o zaplacení částky 14 819 719,10 Kč, o návrhu na vydání předběžného opatření, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, č. j. 30 Cm 5/2019-240,

1. Citovaným usnesením zakázal soud prvního stupně žalovanému prodat, směnit, vložit nebo jinak zcizit, zatížit právy či jinak nakládat s nemovitostmi ve výroku blíže specifikovanými (bod I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (bod II. výroku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o předběžném opatření ve výši 1 300 Kč (bod III. výroku). V odůvodnění soud uvedl, že rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, č. j. 30 Cm 5/2019-171 bylo žalobě vyhověno. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Žalobce navrhl vydání předběžného opatření z důvodu, že se žalovaný pokouší převést nemovitosti do vlastnictví třetí osoby. Postupoval podle § 102 o. s. ř. s tím, že byl osvědčen jak nárok žalobce, tak vlastnictví nemovitostí a nakládání s nimi. O povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 a § 145 o. s. ř.

2. Žalovaný napadl usnesení v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se návrh žalobce na nařízení předběžného opatření zamítá. Uvedl, že k vydání předběžného opatření nebyl důvod, neboť neexistuje pravomocně přiznaná peněžitá pohledávka, jejíž výkon by byl ohrožen. Protože žalovaný podal proti rozsudku odvolání, existuje malá pravděpodobnost, že potenciální exekuční titul nabude právní moci. Předběžným opatřením by nemělo docházet k prejudikování meritorního rozhodnutí. Nebyla prokázána ani obava, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen, když žalobce neprokázal tvrzení, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku se záměrem zbavit se svého jediného majetku. Tvrzený záměr neprokazuje skutečnost, že žalovaný směňuje nemovitý majetek za peníze. Z pouhé skutečnosti převodu nemovitostí nelze dedukovat prokazatelnou obavu, že je výkon soudního rozhodnutí ohrožen. Přijatý závěr, že žalobce prokázal existenci obavy, soud nijak nezdůvodnil, a proto je usnesení nepřezkoumatelné. S podáním odvolání je spojena povinnost zaplatit velmi vysoký soudní poplatek. Protože žalovaný jej nebyl schopen zaplatit (nemá dostatečné množství disponibilních prostředků), požádal o osvobození od soudních poplatků; o žádosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Případné zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku by znamenalo pro žalovaného obrovskou majetkovou újmu, neboť by nabylo právní moci rozhodnutí ukládající povinnost zaplatit částku 14 819 719,10 Kč. Aby žalovaný získal peníze na zaplacení soudního poplatku, musel zpeněžit jediný hodnotný majetek, a to bytovou jednotku. Vydáním předběžného opatření je žalovanému bráněno v přístupu k soudu, neboť bez zpeněžení zablokovaného majetku nebude mít na zaplacení soudního poplatku za odvolání. Zpeněžení majetku žalovaného nemůže objektivně vyvolat obavu, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, neboť dochází pouze ke směně jedné formy majetku za jinou. Nejde o vyvedení majetku. Navíc se zásah do práv žalovaného jeví neadekvátní i z hlediska přiměřenosti. Účelu předběžného opatření by mohlo být dosaženo i jiným, k právům žalovaného, šetrnějším způsobem (např. zakázat nakládání s určitou výší částky směnou získanou), když je soudu známo, že žalovaný je povinen zaplatit vysoký soudní poplatek. K tomu však nebylo přihlédnuto.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, č. j. 30 Cm 5/2019-171 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 819 719,10 Kč, dále státu náhradu nákladů řízení ve výši 738 986 Kč a žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 740 986 Kč. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Podáním ze dne 4. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, kterým bude žalovanému zakázáno nakládat nemovitostmi. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí, které se snaží převést na třetí osobu, jak vyplývá z evidence katastru nemovitostí (vkladové řízení není pravomocně skončeno). Žalovaného ve správním řízení zastupuje [Anonymizováno], původní dlužník žalobce, který byl v listopadu 2020 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a bezprostředně poté činí kroky ke znemožnění vymožení pohledávky žalobce v exekuci. Převod nemovitostí chce uskutečnit v době, kdy proti němu bylo dne 16. 2. 2021 zahájeno další trestní stíhání pro trestný čin poškozování věřitele. Všechna podání žalovaného po vydání rozsudku mají za cíl oddálit pravomocné skončení řízení, resp. zbavit se veškerého postižitelného majetku. Existuje tak důvodná obava, že následná exekuce bude ohrožena. Z listů vlastnictví č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] vyplývá, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba - bytový dům č. p. [Anonymizováno], v obci [adresa], katastrálním území [adresa]. Z listu vlastnictví č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrálním území [adresa]. Ohledně uvedených nemovitostí bylo dne 23. 2. 2021 zahájeno řízení o vkladu vlastnického práva pod sp. zn. [Anonymizováno].

5. Nejprve se odvolací soud zabýval obranou žalovaného o nepřezkoumatelnosti usnesení z důvodu nezdůvodnění existence obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Za situace, kdy usnesení o nařízení předběžného opatření je způsobilé přezkumu i v případě, kdy v souladu s § 169 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje žádné odůvodnění, je nepochybně přezkoumatelné i v případě, že obsahuje odůvodnění jen kusé. Proto uvedená obrana nemohla být shledána důvodnou.

6. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Příkladmý výčet povinností, které mohou být předběžným opatřením uloženy účastníku řízení, je upraven v § 76 odst. 1 o. s. ř. Žalobce pro účely nařízení předběžného opatření osvědčil svůj nárok vůči žalovanému na odpovídající náhradu podle § 595 odst. 2 obč. zák., když listinami založenými ve spise lze mít za osvědčené, že žalobce měl pohledávku ve výši 14 819 719,10 Kč za [Anonymizováno], který jako vlastník cenných papírů, z nichž bylo možné předmětnou pohledávku uspokojit, tyto převedl na žalovaného.

7. Předběžné opatření nařizující omezení dispozičních práv žalovaného s nemovitostmi odůvodnil žalobce obavou, že by výkon soudního rozhodnutí (dosud nepravomocného) byl v budoucnu ohrožen. Zatímco uplatněný nárok postačuje pro účely nařízení předběžného opatření osvědčit, musí být obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, resp. existence okolností svědčící o této obavě, prokázána. To se žalobci podařilo. Obava z ohrožení výkonu rozhodnutí je odůvodněna konkrétním jednáním žalovaného jako budoucího povinného, které směřuje ke znemožnění uspokojení pravomocným rozhodnutím přiznaného nároku. Jde o jednání směřující ke kvantitativní či kvalitativní změně majetkové podstaty žalovaného. Za takové jednání lze převod nemovitého majetku jednoznačně považovat (zahájení řízení o vkladu vlastnického práva bylo prokázáno údaji v katastru nemovitostí), obzvláště za situace, kdy jde dle tvrzení žalovaného o jediný hodnotný majetek, z něhož by mohla být pohledávka žalobce uspokojena.

8. Přesvědčení žalovaného, že v důsledku odvolání žádný pravomocný exekuční titul existovat nebude, je v této fázi řízení bez vlivu na posouzení splnění předpokladů pro vydání předběžného opatření, neboť přezkum správnosti ve věci vydaného rozsudku není a ani nemůže být předmětem tohoto odvolacího řízení. Nepřípadná je argumentace žalovaného, že předmětné opatření nemělo být vydáno, neboť „zatím neexistuje žádná pravomocně žalobci přiznaná peněžitá pohledávka“. Předběžné opatření je v drtivé většině případů nařizováno, jen dokud se rozhodnutí (nebo jiný exekuční titul) nestalo vykonatelným. Účelově pak vyznívá, že obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí nemůže vyvolat „pouhá směna bytové jednotky za peníze“, tedy změna jedné formy majetku za druhou. Z praxe je nepochybně všem zúčastněným známo, jak jednoduchá a časově nenáročná je dispozice s finančními prostředky nacházejícími se účtu oproti dispozici s nemovitým majetkem. V tomto směru je třeba poznamenat, že stěží mohlo předběžné opatření znít na zákaz dispozice s určitou částkou prodejem získanou, když dosud není zřejmé, kdy ji žalovaný získá a na jaký účet bude převedena.

9. Žalovanému nelze přisvědčit ani v tom, že zásah do práv žalovaného byl neadekvátní z hlediska přiměřenosti. Odvolací soud si je vědom, že při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření směřujícího k uložení zákazu nakládat s určitými věcmi nebo právy nebo zákazu něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, musí soud též zvažovat přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla žalovanému. Újma pak nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/11). V poměrech posuzované věci nebyla taková nepřiměřenost odvolacím soudem shledána. Již z tvrzení žalovaného je zřejmé, že nemá žádný jiný hodnotnější majetek, z něhož by mohla být pohledávka žalobce uspokojena, což by pro žalobce znamenalo, že by se uspokojení jeho pohledávky stalo více méně iluzorním. Výhoda žalobce, kterou nařízením předběžného opatření získal, je tedy rovnocenná případné újmě žalovaného. Za újmu nelze považovat to, jak tvrdí žalovaný, že v důsledku nařízení předběžného opatření nedojde k získání finančních prostředků na zaplacení soudního poplatku za odvolání. V žádné ze svých žádostí o osvobození od soudních poplatků žalovaný vlastnictvím nemovitostí a jejich hodnotou neargumentoval ani neavizoval snahu je prodat. To se poprvé objevilo až v odvolání proti usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření (listiny vztahující se k majetku žalovaného byly také poprvé předloženy až poté, co soud prvního stupně o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl). Nepřiměřenost nelze shledat ani mezi výší dluhu a hodnotou věcí a ani při vědomí růstu cen nemovitostí v posledních letech, když pohledávka výrazně převyšuje pravděpodobnou hodnotu nemovitostí (v rozvaze žalovaného ke dni 31. 12. 2017 byl evidován dlouhodobý hmotný majetek v podobě pozemků a staveb v hodnotě 4 597 000 Kč; nemovitosti byly nabyty kupní smlouvou ze dne 22. 9. 2017).

10. Pro posouzení splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření je irelevantní, jakým způsobem hodlá žalovaný finanční prostředky získané prodejem nemovitostí použít. Nařízení předběžného opatření, jsou-li splněny předpoklady pro jeho nařízení, nelze tudíž mít za odnětí práva jednat před soudem. Nařízením předběžného opatření nedošlo ani k „prejudikování meritorního rozhodnutí“, když je zřejmé, že žalobou i návrhem na nařízení předběžného opatření se žalobce domáhá něčeho jiného. Přijetí závěru o osvědčení nároku žalobce rovněž nijak nepredikuje, zda bude odvolání proti rozsudku posouzeno jako důvodné či nikoliv.

11. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

12. Odvolací soud konstatuje, že podle platné právní úpravy jsou k podání odvolání subjektivně legitimováni především účastníci řízení, jimž nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, případně jim byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech (§ 201 o. s. ř.). Právo podat odvolání je vázáno na to, že napadené rozhodnutí určitým způsobem negativně zasáhlo do práv či oprávněných zájmů odvolatele. V poměrech posuzované věci je však nutno konstatovat, že usnesení soudu prvního stupně, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek za návrh na řízení o předběžném opatření ve výši 1 000 Kč (bod II. výroku), nemohlo mít na sféru práv žalovaného naprosto žádný dopad, neboť jím nebylo rozhodováno o jeho povinnosti.

13. Nesprávným naproti tomu odvolací soud shledal usnesení v rozsahu, jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení o předběžném opatření, neboť podle § 145 o. s. ř. se náhrada nákladů předběžného opatření přizná tomu z účastníků, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení; v daném případě náhradu nákladů odvolacího řízení. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude tedy namístě rozhodnout až v rámci řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku, nikoliv v rámci řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření. Proto odvolací soud usnesení v bodě III. výroku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se v tomto rozsahu nevydává.