o zaplacení 2 019 861,62 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze 25. května 2021, č. j. 53 Cm 28/2020-86

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 3. 2020, č. j. 53 Cm 28/2020-14 a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 5 000 Kč a dále zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 5 050 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení směnečné sumy ve výši 2 019 861,62 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené v Liberci dne 10. 2. 2015 společností [právnická osoba]. jako blankosměnka neobsahující směnečnou sumu a datum splatnosti. Jako aval za výstavce směnku podepsala žalovaná (zároveň jednatelka výstavce). Dle dohody o vyplňovacím právu směnečném žalobkyně blankosměnku vyplnila poté, co výstavci poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, o údaj směnečné sumy ve výši 2 019 861,62 Kč a datum splatnosti 7. 6. 2019. Na směnku nebylo přes výzvy žalobkyně ničeho zaplaceno.

2. Žalovaná ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že předmětnou směnku jako avalista nepodepsala a žalobkyni nic nedluží.

3. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že odporuje zdravému rozumu, aby žalovaná v zastoupení dlužníka v průběhu zhruba jednoho roku podepsala čtyři smlouvy o úvěru, dva dodatky, dohodu o vyplňovacím právu směnečném, prohlášení o vzájemných vazbách a další dokumenty včetně předmětné směnky za výstavce, a pak přišel někdo jiný a podepsal se za avala směnky namísto žalované. Zdůraznila, že žalovaná nepopřela ani existenci dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno], ani dluh výstavce vůči žalobkyni ze smluv o úvěrech v rámci insolvenčního řízení. Poukázala na kladný závěr znaleckého posudku s tím, že i znalkyně v posudku vyjádřila názor, že neexistuje logický důvod k tomu, aby v případě, že by mělo jít o padělek, si případný padělatel komplikoval svůj úkol graficky náročnější pasáží, než jakou vykazují nesporné podpisy žalované. Žalovaná jednala se žalobkyní v minulosti mnohokrát a podepsala mnoho dokumentů. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by se při podepisování směnky objevila najednou jiná osoba a předmětnou směnku za žalovanou jako avalistku podepsala.

4. Z provedeného dokazování (směnkou, výzvou k zaplacení směnky, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví) soud prvního stupně zjistil, že společnost [právnická osoba] s podpisem jednatelky [Jméno žalované] přislíbila zaplatit dne 7. 6. 2019 bez protestu na řad žalobkyně částku 2 019 861,62 Kč. Směnka je splatná u [Anonymizováno] na adrese [adresa] a obsahuje doložku „smlouva č. [Anonymizováno].“ Jako aval za výstavce směnku podepsala žalovaná. Výzvou ze dne 17. 6. 2019 se žalobkyně domáhala na žalované před podáním žaloby zaplacení dluhu smírnou cestou. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vypracovaného dne 21. 1. 2021 znalkyní [Anonymizováno] soud zjistil, že je pravděpodobnější, že sporný podpis nacházející se v prostoru pro avala na předmětné směnce je pravým podpisem žalované [Jméno žalované], jejíž nesporné podpisy byly ke srovnání k dispozici, než že by ho vyhotovila jiná osoba. Znalkyně uvedla, že mezi sporným a srovnávacími podpisy existuje optická podobnost, která při daném individualizovaném pojetí nemůže být výsledkem náhody. Po vyloučení možnosti technického padělku a padělku bez snahy o nápodobu pravého podpisu připadaly teoreticky v úvahu jen alternativy podpisu pravého a napodobeniny od jiné osoby. Pro pravost – a tedy proti padělání – hovoří vedle převahy shodných znaků, z nichž některé jsou svou nenápadností průkazně významné (např. nasazení úvodního tahu, průběh psacího tahu při psaní jednotlivých vrcholů – místa přítlaku i uvolňování), též spontánní provedení sporného podpisu, typické pro automatizované psané vlastní podpisy, vytvářené na základě dlouhodobě fixovaných dynamických stereotypů. Padělání tedy není možné prokazovat, a to ani v rovině pravděpodobnosti. Problematické je však i prokazování pravosti, neboť zkoumané podpisy nebyly identifikačně příliš hodnotné, srovnávací soubor zejména z hlediska časových souvislostí nebyl optimální, některé shody nelze kvantifikovat a navíc existují i oddělené rozdíly. Ty však nemají zásadní negativní význam, naopak, lze je interpretovat spíše paradoxně. Jde o to, že sporný podpis je v koncové pasáži složitější než všechny dostupné srovnávací. Kdyby mělo jít o padělek, neexistuje logický důvod, proč by si padělatel svůj úkol zkomplikoval graficky náročnější pasáží, než jakou vykazují nesporné podpisy – podle daného vzorku jistě [Jméno žalované] jednodušší verzi používá, možná i většinově. Na základě průkazní hodnoty komplexu všech zjištěných znaků vyslovila znalkyně kladný závěr v nízké rovině pravděpodobnosti. V podání ze dne 12. 5. 2021 znalkyně uvedla, že svůj znalecký posudek stvrzuje, nechce na něm nic měnit ani doplňovat.

5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení § 175 odst. 1 a 4 o. s. ř. a podle čl. I § 75, § 30 odst. 1, § 78 odst. 1ve spojení s § 48 odst., § 32 a § 77, podle § 47 odst. 1 a § 10 ZSŠ.

6. Ohledně námitky nepravosti podpisu žalované odkázal soud na závěry posudku znalkyně [Anonymizováno], podle nichž je podpis avala na předmětné směnce pravým podpisem žalované, resp. je pravděpodobnější, že je pravý, než že je nepravý. Zdůraznil přitom, že pokud by nebylo možné určit „ani pravděpodobnost pravosti podpisu“, znalkyně by v posudku uvedla, že nelze rozhodnout. K vyvrácení závěru znalkyně žalovaná nic relevantního netvrdila a žádné důkazy soudu nenabídla. K dotazu soudu uvedla, že přestože trvá na tom, že směnku jako aval nepodepsala a zřejmě za ní podpis někdo zfalšoval, neoznámila tuto skutečnost orgánům činným v trestním řízení. Soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, že je vysoce nepravděpodobné, že by žalovaná v pozici výstavce vystavila listiny vážící se ke směnce i směnku samotnou, přičemž pouze podpis avala jako jediný by nebyl jejím pravým podpisem. Uzavřel, že nárok žalobkyně byl dostatečně prokázán znaleckým posudkem, a další dokazování k otázce pravosti podpisu žalované již neprovedl pro nadbytečnost. První námitku proto vyhodnotil jako nedůvodnou.

7. K námitce, že žalobkyni nic nedluží, soud uvedl, že žalovaná se neřídila poučením, jehož se jí dostalo ve směnečném platebním rozkazu a nebyla ve své námitce konkrétní. Zdůraznil, že pokud žalovaná v pozici per aval směnku za výstavce podepsala, je zavázána stejnou měrou jako výstavce za zaplacení směnečné sumy majiteli směnky. Shora uvedenou námitku proto vyhodnotil jako částečně nedůvodnou a částečně neodůvodněnou.

8. Z uvedených důvodů rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v plném rozsahu v platnosti. O nákladech námitkového řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada ve výši 5 000 Kč, odpovídající uhrazené záloze na náklady znaleckého posudku. Žalovaná byla dále podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázána k zaplacení náhrady nákladů řízení vzniklých státu vyplacením znalečného v rozsahu, v němž nebylo kryto zálohou, tedy ve výši 5 050 Kč.

9. Žalovaná napadla rozsudek včas podaným odvoláním, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že vyšel pouze ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vypracovaného znalkyní [Anonymizováno], který však nevyvrací ani nepotvrzuje, že se jedná o podpis žalované jako avala na sporné směnce, když pouze operuje s určitou mírou pravděpodobnosti. Protože i s ohledem na výši uplatněného nároku je nutné otázku pravosti podpisu avalisty na směnce postavit najisto, měl soud nechat zpracovat revizní posudek, jak navrhovala žalobkyně. Žalovaná tedy spatřuje pochybení soud v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci. Ohradila se dále vůči vyvozování závěrů ohledně pravosti podpisu na směnce ze skutečnosti, že nepodala trestní oznámení ve věci zfalšovaného podpisu a uvedla, že k tomu měla své osobní důvody, které není povinna sdělovat. Závěr soudu, že je vysoce nepravděpodobné, že by žalovaná v pozici výstavce vystavila listiny vážící se ke směnce a také směnku, a pouze podpis avala jako jediný podpis nebyl jejím pravým podpisem, označila za nepodloženou domněnku. Zdůraznila, že směnka je soukromou listinou, v důsledku čehož důkazní břemeno ohledně její pravosti leží na žalobci, který ji předložil. Pokud i přes uvedené měl soud za to, že žalovaná neunáší své důkazní břemeno, měl jí poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. To však neučinil, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na svá dosavadní vyjádření k námitkám i ke znaleckému posudku a uvedla, že není pravdou, že by neprokázala pravost směnky, resp. pravost podpisu avalistky na směnce, neboť na návrh žalobkyně byl vypracován znalecký posudek, jímž byla pravost směnky prokázána a žalobkyně byla připravena v řízení předložit též další listiny s podpisem žalované. Je tedy přesvědčena, že své důkazní břemeno unesla. Ztotožnila se dále se závěrem soudu, že žalovaná k vyvrácení závěrů znalkyně nic relevantního netvrdila a žádné důkazy nenabídla, omezila se pouze na defenzivní nepodložená tvrzení negující závěry provedených důkazů. Za této situace má žalobkyně za to, že je to právě žalovaná, kdo neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Žalobkyně rovněž upozornila, že o výsledku soudního řízení nerozhoduje znalecký posudek, ale soud na základě zásady volného hodnocení důkazů. V posuzované věci se soud ztotožnil s kladným závěrem znaleckého posudku a též vyhodnotil další skutečnosti, jak jsou popsány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které vedly k závěru vtělenému do výroků napadeného rozhodnutí.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. V odvolacím řízení bylo dále doplněno dokazování Dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno], uzavřenou dne 10. 2. 2015 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., za níž jednala žalovaná. Z uvedené dohody vyplývá, že společnost [právnická osoba]. vystavila blankosměnku č. [Anonymizováno] k zajištění dluhů uvedené společnosti vůči žalobkyni ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] a předala ji žalobkyni. Blankosměnka obsahuje náležitosti vymezené v čl. I odst. 2 dohody včetně podpisu žalované jako avala za výstavce směnky. Žalovaná podepsala uvedenou dohodu jednak jako statutární orgán výstavce směnky, jednak jako avalista, v obou případech s ověřením své totožnosti podle občanského průkazu, a současně jako avalista vyjádřila souhlas s obsahem dohody.

13. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předloženou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalované jako rukojmí za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 2 019 861,62 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky, tedy od 8. 6. 2019 do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 6 732,87 Kč.

14. Proti uložené platební povinnosti se žalovaný bránila námitkou, že směnku jako avalista nepodepsala.

15. Odvolatelce je nutno přisvědčit v tom, že kladný závěr znaleckého zkoumání, přijatý znalkyní [Anonymizováno] v posudku ze dne 21. 1. 2021, byl formulován „pouze“ v rovině nízké pravděpodobnosti. Znalkyně přitom vysvětlila, že identifikační hodnota zjištěných znaků v posuzovaném sporném podpisu byla limitována obtížnější zpracovatelností danou menším rozsahem a grafickou jednoduchostí posuzovaného podpisu. Poté, co byla již při prvotním zkoumání vyloučena varianta technického padělku, rozhodovala znalkyně mezi alternativou pravého podpisu a napodobeniny od jiné osoby. Uzavřela, že pro pravost – a tedy proti padělání – hovoří vedle převahy shodných znaků, z nichž některé jsou svou nenápadností průkazně významné, též spontánní provedení sporného podpisu, typické pro automatizovaně psané vlastní podpisy. Padělání není možné prokazovat, a to ani v rovině pravděpodobnosti. Problematické však bylo v daném případě i prokazování pravosti podpisu, a to vzhledem k tomu, že zkoumané podpisy nejsou identifikačně příliš hodnotné, srovnávací soubor není optimální, některé shody nelze kvantifikovat a navíc existují i ojedinělé rozdíly. Skutečnost, že sporný podpis je v koncové pasáži složitější než všechny dostupné srovnávací podpisy, lze však interpretovat spíše paradoxně, neboť pokud by mělo jít o padělek, neexistuje logický důvod, proč by si padělatel svůj úkol zkomplikoval graficky náročnější pasáží, než jakou vykazují nesporné podpisy. Na základě průkazní hodnoty komplexu všech zjištěných znaků znalkyně přijala kladný závěr v nízké rovině pravděpodobnosti.

16. Nelze tak souhlasit s argumentací odvolatelky, že shora uvedený znalecký posudek „nevyvrací ani nepotvrzuje, že se jedná o podpis žalované jako avala na směnce ze dne 10. 2. 2015“. Takový závěr by bylo možné přijmout pouze v případě, že by byl výsledek znaleckého zkoumání sporné směnky neutrální, tedy pokud by obsahoval závěr, že o (ne)pravosti podpisu nelze rozhodnout. Tak tomu ovšem v daném případě není, neboť znalkyně přijala ohledně pravosti podpisu žalované kladný závěr, byť pouze v nízké rovině pravděpodobnosti.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1164/2010 pouhá skutečnost, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu žalovaného na sporné listině (zde na směnce), není kategorický (tj. znaleckým posudkem nebude zjištěno, zda se jedná o pravý podpis žalovaného), bez dalšího soudu neumožňuje přijmout závěr o tom, že žalobce jako předkladatel sporné listiny neunesl ohledně její pravosti důkazní břemeno. Nelze v této souvislosti pominout, že znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků, kterými může být pravost sporné listiny prokázána, přičemž povinností soudu je, nabídne-li žalobce i jiné důkazy, které jsou obecně vzato způsobilé uvedenou skutečnost prokázat (např. výpověď svědků, kteří byli podpisu sporné listiny žalovaným přítomni nebo listiny, v nichž se žalovaný k podpisu doznává, popřípadě, z nichž jiným způsobem tento závěr vyplývá, respektive jiné důkazy potvrzující existenci hlavní pohledávky a její zajištění směnkou), tyto důkazy provést.

18. Odvolací soud proto doplnil dokazování Dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. 7388717S1Z01 ze dne 10. 2. 2015, z níž zjistil, že společnost [právnická osoba], za níž jednala žalovaná, vystavila shora uvedeného dne blankosměnku č. [Anonymizováno] k zajištění dluhů uvedené společnosti vůči žalobkyni ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] a předala ji žalobkyni. Z dohody rovněž vyplývá, že žalovaná předmětnou blankosměnku avalovala. Své podpisy na dohodě o vyplňovacím právu, v níž potvrzuje převzetí svého směnečného rukojemství, žalovaná nijak nezpochybnila.

19. Lze proto shrnout, že závěry znaleckého posudku spolu s obsahem Dohody o vyplňovacím právu směnečném nepřipouštějí žádné pochybnosti o tom, že podpis avalisty na sporné směnce je pravým podpisem žalované. Shora uvedenou námitku proto soud správně vyhodnotil jako nedůvodnou.

20. Ohledně námitky, že žalovaná žalobkyni ničeho nedluží, je nutno uvést, že žalovaná se zaručila za zaplacení směnky ve smyslu ustanovení čl. I § 30 odst. 1 ZSŠ, čímž se stala bez dalšího subjektem ze směnky zavázaným spolu se společností [právnická osoba]. jako výstavcem směnky, jak vyplývá z čl. I § 47 odst. 1 ZSŠ. Závazek žalované se tak neodvíjí od toho, zda mezi ní a žalobkyní existuje také nějaký další (mimosměnečný) vztah a závazek z něj plynoucí, resp. zda žalovaná obdržela od žalobkyně nějaké plnění či nikoli, ale byl založen připojením jejího rukojemského prohlášení na předmětné směnce a trvá do té doby, dokud směnka nebude zcela zaplacena. Tedy ani tato obrana nemohla obstát.

21. Napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, je tedy správný a správně bylo soudem prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšné žalobkyně, které byla přiznána částka 5 000 Kč odpovídající uhrazené záloze na vypracování znaleckého posudku. Odvolací soud proto rozsudek podle § 219 o. s. ř. ve výrocích I. a II. jako věcně správný potvrdil.

22. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. též o povinnosti žalované zaplatit státu náhradu nákladů řízení vzniklých zaplacením znalečného, nevzal však v úvahu, že žalovaná splňuje předpoklady pro částečné osvobození od soudních poplatků, které jí bylo následně přiznáno usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2021, č. j. 53 Cm 28/2020-114 v rozsahu převyšujícím částku 10 000 Kč, tedy v rozsahu odpovídajícím 90,14 % její poplatkové povinnosti v dané věci. Odvolací soud z tohoto důvodu podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku III. tak, že uložil žalované zaplatit státu část státem vynaložených nákladů řízení ve výši odpovídající 9,86 % z částky 5 050 Kč, tedy ve výši 498 Kč.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.