o zaplacení 1 269 178,01 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 13 Cm 27/2021-42

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 23. 3. 2021, č. j. 13 Cm 27/2021-20 v platnosti, v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů námitkového řízení 600 Kč.

2. Podle odůvodnění soud vydaným směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení pohledávky ve výši 1 269 178,01 Kč s 6% úrokem p. a. od 26. 2. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 4 230,59 Kč ze směnky, vystavené společností [právnická osoba]. v Kladně dne 19. 4. 2016 na řad žalobkyně, splatné dne 25. 2. 2020, žalovanými avalované. Na směnku nebylo plněno ani na základě předžalobní výzvy.

3. Žalovaní ve včas podaných společných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu namítli, že žalobkyně v žalobě neuvedla, že šlo o blankosměnku, neuvedla způsob výpočtu směnečného peníze ani kdy do směnky doplnila datum splatnosti. Podle dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného číslo [Anonymizováno], uzavřené mezi žalobkyní, společností [právnická osoba]. (dále jen společnost [Anonymizováno]) a žalovanými dne 19. 4. 2016, sloužila vystavená blankosměnka k zajištění závazků společnosti [Anonymizováno] z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 19. 4. 2016. Žalobkyně byla oprávněna vyplnit do blankosměnky směnečnou sumu až do výše odpovídající splatným zajištěným pohledávkám nebo jejich částí a jako datum splatnosti den, který nesmí předcházet dni, v němž žalobce datum splatnosti doplňuje. Žalobkyně však své vyplňovací právo překročila, když do směnky doplnila částku přesahující výši své pohledávky 889 986,49 Kč přihlášené do insolvenčního řízení vůči dlužníku, společnosti [Anonymizováno]. V důsledku toho je směnka neplatná. Neplatná je také dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného. Žalovaní ve vztahu k žalobkyni byli slabší stranou, dohoda je sepsána ve prospěch žalobkyně, která může vyplnit do dané směnky jakékoliv datum podle svojí vlastní úvahy a stejně tak je oprávněna vyplňovat podle vlastní volby do dané směnky směnečnou sumu. Čl. IV odst. 7 dohody, vylučující aplikaci § 1799 a § 1800 obč. zák., se příčí dobrým mravům a veřejnému pořádku. Zajištění pohledávky žalobkyně vůči výstavci blankosměnkou s nevyplněným údajem data splatnosti a směnečné sumy je neobvyklé. Žalobkyně zneužila své dominantní postavení, protože v případě potřeby ručení za pohledávky za společností mohla požadovat např. podpis směnky s vyplněnou směnečnou sumou, aby žalovaní jako fyzické osoby mohli vědět, v jakém rozsahu je přebírané ručení ohrožuje. Nechala-li žalobkyně žalované avalovat blankosměnku s nevyplněným údajem data splatnosti a směnečné sumy, zneužila své postavení a celá soustava právních vztahů, včetně směnky jako cenného papíru je neplatná. Rovněž postup žalobkyně, která podala žalobu výlučně proti žalovaným za situace, kdy podle záruční listiny ze dne 30. 7. 2014 za úvěry společnosti převzala ručení Českomoravská záruční rozvojová banka až do výše 980 000 Kč, je v rozporu s dobrými mravy a je zneužitím práva, nepožívajícím právní ochrany dle § 8 obč. zák.

4. Ve vyjádření k námitkám žalobkyně uvedla, že směnka sloužila k zajištění závazků společnosti [Anonymizováno] ze smlouvy o úvěru reg. č. [Anonymizováno] ze dne 19. 4. 2016, v níž byl sjednán úvěrový limit na 1 000 000 Kč. Podle dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, kterou žalobkyně uzavřela téhož dne s výstavcem směnky a žalovanými jako avalisty, byla oprávněna zahrnout do směnečné sumy pohledávky z úvěrové smlouvy, vzniklé do 29. 1. 2022 až do celkové výše 1 300 000 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla v insolvenčním řízení přihlášena dne 13. 4. 2017, s ohledem na běžící příslušenství došlo k navýšení dlužné pohledávky oproti přihlášené částce. Ustanovení § 170 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, chrání dlužníka pouze a jedině v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek a na směnečné řízení se vztahovat nemůže. K námitce postavení žalovaných jako slabší strany a vyloučení použití § 1799 a § 1800 obč. zák. soud poukázal na § 1801 obč. zák., podle něhož § 1799 a § 1800 neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. Žalobkyně i výstavce směnky ve smluvních vztazích vystupovali jako podnikatelé a podle § 1801 obč. zák. bylo možno sjednat vyloučení použití § 1799 a § 1800 obč. zák. Směnečná dohoda neodporuje zavedené obchodní praxi ani obchodním zvyklostem. Využití bankovní záruky jako zajišťovacího prostředku je právem, nikoliv povinností žalobkyně.

5. Soud na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o úvěru reg. Č. [Anonymizováno] a dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. [Anonymizováno], uzavřenými dne 19. 4. 2016, přihláškou pohledávky žalobkyně ze dne 13. 4. 2017 v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 28084/2016 ve věci dlužníka [Anonymizováno]) má za prokázáno, že společnost [Anonymizováno] vystavila v Kladně dne 19. 4. 2016 na řad žalobkyně směnku vlastní reg. č. [Anonymizováno], s doložkou bez protestu, kterou se zavázala zaplatit v Praze dne 25. 2. 2020 směnečnou sumu 1 269 178,01 Kč. Žalovaní směnku podepsali jako rukojmí za výstavce. Žalovaný 1) směnku podepsal za výstavce směnky jako jeho jednatel. Žalobkyně a společnost [Anonymizováno] uzavřeli dne 19. 4. 2016 smlouvu o úvěru reg. č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnou společnosti úvěr do výše 1 000 000 Kč k financování pořízení zásob a společnost se zavázala úvěr splatit v dohodnutých splátkách. Splnění závazku ze smlouvy bylo zajištěno vlastní blankosměnkou, vystavenou společností na řad žalobkyně bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti, avalovanou žalovanými s tím, že právo žalobkyně vyplnit a uplatnit blankosměnku bude sjednáno v dohodě o vyplňovacím právu směnečném. Kromě toho mělo být splnění závazku společnosti z úvěrové smlouvy zajištěno bankovní zárukou vystavenou [Anonymizováno] až do výše 700 000 Kč platnou minimálně do 30. 11. 2021. Pořadí, v němž by žalobkyně mohla využívat sjednaná zajištění, není ve smlouvě dohodnuto. V dohodě o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. [Anonymizováno], kterou žalobkyně, společnost a oba avalisté uzavřeli téhož dne, smluvní strany potvrdily předání vystavené blankosměnky. Podle dohody směnka slouží k zajištění všech pohledávek žalobkyně vůči výstavci směnky, vzniklých na základě smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní, zejména pohledávek na zaplacení jistiny úvěru s příslušenstvím, smluvních pokut, poplatků a jakýchkoliv dalších peněžitých plnění podle smlouvy, dále pohledávek na zaplacení případné náhrady škody, na něž bance vznikne nárok v důsledku porušení povinností výstavce vůči žalobkyni, a nákladů, které vznikly nebo vzniknou žalobkyni jako důsledek porušení povinností výstavce směnky, pokud již nebyly zahrnuty do nároku na náhradu škody, a konečně i pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvou u úvěru, byla-li účinnost smlouvy předčasně ukončena nebo stala-li se či ukázala-li se smlouva o úvěru neplatnou, a to jak pohledávek existujících, tak i budoucích, které budou vznikat ode dne účinnosti dohody až do 29. 1. 2022 do celkové výše takových budoucích pohledávek ve výši 1 300 000 Kč. V dohodě bylo žalobkyni uděleno oprávnění do blankosměnky vyplnit směnečnou sumu až do výše odpovídající splatným zajištěným pohledávkám nebo jejich části a datum splatnosti dle vlastního uvážení s tím, že takový den nesmí předcházet dni, v němž žalobce datum splatnosti směnky doplní. V čl. IV bod 7 dále smluvní strany vyloučily použití § 1799 a § 1800 obč. zák., týkající se smluv uzavíraných adhezním způsobem. Vůči výstavci směnky žalobkyně přihláškou ze dne 13. 4. 2017 v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 28084/2016 ve věci dlužníka [Anonymizováno], přihlásila mimo jiné pohledávku ze smlouvy o úvěru ze smlouvy reg. č. [Anonymizováno] ze dne 19. 4. 2016 v celkové výši 884 276,92 Kč, sestávající z dluhu na jistině ve výši 884 026,92 Kč a dluhu na poplatcích ze správu úvěru ve výši 250 Kč, smluvního úroku ve výši 5 678,72 Kč a úroku z prodlení ve výši 30,85 Kč.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně neshledal námitky žalovaných důvodné.

7. Námitka, že žalobkyně v žalobě neuvedla, že se původně jednalo o blankosměnku, jak určila výši směnečné sumy a kdy do směnky doplnila datum splatnosti, není způsobilá zprostit žalované jejich povinnosti zaplatit směnku. Byla-li směnka emitována jako blankosměnka, která byla následně doplněna, žalovaným náleží námitka, že směnka nebyla doplněna v souladu se sjednanou dohodou o jejím vyplnění. Obsah takové dohody a to, jak měla být blankosměnka správně vyplněna, popř. že vyplněna být vůbec nemohla, však musí tvrdit žalovaní. Majitel směnky při uplatnění směnečných práv musí prokazovat jen to, že je jejím majitelem. Ani případné excesivní vyplnění blankosměnky by se nedotýkalo platnosti směnky, která je dána výhradně tím, že směnečná listina splňuje formální požadavky zákona na obsahové náležitosti vyplývající z čl. I § 75 ZSŠ. Ty předmětná směnka splňuje.

8. Jako nedůvodnou vyhodnotil soud námitku žalovaných, že žalobkyně měla správně do blankosměnky doplnit jako směnečnou sumu částku ve výši pohledávky, přihlášené v insolvenčním řízení vůči výstavci směnky dne 13. 4. 2017. Takto přihlášené pohledávky v souladu s § 170 insolvenčního zákona zahrnují kromě jistiny úvěru nároky, které lze v insolvenčním řízení uspokojit jen omezeně a v rozsahu, ve kterém se staly splatnými do dne zjištění úpadku dlužníka, tedy v případě společnosti [Anonymizováno] do 20. 2. 2017. Podle tohoto ustanovení, které se ovšem uplatní jen v insolvenčním řízení, přírůstky pohledávek po zjištění úpadku jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení. To však neznamená, že na ně věřitel nemá nárok. Pokud pohledávky zajištěné směnkou ke dni zjištění úpadku společnosti činily 889 986,49 Kč, zcela zřejmě se do dne splatnosti směnky musely výrazně navýšit. Žalovaní pak ani netvrdili, že by směnečná suma neodpovídala výši zajištěných závazků ke dni splatnosti směnky.

9. Při hodnocení námitky neplatnosti dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného s ohledem na postavení žalovaných jako slabší strany, jednostrannou výhodnost dohody a rozpor čl. IV odst.7 dohody, vylučujícího aplikaci § 1799 a § 1800 obč. zák. s dobrými mravy, soud poukázal na zajišťovací účel směnky k závazkům ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi dvěma podnikatelskými subjekty. Okolnost, že žalovaní jako fyzické osoby směnku avalovali, nečiní z těchto vztahů vztahy spotřebitelské. Ustanovení § 1801 obč. zák. možnost vyloučení §1799 nebo § 1800 ve smlouvách mezi podnikateli připouští, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. Nelze dovodit, že by žalobce zneužil své postavení, pokud prosadil zajištění své pohledávky blankosměnkou s nevyplněným údajem směnečné sumy a data splatnosti, namísto směnky s vyplněnou směnečnou sumou. Takové blankosměnky se standardně používají jako zajišťovací instrumenty, nelze–li při uzavření smlouvy predikovat vývoj závazků úvěrového dlužníka v čase např. s ohledem na platební morálku, kdy určení konkrétní směnečné sumy je takřka nemožné, má-li být zachována určitá přiměřenost.

10. Nedůvodnou shledal námitku, že postup žalobkyně, která se domáhá zaplacení výlučně na žalovaných, aniž se domáhala plnění ze sjednané bankovní záruky, odporuje dobrým mravům a je zneužitím práva, nepožívajícím právní ochrany. Z úvěrové smlouvy nevyplývá, že by žalobkyně byla povinna své pohledávky uspokojovat ze zajištění v určitém pořadí. Taková povinnost neplyne ani ze zákona. Při sjednání několika zajišťovacích instrumentů je zcela na věřiteli, jaký zvolí postup, aby dosáhl úhrady svých pohledávek, není-li mezi ním a dlužníkem dohodnuta povinnost uspokojovat se ze zajištění v určitém pořadí. O zjevné zneužití práva ze strany žalobce ve smyslu § 8 obč. zák. nejde a jít nemůže.

11. Z uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Žalovaní napadli rozsudek v celém rozsahu včas podaným odvoláním, v němž navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu v celém rozsahu zamítl a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vytkli soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nesprávných skutkových zjištěních soudu z provedeného dokazování. Dále v odvolání zrekapitulovali všechny uplatněné námitky, na nichž setrvávají s tím, že žalobě nelze vyhovět, neboť předmětná směnka je neplatná v důsledku porušení vyplňovací dohody žalobcem při jejím vyplnění, popřípadě žalobkyni ze směnky nelze přiznat více než částku, kterou přihlásil od insolvenčního řízení vůči společnosti výstavce. Absolutní neplatnost směnky je dána také v důsledku zneužití dominantního postavení adheznosti vztahu žalobcem a z důvodu nevyužití bankovní záruky Českomoravské záruční a rozvojové banky. Při jednání před odvolacím soudem žalovaná 2) uvedla, že při hodnocení námitek by měla být zohledněna skutečnost, že na podnikání výstavce směnky neměla osobní ani majetkovou účast.

13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. S námitkami žalovaných se soud prvního stupně řádně vypořádal. Žalobkyně nebyla povinna tvrdit ani prokazovat okolnosti vyplnění směnky, nijak nezamlčovala, že směnka byla původně vystavena jako blankosměnka. Dle ustálené judikatury nemůže případné excesivní vyplnění směnky způsobit její neplatnost. S ohledem na sjednaný rozsah zajištění nemůže námitka excesivního vyplnění směnečné sumy obstát. Se závěry soudu o platnosti dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného se žalobkyně ztotožnila. Dohoda neodporuje zavedené obchodní praxi ani obchodním zvyklostem.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.). Odvolání žalovaných neshledal důvodné.

15. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

16. Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti, vymezené v čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobkyni vůči žalovaným jako rukojmím za výstavce směnky vznikl dle čl. I § 75, 77 odst. 2, 78 odst. 1 ve spojení s § 32 odst. 1, § 48 ZSŠ nárok na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv v rozsahu směnečné sumy, směnečného úroku a směnečné odměny.

17. K výhradám žalovaných stran povinnosti tvrzení na straně žalobce je nutno uvést, že okruh rozhodných skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a prokázat se vždy odvíjí od žalobou uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006). V případě žaloby o zaplacení směnky je povinnost tvrzení na straně žalobce omezena na směnečnou listinu a na ní zapsané doložky, případně na další listiny nutné k výkonu práv ze směnky (např. protestní listina apod.). O okolnostech a právních vztazích s vystavením směnky souvisejících (kauze), není v žalobě povinen tvrdit ničeho. Povinnost tvrdit a následně také prokázat, že směnka, vystavená jako blankosměnka, byla žalobcem doplněna v rozporu s ujednáním mezi dlužníkem a majitelem směnky (čl. I § 10 ZSŠ ), leží výhradně na směnečném dlužníku, který tak v podaných námitkách, je-li o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, musí nejen vylíčit obsah směnečné dohody, dovolává–li se jejího porušení, ale také specifikovat, jaké správné údaje měly být do blankosměnky doplněny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 3. 2018 sp. zn. 29 Cdo 5884/2017). Žalovaní se v námitkách omezili na tvrzení, že jako údaj směnečného peníze mohla být do směnky doplněna maximálně částka odpovídající výši pohledávky, přihlášené žalobkyní v insolvenčním řízení vůči společnosti [Anonymizováno] jako úvěrovému dlužníku. V insolvenčním řízení je rozsah pohledávek, které lze uplatnit přihláškou, limitován ustanovením § 170 insolvenčního zákona. Z přihlášky pohledávky žalobkyně ze dne 13. 4. 2017 vyplývá, že přihlášeny byly pohledávky v nesplacené výši ke dni 13. 4. 2017. Citované ustanovení (§ 170 insolvenčního zákona) se však uplatní výhradně v insolvenčním řízení, nikoliv v jiných řízeních, tedy ani v předmětném směnečném řízení. Jak vyplývá z dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, směnka zajišťovala splatné zajištěné pohledávky věřitele nebo jejich části, a to nejen v rozsahu jistin, ale také příslušenství, smluvních pokut, poplatků a jakýchkoliv dalších plnění dle smlouvy. Od doby podání přihlášky žalobkyně v insolvenčním řízení se dlužná pohledávka z úvěrové smlouvy musela dále navyšovat o narůstající příslušenství a další pohledávky z této smlouvy. Žalovaní přitom v námitkách neuvedli, že by doplněná výše směnečného peníze neodpovídala výši splatných zajištěných pohledávek společnosti VAMOS ke dni splatnosti směnky. Námitka nedostatku žalobních tvrzení o způsobu realizace vyplňovacího práva žalobkyně z hlediska určení výpočtu směnečné sumy a dne doplnění data splatnosti je proto zcela nedůvodná. Případné vyplnění blankosměnky v rozporu se sjednanou směnečnou vyplňovací dohodou nemá za následek neplatnost směnky, na straně směnečného dlužníka však v rozsahu nesprávného vyplnění zakládá možnost obrany proti směnečným platebním rozkazem uložené platební povinnosti.

18. Nedůvodné odvolací soud shledal i námitky neplatnosti dohody o uplatňování vyplňovacího práva směnečného. Neplatnost dohody dovozují žalovaní ze svého postavení slabší strany, jednostranné výhodnosti dohody pro žalobkyni a rozpor dohody s dobrými mravy z důvodu vyloučení aplikace § 1799 a § 1800 obč. zák. Ustanovení § 1799 a § 1800 obč. zák. upravují podmínky platnosti doložek ve smlouvách, uzavřených adhezním způsobem v případech, kdy doložka v takové smlouvě odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy nebo ji lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo jde o doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná. Ustanovení o adhezních smlouvách platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. S ohledem na zavedenou bankovní praxi v souvislosti s poskytovanými úvěry, při níž převážná část smluvní dokumentace je předem připravena bankou, aniž by klient banky jako slabší strana měl fakticky možnost její obsah ovlivnit či měnit, lze i dohodu o vyplňovacím právu považovat za takovou smlouvu uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 obč. zák.). V projednávané věci však dohoda žádnou z doložek, vymezených v § 1799 a 1800 obč. zák. neobsahuje, ostatně žalovaní toto ani nenamítali. Naopak jednotlivá ujednání dohody jsou srozumitelná, z hlediska velikosti použitého písma čitelná. Žádné z nich neodkazuje na text mimo dohodu. Svým obsahem, vymezujícím rozsah, způsob a předpoklady realizace vyplňovacího práva žalobkyně k blankosměnce, se dohoda nijak nevymyká z rámce obdobných dohod, uzavíraných bankami. Dohoda žalobkyni opravňovala pro případ prodlení společnosti VAMOS s placením zajištěných pohledávek doplnit jako údaj směnečného peníze částku do výše splatných zajištěných pohledávek a jako údaj data splatnosti den, který nesměl předcházet dni, v němž byl údaj data splatnosti doplněn. Neobstojí proto ani tvrzení žalovaných, že žalobkyně mohla nevyplněné údaje na blankosměnce doplnit zcela libovolně dle své úvahy.

19. Zcela nedůvodná je rovněž námitka žalovaných, že žalobce měl k zajištění využít nikoliv blankosměnku s nevyplněným údajem směnečného peníze, ale úplnou směnku a že využitím blankosměnky zneužil své dominantní postavení, v důsledku čehož je neplatná nejen směnka, ale celá soustava právních vztahů. Soud prvního stupně správně vyložil, že pokud směnka zajišťuje pohledávku z úvěrové smlouvy, nelze v době uzavření smlouvy předvídat, zda vůbec a případně v jakém rozsahu bude nutné toto zajištění využít. Naopak zajištění závazků z úvěrové smlouvy prostřednictvím blankosměnky s nevyplněným údajem směnečného peníze, kterou je majitel směnky (věřitel) v případě prodlení dlužníka s plněním závazku oprávněn doplnit o aktuální výši své pohledávky, plně koresponduje účelu takového zajištění a je zcela standardní nejen v případě bankovních úvěrů. Dohodu o vyplňovacím právu směnečném oba žalovaní uzavřeli s vědomím, jaké závazky směnka zajišťuje (všechny závazky z úvěrové smlouvy). To vyplývá z čl. I dohody, v němž jsou zajištěné závazky vymezeny. Žalovaný 1), který byl v době uzavření úvěrové smlouvy a vystavení směnky nejen jednatelem úvěrového dlužníka, ale také jeho jediným společníkem, svými rozhodnutími přímo ovlivňoval ekonomický stav společnosti, včetně její platební bilance. Oba žalovaní, kteří převzali směnečné rukojemství za závazek výstavce směnky, museli předpokládat, že pro případ nesplnění zajištěného závazku úvěrovým dlužníkem je žalobkyně oprávněna blankosměnku doplnit a uplatnit. Ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by směnečný rukojmí (ostatně ani jakákoliv třetí osoba poskytující zajištění převzetím ručením nebo zřízením zástavního práva aj.) musel mít nějaký vztah k dlužníku nebo zajištěné pohledávce. Skutečnost, že žalovaná 2) neměla ve společnosti VAMOS osobní ani majetkovou účast, je proto zcela bez významu. Podpisem směnky v postavení směnečného rukojmí za výstavce žalovaná 2) převzala stejně jako žalovaný 1) závazek za její zaplacení a stala směnečným dlužníkem.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni jako nezastoupenému účastníku přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) dle § 2 odst. 3, 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb.