o zaplacení 808 185,46 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. března 2023, č. j. 18 Cm 100/2021-61

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz č. j. 18 Cm 100/2021-10 (výrok I.), zastavil řízení co do směnečné sumy 38 081,13 Kč „a příslušné části úroku“ (výrok II.), zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 770 104,33 Kč se 6 % úrokem p. a. a směnečnou odměnou 5 647 Kč (výrok III.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 42 929,20 Kč (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení žalované částky ze směnky vystavené dne 30. 4. 2015 společností [právnická osoba] a avalované [Anonymizováno], [Anonymizováno] a žalovanou na částku 1 694 332 Kč, splatné dne 11. 5. 2020. Ze směnky je zřejmé, že byla podepsána jako blankosměnka, kdy datum splatnosti a směnečná suma byly vyplněny rukou dodatečně. Žalobkyně tuto skutečnost nepopírala, uvedla, že směnka vznikla jako zajištění úvěru poskytnutého výstavci. Žalovaná se bránila „již ve fázi námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu“ tím, že nebyla účastna jednání o úvěru a podepsala pouze blankosměnku bez vyplněné směnečné sumy a údaje splatnosti. Nebyla nijak účastna na úvěru a nevěděla, že není splácen. Nebyly jí známy podmínky, za nichž měla být směnka vyplněna a žádnou dohodu v tomto směru nikdy nepodepsala. Dále namítla, že směnka nebyla předložena k placení a že je rozpor mezi požadovaným nárokem a sumou, kterou již přímý dlužník uhradil.

2. Na základě provedeného dokazování (směnkou, dodatkem č. 3 smlouvy o úvěru, smlouvou o podmínkách zajištění závazků směnkou, výzvami k úhradě pohledávky) soud prvního stupně uzavřel, že směnka je bez právních vad a obsahuje všechny náležitosti. Žalovanou byla podepsána jako blankosměnka, bez vyplněné směnečné sumy a data splatnosti. Z dodatku č. 3 smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 4. 2015 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] soud zjistil, že jí bylo „sjednáno zajištění pomocí této směnky.“ Za podstatnou právní vadu smlouvy označil soud skutečnost, že žalovaná není jejím účastníkem, ač ji kromě výstavce podepsalo několik dalších osob. Přisvědčil proto žalované, že nebylo prokázáno, že byla seznámena s podmínkami vyplňovacího práva ke směnce a souhlasila s nimi. Ze smlouvy o podmínkách zajištění závazků směnkou soud zjistil, že byla podepsána [Anonymizováno] jako jednatelem společnosti [právnická osoba], nikoli žalovanou ani dalším „ručitelem per aval“ [Anonymizováno]. Z výzev žalobkyně k úhradě pohledávek ze dne 11. 5. 2020 bylo zjištěno, že byla splněna povinnost předložit směnku k placení. Z přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila tři pohledávky z důvodu úvěru ve výši 2 226 538 Kč, 1 761 052,11 Kč a 1 468 712,24 Kč, „přičemž směnka zajišťovala prostřední pohledávku.“ Protože žalobkyně v průběhu řízení uznala, že bylo zaplaceno celkem 38 081,13 Kč v rámci splácení úvěru a příslušnou část nároku proto dále omezila, soud „tuto část řízení zastavil.“

3. Zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil podle ustanovení § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 731/2015 uvedl, že nezbytnou součástí nevyplněné směnky je dohoda o vyplňovacím právu, protože bez vyplnění směnka ani nevznikne a dohoda o směnečném vztahu zůstane neúplná. V tomto případě ke směnečnému vztahu přistupují i „ručitelé per aval“, což je právě žalovaná; vztahují se na ní stejná práva, jako na výstavce směnky. Uzavřel, že za situace, kdy žalovaná nepodepsala dohodu o vyplňovacím právu, bez ohledu na to, jaký je její konkrétní název a další ujednání, nemůže být nucena k tomu, aby odpovídala za směnku, s jejímž vyplněním nesouhlasila. Žalobu bylo proto nutno „ve zbytku zcela zamítnout.“ O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch.

4. Žalobkyně podala proti výrokům I., III. a IV. rozsudku včasné odvolání a navrhla jejich; změnu tak, aby bylo žalobě vyhověno, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že je právní vadou, že žalovaná nebyla účastníkem úvěrové smlouvy a dodatku č. 3 k této smlouvě, ve kterém byl jako prostředek zajištění zaplacení dané úvěrové pohledávky sjednána směnka. Dále soud uvedl, že žalovaná nemůže být nucena k tomu, aby odpovídala za směnku, když nepodepsala dohodu o vyplňovacím právu. Předně není vůbec zřejmé, uvedla žalobkyně, jak soud dospěl k závěru, že by žalovaná měla snad být účastníkem úvěrové smlouvy či jejího dodatku a jaký to má vliv na její povinnost plnit na směnku. Dle názoru žalobkyně se rozhodně nejedná o žádnou právní vadu, jak se domnívá soud prvního stupně. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 a judikaturu tam uvedenou, a dále na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/97 a zdůraznila samostatnost směnečných závazků a jejich nezávislost na existenci zajištěné pohledávky. Uvedla, že žalovaná nemusela vůbec být účastníkem úvěrové smlouvy, aby byla zavázána z předmětné směnky, neboť její závazek je abstraktní, zcela samostatný a nezávislý na existenci zajištěné pohledávky. Vyjádřila dále přesvědčení, že absence podpisu žalované na smlouvě o vyplňovacím právu směnečném č. 52/10712/13/LCD ze dne 30. 4. 2015 neznamená, že by žalovaná snad nebyla ze směnky zavázána a odkázala na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. 5 Cmo 556/2000, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se neformální povahy dohody o vyplňovacím právu (29 Cdo 3407/2012 a 29 Cdo 2861/2014) a důkazního břemene směnečného avalisty ohledně jeho tvrzení, že není osobou ze směnky zavázanou (rozsudek ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001). Žalobkyně uzavřela, že by tak žalovaná (nikoli žalobkyně) musela prokázat, že s ní nebylo sjednáno vyplňovací právo, nic takového však neprokázala.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na ujednání mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] v dodatku č. 3 ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2013, v němž bylo sjednáno zajištění úvěru blankosměnkou s označením žalované jako avala. Podle uvedeného dodatku smlouvy měly být podmínky pro vyplnění blankosměnky sjednány v písemně uzavřené smlouvě o vyplňovacím právu směnečném. Žalobkyně se sjednávání dodatku úvěrové smlouvy nikterak neúčastnila, písemné vyhotovení dodatku nepodepisovala, na úvěru neměla žádného zájmu ani prospěchu. Pouze jí byla společností [právnická osoba], předložena k podpisu listina s datem 30. 4. 2015, kterou se zavázala zaplatit žalobkyni z blíže neuvedeného důvodu bez uvedeného data částku, která rovněž nebyla uvedená. Podmínky, za nichž bude listina doplněna, žalované nebyly známy. Rozhodnutí soudu prvního stupně, který pro naprostou absenci dohody o vyplňovacím právu a ve smyslu konstantní judikatury směnečný platební rozkaz zrušil, řízení co do směnečné sumy 38 081,13 Kč a příslušné části úroků zastavil a žalobu o směnečný peníz ve výši 770 104,33 Kč s příslušenstvím a odměnou zamítl, je proto po věcné i právní stránce správné. Nedbalost a nedůslednost žalobkyně při poskytnutí úvěru, resp. při uzavírání dodatku úvěrové smlouvy, zejména pak neuzavření smlouvy o vyplňovacím právu směnečném, ač na této smlouvě v písemné formě se účastníci dodatku smlouvy dohodli, nemůže být přičítána k tíži žalované. Soudní judikatura, o kterou se žalobkyně ve svém odvolání opírá, dle názoru žalobkyně s ohledem na obsah dodatku č. 3 úvěrové smlouvy nelze použít. Při uzavírání smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] dne 3. 5. 2013, který byl zajištěn blankosměnkou s avalisty [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byla téhož dne uzavřena Smlouva o podmínkách zajištění závazků směnkou a o právu banky vyplnit blankosměnku č. [Anonymizováno].“ Pro blankosměnku ze dne 30. 4. 2015, která je předmětem tohoto řízení, však žádná obdobná smlouva neexistuje.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ust. § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

7. Z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 808 185,46 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené společností [právnická osoba] v [adresa] dne 30. 4. 2015 na částku 1 694 332 Kč splatnou v [Anonymizováno] dne 11. 5. 2020. Žalovaná převzala za zaplacení směnky rukojemství. Podle žaloby bylo ke dni jejího podání na pohledávku uhrazeno celkem 886 146,54 Kč. Zbývající část směnečné sumy nebyla přes výzvu žalobkyně uhrazena. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 25. října 2021, č. j. 18 Cm 100/2021-10, proti němuž žalovaná podala včasné námitky. Uvedla v nich, že spornou směnkou byl zajištěn úvěr, který žalobkyně poskytla výstavci na základě smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2013, ve znění dodatku č. 3 ze dne 30. 4. 2015. Žalovaná dodatek úvěrové smlouvy nepodepsala, z úvěru neměla žádný prospěch. Pouze jí byla předložena listina s datem 30. 4. 2015, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala zaplatit žalobkyni „bez uvedeného dne částku, která rovněž nebyla uvedena“ a kterou žalovaná „na vyžádání“ podepsala v rubrice „per aval“, aniž jí byly známy podmínky, za nichž budou chybějící náležitosti na listinu doplněny. Namítla dále, že pohledávka žalobkyně z úvěrové smlouvy byla uplatněna v insolvenčním řízení, které je vedeno proti společnosti [právnická osoba] a pohledávka je postupně uspokojována. Její nedoplatek je nižší, než částka uvedená ve směnečném platebním rozkazu. V přihlášce pohledávky je uvedeno, že pohledávka není zajištěna jiným způsobem, než zástavou nemovitostí; blankosměnka, resp. směnka s datem zaplacení částky 1 694 392 Kč v přihlášce uvedena není. Žalovaná dále namítla, že v důsledku vyplnění blankosměnky bez toho, aby s ní bylo sjednáno vyplňovací právo, nemůže být směnka ve vztahu k ní směnkou platnou. Dále uvedla, že nemá žádné dokumenty vztahující se k poskytnutému úvěru, s uzavíráním úvěrových smluv nemá žádné zkušenosti, podpis na listině ze dne 30. 4. 2015 pokládala za zcela formální akt, který nemá velkého významu. Její jednání lze proto považovat za jednání v omylu a bez vědomosti jeho významu a dosahu. Výzva k zaplacení směnky jí nebyla řádně doručena. Vedle námitky nedostatku kauzy a nepřípustnosti kauzy uplatňuje také námitku rozporu mezi požadovanou sumou a faktickým již uskutečněným plněním, neboť od 14. 12. 2020 do 10. 9. 2021 byly provedeny společností [právnická osoba], blíže nespecifikované platby a vyloučit nelze ani realizaci zástavního práva. Vymáháním částky neodpovídající skutečné výši dluhu by došlo k dalšímu nepoctivému plnění na úkor žalované, a to za situace, kdy ta by již nemohla požadovat náhradu na výstavci směnky.

8. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání. Podle čtvrtého odstavce tohoto ustanovení, podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.

9. Z citovaných ustanovení vyplývá, že směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé (rozhodnutím o žalobě). Podá-li proti tomuto rozhodnutí žalovaný včasné a odůvodněné námitky, jako tomu bylo i v posuzované věci, soud na jejich základě v řízení vedeném podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. rozhodne buďto o ponechání směnečného platebního rozkazu zcela nebo zčásti v platnosti, nebo o jeho úplném či částečném zrušení. Vydáním tohoto rozhodnutí je námitkové řízení skončeno; opětovné rozhodnutí o žalobě, o níž již bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, není v řízení, jehož předmětem je projednání námitek, možné. Pokud tedy soud prvního stupně výrokem I. rozsudku rozhodl o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (tak, že vydaný směnečný platební rozkaz zrušil) a současně i o žalobě (kterou výrokem III. rozsudku co do částky 770 104,33 Kč s příslušenstvím a odměnou zamítl), postupoval v rozporu s ustanovením § 175 odst. 4 o. s. ř. a tedy již z tohoto důvodu nemohl napadený rozsudek v odvolacím řízení obstát.

10. Odvolací soud mimo to neshledal správným závěr soudu prvního stupně, že za stavu, kdy žalovaná nepodepsala dohodu o vyplňovacím právu, nemůže být „nucena k tomu, aby odpovídala za směnku, s jejímž vyplněním nesouhlasila.“ Soudní praxe je ustálena v závěru, že vyplňovací právo, které majitele blankosměnky opravňuje doplnit do ní chybějící náležitosti, vzniká smlouvou uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a majitelem listiny. Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007). V rozsudku ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 4204/2010 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že pokud je na blankosměnce podepsán (vedle výstavce směnky, popř. jiných směnečných dlužníků) také směnečný rukojmí, je nezbytné, má-li být směnečný rukojmí vázán později doplněným textem směnky, aby i s ním sjednal majitel listiny vyplňovací právo. Ani pro takovou dohodu není zákonem stanovena písemná forma (postačující proto bude i zde smlouva uzavřená ústně, či jen konkludentně).

11. Zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná neuzavřela se žalobkyní písemnou smlouvu o vyplnění blankosměnky, tedy (za situace, kdy potvrdila pravost svého podpisu pod doložkou označující její směnečné rukojemství), nepostačuje k přijetí závěru, že není ze směnky zavázána, neboť k udělení vyplňovacího oprávnění mohlo dojít i jiným způsobem. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dodatkem č. 3 smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2013 byla mezi žalobkyní a některými směnečnými dlužníky sjednána písemná forma smlouvy o vyplňovacím právu, neboť žalovaná nebyla účastníkem tohoto ujednání. Protože se soud prvního stupně možností, že žalovaná udělila žalobkyni oprávnění k vyplnění blankosměnky jinou než písemnou formou, dosud nezabýval a nijak se nevypořádal ani s dalšími včas uplatněnými námitkami, není napadený rozsudek pro nedostatek důvodů v odvolacím řízení přezkoumatelný.

12. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. Na soudu prvního stupně bude, aby se zřetelem k závěrům, které jsou shora uvedeny, opětovně posoudil důvodnost včas vznesených námitek a ve věci znovu rozhodl. Nepřehlédne přitom, že důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že není ze směnky zavázána, nese žalovaná, a poskytne jí v tomto směru potřebné procesní poučení.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).