o zaplacení částky 60 495,77 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti bodu II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 53 Cm 123/2023-57,

1. Shora uvedeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalovaným č. 1 a č. 2 (dále jen „žalovaní“) jednak povinnost zaplatit částku 60 495,77 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého, jednak povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 21 610,60 Kč (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaní při ústním jednání dne 30. 1. 2025 výslovně nárok žalobce uznali, soud proto rozhodl podle § 153a odst. 1 o. s. ř. S ohledem na dohodu účastníků určil lhůtu splatnosti 15 dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu za soudní poplatek z žaloby ve výši 3 025 Kč, odměnu za zastupování dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za čtyři úkony právní služby po 3 540 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzvu, účast na jednání dne 30. 1. 2025) a čtyři režijní paušály po 300 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 3 225,60 Kč, tedy celkem 21 610,60 Kč. Za tarifní hodnotu vzal soud výši plnění každého jednoho žalobce, a to i pro úkony učiněné před vyloučením jednotlivých nároků k samostatnému řízení (dle soudu se od počátku jednalo o 64 samostatných nároků, u nichž nebyl důvod uplatnit je společnou žalobou).

2. Žalobce podal prostřednictvím právního zástupce proti bodu II. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud tento výrok změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 185 027,53 Kč, případně aby tento bod výroku zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že mu měla být přiznána odměna za pět úkonů právní služby zahrnující navíc výzvu k plnění zaslanou ručiteli. Nesouhlasil ani s výpočtem sazby mimosmluvní odměny vzhledem k tomu, že žalobu společně podávalo 64 osob, 8 z nich nepokračovalo po vyloučení nároků do samostatných řízení, přičemž dle názoru žalobce byly nároky žalobců vyloučeny nesprávně. Tarifní hodnota měla být navýšena v souladu s § 12 odst. 3 advokátního tarifu, jelikož se jednalo o společnou žalobu proti dlužníkovi a ručiteli. Upozornil, že u všech úkonů právní služby vyjma účasti na ústním jednání dne 30. 1. 2025, je nutné vycházet ze znění advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024. Při výpočtu odměny za jeden úkon do rozdělení řízení je třeba postupovat dle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. snížit odměnu o 20 % a vynásobit počtem zastupovaných osob (56), do rozdělení řízení se jednalo o 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvy k plnění zaslané dlužníkovi a ručiteli), po rozdělení o jeden úkon (účast na ústním jednání dne 30. 1. 2025) a dále je třeba přičíst 21 % daň z přidané hodnoty. Soud prvního stupně měl do rozdělení řízení správně vycházet z tarifní hodnoty 2 566 430,52 Kč, sazbu za jeden úkon právní služby ve výši 18 580 Kč snížit o 20 % a vynásobit počtem 56 žalobců (832 384 Kč), poměrná mimosmluvní odměna žalobce vůči výši jeho pohledávky by tak činila 142 825,32 Kč. Po rozhodnutí o rozdělení řízení činila tarifní hodnota 120 991,54 Kč, sazba za jeden úkon právní služby činila 5 940 Kč, režijní paušál za čtyři úkony učiněné před 31. 12. 2024 činil 1 200 Kč, režijní paušál za jeden úkon učiněný po 1. 1. 2025 činil 450 Kč, soudní poplatek činil 3 025 Kč. Celkem tak žalobce požaduje na náhradě nákladů řízení částku 185 027,53 Kč. Žalobce nesouhlasil s vyloučením jednotlivých nároků do samostatných řízení, o němž rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 53 Cm 35/2023-83. Dle žalobce se jednotlivé nároky lišily pouze v osobě věřitele a výši pohledávky, totožné byly osoby dlužníka, ručitele, emisní podmínky, splatnost, investiční platforma, způsob výpočtu úrokového výnosu, skutkový základ a dokazování. V daném případě se tak jednalo o samostatné procesní společenství dle § 91 o. s. ř. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1661/2005, podle něhož mají být splněny požadavky jednoznačného vymezení nároků každého žalobce a takto má být formulován i petit, což bylo v žalobě splněno a nebyl tak důvod pro rozdělení do samostatných řízení. Postup soudu prvního stupně je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když je vedeno 64 samostatných řízení a samostatných jednání o obdobných nárocích různých žalobců, což povede k neúměrnému navýšení nákladů na právní zastoupení a k nesprávnému rozhodování o jejich výši. V případě malých investorů pravděpodobně z důvodu ekonomické nevýhodnosti dojde ke zpětvzetí žalob a tím fakticky k zamezení práva domoci se svých nároků u soudu. Dle žalobce měl soud prvního stupně zohlednit, že před rozdělením věci byly činěny úkony společné podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 159/24, podle něhož má soud v případě nepřiměřeně vysoké odměny zástupce více osob možnost tuto částku moderovat, žalobce sám se moderaci nebrání. Dále odkázal na obdobnou věc řešenou Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 22 Cm 121/2023, který jednotlivé nároky k samostatným řízením nevyloučil.

3. Žalovaný č. 2 ve vyjádření k odvolání navrhl bod II. výroku rozsudku potvrdit a přiznat mu náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že nesouhlasí s názorem, že mělo být vedeno společné řízení, účelem této argumentace žalobce je pouze maximalizace nákladů řízení. Nejednalo se o procesní společenství podle § 91 o. s. ř., nároky jednotlivých žalobců spolu nijak nesouvisely, nejednalo se o společná práva a povinnosti a žalobci tak nemuseli vystupovat na jedné straně. Skutečnost, že si více lidí koupilo od jednoho emitenta tytéž dluhopisy (které tak mají logicky stejné emisní podmínky) neznamená, že musí své nároky společně žalovat. I v případě společného řízení by muselo být o každém jednotlivém žalobci rozhodnuto samostatným výrokem, včetně výroku o nákladech řízení, nikoliv jak žalobce navrhoval v původní žalobě (tj. přiznání částky 1 164 605 Kč všem žalobcům dohromady). K žalobcem tvrzené ekonomické nevýhodnosti samostatných řízení pro malé investory uvedl, že není přijatelné, aby žalovaný č. 2 nesl zvýšené náklady na právní zastoupení takto „zkonstruovaného“ řízení. Nesouhlasil ani s výpočtem, který zdvojnásobil tarifní hodnotu s odkazem na § 12 odst. 3 advokátního tarifu; toto ustanovení žádné násobení tarifní hodnoty nezná. Rovněž výpočet poměrné hodnoty mimosmluvní odměny provedený žalobcem nemá v advokátním tarifu oporu. Celkem žalobcem vypočtená mimosmluvní odměna i poměrná odměna jsou zcela nepřiměřené žalované částce a práci právního zástupce žalobce. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1661/2005 nedopadá na posuzovaný případ, nebyly totiž specifikovány nároky jednotlivých žalobců a žaloba nebyla projednatelná, a ani kdyby byla projednána v jednom řízení, neznamenalo by to aplikaci § 12 odst. 3 a 4 advokátního tarifu. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 158/24 na věc nedopadá, rozdělení na samostatná řízení ze strany soudu nebylo svévolné. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 121/2023 žalovanému není známo. K počtu úkonů právní služby uvedl, že předžalobní výzvy byly dvě, nikoliv tolik jako původních žalobců, jednalo se o jednoduché totožné výzvy, které splňovaly spíše náležitosti podle § 11 odst. 2 písm. h), než podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Tyto výzvy byly navíc formulovány tak, že žalovaní měli zaplatit celkem 1 044 605 Kč s příslušenstvím, tedy před vyloučením nároků jednotlivých žalobců k samostatným řízením. Přiznání náhrady nákladů řízení za dvě předžalobní výzvy je zcela nepřiměřené.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok rozsudku podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 21. 5. 2023 podanou celkem 64 žalobci zastoupenými týmž právním zástupcem domáhal po žalovaných zaplacení částky 1 410 274,08 Kč s příslušenstvím společně všem žalobcům. Usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 53 Cm 35/2023-83 soud vyloučil věci mezi jednotlivými žalobci a žalovanými k samostatným projednáním. Usnesením ze dne 10. 10. 2023, č. j. 53 Cm 123/2023-13 soud prvního stupně vyzval žalobce též ke specifikaci konkrétní pohledávky, tj. čeho se žalobou domáhá. Žalobce v doplnění žaloby dne 6. 11. 2023 upřesnil, že se po žalovaných domáhá zaplacení částky 60 495,77 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně vydal platební rozkaz ze dne 28. 2. 2024, č. j. 53 Cm 123/2023-31, který byl zrušen po podání odporu žalovanými. Na jednání před soudem prvního stupně dne 30. 1. 2025 žalovaní uznali žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení může soud přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, i když měl ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

7. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.

8. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

9. Námitkami směřujícími přímo proti postupu soudu prvního stupně, který usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 53 Cm 35/2023-83 vyloučil věci jednotlivých žalobců k samostatným projednáním, se odvolací soud nezabýval, když toto rozhodnutí je pravomocné, nelze je přezkoumat a bylo plně v pravomoci soudu prvního stupně je vydat.

10. Námitky žalobce týkající se zvýšení odměny za dva žalované, násobení odměny počtem žalobců a jejího výpočtu podle poměrné výše pohledávky žalobce dle § 12 odst. 3 a 4 advokátního tarifu odvolací soud nepovažuje za důvodné. Předně z citovaných ustanovení nevyplývá, že by se při uplatnění jedné pohledávky vůči dvěma osobám měla zvýšit tarifní hodnota, jedná se o tutéž pohledávku, kterou žalobce uplatnil vůči dlužníku (žalovaná č. 1) a akcesoricky vůči ručiteli (žalovaný č. 2). Soud prvního stupně přitom ve výroku rozsudku správně vyjádřil, že plněním jednoho ze žalovaných v tomto rozsahu zaniká povinnost plnění druhého. Nejedná se tedy o dva samostatné nároky, a není proto důvod sčítat tarifní hodnoty ve smyslu § 12 odst. 3 advokátního tarifu.

11. Dle odvolacího soudu pak soud prvního stupně správně vycházel z tarifní hodnoty určené podle výše pohledávky konkrétního žalobce (v posuzované věci z 60 495,77 Kč). Za tarifní hodnotu v dané věci nelze považovat součet pohledávek všech původních žalobců a vypočítat poměrnou výši odměny podle pohledávky konkrétního žalobce. Původně podaná žaloba zahrnovala zcela samostatné nároky různých žalobců vyplývající z odlišných dluhopisů. Dokazování týkající se emisních podmínek (které měly být dle žalobce stejné) nebylo provedeno, ani to by však na uvedené skutečnosti nic nezměnilo. Odvolací soud rovněž souhlasí s tvrzením žalovaného č. 2, že původně podaná žaloba nebyla způsobilá projednání, neboť z ní nebylo možné určit konkrétní pohledávky vztahující se ke konkrétním žalobcům (jak požaduje rovněž žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1661/2005). Po vyloučení nyní posuzované věci k samostatnému projednání byla následně tato vada žaloby napravena tím, že byl určen konkrétní nárok konkrétního žalobce. Není tedy na místě v dané věci postupovat podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a násobit odměnu počtem žalobců dle původně podané žaloby. Z těchto důvodů se na posuzovanou věc ani nevztahuje žalobcem odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 158/24, neboť nebyl důvod k moderaci odměny za zastupování více žalobců.

12. K námitce žalobce, že měla být přiznána odměna za dvě výzvy k plnění (jedné zaslané dlužníku a druhé ručiteli), odvolací soud uvádí následující. V první řadě se jedná o jednoduché výzvy k plnění neobsahující žádný právní rozbor ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, bylo by tedy možné o nich uvažovat pouze jako o jednoduchých výzvách k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Podstatnějším je, že z těchto výzev nelze určit, že se vztahují ke konkrétní pohledávce konkrétního žalobce vůči žalovaným, když obsahují pouze výzvu k úhradě celkové částky 1 044 605 Kč s příslušenstvím na účet právního zástupce věřitelů. Obsahovaly-li výzvy odkaz na přílohu, kterou měl představovat seznam věřitelů, tak tuto žalobce nepředložil, resp. obsahem spisu ji neučinil. Za těchto okolností odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod pro přiznání odměny za dva úkony právní služby spočívající v učinění dvou výzev k plnění, a to ani v poloviční výši dle citovaného ustanovení. K uvedenému odvolací soud podotýká, že změna výroku o výši nákladů řízení v neprospěch odvolatele je v souladu s názorem Ústavního soudu přípustná (stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).

13. Jako důvodnou shledal odvolací soud námitku žalobce, že za úkon právní služby poskytnutý dne 30. 1. 2025 (účast na jednání před soudem prvního stupně) je třeba přiznat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč, neboť byl poskytnut po účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. (od 1. 1. 2025). Výše mimosmluvní odměny za tento úkon právní služby je shodná jako dle znění advokátního tarifu do 31. 12. 2024.

14. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně v souladu s výše uvedeným představovaly soudní poplatek ve výši 3 025 Kč, odměnu za zastupování za tři úkony právní služby v celkové výši 10 620 Kč (3 úkony x 3 540 Kč/úkon - příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednom jednání před soudem prvního stupně) podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 1 050 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon a 1 úkon x 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, výši 2 450,70 Kč Žalobce má tedy celkem nárok na náhradu nákladů ve výši 17 145,70 Kč.

15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v bodě II. výroku tohoto usnesení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. a žalobci, který byl úspěšný pouze v nepatrné části (namísto náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby mu bylo přiznáno 300 Kč, ve zbytku úspěch neměl), uložil povinnost zaplatit žalovanému č. 2 náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 2 686,20 Kč. Ta představuje odměnu za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání nikoliv ve věci samé), tj. 1 770 Kč, náhradu hotových výdajů za jeden úkon ve výši 450 Kč a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalovaného č. 2, ve výši 466,20 Kč.

16. Bod III. výroku tohoto usnesení je odůvodněn tím, že žalované č. 1 v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.