o plnění závazku z kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2025, č. j. 37 Cm 10/2025-31

1. Shora uvedeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu jeho nákladů (výrok II.) a dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se návrhem ze dne 11. 1. 2025 domáhala po žalovaných převodu 1 ks akcie společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] o jmenovité hodnotě 1 000 Kč na účet cenných papírů žalobce. Žalovaný 2. ve svém podání ze dne 19. 2. 2025 uvedl, že podal žádost k bezúplatnému převodu cenných papírů. Žalovaný 2. jako dědic po zůstavitelce [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], jejíž dědictví ve formě předmětné akcie přijal, dále poukázal na to, že žalobkyně zneužila věk a zdravotní stav [Anonymizováno] při uzavření kupní smlouvy. Jednání žalobkyně se proto příčilo dobrým mravům a bylo podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné. Žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět ve svém podání ze dne 4. 3. 2025, neboť žalovaní splnili svoji povinnost dne 26. 2. 2025, a žádala o přiznání náhrady nákladů řízení, a to dříve, než soud ve věci jednal. Soud proto podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) řízení zastavil. K náhradě nákladů řízení uvedl, že obecně je dle § 146 odst. 2 o. s. ř. žalovaný povinen hradit náklady řízení, byl-li pro jeho chování vzat zpět důvodně podaný návrh. V daném případě byla podána žaloba dne 11. 1. 2025, k převodu akcie došlo až dne 26. 2. 2025. Soud však aplikoval ust. § 150 o. s. ř. z důvodu specifických okolností na straně žalovaných. Žalovaní jsou dědici po zůstavitelce [Anonymizováno], nebyli přímí kontrahenti kupní smlouvy, tato skutečnost byla žalobkyni známá a nic jí nebránilo se obrátit na notáře v době projednávání dědictví a domáhat se své pohledávky dříve. Dále dle soudu nebyla zaslána řádná předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. žalovanému 2., přestože si žalobkyně mohla a měla zjistit potřebné informace o žalovaném 2. a byla s ním v kontaktu prostřednictvím e-mailu. K nabytí akcie od matky žalovaných se soud nemohl s ohledem na absenci dokazování blíže vyjádřit, pozastavil se však nad jejím věkem v době podpisu smlouvy. S ohledem na výše uvedené má soud za spravedlivé, aby účastníci nesli náklady řízení ze svého, a proto žádnému z nich jejich náhradu nepřiznal. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč žalobkyni podle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

2. Proti výroku II. shora uvedeného usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud tento výrok změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 6 053,50 Kč, a dále požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění uvedla, že skutečnosti uvedené soudem neodůvodňují použití ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně zaslala předžalobní výzvu původní dlužnici, neboť jí nebylo známo (a nemohla se dozvědět), že zemřela. Nevěděla, kde je vedeno dědické řízení, z obsahu spisu to nijak nevyplývá. O úmrtí původní dlužnice se dozvěděla až z telefonické komunikace s žalovanou 1. po skončení dědického řízení. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná 1. a žádala, aby jí byla zaslána na e-mail, žalobkyně ji dne 14. 7. 2023 žalované 1. zaslala. Žalovaná 1. tak byla seznámena s požadavkem žalobkyně na převod akcie a s tím, že v případě nepřevedení hodlá žalobkyně zahájit soudní spor; smysl a účel předžalobní výzvy tak byl naplněn. Na předžalobní výzvu reagoval žalovaný 2. e-mailem a žádal o posečkání (e-mail byl již přiložen k žalobě). Žalovaní však ani v dodatečné lhůtě svou povinnost nesplnili. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalovaný 2. byl seznámen s následky nesplnění právní povinnosti a je dostatečné, že předžalobní výzvu obdržela žalovaná 1., neboť za splnění dané povinnosti odpovídali společně a nerozdílně jako dědicové. Dle žalobkyně proto nebyly naplněny zvláštní okolnosti pro to, aby jí soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. důvodné.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně zaslala dne 13. 7. 2023 předžalobní výzvu [Anonymizováno] a požadovala provedení převodu vlastnického práva k předmětné akcii na základě kupní smlouvy ze dne 12. 1. 2022. Z e-mailu odeslaného žalovaným 2. dne 14. 7. 2023 adresovaného žalobkyni vyplývá, že [Anonymizováno] zemřela dne [Anonymizováno], žalovaní jsou jejími potomky. O nepřevedené akcii žalovaní nevěděli, mají zájem na vyřešení situace, obrátili se na notářku, která řešila pozůstalost, nejprve je však nutné získat nové rozhodnutí, poté žalovaní realizují převod akcie. Dne 11. 1. 2025 žalobkyně podala žalobu proti žalovaným 1. a 2. a následně uhradila soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Na výzvu soudu k vyjádření k žalobě reagoval žalovaný 2. podáním ze dne 19. 2. 2025, v němž uvedl, že je na základě usnesení soudní komisařky ze dne [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] nabyvatelem akcie po zůstavitelce, žalovaná 1. proto nemůže být účastníkem řízení. Dále žalovaný 2. podal dne 17. 2. 2025 žádost o provedení služby obchodníka s cennými papíry k bezúplatnému převodu cenných papírů. Namítl neplatnost jednání žalobkyně dle § 580 o. z., neboť se její jednání příčilo dobrým mravům, když zneužila věku a zdravotního stavu zůstavitelky při uzavření kupní smlouvy. Z přiloženého usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 8. 2023, č. j. 26 D 666/2022-29, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2023, vyplývá, že nově najevo vyšlý majetek (1 ks předmětné akcie) nabyl pozůstalý syn [tituly za jménem] [Jméno žalované B] (žalovaný č. 2.). Žalobkyně v podání ze dne 4. 3. 2025 vzala žalobu v celém rozsahu zpět, neboť došlo ke splnění povinnosti ze strany žalovaných, a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 6 053,50 Kč.

5. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

7. Podle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

8. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

9. Řízení bylo v uvedené věci zastaveno na základě zpětvzetí žaloby. Ze spisu přitom vyplývá, že žaloba byla vzata zpět poté, kdy žalovaný 2. po podání žaloby prokazatelně splnil žalovanou povinnost. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného 2. ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1391/2016), se o důvodně podanou žalobu, která byla vzata zpět pro chování žalovaného, jedná zpravidla tehdy, poskytl-li žalovaný po podání žaloby žalobci požadované plnění. K důvodnosti návrhu na zahájení řízení Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1691/2017 blíže uvedl: „Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil nárok žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Zda šlo o důvodně podanou žalobu, lze proto usuzovat jen z toho, domohl-li se žalobce uplatněného nároku či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, či z 19. října 2016, sp. zn. 26 Cdo 1391/2016).“ Na základě citovaného ustanovení je tak žalovaný 2. s ohledem na výše uvedené povinen hradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení.

10. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně neshledal důvod pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Skutečnost, že žalovaní nebyli přímými kontrahenty kupní smlouvy, jak uvedl soud prvního stupně, není nijak rozhodující. Žalobkyně se dále dozvěděla o existenci dědického řízení až po jeho projednání a předmětná akcie byla následně zahrnuta do řízení o dodatečné pozůstalosti jako nově najevo vyšlý majetek. Argument soudu prvního stupně, že žalobkyně mohla uplatnit svou pohledávku u notáře v době projednání dědického řízení, tak není na místě.

11. Dále dle soudu prvního stupně nebyla žalovanému 2. řádně zaslána předžalobní výzva dle § 142a odst. 1 o. s. ř., přestože žalobkyně s ním byla v kontaktu a mohla mu výzvu zaslat touto formou. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu [Anonymizováno], nikoliv žalovaným, formálně tedy nebyly naplněny požadavky citovaného ustanovení. Z e-mailu odeslaného žalovaným 2. dne 14. 7. 2023 je zřejmé, že se žalovaný 2. o existenci nepřevedené akcie dozvěděl a měl zájem na vyřešení situace. Předmětná akcie byla následně zahrnuta do řízení o dodatečné pozůstalosti jako nově najevo vyšlý majetek. Usnesení Okresního soudu v Semilech o pozůstalosti, podle něhož předmětnou akcii nabyl žalovaný č. 2, nabylo právní moci dne 1. 8. 2023. Žalovaný 2. tedy o existenci nepřevedené akcie před podáním žaloby prokazatelně věděl a mezi ním a žalobkyní proběhlo v této věci mimosoudní jednání, předmětná akcie byla následně zahrnuta do řízení o dodatečné pozůstalosti a žalovaný 2. se stal jejím nabyvatelem. Přesto až do podání žaloby, k němuž došlo dne 11. 1. 2025, povinnost převést akcii na žalobkyni nesplnil. Odvolací soud tedy shledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele dle ust. § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni přesto, že žalovanému 2. formálně nezaslala výzvu k plnění dle odstavce 1 tohoto ustanovení.

12. Žalobkyně, která je v řízení zastoupená advokátem, má právo na náhradu nákladů zahrnujících soudní poplatek a odměnu za zastupování dle advokátního tarifu (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Za řízení před soudem prvního stupně žalobkyni náleží náhrada za odměnu za zastupování ve výši 3 448,50 Kč zahrnující odměnu za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, zpětvzetí žaloby) po 500 Kč (§ 7 bod 2 advokátního tarifu). Odměnu za předžalobní výzvu odvolací soud žalobkyni nepřiznal, když tato výzva formálně nebyla žalovanému 2. zaslána, jak bylo vysvětleno výše. Žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za tři úkony po 450 Kč, a dále náhrada za 21 % DPH ve výši 598,50 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek, který činil 2 000 Kč, avšak soud prvního stupně rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, žalobkyně tak má nárok na náhradu zbývající části soudního poplatku. Žalovaný 2. je tak žalobkyni povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 448,50 Kč.

13. Žalované 1. nelze uložit povinnost k náhradě nákladů řízení, neboť ta nebyla nabyvatelkou předmětné akcie a není tak solidárním dlužníkem společně s žalovaným 2.

14. Odvolací soud proto s ohledem na výše uvedené výrok II. napadeného usnesení ve vztahu k žalovanému 2. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. Ve vztahu k žalované 1. byl výrok II. napadeného usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto usnesení podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni proti žalovanému 2. náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 847 Kč zahrnující mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny za jeden úkon (odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé) dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tedy 250 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč, a dále částku 147 Kč odpovídající 21 % DPH. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované 1. žádné náklady nevznikly.