o zaplacení 406 425,60 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 49 Cm 49/2023-87,

1. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o zrušení jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 19. 4. 2023, č. j. 49 Cm 49/2023-52 ve vztahu k žalované 2) v celém rozsahu (bod I. výroku) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované 2) ve výši 67 444 Kč (bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal na společnosti [právnická osoba] jako žalovaném 1) a na [Jméno žalované B] jako žalované 2) zaplacení směnečné pohledávky ze směnky, vystavené žalovaným 1) na řad žalobce dne 30. 10. 2018, na směnečný ve výši 406 425,60 Kč, splatné dne 14. 3. 2023, žalovanou 2) avalované. Směnka byla žalovaným 1) vystavena jako blankosměnka zajišťující závazky žalovaného 1) ze smlouvy o kontokorentním úvěru, uzavřené se žalobcem. S ohledem na prodlení žalovaného 1) s úhradou splátek žalobce blankosměnku v souladu s vyplňovacím prohlášením vyplnil v chybějících údajích. Na směnku nebylo placeno.

3. Soud ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem ze dne ze dne 19. 4. 2023, č. j. 49 Cm 49/2023-52.

4. Námitky žalovaného 1) byly jako opožděně podané odmítnuty podle § 175 odst. 3 o. s. ř. usnesením soudu ze dne 18. 5. 2023, č. j. 49 Cm 49/2023-60.

5. Žalovaná 2) ve včas podaných námitkách uvedla, že sporná směnka byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka a byla žalobcem vyplněna zcela neoprávněně, protože neexistoval žádný dluh vůči žalobci. Potvrdila, že žalovaný 1) má u žalobce v souvislosti s uzavřenou smlouvou o kontokorentu zřízen bankovní účet, kontokorent však nikdy nebyl čerpán. Na základě zajišťovacího a následně exekučního příkazu vydaného [Anonymizováno] pod č. j. [Anonymizováno] byly žalobcem z bankovního účtu žalovaného 1) odčerpány nejen vlastní aktiva žalovaného 1) ve výši cca 1 milion korun, ale i finance z kontokorentu ve výši cca 300 000 Kč, aniž by žalovaný 1) zadal pokyn. Kontokorent byl jen ve výši 300 000 Kč, žalobce však uplatňuje částku přesahující 400 000 Kč, kdy se zřejmě jedná o příslušenství nesplaceného kontokorentního úvěru. Protože o jeho čerpání žalovaní nežádali, nemůže být ani dána jejich povinnost k úhradě úvěru ani jeho příslušenství. Žalovaní žalobci žádné finanční prostředky nedluží, k vyplnění blankosměnky tedy neexistoval žádný právní důvod. Žalobce ji vyplnil ve zlé víře a při jejím vyplnění a uplatnění se provinil hrubou nedbalostí. Žalobce musí požádat příslušný Finanční úřad o vrácení uvedených finančních prostředků, neboť byly vyplaceny neoprávněně.

6. Žalobce ve vyjádření námitky žalované 2) označil za projednatelné pro nekonkrétnost a neurčitost. Směnku vyplnil v souladu se smlouvou a vyplňovacím právem, důkazní břemeno k prokázání opaku tíží žalovanou 2). V podání z 6. 11. 2023 doplnil, že v souladu s doručenými exekučními příkazy na přikázání pohledávky z účtu povinného blokoval na předmětném bankovním účtu žalovaného 1) finanční prostředky včetně příslušenství od 15. 10. 2021 do 22. 10. 2021, kdy byly finanční prostředky poukázány na bankovní účty uvedené v rozhodnutí. Součet uvedených částek činil 636 299,49 Kč. Nad tuto částku měl žalobce k dispozici možnost využít sjednaný kontokorent, a to až do výše 300 000 Kč. Poukázáním celkové částky 902 992,47 Kč na účty označené v exekučních příkazech plnil žalobce své zákonné povinnosti.

7. Na základě provedeného dokazování (směnkou, smlouvou o kontokorentním úvěru č. [Anonymizováno], rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 31. 10. 2018, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce pro firemní a korporátní klientelu, účinnými od 13. 1. 2018, dopisem žalobce žalovanému 1) ze dne 14. 12. 2021, výpisy z účtu žalovaného 1), exekučními příkazy [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 2021) soud zjistil, že sporná směnka byla vystavena žalovaným 1) dne 30. 10. 2018, na řad žalobce na směnečný peníz 406 425,60 Kč. Je splatná 14. 3. 2023, opatřená doložkou bez protestu. Žalovaná 2) ji avalovala. K vystavení směnky došlo v souvislosti se smlouvami, které žalovaný 1) uzavřel se žalobcem. Dne 30. 10. 2018 uzavřel rámcovou smlouvu o finančních službách, jejímž obsahem byla dohoda, že klient bude využívat finanční služby, které banka nabízí a současně uzavřel smlouvu o podnikatelském kontu [Anonymizováno] č. ú. [č. účtu]. Smlouvu podepsali [Anonymizováno] a [Jméno žalované B]. Téhož dne uzavřel žalovaný 1) smlouvu o kontokorentním úvěru č. [Anonymizováno] s limitem kontokorentu 300 000 Kč. Podle smlouvy je kontokorent poskytován k účtu klienta č. [č. účtu]. V čl. VI/1 smlouvy bylo dohodnuto zajištění veškerých dluhů klienta ze smlouvy vystavenou blankosměnkou avalovanou žalovanou 2). Vyplňovací právo banky v údaji směnečné sumy a data splatnosti bylo sjednáno v čl. VI/2 smlouvy. Podle bodu 9 Všeobecných obchodních podmínek žalobce pro firemní a korporátní klientelu, účinných od 13. 1. 2018, byl kontokorent na účtu upraven jako druh úvěru poskytovaný k účtu, jehož sjednáním banka umožní klientovi realizovat platby až do sjednané výše tak, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Klient je oprávněn čerpat kontokorent průběžně až do sjednaného limitu a zavazuje se tento limit bez souhlasu banky nepřekročit. Klient je povinen splatit kontokorent za podmínek uvedených ve smlouvě o kontokorentu. V podmínkách je dále upraveno úročení kontokorentu, změny výše limitu kontokorentu, důsledky porušování povinností a jiných závažných skutečností ze strany klienta, kdy je banka oprávněna učinit vyjmenovaná opatření, a to i v případě, že obdrží usnesení soudu o přikázání pohledávky, exekuční příkaz či jiné rozhodnutí s obdobnými účinky. Exekučními příkazy [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 2021 byla vůči žalovanému 1) nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu dlužníka k vymožení nedoplatků 1 904 391 Kč, 737 412 Kč a 1 808 517 Kč. Žalobci bylo přikázáno, aby po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka, ani jinak s nimi nenakládal, a to včetně peněžních prostředků, které na účet dojdou. Podle výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeného žalobcem pro žalovaného 1) za období od 21. 10. 2021 do 31. 12. 2021 a transakční historie žalobce na základě exekučních příkazů dne 22. 10. 2021 poukázal ve prospěch v příkazech specifikovaných účtů, označených jako platební místa, celkovou částku 902 992,47 Kč. Ukončení poskytování kontokorentního úvěru oznámil žalobce žalovanému 1) dopisem ze dne 14. 12. 2021, v němž současně stanovil splátky ke splacení úvěru. Dopisem z 30. 3. 2022 žalobce sdělil žalovanému 1), že dluh z úvěru v celkové výši 320 147 Kč je okamžitě splatný a následně jej vyzval k jeho úhradě.

8. Při právním posouzení vyšel soud z čl. I 10 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) a z § 175 o. s. ř.

9. Námitkovou obranu žalované 2) vyhodnotil soud jako důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se žalovaným 1) jako výstavcem směnky uzavřel smlouvu o kontokorentním úvěru, podle níž mohl žalovaný 1) čerpat částku do výše limitu 300 000 Kč. Na základě exekučních příkazů z 18. 10. 2021 žalobce poukázal dne 22. 10. 2021 finanční prostředky z účtu žalovaného 1) ve výši 902 992,47 Kč na účet Finančního úřadu, v takto poukázané částce byl zahrnut i dohodnutý kontokorent, aniž žalovaný 1) žádal o jeho čerpání. Žalobce tak postupoval v rozporu se smlouvou, když bez pokynu žalovaného 1) disponoval s kontokorentem, tedy s finančními prostředky banky, nikoliv dlužníka. Jelikož dluh na kontokorentu žalovanému 1) nevznikl, nemohla být oprávněně vyplněna blankosměnka na směnečnou jistinu, poplatky, smluvní i zákonné úroky ve celkové výši 406 425,60 Kč. Žalovaná 2) jako avalista směnky a její přímý dlužník, podepsala rámcovou smlouvu o finančních službách, která byla součástí vztahů mezi účastníky a náleží jí tak uplatněné kauzální námitky.

10. Z uvedených důvodů soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. vydaný směnečný platební ve vztahu k žalované 2) v celém rozsahu zrušil a nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobce proti rozsudku podal včasné odvolání, v němž navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Námitky žalované měly být dle žalobce soudem odmítnuty jako neprojednatelné. Nadto tyto kauzální námitky náleží pouze výstavci směnky. Žalované 2), která nebyla účastníkem se směnkou souvisejících mimosměnečných vztahů dlužníka se žalobcem, kauzální námitky z těchto vztahů vycházející jí nenáleží. Možnost avalisty uplatnit vůči majiteli směnky kauzální námitky musí být výslovně smluvně sjednána s majitelem směnky, s výjimkou směnečné dohody, sjednané mezi remitentem a výstavcem směnky, kterou avalista podepsal v postavení jednatele výstavce. Soud nesprávně vztáhl kauzu i na rámcovou smlouvu o finančních službách. Tu sice podepsala i žalovaná 2), za žalovaného 1) však oprávněna jednat nebyla a její podpis na této smlouvě tak není způsobilý vyvolat jakékoliv právní následky. Smlouvu o kontokorentem úvěru, která současně zakládá kauzu směnky, uzavřel žalobce pouze se žalovaným 1). Tato smlouva na smlouvu o rámcových službách ani na smlouvu o podnikatelském kontu [Anonymizováno] neodkazuje. Při blokaci finančních prostředků na účtu žalovaného 1) postupoval žalobce v souladu s § 304 a 306 o. s. ř. Finanční prostředky na tomto účtu blokoval skutečně již od 15. 10. 2021, kdy byl [Anonymizováno] telefonicky v 9,40 hod. informován, že je povinen odložit splnění příkazu klienta [právnická osoba] k manipulaci s finančními prostředky na bankovním účtu č. [č. účtu] do výše zůstatku, včetně plateb příchozích, na dobu tří pracovních dnů od vyhlášení tohoto rozhodnutí. Písemné vyhotovení rozhodnutí [právnická osoba] bylo doručeno žalobci tentýž den. V okamžiku telefonického oznámení žalobce zablokoval veškerou manipulaci s finančními prostředky na předmětném bankovním účtu, jehož zůstatek činil -202 181,82 Kč. Blokovány byly všechny finanční prostředky, které následně došly na účet. Finanční prostředky zaslané na účet nikdy nebyly fakticky připsány k zůstatku na účtu, blokaci následně nahradily exekuční příkazy [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 2021, které byly žalobci doručeny dne 19. 10. 2021.

12. Žalovaná 2) ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že jí podepsaná smlouva se žalobcem o rámcových finančních službách založila mezi ní a žalobcem vztah k předmětnému bankovnímu účtu, včetně práva povinností spojených se vznikem dluhu na tomto účtu, a to podle Všeobecných obchodních podmínek pro firemní a korporátní klientelu úpravou v čl. 9, týkající se kontokorentního úvěru na předmětném účtu. Podle čl. 9. je banka oprávněna pro případ exekuce čerpání kontokorentu ihned pozastavit. Žalobce však postupoval zcela opačně. Vyplnění a uplatnění směnky s hrubou nedbalostí a ve zlé víře se dovolala v podaných námitkách. Pokud by soud kauzální námitky žalované 2) nepřipustil, porušil by tím její právo na soudní ochranu, garantované č. 36 Listiny základních práv a svobod. Odkázala na závěry, přijaté Ústavním soudem v nálezu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 1293/16-1, ze dne 16 9. 2015 sp. zn. I. ÚS 292/15-1, v nichž byla řešena otázka přípustnosti kauzálních námitek avalisty směnky. Má za to, že ze strany žalobce došlo k zneužití institutu směnky a výkonu takového práva nelze poskytnout soudní ochranu, jak vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10. Skutečnosti ohledně okolností a důvodů blokace účtu mohl žalobce uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně. Pro posouzení věci nejsou relevantní.

13. Žalobce v replice popřel, že svá práva ze směnky, jakkoliv zneužil, její uplatnění není v rozporu s dobrými mravy. Má za to, že žalovanou 2) odkazovaná nálezová judikatura Ústního soudu není v projednávané věci aplikovatelná pro odlišný skutkový stav posuzované věci s věcmi řešenými v předmětných nálezech.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.). Vyšel přitom ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování.

15. Dokazování doplnil o úplný výpis společnosti [právnická osoba] z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno]. Z něj zjistil, že žalovaná 2) [Jméno žalované B] byla v rozhodné době podpisu smluvní dokumentace, tedy k 31. 10. 2018, společníkem této společnosti, tudíž měla na společnosti majetkovou účast ve formě obchodního podílu.

16. Z § 175 o. s. ř. vyplývá, že v případě, že soud k návrhu žalobce ve věci vydá směnečný platební rozkaz, musí žalovaný směnečný dlužník v námitkách, které je povinen podat ve lhůtě patnácti dnů od doručení směnečného platebního rozkazu, uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Námitky musí být řádně odůvodněny, protože neodůvodněné námitky soud odmítne. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá (srov. např rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007). Včasná námitková obrana žalované se zakládala zejména na tvrzení, že pro vyplnění předmětné směnky, která byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka, neexistoval žádný právní důvod, protože neexistoval žádný dluh vůči žalobci v souvislosti se smlouvou o kontokorentu. O čerpání kontokorentu nikdy žalovaní nežádali a nemůže tak být ani dána jejich povinnost k úhradě tohoto úvěru ani jeho příslušenství. K odčerpání aktiv žalovaného 1) a kontokorentu ve výši cca 300 000 Kč žalobcem na základě zajišťovacího a následně exekučního příkazu vydaného [Anonymizováno] pod č. j. [Anonymizováno] došlo bez pokynu žalovaného 1). Uvedené námitky žalované 2) shora uvedené předpoklady splňují, neboť skutkově vymezují dostatečně a určitě obranu proti směnečným platebním rozkazem uložené povinnosti a vymezují také rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz je napadán.

17. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že shora uvedené kauzální námitky žalované 2) vůči žalobci náleží. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. rozsudky ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický směnečný právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho vznik významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek, proto je třeba také v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému, ale jsou prostředkem zajištění. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. V projednávané věci žalovaná podpisem smlouvy o finančních službách se žalobcem potvrdila, že se seznámila s jejím obsahem smlouvy, včetně Všeobecných podmínek jako nedílné součásti této smlouvy, upravující obecně také kontokorentní úvěr. Smluvní dokumentace, související s běžným účtem a kontokorentním úvěrem byla podle datace smluv podepsána téhož dne. Žalovaná 2) tak v postavení jediného jednatele společnosti dlužníka znala obsah uzavřené smlouvy o finančních službách a musela také vědět i žádosti společnosti o poskytnutí kontokorentu na zřízeném běžném účtu. Pokud za této situace v postavení avalisty podepsala a žalobci předala blankosměnku, konkludentně tak se žalobcem uzavřela také směnečnou vyplňovací dohodu s vědomím, jaký závazek směnka zajištuje. Nepochybně tak založila vlastní vztah k remitentovi a svědčily jí námitky tímto vztahem založené.

18. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že postup žalobce, při němž na základě exekučních příkazů z 18. 10. 2021 poukázal na účty v příkazech uvedené dne 22. 10. 2021 nejen finanční prostředky na účtu vedeném pro žalovaného 1), ale bez pokynu žalovaného 1) také celou sjednanou výši kontokorentního úvěru, byl v rozporu s uzavřenou smlouvou o kontokorentním úvěru, přičemž žalobce takto disponoval s vlastními finančními prostředky, nikoliv s finančními prostředky dlužníka. Z uvedených důvodů žalovanému 1) dluh ze smlouvy o kontokorentu nevznikl ani vzniknout nemohl a žalobce podle vyplňovací dohody proto nebyl oprávněn vyplnit blankosměnku na částku zahrnující jistinu úvěru, poplatky, smluvní i zákonné úroky ve celkové výši 406 425,60 Kč a tuto následně uplatnit.

19. K odčerpání finančních prostředků z účtu žalovaného 1) došlo na základě daňových exekučních příkazů přikázáním pohledávky z účtu poskytovatel platebních služeb podle § 190 zák. č. 280/2009 Sb. daňový řád, při jejichž realizaci se uplatní úprava exekuce přikázáním pohledávky z účtu v § 303 odst. 2, § 304a, § 306-308, § 309 odst.2, § 309a a § 310 zák. č. 99/1964 Sb. o. s. ř. Majetkové právo dlužníka, se kterým je oprávněn nakládat poddlužník (banka) je představováno pohledávkou dlužníka z účtu vedeného poskytovatelem platebních služeb (poddlužníka). Předmět exekuce netvoří samotné finanční prostředky na účtu, ale právě tato pohledávka. Pohledávkou z účtu se rozumí v podstatě právo dlužníka vybrat peněžní prostředky z účtu. Jedná-li se o finanční prostředky, které se banka zavázala poskytnout dlužníkovi na základě uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru, dochází k čerpání těchto prostředků a ke vzniku pohledávky dlužníka za bankou z předmětné smlouvy až na základě pokynu dlužníka k čerpání. Čerpání kontokorentu je právem dlužníka a je zcela na něm, zda úvěr takto sjednaný využije či nikoliv. Shodně se soudem prvního stupně proto odvolací soud uzavřel, že při absenci pokynu k čerpání kontokorentu ze strany společnosti [právnická osoba] nelze poukázání prostředků z kontokorentního úvěru žalobcem ve prospěch účtů uvedených v exekučních příkazech dovodit, že by tímto způsobem společnosti dlužníka vznikl vůči žalobci dluh, který by byl žalobce oprávněn doplnit do směnky a jejím prostřednictvím vymáhat.

20. Z důvodů shora vyložených proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované 2) přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za 2 úkony právní služby ve výši po 9 940 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu (podané vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu, 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovného v celkové výši 1 483,78 Kč na trase [adresa] a zpět ( vozidlo [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], vzdálenost 200 km, prům. spotřeba 4,7l PHM/100 km, výše náhrady 5,60 Kč/km), náhrady za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu a náhrady za 21 % DPH, celkem 27 544 Kč.