o zaplacení směnečného peníze ve výši 141 011 Kč s postižními právy, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2024, č. j. 49 Cm 9/2023-75,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 24. 2. 2023, č. j. 49 Cm 9/2023-18 a v bodě II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 42 834 Kč.

2. Uvedl, že k návrhu žalobce byl na základě směnky vlastní, vystavené společností [právnická osoba] na řad [Anonymizováno] na směnečnou sumu 141 011 Kč, avalované žalovanou, rubopisované na žalobce, vydán směnečný platební rozkaz. Proti jím uložené platební povinnosti se žalovaná bránila včasnými námitkami, v nichž uvedla, že výstavce směnky byl po nařízené likvidaci vymazán z obchodního rejstříku. Likvidátor zřejmě nezjistil, že výstavce měl závazek vůči [Anonymizováno] a není zřejmé, zda pohledávka, k níž byla směnka vystavena, již byla uhrazena. Směnka zřejmě zajišťovala leasingovou smlouvu. Žalovaná je na směnce uvedena jako aval, a proto není-li platná směnka, není platný ani rukojemský závazek. Žalovaná jako jednatelka výstavce měla za to, že zajištěný dluh již byl uhrazen. Směnka neobsahuje zákonné náležitosti, a to podpis výstavce.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že žalovaná jako rukojmí za výstavce připojila na směnku svůj podpis a je zavázána stejně jako výstavce. Uhrazení pohledávky nebylo prokázáno. Žalobce nebyl do likvidace přihlášen, žádný majetek k uspokojení věřitelů nebyl nalezen. Žalovaná nemůže vznášet kauzální námitky vůči dalšímu majiteli směnky.

4. Po provedeném dokazování (spornou směnkou, výzvou ze dne 5. 12. 2022, informací o transakcích na účtu č. [Anonymizováno], oznámením ze dne 22. 1. 2018, protokolem o konečném vyrovnání ze dne 27. 6. 2018 a emailovou korespondencí ze dne 30. 11. 2023) soud uzavřel, že přímým dlužníkem je osoba, která svým podpisem na směnce přejímá závazek směnku proplatit. Stejné postavení mají i rukojmí (avalisté), kteří převzali za tuto osobu rukojemský závazek. Žalovaná směnku podepsala jako jednatelka výstavce a zároveň avalistka. Žalobce jako majitel směnky má právo na její zaplacení a není jeho povinností při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno v námitkovém řízení je na straně žalované. Zda byla blankosměnka vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, prokazuje dlužník. Nesprávnost vyplnění žalovaná neprokázala, prokázala pouze úhradu určitých splátek ze strany výstavce. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být konkrétní a určité a po lhůtě stanovené k podání námitek je nelze rozšiřovat nebo doplňovat. Námitky žalované nejsou dostatečné konkrétní, aby mohly být projednány. V řízení bylo prokázáno, že směnka zajišťovala pohledávku remitenta ze smlouvy o úvěru, který nebyl výstavcem řádně splácen a pro podstatné porušení smlouvy byl zesplatněn. Námitka žalované, že zajišťovaná pohledávka byla výstavcem remitentovi směnky uhrazena, není přípustná.

5. Při právním posouzení postupoval soud podle čl. I § 1, čl. I § 10, čl. I § 11 a čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).

6. Protože námitky byly shledány nekonkrétními a nepřípustnými, a proto byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Náhrada nákladů námitkového řízení byla přiznána úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

7. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že z návrhu vyplývá, že právní předchůdce žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, kterým byl financován nákup vozidla. Žalovaná byla účastníkem tohoto jednání pouze jako ručitel pohledávky. Společnost [právnická osoba] zanikla likvidací a žalovaná měla za to, že likvidátor veškeré pohledávky přihlášené do likvidace vypořádal. Společnost [Anonymizováno] svou pohledávku do likvidace nepřihlásila. Pohledávka byla dle žalované uhrazena. Pohledávku vůči společnosti [Anonymizováno] řádně splácela. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou, z jakého důvodu společnost[Anonymizováno][Anonymizováno] neuplatnila dlužnou částku dříve. Žalovaná předložila veškeré úhrady, které výstavce směnky provedl na úhradu směnou zajištěné pohledávky. Z předložené směnky není zřejmé, že by směnku podepsala skutečně žalovaná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007). V řízení před soudem prvního stupně nastal stav non liquet (objektivní nejistota o její existenci či neexistenci), kdy soud nemůže na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit s tím, že s tvrzeními žalované zásadně nesouhlasí.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Žalovaná při jednání uvedla, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že původní majitel směnky nepřihlásil směnkou zajištěný závazek do likvidace výstavce směnky, což bylo důvodem, že nebyl vypořádán. Likvidace skončila v roce 2020 a směnka byla vyplněna až dva roky poté, což znesnadnilo žalované uplatnit kauzální námitky. To odporuje dobrým mravům. Žalovaná po skončení likvidace nemá k dispozici žádné doklady. Odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 5 Cmo 79/2022 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1292/2023.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a dospěl spolu s ním ke shodnému závěru, že žalobce, na něhož byla směnka převedena indosamentem, předložil v řízení platnou směnku vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), z níž podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vyplývá vůči žalované jako směnečnému rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou. Námitka, že směnka neobsahuje veškeré náležitosti, když neobsahuje podpis výstavce, byla vyvrácena obsahem směnečné listiny. Výstavcem směnky byla v posuzované věci právnická osoba a v takovém případě se podpis skládá po formální stránce z více složek (uvedení obchodní firmy právnické osoby, uvedení osob oprávněných za ni jednat a podpis těchto osob). Tomuto požadavku bylo vyhověno, když z obsahu směnky vyplývá, že pod textem „výstavce: [právnická osoba], IČO: [IČO], [adresa], [Jméno žalované], jednatel“, je připojen nečitelný podpis. Protože připojený podpis, byť nečitelný, má jako grafický projev znaky podpisu, jde z hlediska formálního o podpis platný (materiální vada podpisu namítána nebyla).

12. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.

13. Předmětem námitkového řízení mohou být jen námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). Odůvodněnou námitkou by nepochybně byla námitka, že směnkou zajištěný závazek byl zcela uhrazen, případně že na směnkou zajištěný závazek byla zaplacena částka specifikovaná svou výší, a pouze taková námitka by byla předmětem dokazování. Námitku uplatněnou žalovanou („není zřejmé, zda pohledávka, k níž byla směnka vystavena, byla uhrazena či nikoliv, neboť takto uzavřená směnka zřejmě sloužila jako zajišťovací instrument pohledávky, která měla vzniknout smlouvou o leasingu, což už však žalobce ve svém návrhu na vydání směnečného platebního rozsahu neuvádí“) za odůvodněnou považovat nelze, když jejím obsahem je pouze prezentace nevědomosti o tom, zda vůbec k úhradě došlo či nikoliv. Jestliže soud prvního stupně za této situace přistoupil k provedení důkazu informací o transakcích na účtu, kterým měly být prokázány platby na směnkou zajištěnou pohledávku ze strany výstavce směnky právnímu předchůdci žalobce, nelze považovat jeho postup za správný; to platí tím spíše, že sám shledal námitky „nekonkrétními“ (bod 18 odůvodnění napadeného rozsudku). Výhrada žalované, že žalobce nic o případných úhradách na pohledávku směnkou zajištěnou v žalobě neuvedl, je bezpředmětná. Povinnost tvrzení tíží v námitkovém řízení výhradě dlužníka, tj. žalovanou. Žalobce svou povinnost tvrzení splní tím, že popíše směnečnou listinu, na níž svůj nárok na zaplacení postižních práv staví. Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 není případný, když v něm řešenou otázkou bylo, na kom leží v námitkovém řízení důkazní břemeno ohledně pravosti směnky. Námitku směřující proti pravosti směnky žalovaná nevznesla.

14. Nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že i kdyby bylo možné shora popsanou námitku posoudit jako odůvodněnou, nebyla by vůči žalobci jako novému majiteli směnky přípustná. Předmětná směnka byla na žalobce převedena indosamentem (čl. I § 11 z. s. š.). Zákon nestanoví povinnost nového majitele směnky při jejím nabývání zkoumat právní vztahy, které vystavení směnky provázely. Směnka je svou podstatou cenný papír, v němž je právo na jeho zaplacení inkorporováno. Abstraktnost směnečného závazku mimo jiné spočívá v tom, že majiteli tohoto cenného papíru v případech, kdy směnku nabyl indosamentem od předchozího majitele, není o okolnostech jejího vystavení ani právních vztazích vystavení směnky provázejících nic známo. Ze směnečné listiny je zřejmé, že na rubu vyznačený indosament není datován. Uplatní se tak vyvratitelná právní domněnka jeho vyznačení před uplynutím lhůty k protestu (čl. I § 20 odst. 2 z. s. š.). Za této situace by kauzální námitky ze vztahu výstavce směnky, potažmo žalované jako směnečného rukojmí, a remitenta směnky byly i ve vztahu k žalobci jako současnému majiteli směnky přípustné, pokud by bylo prokázáno, že žalobce při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě žalované s úmyslem eliminovat její skutkovou obranu, vycházející z jejích právních vztahů k remitentovi směnky. Právní domněnka vyznačení indosamentu na směnku před uplynutím lhůty k protestu nebyla v řízení vyvrácena, resp. to, kdy byl indosament na směnku vyznačen, se neobjevilo v námitkách žalované ani v rovině tvrzení. Stejně tak žalovaná až do rozhodnutí soudu prvního stupně netvrdila, že by žalobce nabyl směnku vědomě k její škodě.

15. Další tvrzení uvedená ve včas podaných námitkách (nařízení likvidace výstavce směnky, možnost přihlášení směnkou zajištěné pohledávky ze strany právního předchůdce žalobce do likvidace a případné nesplnění povinností likvidátorem) nevyjadřují žádné důvody, pro něž by žalovaná měla být zproštěna své platební povinnosti vyplývající ze směnky. Proto nebyl důvod k těmto tvrzením provádět jakékoliv dokazování.

16. Odvolání je ve sporném řízení vybudováno na systému neúplné apelace, což znamená, že skutečnosti a důkazy uplatňují účastníci zásadně v řízení před soudem prvního stupně; v odvolacím řízení mohou být skutečnosti a důkazy před soudem prvního stupně neuvedené uplatněny pouze výjimečně, za podmínek stanovených v § 205a odst. 1 o.s.ř. Z pohledu řečeného jsou tvrzení žalované o tom, že vyplnění směnky s odstupem dvou roků od skončení likvidace výstavce směnky, jí znemožnilo uplatnění kauzálních námitek, což odporuje dobrým mravům, je skutkovou obranou dosud neuplatněnou, kterou se odvolací soud nezabýval, ani zabývat nemohl. Takto skutkově vymezená obrana nebyla ani obsahem včasných námitek. Ostatně, odůvodněné kauzální námitky nebyly žalovanou uplatněny, a i kdyby byly, nebyly by vůči žalobci jako druhému majiteli, jak bylo shora uvedeno, přípustné. Z těchto důvodů žalovanou odkazovaná rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadají.

17. S ohledem na shora uvedené nelze souhlasit se žalovanou, že by v posuzované věci nastal stav objektivní nejistoty (stav non liquet), kterým je míněn stav, kdy žádná ze stran sporu nedokáže prokázat svá tvrzení a unést důkazní břemeno. Žalobce nepochybně své důkazní břemeno ohledně existence směnečného závazku předložením prvopisu platné směnky vlastní na něho rubopisované unesl. O unesení či neunesení důkazního břemene žalovanou by se dalo mluvit za situace, kdy by unesla břemeno tvrzení, tj. podala odůvodněné námitky. Za jedinou odůvodněnou námitku lze považovat námitku, že směnka neobsahuje veškeré náležitosti, tj. neobsahuje podpis výstavce. K té žalovaná důkazní břemeno neunesla, když námitka byla obsahem směnečné listiny vyvrácena. K dalším námitkám, které byly vyhodnoceny jako neodůvodněné, nebylo (či nemělo být) dokazování vůbec prováděno, což vylučuje závěr o neunesení břemene důkazního.

18. Odvolací soud s ohledem na vše shora uvedené odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 8 566,80 Kč představují odměnu za jeden úkon právní služby v celkové výši 6 780 Kč (účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 9. 2024) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 1 486,80 Kč.

20. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon spočívající ve vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí, neboť vyjma obecného údaje o tom, že s tvrzením žalované nesouhlasí a navrhuje napadený rozsudek potvrdit, neobsahuje vyjádření žádnou konkrétní argumentaci ve vztahu k důvodům v odvolání uvedeným. Z těchto důvodů nepovažuje odvolací soud úkon za účelně vynaložený.