o schválení konečné zprávy a odměně likvidátora, k odvolání likvidátora JUDr. Josefa Cupky, IČO: 14897857, sídlem Trojanova 18, Nové Město, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 14. 3. 2024, č. j. 38 Cm 19/2021-33,

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu ze dne 3. 1. 2024, v bodě II. výroku přiznal likvidátorovi [tituly před jménem] odměnu ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 12 765,27 Kč, v bodě III. výroku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že [právnická osoba] v likvidaci (dále jen „Družstvo“) bylo dne 14. 11. 2023 vymazáno z obchodního rejstříku. Likvidátor Družstva, jmenovaný usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. 38 Cm 19/2021-7, předložil soudu ke schválení konečnou zprávu, v níž popsal činnost vedoucí k likvidaci Družstva a vyúčtoval odměnu a hotové výdaje. Soud postupoval podle § 1 odst. 1 a § 2 písm. e), § 85 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 86 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Konečnou zprávu soud schválil. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal likvidátorovi odměnu ve výši 7 000 Kč, podle § 9 téhož nařízení vlády náhradu účelně vynaložených hotových výdajů ve výši 12 765,27 Kč. Poukázal na to, že u nemajetné právnické osoby, dlouhodobě nečinné bez zaměstnanců, lze za účelně vynaloženou činnost považovat jen úkony za účelem zjištění majetku právnické osoby a jeho soupisu, a není-li žádný majetek dohledán, následuje návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 z. v. r. V takovém případě je neúčelné zveřejnění vstupu do likvidace s výzvou věřitelům v Obchodním věstníku, zvláště je-li možné využít postup podle § 13 citovaného nařízení vlády. V dané věci šlo o jednoduché administrativní úkony, které by zabraly 10 hodin. Vyšel-li soud z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle Českého statistického úřadu ve výši 173 Kč, lze, při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovni v Praze, považovat za odpovídající hodinovou sazbu 300 Kč. Vzhledem ke skutečně provedené činnosti likvidátora by výše odměny odpovídala částce 3 600 Kč (správně mělo být uvedeno 3 000 Kč). Při stanovení odměny likvidátora dospěla judikatura k závěru, že okolností umožňující přiměřeně zvýšit odměnu je skutečnost, že jde o likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců. Soudní praxe se sjednotila na tom, že v případě likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby, kdy činnost likvidátora nijak nevybočuje z běžné činnosti při likvidaci takové právnické osoby, odpovídá okolnosti případu, kdy je likvidátorem osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců, odměna zvýšená na částku 5 000 Kč, což opakovaně shledal ústavně konformní při své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 5 Cmo 163/2020 a usnesení Ústavního soudu ze dne 8.12.2020, sp. zn. I. ÚS 3214/20). V reakci na posledně citované usnesení Ústavního soudu došlo v soudní praxi ke zvýšení odměn likvidátorů z řad insolvenčních správců v případech likvidací nemajetných a nečinných právnických osob na částku ve výši 7 000 Kč (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 646/23) odpovídající 1/3 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora. V případě, kdy i nemajetná právnická osoba má pohledávky, které je potřeba posoudit a zvážit jejich možné uspokojení, nebo kdy je taková právnická osoba účastníkem soudního řízení apod., přichází v úvahu přiznání odměny vyšší než 7 000 Kč, a to 9 000 až 10 000 Kč (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 14 Cmo 257/2016). V posuzované věci je jedinou okolností pro zvýšení odměny to, že likvidátorem byla jmenovaná osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců. Jinak činnost navrhovatele při likvidaci právnické osoby nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců. Proto soud odměnu stanovil ve výši 7 000 Kč. Soud se neztotožnil s názorem prezentovaným Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 14 Cmo 467/2017, když má za to, že zvýšenou odměnu až do výše ½ právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora je možné považovat za přiměřenou u likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců pouze v případě, kdy je dána i jiná okolnost než ta, že je likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců. Ta dána nebyla, čemuž odpovídá zvýšení do výše cca 1/3 maximální možné sazby, tedy zvýšení odměny na částku 7 000 Kč. Likvidátor dále uplatnil nárok na náhradu hotových výdajů za administrativní výdaje paušální částkou 2 000 Kč. Předpokladem náhrady těchto výdajů je podle § 9 odst. 2 citovaného nařízení vlády jejich prokázání. Paušální náhradu hotových výdajů nařízení vlády nestanoví. Není-li likvidátor schopen tyto administrativní výdaje vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl sám v rámci přiznané odměny (k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Proto soud požadovanou částku likvidátorovi nepřiznal. Ponížil i částku za účetní služby na 3 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou vzhledem k tomu, že Družstvo nemělo žádný majetek (k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 63/2023, sp. zn. 14 Cmo 265/2022 nebo sp. zn. 14 Cmo 273/2022). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Likvidátor napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku, a navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení tak, že se mu přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů likvidace ve výši 16 605,27 Kč. Uvedl, že v konečné zprávě likvidátora nesprávně vyčíslil náklady spojené s likvidací, když správná je částka 16 605,27 Kč. Likvidátor má za to, že zpracování účetních dokladů je účelně vynaloženým nákladem likvidace. Likvidátor je podle § 199 o. z. povinen sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění. Likvidátor nesestavuje rozvahu pouze ke dni vstupu do likvidace, ale i ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace, jak ukládá zákon. Položka daňová přiznání zahrnuje nejen vlastní daňová přiznání, ale i komunikaci se sociální správou, zdravotní pojišťovnou nebo finančním úřadem. Cena za vedení účetnictví obsahuje i položku daně z přidané hodnoty. Minimální cena za účetní konzultaci je 800 - 1 000 Kč za hodinu a vypracování daňového přiznání je minimálně v ceně 1 000 - 1 500 Kč bez ohledu na majetnost právnické osoby. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016 nebo ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020 či ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022. S ohledem na závěry v rozhodnutích prezentované je nárok ve výši 4 840 Kč za účetní služby přiměřený. Během likvidace se podává více daňových přiznání a během roku se podmínky mění. V tomto případě podával čtyři daňová přiznání a šestkrát vypracovával rozvahu likvidované společnosti. Pokud jde o odměnu, likvidátor v průběhu likvidace musí splnit minimálně 40 činností, aby dospěl k závěru o majetnosti či nemajetnosti právnické osoby. Nelze vycházet z toho, že jde o administrativní činnost a průměrné hodinové sazby administrativního pracovníka. Likvidátor není pouhým administrativním pracovníkem, ale osobou, která pro výkon funkce musí splňovat zákonná kritéria. Odměna by tak měla být ve výši 10 000 Kč.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a shledal odvolání likvidátora důvodným pouze zčásti.

4. Z obsahu spisu, zejména ze zprávy o provedení likvidace, odvolací soud zjistil, že likvidátor požádal o přiznání odměny likvidátora a úhradu výdajů vynaložených v souvislosti s likvidací ve výši 16 605,27 Kč (nesprávně bylo uvedeno 14 605,27 Kč; nesprávnost byla způsobena chybou v součtu jednotlivých částek). Výdaje se skládaly z částek 2 178 Kč (zveřejnění inzerátu v Obchodním věstníku), 4 840 Kč (zpracování daňových přiznání za období likvidace), 587,27 Kč (poštovné a správní poplatky), 2 000 Kč (administrativní výdaje) a 7 000 Kč (archivace).

5. Výdaje za inzerci v Obchodním věstníku, poštovné a poplatky a archivaci, tj. výdaje ve výši 9 765,27 Kč (součet částek 2 178 Kč, 587,27 Kč a 7 000 Kč) soud prvního stupně přiznal v účtovaném rozsahu. Ponížil výdaj vynaložený za zpracování daňových přiznání za období likvidace o 1 840 Kč (namísto požadované částky 4 840 Kč přiznal částku 3 000 Kč) a nepřiznal částku 2 000 Kč, která měla být vynaložena na administrativní výdaje. Předmětem odvolání likvidátora je nepřiznaná výše jím vynaložených výdajů a přiznaná výše odměny.

6. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.

7. Ve shodě s likvidátorem neshledal odvolací soud důvod ke zkrácení výdaje za zpracování daňových přiznání za období likvidace z částky 4 840 Kč na částku 3 000 Kč (soudem prvního stupně v odůvodnění nesprávně uvedeno 3 600 Kč). Z obsahu spisu vyplývá, že za vedení účetnictví zaniklého družstva v rámci likvidace, včetně závěrek a daňových přiznání právnických osob za období likvidace vyúčtovala společnost [právnická osoba] likvidovanému družstvu částku 4 840 Kč (fakturou č. 2023/179). Výši tohoto výdaje lze tedy považovat za prokázanou. Samozřejmě, ne za každou prokázanou výši hotových výdajů musí být likvidátorovi přiznána náhrada. Tak by tomu mohlo být zejména v případech, že by prokazovaná výše hotových výdajů výrazně převyšovala hotové výdaje obvykle prokazované likvidátory za obdobnou činnost. Tak tomu v posuzované věci nebylo; uvedené ani nebylo důvodem, pro který soud prvního stupně část hotových výdajů nepřiznal. Pokud soud prvního stupně přistoupil k určení počtu hodin, které reálně může činnost spočívající ve vyhotovení účetních dokladů zabrat, nepostupoval správně. Jednak toto určení nepodložil žádnými konkrétními údaji (množství a druh vyhotovených účetních dokladů, jejich rozsah apod.), jednak není ke stanovení množství času potřebného k jejich vyhotovení odborně vybaven.

8. Odvolací soud nad rámec uvedeného považuje za nezbytné uvést, že likvidátorovi nebyla přiznána záloha na náklady likvidace a zjevně musel částku 4 840 Kč uhradit ze svých prostředků. Likvidátor byl jmenován soudem, který by mu tak měl být připraven za činnost, kterou pro něho na základě „objednávky“ provedl, zaplatit; z výdajů pak ty, jejichž vynaložení prokázal. Byl-li výdaj za vedení účetnictví prokázán shora uvedenou fakturou, neshledává odvolací soud důvod, aby nebyl likvidátorovi nahrazen, obzvláště za situace, kdy likvidátor sám není odborníkem na vedení účetnictví a musí si tuto činnost objednat u třetí osoby a této zaplatit.

9. Ve shodě se soudem prvního stupně je odvolací soud, pokud jde o nepřiznání částky 2 000 Kč za administrativní výdaje. Jak již bylo řečeno shora, z § 9 odst. 2 citovaného nařízení vlády vyplývá, že primární je náhrada prokázaných hotových výdajů, přičemž v posuzované věci administrativní výdaje prokázány (ani před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím) nebyly. Aby bylo možné uskutečnit úvahu, zda částka 2 000 Kč svou výší odpovídá ceně obvyklé v době a místě uplatnění hotových výdajů, musel by likvidátor veškeré výdaje v souhrnné částce 2 000 Kč jednotlivě specifikovat; obecný výčet „kanc. potřeby, kopírování, telefon) nepostačuje. Nebyl-li za popsaného stavu tento výdaj likvidátorovi přiznán, nelze v tom shledal nesprávnost, a likvidátor jej musí nést ze svého. Ostatně, takto postupoval zdejší soud i v jiných obdobných případech, na něž odkázal již soud prvního stupně, i sám likvidátor (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016 nebo ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022).

10. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

11. V posuzované věci je likvidátor je zapsán v seznamu insolvenčních správců, což je dle rozhodovací činnosti soudů skutečnost umožňující přiměřeně odměnu zvýšit. Z předložené zprávy o provedení likvidace se podává, že likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku oznámení o vstupu družstva do likvidace a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek (ve lhůtě se žádný věřitel nepřihlásil), učinil dotazy na příslušné instituce ohledně zjištění movitého a nemovitého majetku a vyzval statutární zástupce k předání dokumentace družstva. Nebylo zjištěno, že by družstvo mělo nějaké zaměstnance, majetek nebo závazky vůči státu či třetím osobám. V návaznosti na to podal daňová přiznání za období likvidace až ke dni ukončení likvidace a požádal finanční orgán o souhlas se žádostí s ukončením činnosti. Následně podal návrh na výmaz z obchodního rejstříku a zajistil archivaci dokumentů na deset let od data výmazu.

12. Popsané úkony směřující k dokončení likvidace a podání návrhu na výmaz družstva z obchodního rejstříku svědčí o tom, že se nejednalo o náročný průběh likvidace; nejnáročnější úkon z popsaných, spočívající ve vyhotovení účetních dokladů, byl likvidátorem zadán třetí osobě a náhrada hotových výdajů, odpovídající svou výší třetí osobou vyúčtované ceně, byla likvidátorovi přiznána. Odvolací soud s ohledem na uvedené považuje soudem prvního stupně přiznanou odměnu ve výši 7 000 Kč za zcela adekvátní, která nijak zásadně nevybočuje z rozhodovací praxe soudů v obdobných případech.

13. Odvolací soud si je vědom, že v některých případech likvidace nemajetných spolků či družstev byla likvidátorovi přiznána odměna vyšší. Odměna ve výši 9 000 Kč byla přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 14 Cmo 257/2016, však v tam posuzované věci docházelo ze strany likvidátora i k přezkumu přihlášených pohledávek a zpeněžení přeplatku u správce daně. Žádné obdobné činnosti v posuzované věci likvidátor nečinil. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 14 Cmo 467/2017 byla likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč; odvolací soud zohlednil „vysokou míru kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, jakož i jeho nezanedbatelnou míru odpovědnosti, kterou má při výkonu této funkce“ a zdůraznil, že likvidátor nepostupoval liknavě, když od právní moci usnesení o jmenovaní likvidátora do výmazu společnosti z obchodního rejstříku uplynulo 8 měsíců. Byť v posuzované věci šlo likvidaci zcela nemajetného družstva, uplynuly od právní moci usnesení o jmenování likvidátora do podání návrhu na výmaz družstva z obchodního rejstříku více jak dva roky.

14. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil bod II. výroku napadeného usnesení v části výše náhrady hotových výdajů tak, že činí 14 605,27 Kč, ve zbývajícím rozsahu bod II. výroku napadeného usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.