o zaplacení 55 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2021, č. j. 38 Cm 38/2017-396

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 3. 5. 2017 č. j. 38 Cm 38/2017-16 a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 77 258,50 Kč a 4 610,83 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní žalobkyně [Anonymizováno] se domáhala zaplacení směnečné sumy ve výši 55 00 Kč se 6 % úrokem od 1. 6. 2015 do zaplacení a odměny ve výši 183,33 Kč. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, který žalovaný napadl včas podanými námitkami, a to námitkou nabytí směnky vědomě ke škodě dlužníka, námitkou zániku směnkou zajištěného závazku zaplacením a námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Uvedl, že směnka byla na žalobkyni indosována původním majitelem [Anonymizováno], s nímž žalobkyně žije ve společné domácnosti a společně vychovávají dítě. Oba byli při indosaci směnky vedeni snahou oddělit směnečný závazek od závazku směnkou zajištěného. Směnka byla vystavena k zajištění závazku žalovaného zaplatit dohodnutou cenu za pronájem sportovního soutěžního vozidla, poté, co bylo [Anonymizováno] zdůrazněno, že pokud by se tak nestalo, nebude žalovaný moci vozidlo užít v závodě. Pronájem byl dohodnut mezi žalovaným a otcem [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Po závodu se jmenovaní dohodli, že směnečná suma bude uhrazena buď částkou 55 000 Kč nebo částkou 2 000 EUR, a to v hotovosti, prostřednictvím dcery žalovaného k rukám [Anonymizováno] dne 1. 7. 2015, což se i stalo a bylo potvrzeno příjmovým pokladním dokladem. Důvod vystavení směnky tak zanikl.

2. Původní žalobkyně odmítla, že indosace směnky byla učiněna ke škodě žalovaného a popřela i tvrzení žalovaného ohledně důvodu směnky. Uvedla, že směnka byla vystavena k zajištění zaplacení účasti remitenta na závodu a k zajištění materiálové podpory a osobní účasti dvou mechaniků pro dceru žalovaného, která vozidlo řídila. K námitce nedostatku své aktivní legitimace uvedla, že směnku převzala a s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu předložila soudu.

3. Usnesením ze dne 12. 12. 2019, č. j. 38 Cm 38/2017-309 soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupil [Jméno žalobce].

4. Z provedeného dokazování (dopisem ze dne 21. 2. 2017, prvopisem směnky, výpisem z technologického centra ze dne 5. 2. 2017, podáními žalovaného ze dne 2. 3. 2017 a 31. 3. 2017, protokolem o převzetí směnky k vymáhání ze dne 1. 2. 2017, výslechem žalovaného, výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a fotodokumentací) soud zjistil, že dopisem ze dne 21. 2. 2017 vyzvala původní žalobkyně žalovaného k úhradě částky 71 331 Kč. Z prvopisu sporné směnky bylo zjištěno, že byla vystavena žalovaným dne 11. 4. 2015 na řad [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), na částku 55 000 Kč splatnou dne 30. 5. 2015. Dne 15. 6. 2015 byla převedena na [Anonymizováno], dne 8. 6. 2016 na původní žalobkyni a dne 15. 11. 2019 na stávajícího žalobce. Podle výpis z technologického centra MV ČR [Anonymizováno] dne [Anonymizováno] zemřel. Z výpisu ze spolkového rejstříku bylo zjištěno, že [Anonymizováno] je předsedou spolku [Anonymizováno]. Fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2015 vyúčtoval [Anonymizováno] žalovanému cenu za pronájem vozidla na propagační (reklamní) účely za období 10. 4. 2015 – 12. 4. 2015 ve výši 2 000 EUR. Příjmovým pokladním dokladem, vystaveným spolkem [Anonymizováno]. bylo potvrzeno přijetí částky 2 000 EUR od žalovaného s tím, že účelem platby byla faktura č. [Anonymizováno]. Dopisem původní žalobkyně ze dne 6. 2. 2017 byl žalovaný vyzván k zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím a odměnou. V odpovědi ze dne 15. 2. 2017 žalovaný odmítl požadované částky žalobkyni zaplatit s odůvodněním, že částka 2 000 EUR již byla uhrazena. Stejná zjištění učinil soud i z korespondence účastníků ze dne 21. 2. 2017 a 15. 2. 2017. Z podání žalovaného ze dne 2. 3. 2017 a 31. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaný podal u Okresního státního zastupitelství v Náchodě trestní oznámení v souvislosti s vymáháním předmětné směnky pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Podle protokolu o převzetí směnečné listiny k vymáhání ze dne 1. 2. 2017 převzal advokát [Jméno žalobce] od žalobkyně směnku vystavenou žalovaným. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že sporná směnka zajišťovala jeho závazek zaplatit za pronájem vozidla, další směnka na částku 350 000 Kč pak měla být vystavena pro případ vzniku škody na vozidle. Podpisu směnky byla přítomna dcera žalovaného a člen závodního týmu [Anonymizováno]. Cenu za pronájem vozidla ve výši 2 000 EUR uhradil žalovaný v hotovosti prostřednictvím své dcery [Anonymizováno] dne 1. 7. 2015, avšak směnka nebyla žalovanému vrácena. Stejná zjištění soud učinil i z výpovědi svědkyně [Anonymizováno], dcery žalovaného. Rovněž svědek [Anonymizováno] potvrdil, že byl přítomen podpisu žalovaného na směnce, věděl, že zajišťovala zapůjčení závodního vozu a že byla vystavena až poté, co [Anonymizováno] žalovanému sdělil, že pokud směnku nepodepíše, nikdo s vozidlem nepojede. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] soud zjistil, že dotčená směnka byla vystavena z důvodu zajištění úhrady za jím poskytnuté služby týmu žalovaného na automobilových závodech v Polsku, jako navigátora, lektora a pomocníka.

5. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že obrana žalovaného je důvodná.

6. K námitce nedostatku aktivní legitimace uvedl, že převod práva ze směnky předpokládá ujednání o převodu, třeba i neformální, vyznačení převodu na směnce prostřednictvím rubopisu a předání směnečné listiny nabyvateli. Dostala-li se předmětná směnka nejprve do rukou [Anonymizováno] a následně na základě rubopisu ze dne 8. 6. 2016 do rukou žalobkyně, která ji spolu se žalobou předložila soudu, není žádných pochyb o tom, že aktivní věcná legitimace ve sporu žalobkyni svědčí, když k předání směnky žalobkyni došlo ještě za života [Anonymizováno], který zemřel až dne 26. 10. 2016. Za situace, kdy k indosaci směnky na žalobkyni došlo po splatnosti směnky, zůstalo žalovaném právo uplatnit veškerou obranu, kterou se mohl bránit zaplacení směnečné pohledávky vůči původnímu majiteli směnky. Nebylo proto třeba zabývat se přípustností námitek proti žalobkyni z pohledu ust. § 17 ZSŠ. Tento závěr má oporu v obsahu směnky a v rubopisech, které jsou na ní vyznačeny.

7. Předmětnou směnku soud posoudil podle práva platného v místě, kde byla vydána, tedy podle polského zákona č. 37/1936 Sb. ze dne 28. dubna 1936 (dále jen „PSZ“). Uvedl, že směnka byla žalovaným vystavena dne 11. 4. 2015 v Polsku, splatná dne 30. 5. 2015 a indosovaná dne 15. 6. 2015 a následně ještě dne 8. 6. 2016 a 15. 11. 2019. Je opatřena doložkou „bez protestu.“ Není tedy pochyb, že k indosaci došlo po uplynutí lhůty k protestu (čl. 44 PSZ). Podle ust. čl. 20 PSZ má tak indosament jen účinky obyčejného postupu. Nabyvatel směnky tak vstupuje do práv a povinností předchozího majitele a dlužníkům zůstávají všechny námitky, které měli vůči předchozímu majiteli.

8. Námitku žalovaného, že došlo k zániku kauzálního vztahu zajištěného spornou směnkou, tedy soud vyhodnotil jako přípustnou a zároveň i důvodnou. Uvedl, že uvěřil především výpovědi žalovaného, že s [Anonymizováno] bylo dohodnuto zaplacení směnky částkou 2 000 EUR namísto částky 55 000 Kč, když dohoda o zapůjčení (pronájmu) závodního vozidla byla mezi nimi uzavřena rovněž a žalovaný po dohodě pověřil předáním těchto peněz v hotovosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno] svoji dceru [Anonymizováno]. Proti zaplacení dluhu [Anonymizováno] předal [Anonymizováno] fakturu na částku 2 000 EUR na základě dohody o pronájmu vozidla a příjmový pokladní doklad na uvedenou částku s odkazem na platbu zmiňované faktury. Skutečnost, že bylo placeno nájemné za užívání závodního vozidla v Polsku, potvrdili ve svých výpovědích i svědci [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří byli podpisu směnky žalovaným přítomni. Podle zjištění soudu z kurzovního lístku ČNB ke dni vystavení faktury č. [Anonymizováno] na částku 2 000 EUR činil kurz české měny k EUR 27,43 Kč (střed), když výsledná částka 2 005,1039 odpovídá po zaokrouhlení na 2 000 EUR dohodě, o které hovořil ve své výpovědi žalovaný, uzavřené mezi ním a [Anonymizováno], který navíc žalovanému telefonicky potvrzoval, že celá věc ohledně nájemného včetně jeho zaplacení je vyřízená. Soud proto uzavřel, že žalovaný unesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o zániku závazku z kauzálního vztahu zaplacením a vydaný směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného, který měl ve věci plný úspěch.

9. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl, aby jej odvolací soud zrušil, žalobě vyhověl a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Soudu prvního stupně vytkl, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Poukázal na obsah námitek, v nichž žalovaný nejprve uváděl, že směnka byla vystavena na řad [Anonymizováno] k zajištění závazku žalovaného zaplatit dohodnutou cenu ve výši 35 000 Kč za pronájem sportovního soutěžního vozidla v Polsku, když tato cena byla dne 1. 7. 2015 žalovaným uhrazena. Pronájem vozidla byl dohodnut mezi otcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalovaným. Po závodu se pak oba jmenovaní dohodli, že směnečná suma bude zaplacena buď částkou 55 000 Kč, nebo částkou 2 000 EUR, a to v hotovosti. Již tato tvrzení jsou ve vzájemném rozporu, neboť není zřejmé, proč by žalovaným tvrzený závazek měl být zajištěn směnkou vystavenou na řad [Anonymizováno], tedy osoby odlišné (byť zjevně blízké) od druhé strany závazkového vztahu. Pakliže soud uvěřil výpovědi žalovaného ohledně dohody s [Anonymizováno], není zřejmé, z čeho dovodil její souvislost se směnkou vystavenou na řad [Anonymizováno]. Soud v tomto případě spojil dva odlišné a nesouvisející závazkové vztahy, tj. nájemní smlouvu mezi žalovaným a [Anonymizováno] a vztah vycházející z inominátní smlouvy – služby osobní povahy – lektorská činnost uzavřené s [Anonymizováno]. Ve vztahu ke svědeckým výpovědím [Anonymizováno] a [Anonymizováno] poukázal žalobce na jejich vazby k žalovanému a zájem na výsledku sporu. Soud měl zjistit skutkový stav věci tak, že uvedené vozidlo bylo v rozhodné době evidováno ve vlastnictví spolku [Anonymizováno]., jehož předsedou je [Anonymizováno]. Faktura č. [Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2015 byla vystavena dodavatelem [Anonymizováno], podle příjmového pokladního dokladu byla účelem platby uvedená faktura a bylo jím potvrzeno přijetí částky 2 000 EUR od žalovaného. Dále žalovaný tvrdil, že měl být dohodnut s [Anonymizováno] na tom, že je možno platit nájemné jak částkou v EUR tak v Kč a že tyto měly být zaslány přímo na účet [Anonymizováno]. Jedná se opět o lživé tvrzení, které nebylo ničím prokázáno. Sám žalovaný v rámci své výpovědi uváděl, že veškeré záležitosti ohledně pronájmu, vyzvednutí i vrácení vozidla řešil s [Anonymizováno] ve [adresa], zatímco o [Anonymizováno] je známo, že bydlí v [Anonymizováno], kde dcera žalovaného snad studovala, i proto tam došlo pro zjednodušení platby v hotovosti k předání platby na uvedenou fakturu, nikoliv k plnění na směnku. Dále žalobce upozornil na rozpory v jednotlivých svědeckých výpovědích spočívající v tom, že dcera žalovaného uvedla, že směnka měla krýt pronájem závodního vozidla a k tomu služby poskytnuté [Anonymizováno] jako lektorem. Opět i tato svědkyně potvrdila, že finanční záležitosti kolem pronájmu vozidla řešil žalovaný s [Anonymizováno], nikoli [Anonymizováno]. Je tedy nelogický závěr o tom, že by najednou tuto finanční záležitost řešil i [Anonymizováno] prostřednictvím směnky, když navíc [Anonymizováno] byl na závodech přítomen. Svědek [Anonymizováno] jako dlouholetý přítel žalovaného, automechanik a spolupracovník na závodech, je i v jisté finanční závislosti a žalovaném a jeho výpověď je i v rozporu s výpovědí svědkyně i žalovaného. Svědek vypověděl, že byl osobně přítomen podpisu směnečné listiny žalovaným za přítomnosti [Anonymizováno], o přítomnosti svědkyně [Anonymizováno] však nehovořil. Informaci o úhradě směnečné sumy pak měl svědek získat toliko zprostředkovaně od svědkyně [Anonymizováno]. Je proto zřejmé, že se soud jinak skutkovým stavem vůbec nezabýval a vyšel pouze ze svých prvotních závěrů, které zkopíroval i do napadeného rozhodnutí, byť tyto nazíral optikou polského směnečného zákona, který však vychází ze stejných zákonných úprav jako ZSŠ.

10. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. Zrekapituloval průběh řízení a k obsahu odvolání uvedl, že tvrzení žalobce jsou účelová a zavádějící. Pokud žalobce napadá věrohodnost výpovědí svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pro jejich přátelský či příbuzenský vztah s žalovaným, pak žalovaný poukazuje na to, že jediným svědkem původní žalobkyně byl [tituly před jménem] [Anonymizováno], který je nejen životním druhem paní [Anonymizováno], s níž společně vychovává děti, ale též původním majitelem předmětné směnky. Tedy i žalovaný mohl vznést námitku nestrannosti tohoto svědka. Je přesvědčen, že soud prvního stupně se precizně vypořádal s hodnocením těchto důkazů a dospěl ke správnému závěru, že předmětná směnka zajišťovala závazek zaplatit cenu pronájmu závodního vozidla a že k zaplacení této ceny skutečně došlo, a to předáním finanční hotovosti [Anonymizováno] k rukám [Anonymizováno]. Pokud se nyní snaží žalobce „převyprávět“ výpovědi svědků tak, že směnka měla zajišťovat údajný závazek „lektorské činnosti [Anonymizováno]“, pak jde o nepravdivé tvrzení, které se žalobci nepodařilo prokázat. [Anonymizováno] byl při předmětných závodech přítomen pouze z toho důvodu, aby tvořil spolu se [Anonymizováno] dvoučlenný tým posádky závodního vozidla, přičemž oba řidiči se při řízení vozidla střídali. [Anonymizováno] tedy měl možnost zúčastnit se závodů jako člen závodního týmu, aniž by přitom vynaložil jakékoli náklady na startovném, dovozu závodního vozidla z České republiky do Polska, popř. za pohonné hmoty na závodech či za montéry (jejich dopravu, ubytování, stravování, příp. cenu jejich služeb). Na ničem ze shora uvedeného se [Anonymizováno] finančně nepodílel, veškeré tyto náklady hradil žalovaný na základě dohody s [Anonymizováno]. Žalovaný zrekapituloval obsah svědecké výpovědi [Anonymizováno] a uvedl, že tvrzení žalobce, že se soud nesprávně vypořádal s provedenými důkazy, je účelové a zavádějící. Soud prvního stupně přehledně uvedl na str. 4 – 7 odůvodnění svého druhého rozsudku, jaká zjištění z provedených důkazů učinil. Je proto lichá i námitka žalobce, že soud se skutkovým stavem nezabýval.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Pokud jde o právní režim, jímž se řídí vztahy účastníků založené vystavením předmětné směnky, odkazuje odvolací soud na své závěry přijaté v usnesení ze dne 1. dubna 2019, č. j. 12 Cmo 60/2019-225. Shodně se soudem prvního stupně vyhodnotil spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. 101 zákona č. 37/1936 Dz.U., ze dne 28. dubna 1936, směnečného zákona (dále jen „PSZ“). Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci, který se stal jejím majitelem na základě nepřetržité řady indosamentů (čl. 16, čl. 103 PSZ) proti žalovanému jako výstavci směnky podle ust. čl. 103 a 48 PSZ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 55 000 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 183 Kč.

13. Ve svých včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný předně argumentoval tím, že původní žalobkyně, která je osobou blízkou remitentovi, nabyla směnku vědomě k jeho škodě, tj. s cílem eliminovat v úvahu přicházející kauzální námitky. K tomu je nutno uvést, že takové tvrzení nepředstavuje samostatnou námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu (proto také nepodléhá zásadě koncentrace směnečného řízení vyjádřené v ustanovení § 175 odst. 1, odst. 4 o. s. ř. – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007), ale pouze předpoklad přípustnosti námitek, majících původ ve vztazích dlužníka k předchozímu majiteli směnky V daném případě byla směnka splatná dne 30. 5. 2015 a na dalšího majitele byla převedena dne 15. 6. 2015, tedy po uplynutí lhůty stanovené čl. 44 PSZ, který se uplatní podle čl. 103 PSZ i pro vlastní směnku. Jednalo se tedy o podrubopis (čl. 20 PSZ), v jehož důsledku nový majitel směnky vstoupil do práv a povinností majitele předchozího. Žalovanému tak zůstaly zachovány všechny námitky, vycházející z jeho vztahu k remitentovi. Soud prvního stupně proto nepochybil, když se nezabýval tvrzením žalovaného ohledně nepoctivého nabytí směnky původní žalobkyní, neboť z důvodů, které jsou výše uvedeny, není tato skutečnost pro posouzení přípustnosti kauzálních námitek žalovaného významná.

14. Základem procesní obrany žalovaného bylo tvrzení, že sporná směnka zajišťovala závazek k zaplacení ceny za pronájem závodního vozidla ve výši 55 000 Kč. Žalovaný dále namítal, že zajištěný závazek zanikl splněním, a to úhradou částky 2 000 EUR dne 1. 7. 2015.

15. V řízení bylo prokázáno, že dne 11. dubna 2015 vystavil žalovaný v [Anonymizováno], na řad [Anonymizováno] směnku vlastní na částku 55 000 Kč splatnou dne 30. 5. 2015. Dále bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s otcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] smlouvu o pronájmu soutěžního vozidla [Anonymizováno], který se měl zúčastnit závodu v Polské republice ([Anonymizováno]). Závod měli s vozidlem absolvovat dcera žalovaného [Anonymizováno] spolu s [Anonymizováno] jako spolujezdcem. Dohodnutá cena nájmu činila 35 000 Kč. Z výpovědi žalovaného, svědkyně [Anonymizováno] a svědka [Anonymizováno] bylo dále prokázáno, že dne 11. dubna 2015, před zahájením startu závodu, se na žalovaného obrátil [Anonymizováno] s požadavkem na vystavení dvou směnek, znějících na částku 55 000 Kč a 350 000 Kč, jimiž měla být zajištěna jednak povinnost k úhradě nájemného, jednak případná náhrada škody na vozidle. Druhou ze směnek žalovaný odmítl podepsat, požadavku na vystavení první směnky po nátlaku ze strany [Anonymizováno] vyhověl. Fakturou č. [Anonymizováno] bylo dále prokázáno, že dne 4. 5. 2015 vyúčtoval spolek [Anonymizováno] se sídlem [adresa], IČO [IČO] žalovanému na základě dohody o pronájmu vozidla na propagační/reklamní účely za období od 10. 4. 2015 do 12. 4. 2015 částku 2 000 EUR. Faktura se stala splatnou dne 20. 5. 2015 a podle příjmového pokladního dokladu byla uhrazena v hotovosti dne 1. 7. 2015.

16. Na základě výše uvedených zjištění shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že směnkou zajištěný závazek zanikl splněním, správným.

17. Argumentace žalovaného uplatněná v odvolacím řízení byla založena zejména na zpochybnění věrohodnosti svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a na rozporech v jejich výpovědích. K tomu odvolací soud konstatuje, že případné příbuzenské či přátelské vazby svědka k některému z účastníků řízení jsou jen jedním z hledisek, k nimž soud přihlíží při hodnocení věrohodnosti výpovědi; samy o sobě však nepostačují k závěru o její nepravdivosti. Byla-li výpověď svědka plynulá, přesvědčivá, neobsahovala nejasnosti či rozpory, odpovídala době, která uplynula od popisované události, byla konformní se zjištěními, která vyplynula z dalších provedených důkazů, nelze pouze na existenci příbuzenského (či jiného) vztahu svědka k některému z účastníků řízení založit závěr o její nepravdivosti. Uvedené je třeba vztáhnout nejen k hodnocení výpovědí svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ale i výpovědi [Anonymizováno] jako osoby blízké původní žalobkyni. Soudu prvního stupně proto nelze vytknout pochybení, když svá zjištění založil na výpovědích žalovaného a svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které – oproti výpovědi svědka [Anonymizováno] – neobsahovaly žádné zásadní rozpory zpochybňující jejich věrohodnost.

18. K poukazu žalobce na rozpornost tvrzení žalovaného spočívající v tom, že podle dohody žalovaného s [Anonymizováno] činila výše pronájmu 35 000 Kč, zatímco směnka byla vystavena na částku 55 000 Kč, odvolací soud konstatuje, že žalovaný ve své výpovědi vysvětlil, že s [Anonymizováno] bylo domluveno, že „celá akce na závodech v Polsku se udělá za nižší částku okolo 35 000 Kč, při těchto jednáních nepadla o směnce na 55 000 Kč žádná zmínka.“ Uvedl rovněž, že těsně před startem závodu mu [Anonymizováno] předložil k podpisu dvě směnky, a to směnku znějící na částku 55 000 Kč, která měla zajišťovat zaplacení ceny za pronájem vozu, a směnku na částku 350 000 Kč k zajištění případného nároku na náhradu škody. Žalovaný nejprve odmítl obě směnky podepsat s poukazem na to, že to nebylo součástí jeho dohody s [Anonymizováno]; poté však, co mu bylo [Anonymizováno] oznámeno, že pokud směnku nepodepíše, „nepojede a nepustí auto do závodu“, požadavku na zaplacení směnky na částku 55 000 Kč vyhověl. Zvýšení dohodnuté ceny pronájmu z 35 000 Kč na 55 000 Kč odůvodnil [Anonymizováno] tím, že se dohodl se svým otcem, že „za takto malou cenu se auta nepůjčují a že on s tím má také náklady“, což žalovaný akceptoval. Shora uvedený důvod vystavení směnky i nátlak ze strany [Anonymizováno] potvrdil ve své výpovědi i svědek [Anonymizováno]; skutečnost, že – oproti výpovědi žalovaného, jeho dcery a [Anonymizováno] - nezmínil přítomnost [Anonymizováno] při vystavení směnky, k němuž došlo bezprostředně před zahájením prologu závodu (kdy byla přítomnost jmenované samozřejmá), sama o sobě nepostačuje k závěru o nevěrohodnosti svědecké výpovědi. [Anonymizováno] ohledně důvodu směnky uvedla, že se „jednalo o zaplacení částky 55 000 Kč, která je na směnce vyznačena, a to za pronájem vozidla a za služby k tomu příslušné.“ Tedy ani tato svědkyně nepotvrdila skutkovou verzi žalobce, podle níž se žalovaný kromě nájemného ve výši 35 000, resp. 55 000 Kč zavázal zaplatit [Anonymizováno] dalších 55 000 Kč za služby spojené s jeho účastí na předmětných závodech. Výpověď svědka [Anonymizováno] ohledně důvodu směnky naproti tomu odporovala nejen zjištěním, plynoucím zejména z výpovědi žalovaného a svědka [Anonymizováno], ale současně byla i vnitřně nekonzistentní, neboť svědek postupně uvedl, že tímto důvodem bylo zajištění úhrady jím poskytnutých služeb, dále, že se mělo jednat o zajištění nákladů na služby dvou mechaniků, úrazové pojištění svědka, úhradu některých nákladů na opravu poškozeného vozidla, případně zapůjčení závodní výstroje. Soud prvního stupně proto nepochybil, když výpověď [Anonymizováno] pro její rozpornost a nevěrohodnost nevzal za základ svých skutkových zjištění.

19. Ohledně výtky odvolatele, že žádný z údajů uvedených na faktuře č. [Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2015 a na příjmovém pokladním dokladu není totožný s údaji uvedenými na předmětné směnce, která byla vystavena v jiném čase, na řad jiného subjektu, splatná v jiné době, v jiné výši a jiné měně, odvolací soud konstatuje, že žalovaný ve své výpovědi vysvětlil, že [Anonymizováno] nabízel úhradu nájemného jak v korunách, tak i v eurech, přičemž jmenovaný s ohledem na své zahraniční cesty upřednostnil platbu v hodnotě 2 000 EUR. Pokud jde o skutečnost, že osoba remitenta není totožná s osobou vlastníka a pronajímatele předmětného vozidla, vyplynulo z výpovědi žalovaného, že při podpisu směnky vycházel ze svého přesvědčení, že vlastníky (a tedy i pronajímateli) předmětného vozidla byli [právnická osoba]; skutečnost, že sporná směnka zajišťující nájem vozu má být zaplacena [Anonymizováno], proto pro něho nemohla být překvapivá. Rovněž svědek [Anonymizováno] vypověděl, že „uvedené vozidlo bylo rodiny [Anonymizováno], [Anonymizováno] vystupoval, jako že je vozidlo jeho.“ [Anonymizováno] uvedla, že „byli toho dojmu, že auto je [Anonymizováno] a kluci (míněno synové) s ním jezdí na závody.“ Naproti tomu argumentace odvolatele, že [Anonymizováno] nebyl oprávněn jednat za spolek [Anonymizováno], který byl skutečným vlastníkem vozidla, byla vyvrácena výpovědí tohoto svědka, který shodně se svědkyní [Anonymizováno] potvrdil, že od ní přijal platbu ve výši 2 000 EUR, oproti níž jí předal příjmový pokladní doklad, vystavený [Anonymizováno] a podepsaný výše uvedeným svědkem, v němž je výslovně odkazováno na úhradu faktury č. [Anonymizováno] za pronájem vozidla. Pokud jde o odlišnou dobu vystavení a dobu splatnosti předmětné směnky a faktury č. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že směnka byla vystavena dne 11. 4. 2015 a splatnost je na ní vyznačena datem 30. 5. 2015, zatímco faktura č. [Anonymizováno] byla vystavena dne 4. 5. 2015 a stala se splatnou dne 20. 5. 2015. V obou těchto případech však byly údaje ohledně doby vystavení a doby splatnosti na listinách vyznačeny osobami odlišnými od žalovaného (směnka mu byla předložena k podpisu s údaji již vyplněnými [Anonymizováno], faktura byla vystavena z[Anonymizováno]), jemuž tak nelze nesoulad ve výše uvedených datech přičítat k tíži.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že soudu prvního stupně lze vytknout pouze to, že ve svém rozhodnutí důsledně nerozlišoval mezi zaplacením směnky (které nebylo v daném případě žalovaným tvrzeno) a zaplacením směnkou zajištěného závazku, které bylo nejen tvrzeno, ale i prokázáno. Uvedená nepřesnost však nemění nic na tom, že žalovaný se prostřednictvím shora uvedené námitky ubránil povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem.

21. Ohledně námitky nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně odkazuje odvolací soud na závěry svého usnesení ze dne 1. dubna 2019, č. j. 12 Cmo 60/2019-225, na nichž nadále setrvává.

22. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

23. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalovanému, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 11 303 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 3 340 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady cestovních výdajů za cestu z [adresa] a zpět ve výši 1 461,40 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1961,70 Kč.