o určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení členů ze spolku, k odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2025, č. j. 31 Cm 402/202461

1. Shora uvedeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení ve věci (výrok I.), uložil účastníkovi zaplatit navrhovatelce a) na náhradě nákladů řízení částku 14 392,28 Kč (výrok II.), dále uložil účastníkovi zaplatit navrhovateli b) na náhradě nákladů řízení částku 14 392,28 Kč (výrok III.), a rozhodl o vrácení části soudního poplatku navrhovatelce a) a navrhovateli b), každému ve výši 1 000 Kč (výroky IV. a V.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelé se návrhem ze dne 20. 12. 2024 domáhali určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 21. 9. 2024 a 22. 9. 2024 o vyloučení navrhovatelů jako členů z účastníka. Před zahájením jednání vzali navrhovatelé návrh zcela zpět z důvodu, že účastník napadené rozhodnutí revokoval rozhodnutím členské schůze ze dne 11. 1. 2025. Soud proto řízení podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil. K tomuto postupu nebyl nutný podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. souhlas účastníka, zároveň soud neshledal zvláštní zájem členů právnické osoby hodný právní ochrany podle ust. § 91 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť navrhovatelé vzali návrh zpět pro chování účastníka, který až po podání návrhu revokoval návrhem napadené rozhodnutí, důvodnost návrhu je přitom třeba posuzovat z procesního hlediska. Náklady navrhovatelů činily celkem 28 784,56 Kč, část vznikla dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, část ve znění účinném od 1. 1. 2025. Do 31. 12. 2024 náklady činily odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po 2 480 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, a § 12 odst. 4 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, a to za každého navrhovatele odměna snížená o 20 %), 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, a 21% DPH. Od 1. 1. 2025 náklady řízení činí odměnu advokáta za jeden úkon právní služby po 5 620 Kč a jeden úkon po 4 496 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bodu 5, a § 12 odst. 4 advokátního tarifu (zpětvzetí návrhu, a to za první navrhovatelku odměna ve výši 100 %, za druhého navrhovatele snížená o 20 %), 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, a 21% DPH. Navrhovatelé jsou v postavení samostatných společníků dle § 91 o. s. ř., každému z nich tak soud přiznal náhradu jedné poloviny z celkové částky nákladů řízení, přestože dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 se odměna snižuje až za druhou a každou další zastupovanou osobu, soud však nepovažoval za spravedlivé, aby byla navrhovatelce a) přiznána vyšší náhrada nákladů než navrhovateli b) pouze z důvodu pořadí v návrhu. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle ust. § 10 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci.

2. Účastník podal včasné odvolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. V odůvodnění uvedl, že soud pochybil při rozhodování o nákladech řízení, neboť k zastavení řízení došlo zaviněním navrhovatelů. Účastník od počátku komunikoval s navrhovateli ohledně napadeného rozhodnutí, v e-mailu ze dne 18. 12. 2024 účastník souhlasil s jeho revokací, v nejbližším možném termínu pro svolání členské schůze (dle zákona a vnitřních pravidel spolku minimálně 20 dnů) bylo toto rozhodnutí dne 11. 1. 2025 revokováno. Výbor spolku odsouhlasil revokaci již 17. 12. 2024. Navrhovatelé přesto podali návrh bezdůvodně dříve (dne 20. 12. 2024). Ze strany navrhovatelů nebyl k tomuto postupu dán naléhavý důvod, neboť jejich právní zástupce v e-mailové komunikaci opakovaně sdělil, že po revokaci rozhodnutí navrhovatelé ze spolku sami vystoupí. Pokud by navrhovatelé vyčkali na rozhodnutí členské schůze, nebylo by nutné vést soudní řízení a nevznikly by jeho náklady. Navrhovatelé tak svým postupem zavinili, že řízení bylo zbytečně zahájeno a následně muselo být zastaveno, což odpovídá ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Dále je dle účastníka výše přiznané náhrady nákladů nepřiměřená a nedostatečně odůvodněná, neboť účastník nemohl ovlivnit jejich výši a nelze mu za ně přičítat odpovědnost. Soud dále nesprávně přiznal náhradu nákladů za úkony, které nebyly nezbytné pro vedení řízení. Náklady na předžalobní výzvu soud nepřiznal, avšak další náklady za úkony, které nebyly nutné k dosažení procesního výsledku, byly do náhrady zahrnuty. Dále účastník uvedl, že měl soud zohlednit jeho omezené finanční možnosti, když jako nezisková organizace zaměřená na výcvik záchranářských psů financovaná z darů nemá vlastní finanční prostředky na úhradu nákladů navrhovatelů, jejich úhrada ohrozí schopnost účastníka plnit své poslání a povede k vyhlášení bankrotu. Dále účastník namítl, že soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku navrhovatelům, ačkoliv dle účastníka měl být zohledněn princip proporcionality a skutečnost, že řízení bylo zastaveno v důsledku změny postoje navrhovatele, nikoliv účastníka. Účastník navrhl změnu výroků o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, nebo aby přiznal navrhovatelům pouze její část odpovídající nezbytným úkonům právní služby. Dále účastník navrhl změnu výroků o soudním poplatku tak, aby navrhovatelům nebyla vrácena jeho část, nebo aby nesli část soudního poplatku odpovídající jejich procesnímu postupu.

3. Navrhovatelé ve svém vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného usnesení. Uvedli, že byli z účastníka vyloučeni neoprávněně, účastníka vyzvali k nápravě výzvou ze dne 5. 11. 2024, aby zamezili případným sporům. Účastník však na výzvu nereagoval dostatečně včas, navrhovatelé proto byli nuceni podat návrh na určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze účastníka vzhledem k zákonné tříměsíční prekluzivní lhůtě. O revokaci rozhodnutí bylo rozhodnuto až na členské schůzi dne 11. 1. 2025, a to přes výzvu navrhovatelů, která poskytovala dostatečný časový prostor. Návrh na určení neplatnosti byl dle navrhovatelů podán důvodně, účastník sám uznal pochybení (např. dle zápisu z výboru ze dne 17. 12. 2024). Argument účastníka, že náhrada nákladů byla přiznána v nepřiměřené výši, není důvodný, když všechny procesní úkony byly nezbytné pro vedení řízení. Nejednalo se ani o ukvapený spor, neboť navrhovatelé se podáním výzvy k nápravě snažili soudnímu sporu předejít. Účastník si musel být vědom svých pochybení, neměl napadená rozhodnutí členské schůze přijímat, případně je měl revokovat včas. K vrácení části soudního poplatku navrhovatelé uvedli, že se nezohledňuje princip proporcionality, ale je vrácena část poplatku, pokud ke zpětvzetí návrhu dojde před jednáním ve věci, napadené rozhodnutí tedy ani v této části není vadné.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a dospěl k níže uvedeným závěrům:

5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem ze dne 20. 12. 2014 se navrhovatelé domáhali určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o jejich vyloučení z účastníka. Na výzvu soudu zaplatil každý z navrhovatelů soudní poplatek za návrh ve výši 2 000 Kč. Ve svém podání ze dne 16. 2. 2025 účastník uvedl, že došlo k revokaci napadených rozhodnutí na členské schůzi spolku dne 11. 1. 2025, což doložil zápisem z této členské schůze. V návaznosti na to vzali navrhovatelé podáním ze dne 4. 3. 2025 svůj návrh zcela zpět.

6. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Řízení v uvedené věci bylo zastaveno na základě zpětvzetí návrhu dle § 96 o. s. ř. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že se jednalo o důvodně podaný návrh, který byl vzat zpět pro chování účastníka. Soud prvního stupně přitom správně podotkl, že důvodnost návrhu je třeba hodnotit z procesního hlediska. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1391/2016) se o důvodně podanou žalobu, která byla vzata zpět pro chování žalovaného, jedná zpravidla tehdy, poskytl-li žalovaný po podání návrhu žalobci požadované plnění. Tyto závěry lze vztáhnout i na shora uvedené nesporné řízení (nejedná se o řízení, které lze zahájit i bez návrhu dle § 23 z. ř. s.).

11. Z výše uvedených důvodů mají navrhovatelé nárok na náhradu nákladů řízení dle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Tyto náklady současně musí být účelně vynaložené v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje odměnu za výše vypočtené úkony právní služby za účelně vynaložené náklady řízení. Za dva úkony poskytnuté do 31. 12. 2024 dle advokátního tarifu v rozhodném znění (převzetí a příprava zastoupení, sepsání návrhu ve věci samé) má nárok na náhradu každý z navrhovatelů, jedná se přitom o společné úkony, za něž advokátovi náleží za každého zastupovaného účastníka mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Mimosmluvní odměna za jeden úkon dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu za dané období činila 3 100 Kč, po snížení o 20 % činila 2 480 Kč, každému účastníku tak náleží náhrada za mimosmluvní odměnu ve výši 4 960 Kč. Paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč lze však přiznat za každý společný úkon pouze jednou, každému z navrhovatelů proto náleží její polovina. Za dva úkony právní služby do 31. 12. 2024 činila paušální náhrada celkem 600 Kč, každému z navrhovatelů tedy náleží 300 Kč. Dále každému z navrhovatelů náleží náhrada za 21 % DPH z částky 5 260 Kč, a to ve výši 1 104,60 Kč.

12. Každému z navrhovatelů dále náleží náhrada za mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby poskytnutý v období od 1. 1. 2025 dle advokátního tarifu ve znění od tohoto data (zpětvzetí návrhu). Jedná se přitom opět o společný úkon při zastupování dvou osob, dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu v rozhodném znění tak náleží za druhou zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (za první zastupovanou osobu tedy advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 100 %). Mimosmluvní odměna za jeden úkon dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu za dané období činí 5 620 Kč za první zastupovanou osobu, za druhou zastupovanou osobu 4 496 Kč (snížená o 20 %). Paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč lze za tento společný úkon přiznat opět pouze jednou, každému z navrhovatelů proto náleží její polovina. Celkem tedy mimosmluvní odměna advokáta za jeden společný úkon poskytnutý po 1. 1. 2025 činí 10 116 Kč, paušální náhrada hotových výdajů činí 450 Kč, a náhrada 21% DPH z částky 10 566 Kč činí 2 218,86 Kč, v celkovém součtu 12 784,86 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že každému z navrhovatelů je třeba přiznat na náhradě nákladů z této částky jednu polovinu, neboť by bylo nespravedlivé přiznat jednomu z navrhovatelů nižší částku pouze z důvodu, že je v návrhu označen jako druhý v pořadí. Účelem ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 jistě není rozlišování mezi účastníky podle jejich pořadí při rozhodování o nákladech řízení, nýbrž poměrné snížení mimosmluvní odměny, která náleží advokátovi za společné zastupování více osob. Za uvedený úkon zpětvzetí tak každému z navrhovatelů náleží náhrada ve výši 6 392,43 Kč.

13. Celkem tak za řízení před soudem prvního stupně náleží každému z navrhovatelů za všechny výše vypočtené úkony náhrada za zastupování, paušální náhrada a náhrada za DPH ve výši 12 757,03 Kč. K této částce je třeba připočíst dále 1 000 Kč za náhradu zaplaceného soudního poplatku, jelikož každý z navrhovatelů zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a v důsledku zpětvzetí návrhu před zahájením jednání bylo rozhodnuto o vrácení jeho části ve výši 1 000 Kč každému z navrhovatelů. Účastník je proto povinen každému z navrhovatelů nahradit na nákladech řízení před soudem prvního stupně celkem částku 13 757,03 Kč.

14. Odvolací soud neshledal žádné z výše vypočtených úkonů právní služby neúčelným, jak (bez bližšího zdůvodnění) namítal účastník. Náhradu za mimosmluvní odměnu za převzetí a přípravu zastoupení (úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu) a za návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) náleží navrhovatelům zastoupeným advokátem již z povahy věci, bez těchto úkonů by řízení ani nebylo zahájeno. Navrhovatelé rovněž vynaložili náklady na zpětvzetí návrhu (písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), na jehož základě soud řízení zastavil.

15. Odvolací soud neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečný postup nepřiznání náhrady nákladů řízení navrhovatelům dle § 150 o. s. ř., a to ani na základě skutečností uváděných účastníkem v odvolání (bezdůvodně předčasně podaný návrh, finanční situace účastníka), ani skutečností vyplývajících ze spisu. Navrhovatelé sice zavinili zastavení řízení, když vzali návrh zpět, nicméně jak bylo uvedeno výše, ke zpětvzetí návrhu došlo pro chování účastníka, přičemž důvodnost návrhu je třeba posuzovat výhradně z procesního hlediska. Rozhodnutí členské schůze účastníka byla přijata dne 21. 9. a 22. 9. 2024, návrh na zahájení řízení byl podán dne 20. 12. 2024. Účastník v odvolání uvedl, že návrh byl podán bezdůvodně před rozhodnutím členské schůze účastníka o revokaci napadeného rozhodnutí. Odvolací soud podotýká, aniž by hodnotil důvodnost návrhu z věcného hlediska, že navrhovatelé nemohli s podáním návrhu dále vyčkat až do rozhodnutí členské schůze, která se konala dne 11. 1. 2025, neboť by se mohlo jednat o návrh opožděný (pokud by byl podán po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty dle ust § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), čímž by se vystavili riziku jeho zamítnutí. Majetkové poměry účastníků řízení nebyly v jeho průběhu blíže zkoumány a účastník v odvolání pouze obecně odkázal na své omezené finanční možnosti a neziskovou povahu své činnosti. Odvolací soud však nezjistil žádné konkrétní okolnosti, které by činily uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení účastníkovi nespravedlivým a zároveň by je bylo možné spravedlivě požadovat po navrhovatelích (např. dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 33 Cdo 1529/2017).

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že navrhovatelům přiznal částku 13 757,03 Kč, neboť náhradu hotových výdajů (režijní paušál) přiznal za každý společný úkon advokáta pouze jednou.

17. K výrokům IV. a V. napadeného usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku navrhovatelům, odvolací soud uvádí, že se jedná o vztah mezi navrhovateli jako poplatníky a státem, nedotýká se právní sféry účastníka (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 363/2004). Jedná se o postup předvídaný zákonem dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, přičemž vrácená část soudního poplatku nebyla soudem prvního stupně do náhrady nákladů řízení uložené účastníkovi zahrnuta. Účastník tak není subjektivně oprávněn k podání odvolání proti těmto výrokům. Odvolací soud proto odvolání proti výrokům IV. a V. napadeného usnesení podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Neúspěšný účastník je povinen nahradit navrhovatelům náklady odvolacího řízení zahrnující mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny za jeden úkon (vyjádření k odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé) dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a to za prvního navrhovatele ve výši 2 810 Kč, za druhého navrhovatele sníženou o 20 %, tj. ve výši 2 248 Kč, dále náhradu hotových výdajů za jeden společný úkon ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a dále 21% DPH z částky 5 508 Kč ve výši 1 156,68 Kč. Z celkové částky 6 664,68 Kč náleží každému z navrhovatelů na náhradě nákladů odvolacího řízení jedna polovina, tedy 3 332,34 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby, tj. ke dni 16. 4. 2025.