o zaplacení 1 044 376 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2021, č. j. 30 Cm 101/2020-68

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému 3) osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný 3) podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 14. 12. 2020, č. j. 30 Cm 101/2020-44 a poté, co byl vyzván k zaplacení poplatku za odvolání ve výši 52 393 Kč, požádal svým podáním ze dne 26. 1. 2021 o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že se nachází v tíživé majetkové situaci, je v pracovní neschopnosti a je obtěžkán dluhy. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) uvedl, že je rozvedený a v domácnosti žije sám. Jsou na něm finančně závislé jeho dvě nezletilé děti, které s ním nežijí ve společné domácnosti. Je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba]. jako statutární ředitel, jeho průměrný měsíční čistý výdělek za rok 2020 činil 3 084 Kč. Výše jeho příjmů z pronájmu za poslední zdaňovací období byla 573 000 Kč. Dále žalovaný 3) uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], v hodnotě cca 1 500 000 Kč, který je bez výnosů a dále vlastníkem akcií společnosti [právnická osoba]., které mají zápornou hodnotu a jsou rovněž bez výnosů. Má dluhy v celkové výši 16 170 000 Kč. Své měsíční výdaje vyčíslil částkou 50 Kč za místní poplatky a 10 000 Kč za nájemné. Uvedl dále, že následkem pandemie COVID-19 došlo ke zhroucení jeho podnikání. Stres a vypětí vedly na konci roku 2020 ke kolapsu, žalovaný 3) byl hospitalizován a nyní je v pracovní neschopnosti.

2. Při posouzení podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 o. s. ř., soud prvního stupně předně dovodil, že v daném případě nelze považovat odvolání žalovaného 3) za svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Zabýval se proto tím, zda osvobození žalovaného 3) od soudních poplatků odůvodňují jeho poměry.

3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 30 Cm 101/2020-60 byl žalovaný 3) vyzván, aby ve stanovené lhůtě uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, zda jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o. s. ř. V reakci na tuto výzvu žalovaný 3) předložil výpis z katastru nemovitostí vztahující se k nemovitostem zapsaným na LV č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] a přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019. Žádné další skutečnosti neuvedl ani nedoložil žádné další listiny.

4. Vlastním šetřením soud prvního stupně zjistil, že žalovaný 3) je kromě společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], členem statutárního orgánu ve společnostech [právnická osoba]., IČO [IČO], [Anonymizováno], IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], [Anonymizováno], IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO] (t. č. v úpadku), [právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO] (t. č. v úpadku), [právnická osoba], IČO [IČO], [Anonymizováno], IČO [IČO], a [právnická osoba], IČO [IČO]. Ve společnostech [právnická osoba]., [Anonymizováno] a [právnická osoba] je žalovaný 3) navíc jediným společníkem. Je vlastníkem 19 akcií společnosti [právnická osoba]. o celkové jmenovité hodnotě 20 000 000 Kč, 10 akcií společnosti [Anonymizováno] o celkové jmenovité hodnotě 120 000 EUR a 100% podílu ve společnosti [právnická osoba], který odpovídá vkladu ve výši 100 000 Kč. Tato angažmá žalovaný 3) zamlčel, přestože se může jednat o důležitý zdroj jeho příjmů.

5. S poukazem na účel právní úpravy obsažené v ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a na povahu soudního poplatku soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaný 3) nesplnil svou povinnost pravdivě a úplně vylíčit své poměry, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny, zejména výpisy ze svých bankovních účtů a netvrdil ani to, že žádný účet nevlastní. Nedoložil dále ani výpisy z katastru nemovitostí (vyjma výpisu vztahujícího se pouze k jedné nemovitosti) a z registru vozidel, ačkoli se může jednat o majetek značné hodnoty. Dále soud poukázal na skutečnost, že podle Prohlášení měl žalovaný za poslední zdaňovací období příjem z pronájmu ve výši 573 000 Kč, přestože údajně nevlastní žádný majetek, z něhož by mu plynuly jakékoli výnosy. Žalovaný 3) dále velice nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Pokud jde o příjmy, uvedl, že je zaměstnán jako statutární ředitel s měsíčním příjmem ve výši 3 084 Kč, zamlčel však své angažmá ve všech dalších shora uvedených společnostech a tedy ani neuvedl, jaké mu z něj plynou příjmy. Jde podle všeho o fungující a vzájemně propojené společnosti, jak vyplývá např. z internetových stránek jedné z nich ([Anonymizováno]), která obsahuje aktuální nabídku poskytovaných služeb a inspirativní prohlášení žalovaného 3), který je tváří této společnosti. Proto je s podivem, uvedl dále soud prvního stupně, že by žalovanému 3) jako vysokoškolsky vzdělané osobě v produktivním věku, z těchto společností neplynuly žádné odměny a jeho příjem za výkon odpovědné a jistě velmi náročné funkce statutárního orgánu v těchto společnostech by činil pouze částku 3 084 Kč měsíčně. Věrohodnosti tohoto tvrzení nepomáhá ani skutečnost, že potvrzení o výši příjmu si žalovaný 3) podepsal s největší pravděpodobností sám z titulu funkce statutárního ředitele. Žalovaný 3) dále neuvedl, jaké příjmy má z titulu jediného společníka shora uvedených společností. Připustil pouze vlastnictví akcií společnosti [právnická osoba]., „která však mají zápornou hodnotu a jsou bez výnosů.“ V této souvislosti poukázal soud na účetní závěrku společnosti [právnická osoba]., založenou ve sbírce listin, podle níž čistá aktiva společnosti ke dni 1. 1. 2020 činila 51 859 000 Kč (z toho stálá aktiva ve výši 11 840 000 Kč a oběžná aktiva ve výši 39 762 000 Kč). Zdůraznil přitom, že vlastní-li společnost taková aktiva, nelze tuto skutečnost odbýt jen tvrzením, že akcie mají zápornou hodnotu. Vhodné by bylo toto tvrzení nějakým způsobem doložit, což však žalovaný 3) neučinil. Jeho prohlášení ohledně výše příjmů proto soud vyhodnotil jako nevěrohodné a nepostačující. Uzavřel dále, že žalovaný 3) neprokázal, že by se do situace, kdy údajně není schopen uhradit soudní poplatek, dostal z důvodů nezávislých na svém jednání. Odvolává se sice na svůj špatný zdravotní stav, ani ten však žádným způsobem nedoložil. Je na žalovaném 3), aby usměrnil své výdaje tak, aby byl schopen dostát svým závazkům, a to i cestou zajištění finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku z jiných zdrojů. Se zřetelem ke shora uvedenému jeho návrhu nevyhověl.

6. Žalovaný 3) podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Potvrdil, že byl soudem prvního stupně vyzván, aby předložil řadu listin, které by se „teoreticky mohly vázat k jeho majetkovým poměrům“, to však učinil, když předložil listiny, které podle jeho přesvědčení poskytovaly úplný obraz o jeho ekonomické situaci. Daňové přiznání, které bylo soudu předloženo, je dokument, který nejlépe vystihuje finanční situaci každé osoby. „Předkládání z pohledu schopnosti žalovaného č. 3 zaplatit předmětný soudní poplatek by bylo zjevně nadbytečné.“ V souvislosti se zjištěním soudu prvního stupně, že žalovaný 3) zamlčel své angažmá v řadě obchodních společností, namítl, že mu z nich neplynou žádné majetkové výhody a žádné prostředky, z nichž by mohl uhradit soudní poplatek. Žalovaný 3) poskytl soudu informace o majetku, který mohl mít určitou hodnotu a mohl být z hlediska posuzování jeho schopnosti uhradit soudní poplatek relevantní. Nadto pokud měl soud pochybnosti ohledně toho, zda žalovanému 3) plynou nějaké příjmy z jeho působení v orgánech předmětných společností, mohl jej vyzvat, aby mu tuto skutečnost sdělil, což však neučinil. Totéž platí ohledně závěru, že žalovaný 3) velice nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Z pohledu žalovaného byly jeho příjmy a výdaje popsány zcela jasně. Z povahy věci pak nemohl předvídat názor soudu prvního stupně, aniž by na něj byl upozorněn. Odvolatel dále odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, z nichž je podle jeho názoru patrné, že mu v daném případě mělo být osvobození od soudního poplatku přiznáno.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

9. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaného 3) proti rozsudku, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že obrana žalovaného 3) je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

10. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci soud prvního stupně pečlivě zkoumal osobní, příjmové a majetkové poměry žalovaného 3) a závěru, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, nelze vytknout nesprávnost. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný 3) v posuzované věci evidentně nesplnil, když o svých poměrech poskytl pouze kusé a zcela nevěrohodné informace, které navíc téměř ničím nedoložil. Ke zjištěním, z nichž ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně, lze dále dodat, že žalovaný 3) v Prohlášení vyplnil pouze údaje o svých osobních a rodinných poměrech (body I a II formuláře), dále údaj o výši svých příjmů z pracovního poměru (bod III), o výši příjmů z pronájmu (bod VII), o svém osobním majetku (bod VIII), o vyživovacích povinnostech k nezletilým dětem a o svých závazcích a výdajích (bod X). Zmínil rovněž, že následkem pandemie COVID-19 došlo ke zhroucení „jeho podnikání“, od 24. 12. 2020 byl hospitalizován na neurologii, nyní je v pracovní neschopnosti (bod XI). Ostatní rubriky formuláře žalovaný 3) zcela pominul. Neuvedl tedy nic o výši svých příjmů z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti nebo z hmotného a sociálního zabezpečení, avšak ani to, že žádné takové příjmy nemá. Pokud jde o výši příjmu z pracovního poměru, je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že částka 3 084 Kč měsíčně je zcela nevěrohodná již s přihlédnutím k tomu, že žalovaný 3) má vysokoškolské vzdělání a vykonává náročnou a odpovědnou funkci statutárního ředitele a jediného člena správní rady společnosti [právnická osoba]. (žalovaný č. 2). Vykazovaná výše příjmu se tak zjevně míjí nejen s realitou, ale i s platnou právní úpravou (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění, základní sazba minimální mzdy, tedy nejnižší přípustné odměny pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, s účinností od 1. 1. 2021 činí 90,50 Kč za hodinu nebo 15 200 Kč za měsíc, tj. 42,4 % průměrné mzdy). V posuzované věci nelze navíc pominout, že společnost [právnická osoba]., je jednočlennou společností, v níž žalovaný 3) plní působnost valné hromady (§ 12 odst. 1 zák. č. 92/2012 Sb.). Je tedy pouze na něm, jaká bude výše jeho odměny za činnost, kterou pro společnost vykonává a stejně tak rozhoduje i o použití zisku nebo jiných vlastních zdrojů společnosti.

11. Rovněž další v Prohlášení uvedený údaj, podle něhož žalovaný 3) dosáhl za poslední zdaňovací období příjmů z pronájmu ve výši 523 000 Kč, odporuje jeho současnému tvrzení, že nemá žádný majetek, z něhož by mu plynuly jakékoli výnosy. Co v tom případě pronajímá, žalovaný 3) nevysvětlil a neučinil tak ani dodatečně v odvolacím řízení, poté, co soud prvního stupně na uvedený rozpor důvodně poukázal. Totéž platí, pokud jde o působení žalovaného 3) v celé řadě obchodních společností. Ani v této souvislosti v Prohlášení nezmínil nejen výši odměn, plynoucích mu z výkonu funkcí člena statutárních orgánů uvedených společností, ale ani hodnotu své majetkové účasti (podílů, akcií) ve společnostech [Anonymizováno] a [právnická osoba] V Prohlášení se tak omezil pouze na tvrzení, že hodnota jeho akcií ve společnosti [právnická osoba]., je „záporná – bez výnosů“, což však ničím nedoložil, stejně jako své následné tvrzení, že mu z jeho působení ve výše uvedených patnácti společnostech neplynou žádné majetkové výhody. Pokud jde o závazky, v příloze Prohlášení žalovaný 3) uvedl pouze jejich výčet (s označením věřitele, výše dluhu, která v úhrnu přesahuje částku 16 000 000 Kč, a důvodu vzniku); o tom, zda je hradí a jaká je výše měsíčních splátek, se v Prohlášení ani v jeho příloze opět nic neuvádí. Výzva soudu prvního stupně k předložení výpisů z veškerých účtů za období posledních šesti měsíců a aktuálního výpisu z registru silničních vozidel zůstala bez jakékoli reakce. K žádosti, aby žalovaný 3) doložil své příjmy z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti pravomocným platebním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně, byla soudu předložena kopie přiznání k dani z příjmu fyzických osob za období roku 2019, která není ani podepsána žalovaným, ani opatřena otiskem podacího razítka finančního úřadu a tedy z ní nelze vycházet. Žalovaný 3) konečně ničím nedoložil ani tvrzený zdravotní stav.

12. Nezbývá proto než uzavřít, že neúplné a nevěrohodné údaje, které žalovaný 3) o svých poměrech soudu poskytl, zcela vylučují, aby mu mohlo být přiznáno byť i jen částečné osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.