o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2022, č. j. 68 Cm 37/2021-57

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 20. 9. 2021, č. j. 68 Cm 37/2021-9 a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 572 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení částky 300 000 Kč se 6 % úrokem od 1. 2. 2022 do zaplacení a odměnou ve výši 1 000 Kč ze směnky vystavené žalovanou v [Anonymizováno] dne 21. 6. 2017 na řad [Anonymizováno] a splatné dne 21. 6. 2017. Směnka byla na žalobkyni převedena rubopisem dne 21. 8. 2018 a dosud na ni nebylo ničeho zaplaceno. Soud ve věci vydal směnečný platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala včasné námitky. Uvedla v nich, že tuto směnku nikdy nevystavila, na směnce není její písmo, ví stoprocentně, že směnku nepodepsala, protože své dluhy měla zaplacené. Uvedla dále, že jí [Anonymizováno] doručil dne 1. 11. 2020 Dohodu o narovnání, jejímž obsahem je mimo jiné prohlášení o tom, že jmenovaný a žalovaná nemají vůči sobě žádné pohledávky a závazky vyplývající z uzavřených podnájemních smluv a jejich dodatků a ze směnek, „uzavřených“ před 1. 11. 2020. Žalovaná má za to, že pokud by sporná směnka existovala, „určitě by ji pan [Anonymizováno] uvedl, protože mu sama podepsala za 10 let mnoho dokladů a směnky, žalovaná již ale neví, kolik toho bylo podepsáno.“ Žalovaná dále označila rubopis směnky za podvod, uvedla, že podala žalobu proti [Anonymizováno] o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, ve které mimo jiné uvedla, že směnka na 300 000 Kč „je podvod a souvisí se zastaveným bytem a nemohla existovat, protože ji pan [Anonymizováno] dohodou popřel a pak směnku ve zmatku podvodem převedl na manželku.“ Žalovaná dále podala na [Anonymizováno] dvě trestní oznámení.

2. Z provedeného dokazování (směnkou, výzvami k zaplacení směnky, dohodou ze dne 1. 11. 2020, usnesením Policie ČR ze dne 31. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], dopisem žalobkyně ze dne 4. 3. 2021, spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 61 Cm 34/2021) soud zjistil, že sporná směnka byla vystavena v [Anonymizováno] dne 21. 6. 2017, obsahovala slib žalované zaplatit bez protestu [Anonymizováno] dne 31. 1. 2021 směnečnou sumu 300 000 Kč. U označení výstavce je uvedeno jméno a příjmení žalované s označením bydliště, rodného čísla „a je zde podpis.“ Na rubu směnky je text ve znění „Za mne na řad [Anonymizováno], r.č. [Anonymizováno], bytem [adresa] dne 21. 8. 2018. Bez závazku.“ Žalovaná byla vyzvána k zaplacení směnečné sumy výzvami ze dne 4. 3. 2021, 20. 4. 2021 a 20. 7. 2021. V dohodě ze dne 1. 11. 2020 žalovaná a [Anonymizováno] prohlásili (v době, kdy [Anonymizováno] nebyl směnečným věřitelem), že vůči sobě již nemají žádné pohledávky a závazky vyplývající z uzavřených podnájemních smluv a jejich dodatků a ze směnek „uzavřených před 1. 11. 2020“, že jsou zcela vyrovnáni a nebudou vůči sobě uplatňovat žádné nároky a pohledávky. Usnesením Policie ČR ze dne 31. 3. 2021 bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání podvodu, kterého se měl dopustit [Anonymizováno]. Dopisem ze dne 4. 3. 2021 oznámila žalobkyně žalované, že „neuznává“ dohodu ze dne 1. 11. 2020. Soud dále provedl důkaz spisem sp. zn. 61 Cm 34/2021 ve věci žaloby [Anonymizováno] proti [Anonymizováno] o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Konstatoval, že „k uvedenému důkazu“ zástupce žalované při jednání konaném dne 19. 5. 2022 výslovně uvedl, že „sporná směnka byla vystavena po skončení ins. řízení se žalovanou, částka 300 000 Kč byla částkou, na které se domluvila s panem [Anonymizováno] která představovala sumu, v rozsahu ve kterém nebyl pan Váňa uspokojen v ins. řízení, kdy sama žalovaná při minulém jednání uvedla, že veškeré závazky s ním chtěla srovnat. Uvedená směnečná suma 300 000 Kč byla žalovanou uhrazena a doklady o úhradě jsou součástí spis. materiálu 61 Cm 34/2021…“ Z obsahu spisu uvedené spisové značky bylo zjištěno, že jeho součástí jsou příjmové pokladní doklady o platbách za období let 2010 – 2020 s označeními jako „splátka půjčky“ či „nájemné“ nebo „podnájemné.“ Příjmové pokladní doklady vystavené po dni 21. 6. 2017 jsou všechny označeny jako „nájemné“, „podnájemné“ či „vyúčtování nedoplatků.“

3. Spornou směnku soud právně posoudil jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Zdůraznil, že již samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení. Žalobkyně předložila směnku, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat, svůj nárok tedy dostatečně prokázala. Bylo na žalované, aby oprávněnost svých námitek jednoznačně prokázala. To se jí však podle názoru soudu nepodařilo. Žádnou konkrétní námitku mající původ ve vztahu k žalobkyni žalovaná nevznesla. Bránila se námitkou, že spornou směnku nevystavila a nepodepsala, protože své dluhy měla splacené. Zároveň však sama, stejně jako její zástupce, při jednání potvrdila vystavení směnky s tím, že ta byla vystavena po skončení insolvenčního řízení a směnečná suma představovala sumu, v rozsahu které nebyl pan Váňa v tomto insolvenčním řízení uspokojen. Žalovaná pak již po opakovaných nahlédnutích do směnky při projednání věci přesvědčivě, jednoznačně a bez pochyb na své námitce, že směnku nepodepsala, nesetrvala. K námitce, že směnečnou sumu uhradila, pak odkázala na pokladní doklady představující úhrady za období let 2010 – 2020 z titulu – dle svého označení – platby nájemného, podnájemného či vyúčtování nedoplatků, tedy bez vazby na směnku.

4. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že žalované se prostřednictvím podaných námitek nepodařilo zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že podpis na sporné směnce se sice podobá jejímu podpisu, takto se běžně podepisuje, směnku však poprvé viděla až u soudu. Nevystavila ji, není na ní její podpis a není ani logické, proč by ji vystavovala. Žalovaná zopakovala svá tvrzení ohledně uzavření dohody o narovnání ze dne 1. 11. 2020 a vylíčila své vztahy s manželi [Anonymizováno], týkající se užívání bytu a sporů s tím souvisejících. Zdůraznila, že poté, co dne 21. 12. 2020 podala trestní oznámení, [Anonymizováno] jí „převody nevrátil, směnku zapřel a policie věc odložila. Až potom paní [Anonymizováno] konala tak, že podala žalobu na zaplacení směnky. Tuto asi s panem [Anonymizováno] padělala.“ Policejnímu orgánu žalovaná sdělila, že jí pan [Anonymizováno] „vyhrožoval nějakou směnkou“ a policista jí řekl, „že žádná neexistuje.“ Označila za lživé tvrzení, že v dopise ze dne 22. 3. 2021 potvrdila pravost podpisu na směnce a dále uvedla, že „kdyby směnka existovala a policista [Anonymizováno] by ji požadoval na panu [Anonymizováno], tak by se zjistilo, že jde o podvod, protože uvedl v narovnání, že žádné směnky neexistují před datem 1. 11. 2020. Přitom jediná paní [Anonymizováno] tvrdí, že směnku měla na řad již dne 21. 8. 2018. Nyní je důkazní břemeno na ní, aby tuto skutečnost prokázala.“ Žalovaná odmítla, že jí byla směnka v den splatnosti předložena k placení a odkázala na písemné výzvy k jejímu zaplacení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl důkaz výslechem [Anonymizováno] ani listinné důkazy, které navrhovala, nerespektoval důsledky koncentrace řízení a přihlédl v rozporu s § 118 o. s. ř. ke skutečnostem, která žalovaná „navrhovala a nebyly provedeny, ačkoliv přímo vyvracely důkazy, které předložila paní [Anonymizováno].“ Soud ani nesdělil, proč nevycházel z konkrétního důkazního prostředku, který svědčil ve prospěch žalované.

6. Rovněž žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení. Vyjádřila nesouhlas s tím, že jí byla namísto požadované náhrady ve výši 49 885,40 Kč přiznána pouze částka 25 572 Kč, aniž soud toto své rozhodnutí zdůvodnil. Šlo o účelně vynaložené náklady a žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Navrhla proto změnu nákladového výroku tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 49 885,40 Kč.

7. Odvolací soud věc projednal bez nařízení jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí ani pro jeho změnu.

8. V posuzované věci založila žalovaná svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na argumentaci, že směnku předloženou v tomto řízení nevystavila a nepodepsala, protože měla své dluhy splaceny. Vylíčila obsah dohody o narovnání, kterou uzavřela s [Anonymizováno] dne 1. 11. 2020, dále uvedla, že před Krajským soudem v Ústí nad Labem probíhá řízení o určení neplatnosti dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a konečně, že dne 21. 12. 2000 podala trestní oznámení. Protože policií nebylo ke konkrétní směnce nic zjištěno, podává v současné době další trestní oznámení.

9. Základem obrany žalované byl tedy její nesouhlas s tím, že směnku popsanou v žalobě vystavila. Pokud soud prvního stupně za této situace uzavřel, že žalobkyně předložením směnky prokázala dostatečně svůj nárok a bylo na žalované, aby prokázala oprávněnost svých námitek, odchýlil se při řešení otázky, kterého z účastníků tíží důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce, od právního názoru zastávaného konstantní judikaturou, podle něhož popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky (jako soukromé listiny) pravost svého podpisu na směnce, leží důkazní břemeno ohledně pravosti takového podpisu na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených dovozuje žalobou uplatněný nárok (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, a ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 114/2013). Soud prvního stupně mimo to k otázce pravosti podpisu na směnce nevedl žádné dokazování, přestože žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 11. 11. 2021 navrhla důkaz dopisem žalované ze dne 22. 3. 2021 a případně též znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a bez dalšího uzavřel, že žalované se oprávněnost vznesených námitek nepodařilo prokázat. Takový závěr však nemůže obstát nejen z důvodu, který je výše uveden (tedy vzhledem k nesprávnému názoru ohledně nositele důkazního břemene), ale též s přihlédnutím k tomu, že založit rozhodnutí na závěru, že účastník přítomný při jednání neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, může soud jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2/2010). Ani tato podmínka nebyla v posuzované věci splněna.

10. K poukazu soudu prvního stupně na skutečnost, že žalovaná, stejně jako její zástupce, při jednání ve věci „potvrdila vystavení směnky“, je nutno uvést, že takový závěr z obsahu spisu dle názoru odvolacího soudu nevyplývá. Podle protokolu o jednání konaného dne 29. 3. 2022 žalovaná k dotazu soudu prvního stupně poté, co jí byla sporná směnka předložena k nahlédnutí, sice potvrdila, že „takto se podepisuje“, zároveň ale dodala, že „tento papír nepodepsala“ a že předmětnou směnku viděla poprvé až v souvislosti s řízením. Dále uvedla, že trvá na tom, že spornou směnku nevystavila a nepodepsala. Rovněž při dalším jednání, které bylo konáno dne 19. 5. 2022 žalovaná poté, co její zástupce vyjádřil názor, že „sporná směnka byla vystavena po skončení insolvenčního řízení se žalovanou“, zopakovala, že „takto se podepisuje“; pravost svého podpisu na směnce však nepotvrdila a svou námitku nevzala zpět. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, když k prokázání pravosti podpisu na směnce neprovedl žádné dokazování a bez dalšího uzavřel, že žalovaná „přesvědčivě, jednoznačně a bez pochyb na své námitce, že směnku nepodepsala, nesetrvala.“ Platná právní úprava (§ 175 odst. 3 věta první o. s. ř.) sice připouští zpětvzetí námitek, zároveň však nepředpokládá, že účastník, který tento procesní úkon neučiní, bude soud v průběhu řízení opakovaně ujišťovat o tom, že na svých námitkách nadále setrvává. V poměrech posuzované věci tak soud z důvodu, který je výše uveden, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

11. Jak dále vyplývá z odůvodnění rozsudku, k námitce žalované, že směnečnou sumu uhradila, soud z příjmových pokladních dokladů, které jsou součástí spisu sp. zn. 61 Cm 34/2021 zjistil, že tam uvedené platby jsou označeny jako platby nájemného, podnájemného či vyúčtování nedoplatků, „tedy bez vazby na směnku.“ V dané souvislosti odvolací soud připomíná, že předmětem námitkového řízení mohou být podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. pouze námitky včasné a odůvodněné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007). Skutečnosti, které jsou relevantní pro posouzení důvodnosti obrany žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, tedy musí být uplatněny v patnáctidenní lhůtě uvedené v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na to, že v poměrech posuzované věci nebylo tvrzení o zaplacení předmětné směnky součástí včas podaných námitek (bylo uplatněno až při jednání konaném dne 19. 5. 2022), nemělo k němu být soudem prvního stupně podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. přihlíženo. Dokazování, které soud vedl k prokázání shora uvedené námitky, bylo proto nadbytečné.

12. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. Na soudu prvního stupně bude, aby se zřetelem k závěrům, které jsou shora uvedeny, opětovně posoudil důvodnost všech včas vznesených námitek a ve věci znovu rozhodl. Pokud toho bude třeba, poskytne soud účastníkům potřebná poučení. Nepřehlédne přitom, že je sice na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí vysvětleny, zejména jedná-li se o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, a ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011). Ve světle judikatury Ústavního soudu jde o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, ale současně též závěr o porušení práva na spravedlivý proces (z četných rozhodnutí Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, uveřejněný pod číslem 63/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, uveřejněný pod číslem 109/2002 tamtéž, a nález ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 1912/07, uveřejněný pod číslem 85/2008 téže sbírky, z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak např. rozsudek ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3833/2011).

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).