o zaplacení směnečného peníze ve výši 20 081 135 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. 53 Cm 181/2017-299,

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. 12. 2017, č. j. 53 Cm 181/2017-17 (bod I. výroku) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 390 588 Kč (bod II. výroku).

2. Uvedl, že o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečného peníze na základě směnky vystavené žalovaným na řad žalobce na směnečný peníz ve výši 23 388 214 Kč, splatné dne 25. 11. 2016, rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný námitky.

3. Po provedeném dokazování rozhodl soud v námitkovém řízení rozsudkem č. j. 53 Cm 181/2017-46 tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti. Rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5 Cmo 263/2018-109 a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, že žalovaný se v námitkách dovolal uvedení v omyl a nezpůsobilosti směnku podepsat v důsledku zhoršeného zdravotního stavu. O povinnosti prokázat posledně zmíněnou obranu nebyl žalovaný poučen.

4. Po poučení žalovaný uvedl, že jeho zdravotní stav se zhoršoval od srpna 2014, došlo k vyčerpání organizmu, což ho téměř vyřadilo z běžného života. Zůstával na lůžku a byly mu podávány infuze. Jeho úsudek o běžných věcech byl v „rozporu se zdravým rozumem“, nedokázal činit „základní“ rozhodnutí. Byl odkázán na pomoc třetích osob. Dovolenou v období od 9. 10. 2016 do 17. 10. 2016 zrušil. Dne 13. 10. 2016 se dostavil do Prahy (vezl jej řidič) po sedmihodinové cestě ze Slovenska, byl ve velmi špatném psychickém i fyzickém stavu. Uvažování měl zastřené. Když podepisoval směnku, měl snížené rozpoznávací schopnosti. K prokázání tvrzeného stavu navrhl výslech svědků [Anonymizováno] (souseda a blízkého přítele), [Anonymizováno] (osobního řidiče), [Anonymizováno] (spolupracovníka), [Anonymizováno] (obchodního partnera) a znalce [Anonymizováno].

5. Žalobce uvedl, že dne 8. 7. 2015 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalobcem jako věřitelem a společností [právnická osoba], za níž jednal žalovaný v pozici jednatele. Zápůjčka měla být vrácena do 30. 9. 2015. Po upomínkách podepsal žalovaný dne 13. 10. 2016 předmětnou směnku. Dne 14. 10. 2016 žalovaný zaslal žalobci email, v němž zmiňuje svůj nepříznivý zdravotní stav a uvedení v omyl. Žalovaný uhradil na dluh ze směnky dvě částky; dne 22. 5. 2017 částku 1 050 000 Kč a dne 7. 6. 2017 částku 3 000 000 Kč. Ke znaleckému posudku [Anonymizováno] uvedl, že znalec vyšel z lékařské zprávy zpracované až několik týdnů po podpisu směnky, která nevypovídá o zdravotním stavu žalovaného v den podpisu. Není jasné, jak tudíž znalec ke svým závěrům dospěl. Žalovaný požadoval zničení předmětné směnky a nabízel nahrazení této směnky směnkou novou, vystavenou společností [Anonymizováno], kterou by podepsal jako rukojmí. Jeho postavení dlužníka by se nijak nezměnilo.

6. Po provedeném dokazování (směnkou, výzvou k úhradě, reakcí na výzvu, smlouvou o zápůjčce, potvrzením o provedení tuzemské platby, výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] /dále jen společnost [Anonymizováno]/, emailovou korespondencí ze dnů 14. 10. 2016 a 17. 10. 2016, oznámením podaným Obvodnímu státnímu zastupitelství Praha 1, fakturou č. [Anonymizováno], oznámením škodní události č. [Anonymizováno], znaleckým posudkem č. [Anonymizováno], vypracovaným [Anonymizováno], znaleckým posudkem vypracovaným [Anonymizováno], odborným vyjádřením [Anonymizováno] ze dne 21. 9. 2020, výslechem znalce [Anonymizováno], výslechem svědka [Anonymizováno]) a shodných tvrzení účastníků soud uzavřel, že námitka žalovaného, že nebyl způsobilý v důsledku zhoršení zdravotního stavu k vystavení směnky, není důvodná. Vyšel z důkazů znaleckým posudkem znalce [Anonymizováno] a výslechu znalce, z nichž vyplývá, že u žalovaného nedošlo k takovému zhoršení zdravotního stavu, aby nebyl schopný ze svého jednání vyvodit důsledky. Pokud jde o znalecký posudek [Anonymizováno], jde o listinný důkaz, nikoli důkaz znaleckým posudkem. Znalec [Anonymizováno] se vypořádal se zadáním uloženým soudem, v posudku nebyly nalezeny rozpory. Dle jeho závěru žalovaný netrpěl dušení poruchou, byl plně svéprávný a v listinách, které byly znalci ohledně zdravotního stavu žalovaného předloženy, znalec nenalezl žádné skutečnosti, ze kterých by mohl vyvodit, že byl duševní stav v době podpisu směnky u žalovaného zhoršený. Dušení porucha má určitý vývoj a u žalovaného v době vyšetření nebyla nalezena. V době podpisu směnky se žalovaný mohl cítit nekomfortně, nicméně tento subjektivní pocit nemohl vést ve svém důsledku k ovlivnění psychického stavu žalovaného natolik, aby nemohl odhadnout dopad svého jednání. Nebyla zjištěna psychopatologie, která by vedla k závěru, že je možné diagnostikovat dušení poruchu. U posuzovaného byla zjištěna již v září 2016 [Anonymizováno], dne 13. 10. 2016 nešlo o náhle vzniklé zhoršení zdravotního stavu, o němž by žalovaný nevěděl, jak případně může ovlivnit krátkodobě jeho psychický stav. Z toho, jak žalovaný popsal svůj stav v rozhodné době, nebyla zjištěna přítomnost dušení poruchy v pravém slova smyslu. Rozumová a volní vyspělost nebyla narušena. I [Anonymizováno] v odborném vyjádření uvedl, že žalovaný neměl v době podpisu směnky hluboko narušené vědomí, šlo jen o „diskrétní změnu vědomí“, když jednal iracionálně proti svým zájmům. Pokud se tedy žalovaný necítil zcela zdráv, bylo jeho odpovědností, že přijel do Prahy a směnku dobrovolně podepsal. Žalovaný je vysokoškolsky vzdělanou osobou, rozumově na výši a bylo plně v jeho kompetenci se rozhodnout, zda v rámci svého podnikání v den, kdy má zhoršený zdravotní stav, přistoupí k úkonům, které jej mohou podstatným způsobem zavázat. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný částečně na směnku plnil v rozsahu, který vyplýval ze shodných tvrzení účastníků. Pokud by směnku považoval za směnku podepsanou ve chvíli, kdy nebyl plně svéprávný, není logické, aby na ní plnil. Soud uzavřel, že žalovaný při plném vědomí směnku podepsal, dobrovolně na sebe převzal povinnost z tohoto právního úkonu mu vyplývající, a teprve v průběhu soudního řízení vykonstruoval námitku o své přechodně snížené svéprávnosti.

7. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.), konkrétně čl. I § 75, čl. I § 48, čl. I § 32, čl. I § 77 a čl. I § 78 odst. 1, dále § 175 o. s. ř. a § 581 obč. zák.

8. Soud neprovedl důkaz lékařskými zprávami ze dnů 24. 11. 2016 a 10. 10. 2017, neboť ty byly podkladem pro vypracování znaleckého posudku. Neprovedl ani důkaz výslechem účastníků, neboť se k soudu nedostavili, ač byli předvoláni. Nebyl proveden ani výslech [Anonymizováno], neboť jeho názor byl zjištěn z listinných důkazů. Soud neprovedl ani výslech žalovaným navržených svědků z důvodu, že nemají lékařské vzdělání a v rozhodný den tři z nich se žalovaným nebyli. Výslech řidiče žalovaného pak nebyl proveden i pro jeho dlouhodobou pracovní neschopnost. Nadto ani tento svědek nemá lékařské vzdělání a jeho výslech by nemohl zvrátit závěry znaleckého posudku.

9. S ohledem na shora uvedené soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. ponechal směnečný platební rozkaz v celém rozsahu v platnosti a náhradu námitkového řízení přiznal úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

10. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zopakoval vývoj sporu a zdůraznil, k jakým závěrům dospěl soud prvního stupně v rámci napadeného rozsudku. Ty žalovaný nepovažuje za správné a úplné. Zdůraznil, že ani znaleckým posudkem nebylo vyloučeno, že žalovaný byl v den podpisu směnky ve stavu přechodné duševní poruchy. O té svědčí znalecký posudek [Anonymizováno], v němž znalec dospěl k závěru, že žalovaného stav byl vážný, způsobil mu zastřené vědomí a nedokázal vykonávat rozpoznávací činnost. Byl lehce ovlivnitelný a manipulovatelný. Znalecký posudek však soud prvního stupně provedl pouze jako důkaz listinou. Žalovaný trpěl tzv. lymfocytární kolitidou, která vyvolává oslabení organismu, celkové fyzické a psychické vyčerpání a sníženou opatrnost a ostražitost. K prokázání stavu žalovaného byly navrženy výslechy čtyř svědků, které soud prvního stupně neprovedl, což znemožňuje učinění správných skutkových zjištění. Žalovaný se k jednání nemohl dostavit z důvodu pandemické situace, byť se účastnit chtěl. Od září do října 2021 byl navíc v pracovní neschopnosti. Od ledna 2022 trval nouzový stav a cestování do České republiky bylo v rozporu se všemi doporučeními epidemiologů. Soud prvního stupně měl využít mezinárodní právní pomoc, konkrétně využít dožádání o provedení důkazu, což by předmětné řízení nijak zásadně neprodloužilo. Není zde ani jazyková bariéra. Je na zvážení, zda soud prvního stupně nevyužitím všech procesních prostředků nepostupoval vůči žalovanému svévolně. Neprovedením důkazů došlo k výraznému zásahu do procesních práv žalovaného, což založilo hrubou procesní nerovnost účastníků a tím i vadu řízení, kterou nelze před odvolacím soudem zhojit.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že žalovaný na směnku částečně plnil a je tak zjevné, že závazek ve smyslu § 2053 obč. zák. uznává. Mezi účastníky probíhala i jednání o narovnání, jehož předmětem měla být úprava vztahů mezi žalobcem, žalovaným a společností [Anonymizováno] s tím, že bude vystavena nová směnka, kterou žalovaný podepíše jako rukojmí. Na postavení žalovaného by se tak v podstatě nic nezměnilo. Žalovaný svou účast na jednání účelově omlouval s cílem rozhodnutí oddálit, proto nemohl být zkrácen na svých právech. Pokud jde o namítané nevyslechnutí svědka Lukačky, byl žalovaný, resp. jeho právní zástupce opakovaně upozorňován na povinnost zajistit jeho účast na jednání. Teprve v lednu 2022 právní zástupce žalovaného uvedl, že svědek je od září 2021 v dlouhodobé pracovní neschopnosti, na což měl upozornit dříve. Svědek nemá lékařské vzdělání a k otázce zdravotního stavu by nebyl schopen se relevantně vyjádřit. Ztotožnil se z hodnocením okolností vystavení směnky soudem a jeho závěry, že byla-li by směnka vystavena v době, kdy žalovaný nebyl plně svéprávný, neplnil by na ni.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

13. Žalovaný doplnil, že případ je třeba posoudit i z pohledu, zda neúspěch ve sporu není pro žalovaného likvidační. I proto je třeba chránit jeho procesní práva a provést navržené důkazy.

14. Žalovaný se proti povinnosti směnku zaplatit bránil dvěma námitkami. První námitkou bylo uvedení žalobcem v omyl spočívající v informaci, že to odsouhlasil druhý jednatel společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jak již odvolací soud uvedl v předchozím rozhodnutí a na přijatých závěrech nemá důvod cokoliv měnit, soud prvního stupně posoudil tuto námitku podle § 583 obč. zák., které řeší případy právních jednání učiněných v omylu a chrání jednajícího, který byl uveden v omyl druhou stranou. Jednal-li jednající v omylu o rozhodné okolnosti, dává mu citované ustanovení právo namítnout neplatnost takového právního jednání. Omyl znamená, že jednající má chybnou představu o skutečnosti. Žalovaný uvedl, že se s obsahem listiny před jejím podpisem neseznámil, aniž by současně tvrdil, že mu žalobce o obsahu listiny poskytl jakékoliv informace. To však vylučuje omyl v jednání či omyl v předmětu právního jednání, které lze většinou považovat za omyly o rozhodující okolnosti. Dle tvrzení žalovaného spočívá omyl v tom, že byl nepravdivě informován o tom, že listina byla „odsouhlasena“ druhým jednatelem společnosti [Anonymizováno]. Uvedené však nelze považovat za omyl o rozhodné okolnosti, tím méně za lest. Žalovanému byla žalobcem předložena listina, jejíž celý text byl vytištěn, a z níž bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o směnku, jejímž výstavcem je právě žalovaný. Nelze předpokládat, že by „souhlas“ druhého jednatele s listinou mohl být pro žalovaného natolik zásadní, že by jej vedl k přijetí směnečného závazku převyšujícího 20 milionů Kč. Bez ohledu na takový souhlas by byl jediným směnečným dlužníkem. Naopak by se dalo přepokládat, že seznámil-li by se žalovaný s obsahem listiny a nehodlal na sebe závazek v takové výši převzít, že by ani souhlas druhého jednatele, který se směnečným dlužníkem vedle žalovaného stát neměl, by žalovaného k podpisu listiny (směnky) nepřesvědčil. Nanejvýše by se tak mohlo jednat o omyl nepodstatný, který však neplatnost jednání nezpůsobuje (§ 584 obč. zák.). Případný nezodpovědný přístup k podpisu listiny tvrzeného neznámého obsahu (žalovanému nic nebránilo podpis listin odložit na jiný den, případně si vyžádat více času na seznámení se s nimi) nelze zaměňovat za omyl o rozhodné okolnosti a dodatečně tak své jednání zhojit. Ostatně na uvedení v „omyl“ se žalovaný v emailové zprávě ze dne 14. 10. 2016 neodkazuje; poukazuje pouze na „podsunutí“ směnky a svůj špatný zdravotní stav. Z těchto důvodů bylo nadbytečné vést k prokázání „omylu“ tvrzeného žalovaným dokazování. Tvrzený omyl by pak nešlo považovat ani za tzv. omyl omluvitelný, když žalovanému nic nebránilo, aby si ověřil všechny skutečnosti podstatné pro vystavení směnky vlastní.

15. Druhou námitkou byla chybějící vůle v důsledku zhoršeného zdravotního stavu či její nesvoboda. Svoboda jednajícího je předpokladem vzniku relevantní vůle. Nedostatek svobody je vždy mimo osobu jednajícího; typicky jde o jednání pod fyzickým donucením (vis absoluta), ať již přímým (násilné vedení ruky) či nepřímým (ovlivnění alkoholem, léky, drogami). Fyzické donucení vylučuje svobodnou vůli a taková vůle je pak irelevantní. Existence jakéhokoliv fyzického donucení se však neobjevila v námitkách ani v rovině tvrzení a lze tak uzavřít, že svobodná vůle žalovaného jednoznačně nechyběla (§ 551 obč. zák.).

16. Protože se žalovaný současně dovolal toho, že k právnímu jednání spočívajícímu ve vystavení směnky nebyl způsobilý (§ 581 obč. zák.) v důsledku zhoršeného zdravotního stavu, soud prvního stupně postupoval správně, nechal-li posoudit případné snížení rozpoznávacích schopností žalovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Znalec [Anonymizováno] dospěl k závěru, že v době podpisu směnky nebyla omezena schopnost žalovaného právně jednat a chápat obsah právního jednání a že netrpěl psychickou chorobou nebo poruchou. Rovněž uzavřel, že u žalovaného se nejednalo o náhle vzniklý stav, o svém aktuálním zdravotním stavu věděl. Neshledal také nic, co by svědčilo o narušení volních mechanismů a přítomnosti kvalitativní či kvantitativní poruchy vědomí. Při výslechu znalec na svých závěrech setrval a uvedl, že hodnotil aktuální zdravotní stav žalovaného na základě vyšetření i zdravotní stav v minulosti zjištěný z listin. Z toho, jak žalovaný svůj zdravotní stav popsal, ani z listin nebylo možné uzavřít, že by u žalovaného došlo byť k diskrétní změně vědomí. Pro takové závěry nebyly podklady. Znalec rovněž zdůraznil, že jiný závěr by mohl přijmout, měl-li by k dispozici lékařskou zprávu časově blíže rozhodnému dni. Taková k dispozici nebyla (žalovaným předložené lékařské zprávy byly z listopadu 2016). O znalcem přijatých závěrech nemá odvolací soud důvod pochybovat. Tyto závěry jsou v souladu jak s výpovědí svědka [Anonymizováno] (stav žalovaného popsal jako normální s tím, že žalovaný v průběhu schůzky i pojedl), tak s obsahem emailové zprávy žalovaného ze dne následujícího po podpisu směnky, v němž žalovaný informuje žalobce o vyčerpání v souvislosti s infúzemi a sedmi hodinovou cestou do Prahy. V emailu zmíněný stav se tak diametrálně liší od vylíčení stavu poté, co byl vznesen nárok na zaplacení směnky, přičemž odvolací soud nepochybuje o tom, že podpisu směnky časově nejbližší zhodnocení stavu nejvíce odpovídalo realitě. Přitom by bylo logické, aby, nastal-li by u žalovaného při podpisu směnky stav změněného vědomí, vylíčil tento stav žalobci podrobně právě v bezprostřední reakci na jednání, při němž došlo k vystavení směnky. S ohledem na obsah emailu je zřejmé, že formulace myšlenek a psaného projevu schopen byl; ostatně ve zprávě se zmiňuje i o včerejším telefonickém rozhovoru (den podpisu směnky) s právní zástupkyní adresáta, s níž měl mluvit o směnce. Obsah zprávy, v němž žalovaný informuje o „podstrčení“ směnky, pak svědčí o tom, že žalovaný si byl velmi dobře vědom, nejenže podepsal ve prospěch žalobce směnku, ale i na jakou výši směnečného peníze zněla. Z emailových zpráv [Anonymizováno] a svědka [Anonymizováno] ze dne 17. 10. 2016, lze rovněž dovodit, že žalovaný již na čtvrtečním jednání věděl, že podepisuje směnku, když mu tam mělo být svědkem sděleno (jak píše [Anonymizováno]), že „podpisana změnka nie v poriadku“. S ohledem na uvedené nemá odvolací soud provedenými důkazy za prokázané, že žalovaný nebyl způsobilý k předmětnému právnímu jednání.

17. Pokud jde o výhrady žalovaného k provedení důkazu jím předloženým „znaleckým posudkem“ znalce [Anonymizováno], neshledal je odvolací soud důvodnými. Předně jmenovaný není zapsán v seznamu znalců, spravovaném ministerstvem (§ 15 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech). Aby posudek vypracovaný osobou nezapsanou v této evidenci mohl být v řízení proveden jako důkaz znaleckým posudkem, muselo by jít o posudek vypracovaný osobou ustanovenou soudem za podmínek § 24 zákona č. 37/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, resp. § 26 odst. 1 shora citovaného zákona. O takový případ nejde. Soud prvního stupně tedy při provádění tohoto důkazu nepochybil. Nadto pokud jde o závěry posudku, nelze přehlédnout, že jmenovaný se dopustil i závěrů právních (nezpůsobilost směnku podepsat), což mu nepřísluší. K závěrům jmenovaného se vyjádřil i znalec tak, že pro diskrétní změnu vědomí nic nesvědčí (ani relevantní lékařské zprávy, ani výsledky vyšetření žalovaného). Odvolací soud považuje znalecký posudek za formálně správný, vyhotovený v souladu s § 13 odst. 2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, nemá pochybnosti ani o použitých metodách zkoumání, a zjištění, která na základě nich znalec učinil, nevzbuzují žádné pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti. Přijaté závěry pak zjištěním zcela korespondují.

18. Pokud jde o další listinné důkazy (lékařské zprávy a laboratorní zprávy) předložené žalovaným, ty o stavu žalovaného v den podpisu směnky nic nevypovídají, nadto byly-li relevantní, staly se podkladem pro vypracování znaleckého posudku. Listinné důkazy týkající se zrušeného zahraničního zájezdu žalovaným pak vůbec nejsou způsobilé prokázat způsobilost žalovaného vystavit směnku, když z nich lze pouze dovodit, že zájezd byl zrušen ze zdravotních důvodů, nikoliv již jejich závažnost a vliv na schopnost právně jednat. Za vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud nepovažuje ani neprovedení důkazů výslechem žalovaným navržených svědků. Je zřejmé, že k podpisu směnky došlo v Praze a že tudíž tři z žalovaným navržených svědků ([Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) o jeho stavu v daný okamžik nemohou sdělit vůbec nic. Pokud jde o svědka [Anonymizováno], který žalovaného do Prahy vezl, ten by sice v obecné rovině mohl stav žalovaného popsat, nicméně šlo by o popis laika, nikoliv odborníka, a k posouzení shora uvedené námitky bylo třeba zejména odborných znalostí. Ani posledně jmenovaný nadto u podpisu směnky nebyl. Jediná osoba, která byla podpisu směnky vyjma účastníků přítomna, byl svědek [Anonymizováno], který vyslechnut byl a jehož výpověď ze závěrů přijatých znalcem nijak nevybočuje. Nedůvodná je pak i výhrada žalovaného, že výslech navržených svědků nebyl proveden prostřednictvím dožádání. V posuzované věci považuje odvolací soud tento způsob za nevhodný z důvodu, že předmětem hodnocení svědecké výpovědi není jen její obsah, ale například i chování svědka, spontánnost jeho výpovědi, způsob vyjadřování. Vadilo-li tedy žalovanému provedení důkazu jím předloženým posudkem jako listinou, přehlíží, že výpověď svědků zachycená do protokolu dožádaným soudem by byla v řízení provedena také jako důkaz listinou a tak i hodnocena. Nedůvodný byl i poukaz na nouzový stav vyhlášený v souvislosti s pandemií covid-19, neboť omezení se v druhé polovině roku 2021 netýkala volnosti pohybu mezi Českou a Slovenskou republikou

19. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že neprovedení důkazů ze strany soudu prvního stupně lze považovat za svévoli. Bylo zcela na soudu prvního stupně posoudit v každé fázi řízení důvodnost důkazních návrhů a případnou potřebu je provést. Neshledal-li ji, bylo jeho povinností sdělit důvody, pro které k jejich provedení nepřistoupil. Této povinnosti dostál. Uvedený postup však nezakládá vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

20. Na posouzení důvodnosti námitek je zcela bez vlivu výše žalobcem uplatněné částky, a zda její úhrada způsobí žalovanému problémy či nikoliv. Žalovaný si byl velmi dobře vědom toho, že žalobce poskytl obchodní společnosti, jejímž jednatelem v té době byl, finanční prostředky, které mu nebyly společností ve sjednané lhůtě vráceny. Způsob zajištění takového závazku směnkou vystavenou fyzickou osobou v postavení statutárního orgánu je záležitostí v obchodních vztazích naprosto běžnou, žalovanému nepochybně známou. Také na směnku již bylo v květnu a červnu 2017 částečně plněno, což svědčí nejen o tom, že si žalovaný byl svého závazku vědom, ale i o tom, že považoval směnku za platnou.

21. Shodně se soudem prvního stupně tak odvolací soud konstatuje, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž mu vznikl dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 ZSŠ). Proto byl napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 127 388,80 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 104 680 Kč (2 úkony x 52 340 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 8. 6. 2022) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 22 108,80 Kč.