o zaplacení 8 067 800 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2022, č. j. 49 Cm 69/2012-342

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za odvolání. Uvedl, že žalobce podal odvolání proti rozsudku ze dne 3. 12. 2021, č. j. 49 Cm 69/2012-319 a požádal o osvobození od soudního poplatku. Z dokladů předložených žalobcem soud zjistil, že jeho měsíční příjmy tvoří dávky nemocenského pojištění ve výši 8 763 Kč a starobní důchod ve výši 24 469 Kč. Žalobce je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] a obvykle pobírá mzdu ve výši 17 561 Kč, avšak od října 2021 je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žije ve společné domácnosti s manželkou a mladší dcerou, které na něm nejsou finančně závislé, a se starší dcerou a jejími třemi nezletilými dětmi, které na něm finančně závisí. Příjmy manželky tvoří mzda ve výši 26 785 Kč a důchod ve výši 17 017 Kč. Žalobce vlastní osobní automobil [Anonymizováno] r. v. [Anonymizováno], jeho manželka vlastní další dva osobní automobily [Anonymizováno], r. v. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Má měsíční výdaje v celkové výši 12 581 Kč. Vlastním šetřením soud prvního stupně zjistil, že žalobce je společníkem s polovičním podílem a jednatelem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], předsedou představenstva [právnická osoba]., IČO [IČO] a společníkem s 20 % podílem na společnosti [právnická osoba] IČO [IČO]. Uvedené skutečnosti žalobce neuvedl, ani se nevyjádřil k tomu, plynou-li mu příjmy za výkon funkce či mají-li uvedené podíly majetkovou hodnotu.

2. S poukazem na podmínky poplatkové moderace vymezené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neuvedl své působení v několika obchodních korporacích a jeho dopad na jeho majetkovou situaci. Dále uzavřel, že přestože žalobce uvedl a prokázal existenci svých závazků značné výše, jeho měsíční bilance je relativně příznivá, což patrně souvisí s tím, že nevykazuje náklady na bydlení a nemovitost, v níž bydlí, je v majetku člena rodiny. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce není osobou nemajetnou a podmínky pro úplné osvobození od soudního poplatku nejsou dány. Ohledně možnosti částečné poplatkové úlevy vzhledem k relativně značné výši poplatku soud uzavřel, že jeho přiznání brání neúplně prokázané majetkové poměry, které znemožňují určení přiměřené výše poplatku, což jde k tíži žadatele. Jeho žádosti proto soud nevyhověl.

3. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno. Uvedl, že si neuvědomil svou účast ve shora uvedených třech obchodních společnostech, neboť za období několika let žádné příjmy z tohoto titulu neměl. Společnost [právnická osoba], dlouhodobě nevykazuje žádnou činnost, což žalobce prokazuje přiznáním k dani z příjmů právnických osob včetně rozvahy, výkazu zisku a ztráty a přílohy k účetní závěrce za rok 2019 2020 a 2021. Ani ze společnosti [právnická osoba] nemá žalobce žádné příjmy, a to ani ze své funkce ve statutárním orgánu, ani v souvislosti s vlastnictvím akcií této společnosti. Společnost má závazky ve výši 168 621 000 Kč a pohledávky ve výši 15 264 000 Kč, které jsou předmětem řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4, sp. zn. 11 C 409/2013. S vedením tohoto řízení byla spojena úhrada soudního poplatku ve výši 763 176 Kč, který žalobce platil z vlastních zdrojů, resp. z půjčky od pana [Anonymizováno], neboť společnost neměla k dispozici žádné finanční prostředky. V roce 2021 vykázala ztrátu ve výši 2 250,69 Kč, neboť společnost neměla žádné příjmy a z prostředků akcionáře [Anonymizováno] uhradila nezbytné výdaje za vedení účetnictví. K tomu žalobce předložil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 6. 2014, č. j. 11 C 409/2013, přiznání k dani z příjmů právnických osob včetně rozvahy, výkazu zisku a ztráty, přílohy k účetní závěrce za roky 2019 a 2020 a účetní výkazy za rok 2021. Společnost [právnická osoba] dlouhodobě nevykazuje žádnou činnost, je v likvidaci a žalobce nemá ze své účasti v této společnosti žádné příjmy, což prokazuje přiznáním k dani z příjmů právnických osob za roky 2018 – 2020. Žalobce vytkl soudu prvního stupně, že nevyhověl jeho žádosti, aby mu byla zaslána výzva k doplnění jeho tvrzení, pokud toho bude třeba. Zdůraznil, že předložil řádně vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), v němž uvedl, že od 27. 10. 2021 pobírá nemocenské ve výši 8 763 Kč měsíčně, ale tato částka byla vyplácena pouze za období od 27. 10. 2021 do 31. 1. 2022. Od února 2022 již nejsou žalobci dávky nemocenského pojištění vypláceny, neboť je starobním důchodcem. Nic jiného, než je uvedeno v Prohlášení, žalobce nevlastní. Počínaje únorem 2022 je poživatelem pouze starobního důchodu ve výši 24 469 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje jsou minimálně 12 581 Kč. Tedy více než jednu polovinu svých příjmů vynaloží žalobce na náklady spojené s bydlením, přičemž v této částce nejsou zahrnuty náklady na jídlo, ošacení, léky, telefon, drogerii, a jiné nezbytné výdaje. Žalobce je odkázán na setrvání v nemovitosti, která je ve vlastnictví jeho syna, neboť ze starobního důchodu by nebyl schopen hradit nájem. Je přesvědčen, že mu soud měl poskytnout přiměřenou lhůtu k doplnění Prohlášení, což však neučinil. Pokud jde o vlastnictví tří motorových vozidel, tato jsou nezbytná pro výkon zaměstnání žalobce, jeho manželky a dcery [Anonymizováno]. Navíc s ohledem na stáří těchto vozidel by ani výtěžek z jejich prodeje nepostačoval na úhradu vyměřeného soudního poplatku.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

6. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalobce proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je objektivně přípustné, žalobce je k podání opravného prostředku proti zamítavému výroku rozsudku subjektivně oprávněn a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že jeho odvolání je zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci soud prvního stupně pečlivě zkoumal osobní, příjmové a majetkové poměry žalobce a závěru, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, nelze vytknout nesprávnost. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalobce v posuzované věci nesplnil, když v Prohlášení zamlčel své působení ve třech obchodních společnostech. Nelze přitom souhlasit s jeho argumentací, že měl být soudem prvního stupně v takovém případě vyzván k doplnění svých tvrzení. Jak plyne ze shora odkazované judikatury, rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o majetkových a sociálních poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel, jemuž soud zašle k jeho žádosti shora uvedené Prohlášení. Není však úkolem soudů, aby vyvinuly další zvláštní úsilí ke zjišťování poměrů účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku. Žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000). Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu. V usnesení ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12 Ústavní soud dále upozornil, že účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Závěru soudu prvního stupně, že pokud žalobce zamlčel své působení v několika korporacích, nebylo možné jeho žádosti vyhovět, proto nelze vytknout nesprávnost.

8. Teprve v odvolacím řízení žalobce předložil svazek listin, označených v odvolání - přiznání k dani z příjmů společnosti [právnická osoba], za roky 2019-2021 včetně příloh, přiznání k dani z příjmů společnosti [právnická osoba]. za roky 2019-2020 včetně příloh, dále přílohy k účetní závěrce téže společnosti za rok 2021, přiznání k dani z příjmů společnosti [právnická osoba], za roky 2018-2020. Žádná z takto předložených listin s výjimkou přiznání k dani z příjmů společnosti [právnická osoba] za rok 2020, však není opatřena ani otiskem podacího razítka finančního úřadu, ani podpisem osoby k tomu oprávněné. Připojen není ani doklad o jejich (případném) elektronickém odeslání finančnímu úřadu včetně elektronického podpisu oprávněné osoby. Z výše označených listin tak nebylo možné ani v odvolacím řízení z důvodu jejich nevěrohodnosti učinit jakákoli relevantní zjištění.

9. Pokud jde o jeho příjmové poměry, vykázal žalobce v Prohlášení ze dne 10. března 2022 průměrný měsíční čistý výdělek ve společnosti [právnická osoba]. za čtvrté čtvrtletí roku 2021 ve výši 17 561 Kč (s poznámkou „od 27. 10. 2021 v neschopnosti“), dále čerpání starobního důchodu ve výši 24 469 Kč měsíčně a čerpání dávek nemocenského pojištění ve výši 8 763 Kč měsíčně. Těmto tvrzením však nekorespondují zjištění, vyplývající z připojených výpisů z účtu žalobce u [právnická osoba]., podle nichž mu byla shora uvedenou společností dne 12. 10. 2021 poukázána částka 33 400 Kč, dne 11. 11. 2021 částka 44 929 Kč, dne 10. 12. 2021 částka 7 753 Kč a dne 11. 2. 2022 částka 10 362 Kč. Obdobně ani dávky nemocenského pojištění, které byly poukazovány na účet žalobce, neodpovídají údaji uvedenému v Prohlášení, neboť dne 29. 11. 2021 mu byla vyplacena částka 10 244 Kč (za dobu od 10. 11. do 22. 11. 2021), dne 8. 12. 2021 částka 6 699 Kč (za dobu od 23. 11. do 30. 11. 2021), dne 6. 1. 2022 částka 27 351 Kč (za dobu od 1. 12. do 31. 12. 2021) a dne 3. 2. 2022 částka 17 478 Kč (za dobu od 1. 1. 2022 do 18. 1. 2022, kdy došlo k zániku nároku žalobce na výplatu dávek nemocenského pojištění). Nebylo proto důvodu vykazovat jejich čerpání ke dni 10. 3. 2022, tím méně částkou představující pouhý zlomek měsíčních plateb, které žalobce v rozhodném období skutečně obdržel.

10. Z výpisů z účtu žalobce dále vyplývá, že počáteční zůstatek účtu ke dni 1. 1. 2022 činil 295 300 Kč, přičemž dne 6. 1. 2022 provedl žalobce výběr hotovosti ve výši 290 000 Kč. Nelze přitom pominout, že soudní poplatek za odvolání ve výši 391 313 Kč se stal splatným právě v lednu 2022, přičemž ohledně použití hotovosti představující 74 % tohoto poplatku žalobce prohlásil, že jde „o částečnou vratku půjčky ve výši 370 000 Kč, kterou manželům [Anonymizováno] poskytl jejich syn [Anonymizováno] v říjnu 2020“. Takto tvrzenou půjčku ani její částečné splacení však žalobce ničím nedoložil a žádný zůstatek dluhu vůči svému synovi v Prohlášení nezmínil. V tomto směru obsahuje Prohlášení pouze údaj o závazku vůči [Anonymizováno] ve výši 7 489 095,89 Kč a vůči [Anonymizováno] ve výši 3 014 769 Kč; v obou případech však v Prohlášení chybí údaje o datu splatnosti těchto závazků a o výši případných měsíčních splátek, jsou-li hrazeny. Podle předložených smluv o půjčce byla žalobci a jeho manželce dne 8. 11. 2011 poskytnuta věřitelem [Anonymizováno] půjčka ve výši 3 000 000 Kč splatná do 31. 12. 2012 a dále dne 9. 7. 2014 zápůjčka ve výši 800 000 Kč, která měla být věřitelem poukázána na účet právní zástupkyně žalobce a měla být použita k úhradě soudního poplatku v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 409/2013. Posledně uváděná zápůjčka měla být vrácena do 31. 5. 2015, tedy sedm let před vznikem poplatkové povinnosti žalobce v posuzované věci. Dne 18. 9. 2020 manželé [Anonymizováno] písemně uznali svůj dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 3 800 000 Kč s příslušenstvím a zavázali se jej zaplatit jednorázovou platbou nejpozději do 30. 6. 2021. Z jakých prostředků měla být tato platba vzhledem k vykazované výši příjmů žalobce a jeho manželky provedena, zůstalo neobjasněno, stejně jako to, zda došlo k dalšímu prodloužení splatnosti uvedených zápůjček. Další závazek žalobce uvedený v Prohlášení částkou 3 014 769 Kč pak nebyl ničím doložen.

11. Objasněny dále nebyly ani příjmové a majetkové poměry obou dospělých dcer žalobce, žijících s ním a jeho manželkou ve společné domácnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2564/15). Ohledně dcery [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], žalobce uvedl pouze to, že je rozvedená, do roku 2020 žila v [Anonymizováno], pečuje o tři nezletilé děti a je zaměstnána v nemocnici v [Anonymizováno]. Ohledně dcery [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], neuvedl žalobce ničeho. Nebylo tedy možné posoudit, jaké jsou poměry jmenovaných, ani to, zda, případně v jakém rozsahu se podílejí na nákladech spojených s vedením společné domácnosti.

12. Je tedy třeba uzavřít, že neúplné a nevěrohodné údaje, které žalobce poskytl o svých poměrech, neumožňují, aby mu mohlo být přiznáno byť i jen částečné osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.