak vysvětlit. Pokud ohledně důvodu zničení originálů akcií odkazoval na fúzi společností [právnická osoba] a [právnická osoba]., IČO [IČO], odporuje tato část jeho výpovědi znění čl. VIII Projektu fúze ze dne 24. 6. 2013, z něhož vyplývá, že akcie všech akcionářů obou zúčastněných společnosti z důvodů tam uvedených výměně nepodléhaly. Dále odvolací soud vzal v úvahu, že na listinách, předložených žalovanými, je žalobkyně označena akademickým titulem, který, jak vyplývá z dalších provedených důkazů (notářský zápis č. NZ 459/99, N 485/99 ze dne 25. 11. 1999, smlouva o stavebním spoření ze dne 23. 8. 2001, žádost o přiznání titulu [Anonymizováno] a nahrazení titulu [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2004, kopie diplomů č. 003412 a č. 397 ze dne 23. 4. 2004) v době, kdy byly předmětné akcie emitovány, nepoužívala. Závěru o pravosti shora uvedených listin nenasvědčuje konečně ani skutečnost, že k jejich zničení byla kromě běžných postupů (přeškrtnutí, přestřižení) použita i technologie, které sice umožňuje zjištění jejich obsahu, nikoli však již znalecké zkoumání jejich pravosti (zatavení do průhledné fólie).

11. Skutečnost, že listiny předložené žalovanými jsou originály akcií dle bodu 2.1 smlouvy o koupi cenných papírů ze dne 5. 8. 2011, pak nebyla prokázána žádným z obou důkazů, navržených žalovanými. Svědek [Anonymizováno], který originály vyhotovil, sice připustil takovou možnost, když uvedl, že „na 70 – 80 % akcie mohly vypadat tak, jako tyto, které jsou mi předloženy soudem“, ale jednoznačně ji nepotvrdil (na dotaz, zda může vyloučit, že listiny předložené soudu jsou kopiemi, odpověděl záporně). První žalovaná po předložení zalaminovaných listin pouze uvedla, že se „asi jedná o akcie, které byly předmětem převodu“ a na dotaz, zda se jedná o originály a zda takto originály vypadaly, reagovala tak, že si to již nepamatuje, asi ano. Žalovaní tak neunesli své důkazní břemeno ohledně pravosti jimi předložených listin.

12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno nejen uzavření smlouvy o převodu cenných papírů ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a § 19 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „ZCP“) a § 409 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) jako právního titulu pro nabytí vlastnictví k předmětným akciím první žalovanou, ale i to, že akcie byly opatřeny řádnými (bezpodmínečnými) rubopisy legitimujícími první žalovanou k výkonu práv z nich vyplývajících a předány první žalované (§ 17 odst. 1, § 18 odst. 1 ZCP). Podle ustanovení § 450 odst. 1 obch. zák. tak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou kupní ceny ve výši 3 926 000 Kč. Protože třetí splátka této ceny ve výši 3 600 000 Kč, která se dle čl. 3.1 smlouvy stala splatnou do 1. 7. 2016, nebyla ve sjednané lhůtě uhrazena, dostala se žalovaná 1) do prodlení se splněním svého závazku ve smyslu ust. § 369 odst. 1 obch. zák. Za závazek žalované 1) převzal žalovaný 2) svým písemným prohlášením ručení ve smyslu ust. § 303 obch. zák. S ohledem na to, že žalovaná 1) nesplnila svůj dluh ani po doručení písemné výzvy ze dne 17. 7. 2017, shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě o zaplacení částky 3 600 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ode dne 9. 8. 2017 do zaplacení ve vztahu mezi žalobkyní a oběma žalovanými vyhověno, správným, a proto jej podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v celkové výši 55 660 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 22 700 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 9 660 Kč.