o zaplacení 4 320 EUR s přísl. a smluvní pokuty 10 000 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2019 č. j. 46 Cm 7/2011-251

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 4 320 EUR s 0,1% úrokem z prodlení z této částky od 21. 8. 2008 do zaplacení, v bodě II. výroku žalobu v rozsahu 10 000 Kč zamítl a v bodě III. výroku uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 151 122 Kč.

2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení 4 320 EUR s přísl. a smluvní pokuty 10 000 Kč. Jedná se o nároky z porušení smlouvy [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 10. 2001. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytovat žalovanému sjednané služby, zejména ručení v režimu společného tranzitu dle mezinárodní Úmluvy o společném tranzitním režimu, ručení v režimu národního tranzitu dle Celního zákona a vystavování dokladů celních deklarací k uvedeným režimům, žalovaný se zavázal dodržovat obecně závazné předpisy upravující celní řízení; zajistit řádné dodání zboží v nezměněném stavu, s neporušenou celní uzávěrou a se všemi připojenými doklady celnímu úřadu určení; dodržovat postup uvedený ve smlouvě; uhradit případný celní dluh pro porušení právních předpisů; seznámit řidiče přepravující zboží s povinnostmi ze smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 31. 10. 2001. Dne 15. 3. 2003 poskytl žalobce žalovanému služby související s propuštěním zboží do režimu společného tranzitu, spočívající ve vystavení celního prohlášení [Anonymizováno]. Režim tranzitu měl být ukončen do 19. 3. 2003 u celního úřadu [Anonymizováno] v Německu. Dne 12. 11. 2003 poskytl žalobce žalovanému služby související s propuštěním zboží do režimu společného tranzitu spočívající ve vystavení celního prohlášení č. [Anonymizováno]. Režim tranzitu měl být ukončen do 15. 11. 2003 u celního úřadu [Anonymizováno] v Holandsku. Zboží bylo do navrženého režimu propuštěno celním úřadem [adresa]. Žalobce, který se stal z titulu smlouvy č. CDS/801/77/2001 ze dne 31. 10. 2001 hlavním povinným v režimu tranzitu, se zaručil za splnění celního dluhu a případné pokuty. Od celního úřadu [Anonymizováno] žalobce dne 21. 5. 2003 obdržel oznámení o neukončení tranzitní operace [Anonymizováno]. Dne 9. 12. 2003 vyzval žalobce přípisem [Anonymizováno] žalovaného k ukončení režimu společného tranzitu, popř. k doručení dokladů potvrzujících ukončení tohoto tranzitu u příslušného celního úřadu. Vyřízení poté urgoval 9. 8. 2004, neboť 23. 7. 2004 byl žalobci doručen výměr celního úřadu [Anonymizováno], registr zn. [Anonymizováno] na celní dluh ve výši 36 035,96 EUR. Žádost žalobce o odklad výkonu rozhodnutí a platby celního dluhu ([Anonymizováno] ze dne 6. 9. 2004, adresovaná celnímu úřadu [Anonymizováno], byla rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 8. 10. 2004 zamítnuta. Na základě doplnění žádosti o odklad výkonu rozhodnutí, platby celního dluhu a žádost o navrácení lhůty k podání odvolání ze dne 25. 10. 2004 celní úřad [Anonymizováno] rozhodl o odložení výkonu daňového rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 6. 7. 2004 s lhůtou k vyjádření se do 26. 2. 2005. Odvolání žalobce podal dne 23. 2. 2005.

3. Dne 7. 2. 2005 byl žalobci doručen výměr celního úřadu [Anonymizováno] registr, zn. [Anonymizováno], jímž bylo vyměřeno dovozní clo na celní dluh ve výši 20 782,92 EUR. Dne 11. 2. 2005 vyzval žalobce přípisem [Anonymizováno] žalovaného k ukončení režimu společného tranzitu, popř. k doručení dokladů potvrzujících ukončení tohoto tranzitu u příslušného celního úřadu. Rozhodnutím celního úřadu [Anonymizováno] registr, zn. [Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2005 byl výměr dovozního cla dne 7. 2. 2005 zrušen. Celní úřad [Anonymizováno] rozhodnutím reg. zn. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2005, doručeným žalobci dne 22. 7. 2005 rozhodl o prominutí úhrady celního dluhu. Tento výsledek, o němž informoval žalovaného, byl dosažen díky aktivitě žalobce, žalovaný i po výzvě zůstal v tomto směru nečinný. Na základě výzvy celního úřadu [Anonymizováno] k úhradě příslušenství daně — penále zn. [Anonymizováno] ve výši 4 320 EUR k rozhodnutí [Anonymizováno], doručené dne 2. 9. 2005, žalobce penále dne 7. 8. 2008 uhradil. Fakturu č. [Anonymizováno] na 4 320 EUR, splatnou 20. 8. 2008, jíž bylo zaplacené penále vyúčtováno žalovanému, mu zaslal s přípisem [Anonymizováno] dne 6. 8. 2008. Smluvní pokuty za porušení smluvních povinností v režimu tranzitu [Anonymizováno] a režimu tranzitu [Anonymizováno]vyúčtované fakturami č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] (každá na částku 5000 Kč), se opíraly o písemné Prohlášení ze dne 12. 11. 2003, podepsané řidičem [Anonymizováno] a Prohlášení ze dne 15. 3. 2003, podepsané řidičem [Anonymizováno]. Žádná z faktur nebyla žalovaným zaplacena a společně s neuhrazenými fakturami žalobce uplatnil nárok na 0,1% úrok z prodlení z částky 4 320 EUR dle čl. III. odst. 6 smlouvy č. [Anonymizováno].

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že již 11. 9. 2008 vyjádřil nesouhlas s vyúčtovanou částkou 4 320 EUR, neboť všechny své povinnosti ze smlouvy řádně splnil. Přepravy sběrného zboží s nakládkou ve společnosti [Anonymizováno], [adresa] a následnou vykládkou v pondělí ve společnosti [Anonymizováno] prováděl dlouhodobě a pravidelně řidič [právnická osoba], který znal celý postup celního odbavení. Postup přepravy a dodání zboží příjemci vyplýval nejen ze smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 31. 10. 2001, ale i z příkazu společnosti [Anonymizováno]. Zahrnoval celní odbavení při výstupu z republiky, vystavení tranzitních celních dokladů na hraničním přechodu před vstupem do Německa, odevzdání tranzitních celních dokladů na celní úřad [Anonymizováno] a ukončení tranzitu zboží, vykládku zboží u příjemce [Anonymizováno] Hamburg. Pokud by nebyl ukončen režim tranzitu na celním úřadu Hamburg — Waltershof, nebylo by možné, aby zboží dále opustilo přístav a bylo doručeno konečným příjemcům v zámoří. Při osobní návštěvě celního úřadu Drážďany žalovaný zjistil, že celní tranzitní doklad TI vydaný 15. 3. 2003 byl řádně ukončen na celním úřadě určení Hamburg — Waltershof dne 17. 3. 2003. Následně celní úřad Drážďany provedl spárování dokladů a ukončil celní řízení. Oznámení o ukončení šetření s tím, že zboží bylo dne 17. 3. 2003 s doklady předloženo celnímu úřadu Hamburg, bylo žalobci zasláno dne 20. 7. 2005 bylo celním úřadem Drážďany. Uvedené dokládá řádné provedení přepravy řidičem, včetně celního odbavení bez jakéhokoliv pochybení. Smlouvu neporušil, odmítá odpovědnost za chybu, která vznikla v systému německé celní správy tím, že informace o proclení nebyly dobře spárovány.

5. Žalobce zdůraznil, že rozhodnutí hlavního celního úřadu [Anonymizováno] zn., [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2005, jímž byla žalobci uložena povinnost uhradit za období 17. 8. 2004 až 16. 8. 2005 penále za prodlení s platbou cla 858 EUR a za prodlení s platbou daně 3 462 EUR, celkem tedy 4 320 EUR, bylo vydáno na základe skutečnosti, že sběrné zboží, které bylo složeno na dopravním prostředku [Anonymizováno], [Anonymizováno] a propuštěno dne 15. 3. 2003 do režimu tranzitu, bylo žalovaným namísto do celního úřadu určení [Anonymizováno] dodáno firmě [Anonymizováno]. Jednotlivé zásilky, rozčleněné dle destinací, byly poté naloděny a odeslány konečným příjemcům. Vyřízení režimu tranzitu bylo pak konstatováno celními orgány až dodatečně v souvislosti s předloženými alternativními důkazy. V důsledku zamítnutí žádosti o odklad výkonu rozhodnutí, nemá uvedené řízení vliv na povinnost zaplatit penále, které vzniklo v důsledku nedoručení zboží žalovaným přímo celnímu úřadu určení. Pojem řádného dodáním zboží celnímu úřadu určení je vymezen v čl. III., bod 3. smlouvy č. [Anonymizováno]. Protože tuto povinnost žalovaný porušil. Německé celní orgány musely po zboží pátrat. To vedlo k uložení celního dluhu, který byl sice následně prominut, avšak zůstala povinnost uhradit penále.

6. Soud prvního stupně z nesporných skutkových tvrzení účastníků, která vzal za svá skutková zjištění a z provedeného dokazování, omezeného na skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné (smlouva č. [Anonymizováno], uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 31. 10. 2001, faktur žalobce č. [Anonymizováno] z 6. 8. 2008 na 4 320 EUR, č. [Anonymizováno] z 10. 6. 2005 na 5 000 Kč, č. [Anonymizováno] z 10. 2. 2005 na 5 000 Kč, dopisu žalobce žalovanému z 6. 8. 2008, rozhodnutí hlavního celního úřadu [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] z 31. 8. 2005 (nesprávně uvedeno 6. 7. 2004), avízo platby č. [Anonymizováno],Prohlášení z 15. 3. 2003, podepsaného [Anonymizováno] a Prohlášení z 12. 11. 2003, podepsaného [Anonymizováno]) má za prokázané, že mezi účastníky byla dne 31. 10. 2001 uzavřena smlouva o poskytování celně deklaračních služeb na hraničních přechodech a vnitrostátních pracovištích č. [Anonymizováno], na jejímž základě poskytoval žalobce žalovanému služby spojené s mezinárodním tranzitem zboží. Žalovaný byl podle uvedené smlouvy povinen uhradit případný regresní nárok, který by vyplynul z celního dluhu či pokuty, uložené celním úřadem, který by byl zaplacen žalobcem jakožto ručitelem v režimu tranzitu. Zaplacení celního dluhu žalobcem zakládalo smluvní povinnost žalovaného k zaplacení regresního nároku, aniž by žalovaný případně porušil určitou smluvní povinnost. Dne 15. 3. 2003 poskytl žalobce žalovanému sjednané služby a vystavil celní prohlášení TI č. [Anonymizováno]. Režim tranzitu měl být ukončen do 19. 3. 2003 u celního úřadu Hamburk — Waltershor v Německu. Dne 12. 11. 2003 poskytl žalobce žalovanému sjednané služby a vystavil celní prohlášení č. [Anonymizováno]. Režim tranzitu měl být ukončen do 15. 11. 2003 u celního úřadu [Anonymizováno] v Holandsku. Dne 21. 5. 2003 obdržel žalobce od celního úřadu [Anonymizováno] oznámení o neukončení tranzitní operace [Anonymizováno]. Dne 23. 7. 2004 žalobce od celního úřadu Drážďany obdržel výměr dovozního cla reg. zn. [Anonymizováno] celní dluh ve výši 36 035,96 EUR. Výměr byl následně dne 7. 2. 2005 zrušen rozhodnutím celního úřadu Drážďany registr, zn. [Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2005. Nárok na smluvní pokutu ve výši po 5 000 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval dvěma fakturami, a to fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 24. 6. 2005 a č. [Anonymizováno], splatnou 24. 2. 2005. Faktury byly vystaveny na základě písemných Prohlášení, podepsaných vždy řidičem. Žalobce na základě výzvy celního úřadu Drážďany, doručené dne 2. 9. 2005, uhradil dne 7. 8. 2008 penále ve výši 4 320 EUR jako příslušenství dříve vyměřené daně. Žalovanému uhrazenou částku přeúčtoval fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 20. 8. 2008 a tuto žalovanému zaslal s přípisem [Anonymizováno] dne 6. 8. 2008. Žádnou z vyúčtovaných pohledávek žalovaný nezaplatil, a to ani z části.

7. Právně soud věc posoudil podle § 269 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a sdělení č. 179/1996 Sb. Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Evropským hospodářským společenstvím, ve znění platném do 31. 12. 2004 (Úmluva o společném tranzitním režimu). Smlouvu č. [Anonymizováno] ze dne 31. 10. 2001 vyhodnotil jako platnou inominátní smlouvu ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák., v níž strany sjednaly dostatečně určitě její předmět, jasně a určitě vymezily jak převzaté závazky, tak práva, která jím vznikají a to s odkazem na Úmluvu o společném tranzitním režimu (dále jen Úmluva). Pojem tranzitní režim je vymezen v čl. 3 odst. 1 písm. a) Úmluvy jako režim, při kterém se zboží přepravuje pod dohledem příslušných úřadů od celního úřadu jedné smluvní strany k jinému celnímu úřadu této smluvní strany nebo jiné smluvní strany, přičemž je překročena alespoň jedna hranice. Dále Úmluva definuje v příloze I. (Společné tranzitní režimy) v čl. 3, písm. e) pojem hlavní povinný, jímž se rozumí osoba, která sama nebo prostřednictvím zmocněného zástupce činí prohlášení na propuštění zboží do společného tranzitního režimu. Tento má pak podle čl. 5 přílohy I. (Společné tranzitní režimy) Úmluvy o společném tranzitním režimu povinnost poskytnout zajištění zabezpečení úhrady dluhu, který by mohl za příslušné zboží vzniknout. Zajištění může být učiněno ručitelem, jímž se rozumí podle přílohy I. (Společné tranzitní režimy) v čl. 3 písm. j) Úmluvy každá fyzická nebo právnická třetí osoba, která se písemně zaváže společně a nerozdílně s hlavním povinným zaplatit každý dluh, který by mohl vzniknout, do výše zaručené částky. Soud uzavřel, že závazkový smluvní vztah, založený inominátní smlouvou uzavřenou mezi účastníky, se řídí ustanoveními smlouvy a dále obecnou úpravou v obchodním zákoníku. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci regresní nárok, který by vyplynul z celního dluhu či pokuty, uložené celním úřadem a byl zaplacen žalobcem jakožto ručitelem v režimu tranzitu, a to bez ohledu na to, zda žalovaný vznik takového celního dluhu či pokuty zavinil, vyplývá z čl. III bodu 6. smlouvy. Pokud by žalobci jako ručiteli v režimu tranzitu vznikla povinnost uhradit celní dluh nebo pokutu za vzniklý celní delikt vyměřený příslušným celním úřadem, měl být tento fakturován žalovanému, který byl povinen celní dluh či pokutu zaplatit do 7 dnů od doručení. Pro případ prodlení se zaplacením byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Provedeným dokazováním smlouvou, rozhodnutím hlavního celního úřadu Drážďany č. j. [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2005, avízem o platbě č. [Anonymizováno] a výpisem z účtu žalobce o úhradě částky dne 7. 8. 2008 má soud za prokázáno, že žalobce svoji povinnost uhradit vyměřené penále ve výši 4 320 EUR za vzniklý celní delikt splnil a dle smlouvy mu tak vznikl regresní nárok vůči žalovanému. Rozhodnutí celního úřadu Drážďany č. j. [Anonymizováno] ze dne 6. 7. 2004 o uložení předmětného penále soud nepřezkoumával s odkazem na § 135 odst. 1 o. s. ř. Uzavřel, že smluvní povinnost žalovaného zaplatit žalobci regresní nárok vznikla již zaplacením celního dluhu nebo penále žalobcem a dovodil, že není nutné zkoumat, zda žalovaný porušil povinnost, která založila uložení výše uvedeného celního dluhu a penále. V rozsahu žalobou uplatněného regresního nároku soud žalobě vyhověl a žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení ve výši sjednané smlouvou, kdy z § 1803 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník dovodil, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

8. Nárok v rozsahu smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč soud prokázán neshledal. Prohlášení ze dne 15. 3. 2003, podepsané [Anonymizováno] a Prohlášení ze dne 12. 11. 2003, podepsané [Anonymizováno], vyhodnotil jako samostatná právní jednání těchto osob, která v intencích § 15 odst. 1 a 2 obch. zák. nezavazují žalovaného. V této části proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, který měl v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

9. Žalovaný napadl rozsudek ve výrocích I. a III. včas podaným odvoláním, v němž se domáhal změny rozsudku a zamítnutí žaloby s tím, že žalobci bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu nesprávné posouzení obsahu smlouvy a předpokladů vzniku povinnosti žalovaného k úhradě žalobcem zaplaceného celního dluhu nebo pokuty. Odkázal na dikci čl. 5 a 6 smlouvy, z níž vyplývá, že vznik pohledávky žalobce je podle obou stanovení podmíněn porušením právních předpisů nebo vznikem celního deliktu. Ta však žalobce netvrdil ani neprokázal. Závěr soudu, že vznik regresního nároku na straně žalobce není podmíněn porušením smluvní povinnosti žalovaného, nemá ve smlouvě oporu. Úvahy soudu v odůvodnění rozsudku jsou v tomto směru rozporné. Celní delikt žalovaného nebyl dokazován ani prokázán, naopak jeho existenci popírá rozhodnutí Hlavního celního úřadu Drážďany [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2005, v němž je výslovně uvedeno, že zboží bylo dne 17. 3. 2003 s příslušnými dokumenty předloženo celnímu úřadu v Hamburku. To bylo také důvodem prominutí uložené celní a daňové povinnosti ve výši 36 035,96 EUR. Existenci celního deliktu soud nemohl dovozovat ani z rozhodnutí celního úřadu Drážďany č. j. [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2005 (soud nesprávně uvedl 6. 7. 2004). Soud toto rozhodnutí nepřezkoumával, nezjišťoval jeho obsah a nesprávně je hodnotil jako rozhodnutí ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř. závazné. V důsledku tohoto nemohl učinit právní závěr o tom, zda se žalovaný dopustil správního deliktu. Řízení bylo postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud skutkový stav věci nezjistil úplně, když neprovedl všechny navržené důkazy, z důkazů provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Soud řadu provedených listinných důkazů nehodnotil a v důsledku toho nezjistil absenci porušení povinností žalovaného v rámci celního řízení. Nepřezkoumatelnost rozsudku zakládají zcela nesprávná data a čísla jednací, kdy není zřejmé, které důkazy soud skutečně hodnotil. Soud neměl zkoumat, zda žalovaný porušil smluvní povinnost, ale zda porušil právní povinnost v rámci celního řízení. Povinnost žalovaného ze smlouvy byla vázána na porušení právních předpisů nebo celní delikt. S tvrzeními žalovaného, že žádnou povinnost v rámci celního řízení neporušil, se soud nevypořádal. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně judikoval, že právo na řádné odůvodnění rozhodnutí a zákaz libovůle rozhodování soudů je součástí práva na spravedlivý soudní proces. Povinnost uhradit penále z prodlení ve výši 4 320 EUR zavinil výlučně žalobce, který proti příkazu ze dne 31. 8. 2005 [Anonymizováno] přes poskytnutí poučení Hlavním celním úřadem nepodal protest. Je pravděpodobné, že pokud by tak učinil, byla by zrušena i příkazem stanovená povinnost k zaplacení penále, neboť žalovaný nespáchal žádní celní delikt a původní povinnost uhradit clo a daň ve výši 36.035,96 EUR byla prominuta. Je tak dána odpovědnost žalobce dle § 441 zák. č. 40/1964 Sb.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal na zjevnou snahu žalovaného přenést odpovědnost za vzniklé penále na žalobce. Povinnost mít doklady o ukončení režimu transitu a doručení zboží se všemi doklady celnímu úřadu určení měl však žalovaný. K předložení těchto dokladů, minimálně ústřižku č. 5, potvrzeného celním úřadem určení, žalobce žalovaného opakovaně vyzýval. Žalovaný naopak žalobci dne 20. 6. 2005 sdělil, že nemá podnikat žádné další kroky. Pokud by příslušnými doklady žalobce disponoval a byly celnímu úřadu předloženy již po první výzvě, nevznikl by celní dluh ani nebylo by vyměřeno penále. Tvrzení žalobce, že žalovaný nedoručil zboží celnímu úřadu určení vyplývá z listu CMR č. [Anonymizováno], který byl připojen k dokladům provázejícím zboží a v němž není příslušná kolonka o odevzdání tranzitního celního dokladu celnímu úřadu určení potvrzena a obsahuje pouze razítko společnosti [Anonymizováno] a prokazuje tak doručení zboží této společnosti. Právě z tohoto důvodu muselo být ukončení režimu transitu dle čl.365 nařízení k celnímu kodexu prokazováno jinými doklady. Tímto došlo ze strany žalovaného k porušení právních předpisů, v jejichž důsledku mu vznikla povinnost uhradit vyměřený celní dluh včetně penále. Rozhodnutí celního úřadu Drážďany o prominutí celního dluhu je pouze důkazem toho, že ukončení režimu transitu bylo prokázáno až po vyměření celního dluhu, který byl vyměřen zaviněním žalovaného, který žalobci nedoložil doklady prokazující ukončení tranzitu. Rozhodnutí o vyměření penále (příkaz k plnění) je rozhodnutím celního orgánu a soud z něj vycházel. Úroky z prodlení se řídí úpravou v čl. 232 odst. 1 písm. b) celního kodexu (nařízení EHS č. 2913/92. Jeho provádění je rozsáhle ponecháno na vnitrostátní úpravě jednotlivých členských států EU. V SRN jsou úroky vybírány podle § 240 daňového řádu, podle něhož vzniká penále se splatností stanoveného dluhu bez ohledu na zavinění daňového poplatníka. Podání opravného prostředku nemá dle čl. 244 celního kodexu odkladný účinek, není-li výkon rozhodnutí odložen nebo pozastaven. Nárok na penále dle § 240 daňového řádu SRN pokračuje i v případě zrušení, změny či opravy daňového výměru. Zrušení výměru celního dluhu se tedy nedotýká již vzniklého penále. Žalobce přesto podal opravné prostředky a požádal o odklad výkonu rozhodnutí, nebyl ale úspěšný. Rozhodnutí o prominutí celního dluhu vydal příslušný celní úřad až po předložení alternativních důkazů, prokazujících ukončení tranzitu.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, (§ 212 a násl. o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodné.

12. Odvolací soud dokazování doplnil o obsah části ustanovení Daňového řádu SRN, a to § 227 a 240. Listina obsahuje text příslušných ustanovení v německém jazyce s překladem do českého jazyka. Zjistil, že §227 stanoví, že správci daně se mohou zcela nebo zčásti vzdát nároků ve vztahu k daňové povinnosti, pokud by jejich vymáhání bylo v jednotlivém případě nedůvodné, již zaplacené částky mohou být vráceny nebo připsány za stejných podmínek. Z § 240, příplatky z prodlení, zjistil, že v odstavci 1 tohoto ustanovení se stanoví, že není –li daň zaplacena do uplynutí lhůty splatnosti, je třeba zaplatit za každý měsíc nebo jeho část přirážku z prodlení ve výši 1 procenta ze zaokrouhlené částky daně směrem dolů. Totéž platí pro vratné daňové dobropisy a závazky, pokud se závazek vztahuje na daně a vratné daňové dobropisy. K prodlení podle věty 1 nedochází před stanovením nebo registrací daně. Dojde-!i ke zrušení, změně nebo opravě vyměření daně nebo vrácení daně podle § 129, zůstávají do té doby propadlé přirážky z prodlení nedotčeny; totéž platí, je-li oznámení o odpovědnosti staženo, odvoláno nebo opraveno podle § 129. Zanikne-li pohledávka započtením, zůstávají přirážky z prodlení vzniklé do data splatnosti dluhu započtením nedotčeny. V odstavci 2 jsou upraveny přirážky za prodlení s platbou příslušenství daně. Podle odstavce 3 za prodlení s platbou do tří dnů nebude účtován příplatek.

13. Odvolací soud dále vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Takto zjištěný skutkový stav věci s ohledem na smluvní povahu žalobou uplatněného nároku shledal zcela dostatečný pro účely následného právního posouzení věci. Žalovaný sice zcela důvodně v podaném odvolání vytkl soudu prvního stupně nesprávný procesní postup při dokazování, kdy soud pouze formálně uzavřel, že provedl dokazování jen ke skutečnostem, které jsou mezi účastníky sporné, aniž se řádně vypořádal s neprovedenými důkazními návrhy a aniž vyhodnotil zcela všechny jím provedené důkazy. Není povinností soudu provést všechny účastníkem navržené důkazy (§120 o. s. ř.). Obecně platí, že pokud soud důkazním návrhům účastníků nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění, neboť by se mohlo dojít k nepřípustnému opomenutí důkazu. V projednávané věci je však nutno zohlednit, že neprovedené důkazy se vázaly k tvrzení žalovaného o nedostatku jeho zavinění. Při smluvní povaze uplatněného nároku, jak bude dále vyloženo, by se tak jednalo by se o dokazování nadbytečné, směřující k prokázání tvrzení, které není z hlediska žalobou uplatněného nároku podstatné a významné. V intencích § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto nelze dovodit, že by se jednalo o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a byla důvodem ke zrušení rozsudku. S provedenými důkazy, které jsou pro posouzení věci zcela relevantní, se soud také v odůvodnění rozsudku řádně vypořádal.

14. Odvolací soud tak má shodně se soudem prvního stupně provedeným dokazováním a nespornými skutkovými tvrzeními účastníků prokázáno, že žalobce na základě smlouvy [Anonymizováno] ze dne 31. 10. 2001 o poskytování celně deklaračních služeb na hraničních přechodech a vnitrostátních pracovištích č. [Anonymizováno] zajištoval pro žalovaného služby spojené s mezinárodním tranzitem zboží v rozsahu smlouvou specifikovaném. Soud smlouvu správně vyhodnotil jako platnou inominátní smlouvu dle § 269 odst. 2 obch. zák. Smlouvou sjednané služby zahrnovaly i ručení poskytované žalobcem v režimu jak mezinárodního tranzitu dle Úmluvy o společném tranzitu, tak ručení v režimu národního tranzitu, kdy žalobce v postavení hlavního povinného v režimu tranzitu se zaručil za splnění celního dluhu a případných pokut. V čl. 6 smlouvy žalovaný, pro případ, že by žalobci (ručiteli v režimu tranzitu) vznikla povinnost uhradit celní dluh nebo pokutu za vzniklý celní delikt vyměřený příslušným celním úřadem, smluvně převzal povinnost takto žalobcem zaplacenou částku celního dluhu nebo pokuty na základě žalobcem vystavené faktury uhradit do 7 dnů od jejího doručení. Pro případ prodlení s úhradou takto vyúčtované částky byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1% dlužné částky denně. Provedenými důkazy bylo dále prokázáno, že žalobci v návaznosti na nedoložení ukončení režimu tranzitu u dvou přeprav bylo celním úřadem Drážďany vyměřeno dovozní clo, a to reg. zn. [Anonymizováno] na celní dluh ve výši 20 782,92 EUR a reg. zn. [Anonymizováno] na celní dluh ve výši 36 035,96 EUR. První výměr byl následně zrušen rozhodnutím celního úřadu Drážďany registr, zn. [Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2005. Úhrada celního dluhu u druhého výměru byla prominuta rozhodnutím celního úřadu Drážďany ze dne 20. 7. 2005. Penále ve výši 4 320 EUR, následně vyúčtované celním úřadem Drážďany, žalobce uhradil a v souladu s čl. 6 smlouvy vyúčtoval fakturou žalovanému. Ze soudem učiněných skutkových zjištění lze dovodit, že celním deliktem, s nímž bylo vyměření cla spojeno, bylo odnětí zboží celnímu dohledu, kdy ukončení režimu tranzitu nebylo žalobcem příslušnému celnímu úřadu SRN, potažmo k výzvě žalobce pak žalovaným žalobci nijak doloženo. Logicky tedy ze strany německých celních orgánů následovalo vyměření celního dluhu. Pokud by žalovaný na výzvu žalobce v návaznosti na výzvu příslušných německých celních úřadů doložil ukončení tranzitu příslušnými listinami, k vyměření celního dluhu by nedošlo. Protože alternativním způsobem bylo ukončení transitu doloženo až následně, bylo sice vyměřené clo zrušeno, ale v době, kdy již vzniklo právo na penále s prodlením s úhradou vyměřeného dluhu. Z právní úpravy v § 240 daňovém řádu SRN vyplývá, že ani případné zrušení celního výměru se nedotýká povinnosti zaplatit již vyměřené penále. Jestliže žalobce takto vyúčtované penále uhradil, jak bylo prokázáno zejména výpisem z příslušného účtu, a uhrazenou částku řádně vyúčtoval fakturou žalovanému, vznikl mu vůči žalovanému nárok na její úhradu dle čl. 6 smlouvy. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že není nutné zkoumat, zda žalovaný porušil povinnost, která založila uložení výše uvedeného celního dluhu a penále, když ničím takovým dle smluvního ujednání v čl. 6 není povinnost žalovaného k úhradě žalobcem zaplaceného penále podmíněna. Rozhodnutí Německého celního úřadu navíc nepřísluší českým soudům přezkoumávat, současně z takového rozhodnutí vyplývá zjištění o celním deliktu, kdy vyměření cla, příp. dovozní daně je jeho důsledkem. Navíc z provedených důkazů se podává přímá souvislost mezi nedoložením dokladů prokazujících ukončení režimu tranzitu a vyměřením cla. Předložit příslušné doklady, prokazující alternativně ukončení tranzitu, mohl žalovaný již k první výzvě, učiněné žalobcem v návaznosti na výzvu příslušného celního úřadu, nikoliv až v roce 2005. Skutečnost, že v obou případech byl režim tranzitu při přepravě žalovaným skutečně ukončen, fakticky sporná není. Nebyla však celnímu úřadu k jeho výzvě řádně doložena. Má-li žalovaný za to, že žalobce porušil své povinnosti, když nepodal protest proti příkazu ze dne 31. 8. 2005 (výzva k úhradě penále) a v důsledku toho žalovanému vznikla nebo vznikne škoda, je zcela na žalovaném, zda se práva na její náhradu vůči žalobci bude v jiném řízení domáhat.

15. Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu ve věci samé, tj. ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Ve výroku o náhradě nákladů řízení jej však změnil. Se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, neboť měl neúspěch jen v nepatrné části, se však odvolací soud neztotožnil. Neúspěch žalovaného v rozsahu 8,2% nelze považovat za neúspěch jen v nepatrné části, neboť v intencích úpravy v § 142 odst. 2 o. s. ř. Celková výše úspěchu žalobce v řízení (po započtení úspěchu a neúspěchu), činí 83,6%. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši korespondující jeho celkovému úspěchu ve věci, tj. 83,6%. Celkem tedy žalobci za řízení před soudem prvního stupně náleží náhrada nákladů řízení ve výši 126 338 Kč.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby dle ust. § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 5 420 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 13. 2. 2020 (kurz ČNB 24,835) a ve výši 5 460 Kč za účast na jednání u odvolacího soudu dne 9. 11. 2021 (kurz ČNB 25.195), dvou paušálních náhrad hotových výdajů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovného vlakem [adresa] (bydliště právního zástupce) –[adresa] a zpět ve výši 520 Kč, místní jízdné v Praze ve výši 60 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin po 100 Kč dle § 14 cit. vyhl. a náhrady DPH, celkem 16 286,60 Kč.