o zaplacení 578 524 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2022, č. j. 7 Cm 154/2020-117

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný 2) podal odvolání proti rozsudku ze dne 19. 10. 2021, č. j. 7 Cm 154/2020-80 a po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku ve výši 29 023 Kč požádal o osvobození od placení tohoto poplatku s odůvodněním, že jeho příjem se pohybuje na hranici minimální mzdy a poplatek představuje dvojnásobek tohoto příjmu. Jeho úhradou by se tak žalovaný 2) dostal do citelné finanční nouze. Usnesením ze dne 3. 1. 2022, č. j. 7 Cm 154/2020-99 soud prvního stupně žalovaného 2) vyzval, aby uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, že jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalovaný 2) poté uvedl, že je v současné době nezaměstnaný, není však dosud registrován na Úřadu práce ČR, v důsledku nezaměstnanosti si však sám musí hradit zdravotní pojištění. Vlastní nemovitost, kterou nikomu nepronajímá a poskytuje ji k bezplatnému bydlení svému otci. Navíc je zatížena zástavním právem banky za účelem zajištění úvěru ze dne 5. 5. 2016 v nesplacené výši 1 896 883,42 Kč. Z předloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení“) soud zjistil, že žalovaný 2) je svobodný, vlastní předmětnou nemovitost, což doložil výpisem z katastru nemovitostí, má dluh vůči Oberbank AG ve výši 1 896 883,42 Kč s měsíční splátkou 15 509,08 Kč (což nebylo nijak nedoloženo) a hradí zdravotní pojištění ve výši 2 627 Kč měsíčně (ohledně této skutečnosti předložil žalovaný 2/ výzvu Všeobecné zdravotní pojišťovny). Nic dalšího v prohlášení neuvedl a žádné další listiny nepředložil.

2. S poukazem na podmínky poplatkové moderace vymezené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uvedl, že podané odvolání nelze považovat za svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Zdůraznil dále povinnost účastníka úplně a pravdivě vylíčit své poměry a uzavřel, že tento základní předpoklad žalovaný 2) v daném případě nesplnil, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny. Ač k tomu byl výslovně vyzván, nedoložil výpisy ze svých bankovních účtů a netvrdil ani to, že žádný účet nevlastní. Nepředložil dále ani potvrzení o svých dřívějších příjmech s ohledem na to, že v prosinci 2021 uváděl, že příjem má, a ke ztrátě zaměstnání tak muselo dojít až v průběhu ledna či února 2022. Dále velice nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Uvedl, že je bez jakýchkoli příjmů, zatímco ještě v prosinci 2021 odpovídaly jeho příjmy dle jeho tvrzení přibližně minimální mzdě. Zároveň žádným způsobem nevyčíslil své pravidelné měsíční výdaje (uvedl totiž pouze zdravotní pojištění a dluh u [Anonymizováno], který však nijak neprokázal, stejně jako skutečnost, že hradí zdravotní pojištění a splátky úvěru, přičemž vzhledem k absenci jakýchkoliv bankovních výpisů nelze tuto skutečnost dovodit ani tímto způsobem). Je velmi pravděpodobné, že žalovaný musí vynakládat též nějaké peněžní prostředky na uspokojení svých základních životních potřeb, tedy hradit výdaje za bydlení, stravu či ošacení, tyto výdaje však nevyčíslil. Je nemyslitelné, aby byl žalovaný bez jakýchkoli příjmů schopen hradit své základní životní potřeby. Pokud jej jiná osoba finančně podporuje, měl podrobně vylíčit i majetkové poměry takové osoby, neboť není vyloučeno, že by tato osoba byla schopna za žalovaného 2) splnit i jeho poplatkovou povinnost. To však žalovaný neučinil. Soud proto vyhodnotil předložené prohlášení jako zcela nedostačující.

3. Zdůraznil dále, že žalovaný 2) neprokázal, že by se do situace, kdy údajně není schopen uhradit soudní poplatek, dostal z důvodů nezávislých na svém jednání. Je na něm, aby usměrnil své výdaje tak, aby byl schopen dostát svým závazkům, a to i cestou zajištění finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku z jiných zdrojů. Ohledně jeho tvrzení, že je nezaměstnaný, soud poukázal na skutečnost, že žalovaný 2) je osobou v produktivním věku bez jakýchkoli zdravotních omezení (respektive žádná nebyla tvrzena, natožpak prokazován). Nemá-li proto žádné příjmy za situace, kdy mu ve výdělečné činnosti nebrání žádná překážka, není na místě uvažovat o úlevě v podobě osvobození od soudních poplatků. Jeho žádosti proto soud nevyhověl.

4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oponoval závěru soudu prvního stupně, že neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny, ačkoliv k tomu byl výslovně vyzván, a zdůraznil, že soudu poskytl potřebné podklady a dostatečně zdůvodnil z objektivního hlediska neschopnost uhradit vyměřený poplatek. Soud jej mohl vyzvat k případnému doplnění požadovaných listin. Ohledně zjištění, že není hlášen na Úřadu práce ČR, ačkoliv tvrdí, že je nezaměstnaný, připomněl, že registrace na Úřadu práce je jeho právo, nikoliv povinnost, přičemž skutečnost, že tohoto práva nevyužil, nemůže být přičítána k jeho tíži. Skutečnost, že je nezaměstnaný vyplývá z jeho povinnosti si hradit zdravotní pojištění, což doložil výzvou Všeobecné zdravotní pojišťovny. Odmítl dále požadavek na vylíčení majetkových poměrů osoby, na níž by měl být finančně závislý, s tím, že považuje za neopodstatněné, aby za něho poplatek hradila případná třetí osoba, která mu poskytuje podporu. Žalovaný žije sám, nemá manželku ani družku. Závěry soudu prvního stupně nejsou podle jeho názoru podloženy relevantními podklady, neboť v rozporu s odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu se spokojil pouze se svým tvrzením, že žalovaný není hlášený na Úřadu práce ČR, je třeba najít potencionální osobu, která za něho uhradí náklady pro základní životní potřeby a je zdravý. Předloženými listinami, kterými žalovaný prokazuje svůj aktuální finanční stav, se soud zabýval pouze okrajově a konstatoval, že jsou tyto dokumenty nedostatečné, nicméně k opravě, či jejich případnému doplnění žalovaného nevyzval.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

7. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaného proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je objektivně přípustné, žalovaný je k podání tohoto opravného prostředku oprávněn a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že jeho odvolání je zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

8. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci soud prvního stupně pečlivě zkoumal osobní, příjmové a majetkové poměry žalobce a závěru, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, nelze vytknout nesprávnost. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci nesplnil, když v Prohlášení uvedl pouze údaj o svém osobním stavu, podle něhož je svobodný, dále zmínil vlastnictví nemovitosti, závazek vůči [Anonymizováno] ve výši 1 896 883,42 Kč s měsíční splátkou 15 509,08 Kč a úhradu zdravotního pojištění ve výši 2 627 Kč měsíčně. Veškeré další rubriky Prohlášení pominul. Neuvedl tedy a nedoložil výši svého příjmu z pracovního poměru za poslední kalendářní čtvrtletí roku 2021 (Prohlášení bylo sepsáno dne 5. 2. 2022, přičemž ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 21. 12. 2021 žalovaný tvrdil, že jeho měsíční příjmy z blíže nespecifikované výdělečné činnosti přibližně odpovídají minimální mzdě v České republice; s tvrzením, že je nezaměstnaný a zcela bez příjmů, přišel poprvé až ve svém podání ze dne 7. 2. 2022). Nezmínil dále ani žádný jiný zdroj svých příjmů či výdělků, resp. výši úspor, z nichž hradí v Prohlášení vykázané, ničím však nedoložené výdaje (v tomto směru žalovaný předložil pouze nedatovanou výzvu VZP ČR k úhradě pojistného za listopad 2021 ve výši 2 052 Kč); zaplacení této částky, stejně jako splácení závazku vůči [Anonymizováno] ve výši 15 59,08 Kč měsíčně, však prokázáno nebylo. Žalovaný současně nijak nevysvětlil, z jakých prostředků hradí náklady na svou obživu, náklady spojené s bydlením a s vedením domácnosti. Mezery ve svých tvrzeních v tomto směru neodstranil ani dodatečně v odvolacím řízení, tedy poté, co mu je soud prvního stupně důvodně vytkl. Zamlčel rovněž, že je jednatelem společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO [IČO], a tedy neuvedl ani výši příjmů s tím spojených. Netvrdil současně a nedoložil ani to, že žádné takové příjmy nemá. Nevyhověl konečně ani výzvě soudu prvního stupně k předložení výpisů z účtů vedených na jeho jméno za období posledních šesti měsíců.

9. Odvolateli nelze přisvědčit v tom, že měl být soudem prvního stupně vyzván k doplnění svých tvrzení. Jak plyne ze shora odkazované judikatury, rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o majetkových a sociálních poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel, jemuž soud zašle k jeho žádosti shora uvedené Prohlášení. Není však úkolem soudů, aby vyvinuly další zvláštní úsilí ke zjišťování poměrů účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku. Žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000). Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu. V usnesení ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12 Ústavní soud dále upozornil, že účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Závěru soudu prvního stupně, že pokud žalovaný řádně nevylíčil a neprokázal své poměry, nebylo možné jeho žádosti vyhovět, proto nelze vytknout nesprávnost.

10. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.