o zaplacení 56 265 373,36 Kč s přísl.

1. Shora citovaným usnesením soud prvního stupně poté, co jeho předchozí usnesení bylo jako nepřezkoumatelné zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2021, č. j. 12 Cmo 26/2021-1253 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, opětovně zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž se žalovanému 6) zakazuje nakládání s nemovitostmi ve výroku usnesení specifikovanými.

2. V odůvodnění zdůraznil, že pro rozhodnutí soudu o předběžném opatření je dle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodný stav v době vydání rozhodnutí. Nemovitosti, jichž se návrh na nařízení předběžného opatření týkal, již žalovaný 6) v době rozhodnutí soudu nevlastnil, jsou ve společném jmění manželů [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Soud prvního stupně uvedl, že rozhodl stejně jako v předchozím usnesení. Žalobkyně neosvědčila obavu, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen, neboť zástavní právo tuto obavu neosvědčuje. Návrh žalobkyně byl nejasný. Měla nahlédnout do katastru a zjistit, že zástavní právo se váže ke kupní smlouvě z 18. 11. 2020. Zápis byl proveden 11. 1. 2021 s právními účinky k 14. 12. 2020. Pokud by žalobkyně doložila důvod vzniku zástavního práva, osvědčila by také důvodnost návrhu. To neučinila, stejně jako neosvědčila, že se nejednalo o běžnou správu majetku žalovaného 6). Dále pak soud prvního stupně v odůvodnění ve vztahu ke zrušovacímu rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, s kterými závěry odvolacího soudu souhlasí a s kterými nikoliv. Uvedl, že zástavou nemovitostí mohl žalovaný 6) zajištovat prostředky k zaplacení soudního poplatku.

3. Žalobkyně napadla usnesení včas podaným odvoláním. V úvodu stručně vylíčila průběh dosavadního řízení ve věci, v němž byla rozsudkem žalovaným 6), 3) a 7) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 234.454,32 Kč s přísl. a náklady řízení. Žádné plnění nebylo žalovaným 6) poskytnuto. Rozsudek byl napaden odvoláním. Návrh na nařízení předběžného opatření žalobkyně podala poté, co dne 23. 11. 2020 z veřejně dostupných informací zjistila, že ohledně nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 6), jichž se návrh týká a které představují jediný významný majetek žalovaného 6), bylo zahájeno pod sp. zn. [Anonymizováno] vkladové řízení o zápisu zástavního práva ve prospěch [právnická osoba]. Před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření žalobkyně bezvýsledně vyzvala žalovaného 6) k poskytnutí dostatečné jistoty k zajištění rozsudkem přiznané pohledávky. Poté podala návrh na nařízení předběžného opatření dle ust. § 102 o. s. ř. Původní usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh zamítnut, zrušil odvolací soud z důvodu nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti. V novém rozhodnutí soud prvního stupně pouze zopakoval a doplnil dřívější argumentaci o neosvědčení obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Závazný názor odvolacího soudu fakticky soud prvního stupně nerespektoval. Napadené usnesení je nesprávné, nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Tímto i původním usnesením bylo žalobkyni, která osvědčila obavu z ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, odepřeno právo na soudní ochranu a v důsledku toho došlo k nevratnému zásahu do jejích práv. Lze očekávat, že jí v budoucnu vznikne škoda. V této souvislosti odkázala na závěry, přijaté Ústavním soudem v nálezu ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 2433/15, podle nichž: Při zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod rozhodnutím o návrhu na vydání předběžného opatření je povinností státu zajistit podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, aby v rámci soustavy soudů byla zajištěna náprava, a není-li to pro „nevratnost“ zásahu možné, tak možnost posouzení případné újmy, jde-li o jedinou možnost nápravy (dopadů) takového neoprávněného zásahu. Proto je odvolací soud povinen přezkoumávat, a případně pro nezákonnost rušit ta usnesení o (ne)nařízení předběžného opatření, jimiž je jinak „nevratně“ zasahováno do základních práv a svobod dotčené osoby, nebo kterými je poskytnutí právní ochrany odmítáno, a kde jedinou možností, jak odčinit negativní důsledky vyvolané jeho případnou nezákonností, je případná náhrada nemajetkové újmy.

4. Žalobkyně v návrhu osvědčila obavu z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí, neboť doložila existenci své pohledávky a její výši i existenci zástavního práva a důvod plomby v katastru. Z výpisu z listu vlastnictví č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] vyplývalo, že práva k nemovitosti jsou dotčena změnou pod č. řízení [Anonymizováno]. Současně doložila, že řízení u katastru je vedeno pod uvedeným číslem z důvodu zápisu zástavního práva ve prospěch [právnická osoba]., kde zástavcem je [Anonymizováno]. Žalobkyni není jasné, co by měla dále prokázat, aby prokázala, jak soud uvedl: „proč došlo k zaplombování, z jakého důvodu“. V tomto rozsahu usnesení považuje za nesprávné a nepřezkoumatelné. Dle žalobkyně totiž samotná existence zástavního práva přímo ohrožuje výkon rozhodnutí. O tom, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění hypotéky kupujících pro účely kupní smlouvy, uzavřené mezi kupujícími a žalovaným 6), nevěděla a ani vědět nemohla. Mohla vycházet jen z veřejně dostupných informací v katastru. Podle ust. § 52 právo do katastru nahlížet, pořizovat si z něj pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje, se vztahuje jen ke sbírce listin. Sbírka listin dle ust. § 5 odst. 2 písm. d) zákona o katastru nemovitostí obsahuje rozhodnutí orgánů veřejné moci, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru, úplná znění prohlášení vlastníka domu a dohody spoluvlastníků o správě nemovitosti. V době podání návrhu na nařízení předběžného opatření zástavní smlouvu ani jiné dokumenty vztahující se k probíhajícím řízení neobsahovala. O pohledávce zajištěné zástavním právem ani o obsahu zástavní smlouvy nemohla proto žalobkyně nic zjistit. Má za to, že sama skutečnost, že na nemovitostech vázne zástavní právo, opodstatňuje obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, neboť oslabuje postavení žalobkyně jako věřitele při vymáhání pohledávky a snižuje možnou míru jejího uspokojení. Zejména když žalovaný 6) žádné další majetkově významné nemovitosti nevlastní. Žalobkyni není ani jasné, co měla soudu doložit, aby osvědčila, že nešlo o běžnou správu majetku žalovaného 6). Ze zákona takový požadavek neplyne a není zřejmé, proč a jak by takovou skutečnost měla žalobkyně osvědčit. Souvislost mezi jednáním žalovaného 6) a zaplacením soudního poplatku z odvolání je čistou spekulací soudu. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné a věcně nesprávné zrušil.

5. Odvolací přezkoumal a napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).

6. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že návrh na nařízení předběžného opatření byl soudem zamítnut, neboť žalovaný 6) v době vydání usnesení již nebyl vlastníkem nemovitostí, jichž se návrh týkal a nakládání, s nimiž mu mělo být předběžným opatřením zakázáno. Dále lze z odůvodnění usnesení dovodit, že bez ohledu na tento pro soud rozhodující stav v době jeho rozhodování, předpoklady pro nařízení předběžného opatření neshledal také proto, že žalobkyně neosvědčila tvrzenou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Výpisem z katastru osvědčenou skutečnost, že u katastrálního úřadu je vedeno řízení o zápisu zástavního práva k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalovaného 6) ani samotný vznik zástavního práva dle soudu pro přijatí závěru o důvodnosti tvrzené obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí nepostačuje. Žalobkyně by musela osvědčit kupní a zástavní smlouvu, které byly podkladem pro zápis. Lze rovněž dovodit, že dle soudu by žalobkyně musela rovněž osvědčit, že se nejednalo o dispozici mimo běžnou správu majetku žalovaného 6). Pokud jde o tu část odůvodnění napadeného usnesení, v níž soud zmínil poplatkovou povinnost žalovaného 6) a skutečnost, že jím byl soudní poplatek zaplacen, soud zjevně vyšel z toho, že prodejem žalovaný 6) zajištoval finanční prostředky ke splnění své poplatkové povinnosti z odvolání. Odvolací soud usnesení neshledal nepřezkoumatelné.

7. Podle zákonné úpravy předběžné může soud předběžné opatření nařídit jak před zahájením řízení (ust. § 74 o.s.ř.), tak i v jeho průběhu (ust. § 102 o.s.ř. ), je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud prvního stupně i soud odvolací musí při svém rozhodnutí zásadně vycházet z tvrzení a důkazů, které měl při svém rozhodnutí k dispozici soud prvního stupně v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval. Podle obsahu spisu k datu vydání napadeného usnesení již nemovitosti, jichž se návrh týkal, byly součástí SJM manželů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pokud navrhovaným předběžným opatřením měl být vysloven zákaz dispozice s těmito nemovitostmi žalovanému 6), který již nebyl jejich vlastníkem s ohledem na zápis vlastnického práva v katastru ve prospěch shora uvedených třetích osob, nemohl soud rozhodnout jinak, než návrh zamítnout, neboť žalovaný 6) ztratil ohledně nemovitostí jakékoliv dispoziční právo.

8. Odvolací soud však považuje za nezbytné uvést, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v době podání návrhu nebyly zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření splněny. Dle odvolacího soudu žalobkyně zcela dostatečně osvědčila tvrzenou obavu z možného ohrožení výkonu rozhodnutí. Existence pohledávky byla dosvědčena v řízení provedeným dokazováním, jak plyne ze skutkových zjištění v rozsudku, ukládajícím žalovanému 6) povinnost k zaplacení částky 8 234.454,32 Kč s přísl. Výpisem z katastru nemovitostí, katastrální úřad [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], o stavu evidovaném k 1. 12. 2020 ohledně nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] osvědčila, že pod položkou plomby a upozornění bylo zapsáno, že práva k nemovitostem jsou dotčena změnou - [Anonymizováno]. Řízení bylo vedeno ohledně zápisu zástavního práva k nemovitostem. Je-li nemovitost zatížena zástavním právem, možnost uspokojení věřitele jiné než zástavním právem zajištěné pohledávky z prodeje této nemovitosti v rámci exekuce se podstatným způsobem snižuje, pokud není zcela eliminována. Žalobkyni lze plně přisvědčit, že listiny, které byly podkladem pro návrhové řízení o zápisu, tedy kupní smlouvu, uzavřenou mezi žalovaným 6) a manžely [Anonymizováno], ani smlouvu o zřízení zástavního práva k zajištění pohledávek [právnická osoba]. z poskytnutého úvěru nemohla předložit. Podle ust. § 1 zák. č. 256/2013 Sb., zákon o katastru nemovitostí, je katastr veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. Právo nahlížet do katastru upravuje ust. § 52 cit. zák. Z něj vyplývá, že údaje ze sbírky listin katastru a údaje ze sbírky listin pozemkové knihy lze poskytnout osobě, která prokáže svoji totožnost. Sbírka listin, která je dle ust. § 5 cit. zák. součástí katastrálního operátu, obsahuje rozhodnutí orgánů veřejné moci, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru, úplná znění prohlášení vlastníka domu a dohody spoluvlastníků o správě nemovitosti. je tak zřejmé, že listiny, na jejichž základě byl proveden zápis do katastru, se stávají součástí Sbírky listin až po provedení zápisu, nikoliv v době probíhající řízení o návrhu na zápis. Soudem je tedy žalobkyni zcela neprávem vytýkáno, že listiny nepřeložila. Nejen že žádnou z listin, které byly podkladem pro následně provedený zápis do katastru, nemohla v rozhodné době předložit, ale především tyto listiny nebyly pro osvědčení žalobkyní tvrzeného důvodu pro nařízení předběžného opatření potřebné. Zcela postačovaly listiny, které žalobkyně k návrhu přiložila a jimiž svá tvrzení osvědčila. Dispozice s nemovitým majetkem nepochybně je součástí správy jakéhokoliv majetku. Zatížení nemovitého majetku zástavním právem, natož jeho převod na třetí osoby není dispozicí zcela běžnou. Z hlediska posouzení předpokladů pro nařízení předběžného je však relevantní jen to, zda je osvědčeno, že důsledkem takové dispozice je snížení hodnoty majetku, který by mohl být použit v rámci výkonu rozhodnutí k uspokojení pohledávky věřitele. Splněn byl i tzv. předpoklad přiměřenosti předběžného opatření. V intencích soudní judikatury je soud při rozhodování o předběžném opatření ukládajícím zákazu nakládat s určitými věcmi nebo právy nebo zákazu něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, povinen zvažovat rovněž přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla žalovanému. Újma žalovaného nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 537/03). Mezi výší pohledávky žalobkyně a hodnotou nemovitostí, jichž se předběžné opatření mělo týkat, nesmí být zjevný nepoměr. Tuto přiměřenost žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření sice výslovně netvrdila, nicméně lze dovodit, že při standardních cenách nemovitostí nebyl mezi hodnotou nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 6) a výší pohledávky žalobkyně nepoměr. Žalobkyni lze přisvědčit, že skutkově nepodložený a tedy spekulativní je závěr soudu, že provedenou dispozicí s nemovitostmi si žalovaný 6) zajištoval finanční prostředky ke splnění své poplatkové povinnosti z odvolání.

9. Z důvodů shora vyložených odvolací soud napadené podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.