o zaplacení 954 527,82 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2022, č. j. 7 Cm 98/2021-177

1. Soud prvního stupně shora označeným unesením nepřiznal žalovaným 1) a 2) osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaní podali odvolání proti rozsudku ze dne 1. 9. 2022, č. j. 7 Cm 98/2021-125 a současně požádali o osvobození od soudních poplatků vzhledem k poklesu činnosti a platební neschopnosti žalované 1) a majetkovým poměrům žalovaného [právnická osoba] poukazem na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uvedl, že nelze předem konstatovat, že procesní obrana žalovaných je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Vyzval proto žalované k doložení jejich majetkových poměrů. Žalovaná 1) ve vyplněném formuláři uvedla pouze to, že nemá žádné příjmy a nevykonává žádnou činnost, nemá žádný majetek větší hodnoty, účty jí byly zrušeny [právnická osoba] a pravidelně prostřednictvím svého jednatele splácí 7 000 Kč měsíčně na kreditní kartu (zbývá cca 43 000 Kč) a 7 000 Kč na leasing (zbývá cca 130 000 Kč). Současně předložila čestné prohlášení potvrzující údaje ve formuláři uvedené a daňové přiznání za rok 2019, z něhož vyplývá ztráta -692 895 Kč, dále za rok 2020, z něhož vyplývá ztráta -1 601 676 Kč, a za rok 2021, z něhož vyplývá ztráta -280 601 Kč.

2. S poukazem na povinnost žadatele úplně a pravdivě vylíčit své poměry soud uzavřel, že tento základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků žalovaná 1) nesplnila, neboť neuvedla všechny rozhodné skutečnosti a nepředložila všechny potřebné listiny. Namísto soudem vyžádaných výpisů z katastru nemovitostí či registru vozidel doložila pouze čestné prohlášení, které soud vyhodnotil jako nedostatečné. Pokud jde o tvrzení o zrušení bankovních účtů, není rovněž důvodu, aby toto nebylo doloženo posledním výpisem z těchto účtů, vyrozuměním o jejich zrušení, případně alespoň uvedením čísel těchto účtů, aby tyto skutečnosti mohly být alespoň ověřeny u příslušné banky. Co se týče daňových přiznání, byla sice doložena za roky 2019 - 2021, nicméně pouze přiznání z roku 2019 a jeho přílohy obsahují též potvrzení, že byly zaslány příslušnému finančnímu úřadu. Podání daňových přiznání, resp. jejich podobu, nebylo možné ověřit ani ze sbírky listin žalované 1), která od roku 2020 neplní svou zákonnou povinnost a tyto listiny nezveřejňuje. Uváděné dva další závazky žalované 1) opět nebyly nijak doloženy, byť z bankovních výpisů žalovaného 2) byla zjištěna jedna pravidelná platba ve výši 7 000 Kč měsíčně, která zřejmě představuje splátku jednoho z těchto závazků; druhý závazek však ani z výpisů z účtu předložených žalovaným 2) nevyplývá. Soud uzavřel, že pouze na základě daňového přiznání za rok 2019 a čestného prohlášení si nemohl udělat ucelený přehled o majetkové situaci žalované 1) a tedy jí ani přiznat částečné osvobození od soudních poplatků. Doplnil, že pokud se žalovaná 1) nachází dle vlastního vyjádření v platební neschopnosti, je její povinností podat insolvenční návrh ve smyslu § 98 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona.

3. Žalovaný 2) na výzvu soudu reagoval podáním doručeným dne 14. 11. 2022, v němž uvedl, že je svobodný, žije sám, pracuje jako číšník u společnosti [právnická osoba] s průměrnou čistou měsíční mzdou 74 100 Kč; z přiloženého mzdového výměru a výpisů z účtu bylo nicméně zjištěno, že uvedená částka představuje příjem za celé kalendářní čtvrtletí, tj. že měsíční příjem žalovaného 2) činí pouze 24 700 Kč. Uvedl dále, avšak nedoložil, že studuje na fakultě všeobecného lékařství v Plzni Jeho osobním majetkem je mobilní telefon v hodnotě 9 000 Kč a oblečení v hodnotě 4 000 Kč. Pravidelně splácí dluh žalované 1) ve výši 7 000 Kč měsíčně, (tyto splátky vyplývají z výpisů z účtu), dále pravidelně hradí daně 1 720 Kč měsíčně, sociální pojištění 1 204 Kč měsíčně, zdravotní pojištění 834 Kč měsíčně a nájemné 13 000 Kč měsíčně. Tyto platby nebyly ničím doloženy. V čestném prohlášení pak uvedl, že nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek větší hodnoty ani jiné bankovní produkty. Má účet u [právnická osoba]., jehož počáteční zůstatek ke dni 1. 8. 2022 činil 29 208,06 Kč a konečný zůstatek ke dni 31. 10. 2022 9 613,38 Kč.

4. Na základě uvedených zjištění soud uzavřel, že ani poměry žalovaného 2) nebyly řádně objasněny a doloženy, neboť žalovaný 2) namísto vyžádaných výpisů z účtu za období posledních šesti měsíců předložil pouze výpisy za období od srpna do října 2022. Předloženy dále nebyly ani výpisy z katastru nemovitostí či z registru vozidel, přičemž ohledně nahrazení těchto důkazů pouhým čestným prohlášením soud odkázal na závěry shora uvedené. Prokázána tak byla pouze neexistence dalších bankovních produktů mimo žalovaným 2) uváděného účtu, jakož i jeho příjem ze zaměstnání. Doloženy naopak nebyly tvrzené výdaje, zejména placení nájmu ve výši 13 000 Kč. Pokud jde o výpisy z účtu, vyplývají z nich mimo hrazení běžných výdajů (jídlo, splátky dluhu první žalované, hrazení odměny za právní zastoupení) také mnohé další platby třetím osobám, kdy například na účet č. [č. účtu] byla v srpnu 2022 poukázána celkem částka 2 170 Kč, v září 2022 částka 3 170 Kč a v říjnu 2022 dokonce 4 570 Kč. Dále je ze srpna 2022 patrná platba 20 000 Kč bez bližšího určení, a za měsíc září 2022 pak jedna platba 4 000 Kč, a na další účet [č. účtu] pak za září a říjen 2022 celkem výdaje 3 000 Kč. V září 2022 naopak bylo na jeho účet vloženo 5 000 Kč v hotovosti. Jedná se tak o pohyby finančních částek značného objemu bez bližšího vysvětlení. Žalovaný 2) nadto zamlčel svou účast ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], v níž je dle obchodního rejstříku současně jediným jednatelem i společníkem, ačkoliv se může jednat o majetek nezanedbatelné hodnoty, případně o zdroj značných finančních příjmů za výkon funkce jednatele. Z uvedených důvodů soud nevyhověl ani žádosti žalovaného 2).

5. Žalovaní společně podali proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhli jeho změnu tak, aby jim bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno. Žalovaná 1) uvedla, že má za to, že svou žádost řádně doložila, a to již při podání odvolání. Následně na výzvu soudu doložila požadované listiny, které byla schopna zaslat. Požadavku na doložení, že nevlastní žádný nemovitý majetek, nemohla dostát, neboť takovéto potvrzení katastrální pracoviště nevydává. Z tohoto důvodu byla tato část listin nahrazena čestným prohlášením. Stejně bylo postupováno i v případě doložení neexistence bankovních účtů, neboť žalovaná 1) nedisponuje ani výpisy z těchto účtů, ani vyrozuměním o jejich zrušení. Žalovaná 1) také řádně doložila požadovaná daňová přiznání na roky 2019, 2020 a 2021. Pokud jí je vytýkáno, že z uvedených listin není zřejmé jejich doručení finančnímu úřadu, měl soud prvního stupně možnost učinit dotaz na tento finanční úřad. Žalovaná 1) má za to, že splnila bezezbytku pokyny soudu a že doložené listiny jsou způsobilé k tomu, aby si soud učinil ucelený přehled o její majetkové situaci. Rovněž žalovaný 2) argumentoval tím, že splnil veškeré podmínky pro osvobození od hrazení soudních poplatků, když doložil své osobní i majetkové poměry. Nesouhlasí se závěrem soudu, že na jeho účtu dochází ke značným pohybům, neboť jde o částky v řádu jednotek tisíců korun. Listiny, které žalovaný 2) objektivně nemohl doložit, nahradil čestným prohlášením, jímž požadované skutečnosti osvědčil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

8. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je objektivně přípustné, žalovaní jsou k podání tohoto opravného prostředku oprávněni a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

9. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci soud prvního stupně pečlivě zkoumal příjmové a majetkové poměry obou žalovaných a závěru, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, nelze vytknout nesprávnost. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná 1) v posuzované věci nesplnila, když z listin, vyžádaných soudem prvního stupně v usnesení ze dne 25. 10. 2022, č. j. 7 Cm 98/2021-156 předložila pouze vyplněný formulář Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech, v němž uvedla, že za poslední tři zdaňovací období nemá žádné příjmy a nevykonává žádnou činnost, nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, její dluhy vůči [právnická osoba]. a společnosti [Anonymizováno] za ni pravidelně hradí žalovaný 2) částkami ve výši 2 x 7 000 Kč měsíčně a dále doložila čestné prohlášení, podle něhož nevlastní žádný bankovní účet, žádný nemovitý majetek, žádné motorové vozidlo a neužívá žádné věci, za něž je hrazen nájem. Namísto pravomocného platebního výměru za období let 2019 – 2021 požadovaného soudem předložila žalovaná 1) pouze nepodepsaná přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2019 – 2021, která (s výjimkou přiznání za rok 2019) neobsahují ani otisk podacího razítka finančního úřadu, ani potvrzení o jeho doručení elektronickou cestou. Součástí spisu jsou rovněž přílohy k účetním závěrkám, rozvahy a výkazy zisku a ztráty, u nichž rovněž – až na výjimky – absentují zákonem požadované podpisové záznamy. S ohledem na to, že teprve jejich připojením se považuje účetní závěrka za sestavenou (§ 18 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb.), nezbývá než uzavřít, že ani požadavku na předložení účetních závěrek žalovaná 1) nevyhověla, v důsledku čehož nebylo možné její příjmové a majetkové poměry vůbec (tím méně komplexně) posoudit.

10. K argumentaci odvolatelky, že ohledně doručení daňových přiznání měl soud prvního stupně učinit dotaz na příslušný finanční úřad, odvolací soud konstatuje, že žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000). Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu. V usnesení ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12 Ústavní soud dále upozornil, že účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Závěru soudu prvního stupně, že pokud žalovaná 1) řádně nevylíčila a neprokázala své poměry, nebylo možné její žádosti vyhovět, proto nelze vytknout nesprávnost.

11. Totéž platí, i pokud jde o žádost žalovaného 2), který předložil Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž vyplnil pouze údaje o svých osobních poměrech, o výši příjmů z pracovního poměru ve společnosti [právnická osoba] (částkou 74 100 Kč měsíčně), o svém osobním majetku (mobilní telefon v hodnotě 9 000 Kč a oblečení v hodnotě 4 000 Kč), dále údaj o pravidelném splácení dluhu žalované 1) ve výši 7 000 Kč měsíčně a o hrazení dalších výdajů (daně, sociální a zdravotní pojištění) ve výši 16 758 Kč měsíčně. Veškeré další rubriky formuláře včetně údajů o jeho případných dalších příjmech z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení či z jiných zdrojů, žalovaný 2) zcela pominul. V průběhu řízení pak předložil rovněž čestné prohlášení, podle něhož nevlastní žádný bankovní produkt, žádný nemovitý majetek ani motorové vozidlo, dále doložil mzdový výměr ze dne 7. 10. 2020, podle něhož jeho základní mzda ve společnosti [právnická osoba], činí 18 000 Kč měsíčně a výpisy ze svého účtu u [právnická osoba], za období od srpna do října 2022. Na výzvu soudu k předložení výpisů z účtu za období dalších tří měsíců žalovaný 2) nijak nereagoval. S výjimkou pravidelné úhrady částky 7 000 Kč, poukazované na účet č. [č. účtu], jejíž důvod není ve výpisech z účtů nijak specifikován, nedoložil žádný ze svých výdajů, vykazovaných v Prohlášení a neučinil tak ani dodatečně v odvolacím řízení, poté, co byl soudem prvního stupně na mezery ve svých tvrzeních i důkazech upozorněn. Objasněno tak nebylo ani jeho působení ve společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO [IČO], jejímž je žalovaný 2) jednatelem a jediným společníkem. Rovněž ze strany žalovaného 2) tak nebyl podán důkaz o tom, že jeho poměry odůvodňují postup soudu podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.

12. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud k argumentaci žalované 1), že již několik let nevykonává žádnou činnost, odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 As 70/2009, podle nichž soud při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků zkoumá, zda má žadatel dostatečné prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku. Rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 563/19 s poukazem na shora uvedené rozhodnutí zdůraznil, že dlouhodobé fungování právnické osoby (v daném případě jde o společnost zapsanou do obchodního rejstříku již v roce 2006) naznačuje, že její skutečné ekonomické možnosti jsou jiné, než tvrdí, neboť žádná právnická osoba nemůže jako skutečně samostatná entita dlouhodobě existovat bez dostatečného majetkového zázemí pokrývajícího náklady na její činnost.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.