o zaplacení částky 7 184 081 Kč, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2024, č. j. 39 Cm 29/2020-1074

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zrušil své usnesení ze dne 7. 9. 2022, č. j. 39 Cm 29/2020-785 o ustanovení [Jméno advokátky] zástupkyní žalovaného, a to „zpětně k 4. říjnu 2023.“ Uvedl, že podnětem ze dne 12. 6. 2023 navrhla žalobkyně zrušení rozhodnutí o ustanovení zástupce žalovanému, a to se zpětnou účinností, neboť žalovaný zamlčel soudu podstatné informace – prodej ideální poloviny rodinného domu s pozemkem na adrese [adresa] za cenu 6 miliónů Kč a prodej bytové jednotky č. [Anonymizováno] nacházející se v domě č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v [adresa], která byla původně ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno] (nyní [právnická osoba]). Žalobkyně podrobně popsala personální a majetkové propojení řady právnických osob, včetně účasti žalovaného v nich a majetkových transakcí, které mezi nimi proběhly. Většinu z jejích tvrzení žalovaný ve svých vyjádřeních popřel. Ohledně kupní ceny za prodej domu v [adresa] uvedl, že byla poukázána na zaplacení jeho dluhu vůči společnostem [právnická osoba], a [právnická osoba], které souvisely s nákupem tohoto domu. Prodej bytové jednotky v [adresa] provedl pro své rodiče z důvodu jejich věku a vzdálenosti. Kupní cena byla z advokátní úschovy poukázána na účet společnosti [právnická osoba], určený rodiči. Žalovaný není společníkem žádné společnosti, naopak společnost [právnická osoba] má vůči němu pohledávku. Jeho menšinový podíl v thajské společnosti byl bezcenný a z jeho prodeje nezískal žádný příjem.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný v roce 2019 prodal polovinu domu v [adresa] za kupní cenu ve výši 6 mil. Kč. Přestože uvedl, že z tohoto příjmu uhradil své závazky vzniklé v souvislosti s nákupem domu, existenci těchto závazků nedoložil ani nevysvětlil, jak a proč vznikly. Dále soud zjistil, že v březnu 2020, kdy měla společnost [právnická osoba], obdržet splátku dluhu žalovaného, byla jejím jednatelem [Anonymizováno] a jediným společníkem [právnická osoba]. Od 5. 12. 2022 je [právnická osoba], jednatelem společnosti [Anonymizováno], s tím, že jej zastupuje žalovaný. V případě společnosti [právnická osoba], byl žalovaný jejím jednatelem od 15. 10. 2019 do 5. 2. 2022. Jejím jediným společníkem je [právnická osoba], v němž do roku 2019 působily [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno] je dlouholetá známá žalovaného, které v roce 2013 převedl téměř poloviční podíl na thajské společnosti vlastnící dům v Thajsku za účelem jeho prodeje, k němuž později došlo, aniž by žalovaný věrohodně vysvětlil, proč neobdržel za prodej kupní cenu. Ohledně prodeje bytové jednotky v [adresa] soud prvního stupně zjistil, že tato se dostala do vlastnictví žalovaného několikerým převodem ([Anonymizováno]/[právnická osoba] – [právnická osoba] – žalovaný) a současným vlastníkům ji žalovaný prodal v září 2021 za částku 8,65 mil. Kč. Argument, že žalovaný musel nabýt vlastnictví od rodičů za účelem zprostředkování prodeje, soud vyhodnotil jako nedávající dobrý smysl, s tím, že jednodušším způsobem by bylo pouhé zmocnění k prodeji. Kupní cena za byt v [adresa] byla poukázána na účet určený rodiči žalovaného, avšak nikoli na účet rodičů či [Anonymizováno] jako posledního vlastníka, ale na účet předchozího vlastníka - společnosti [právnická osoba], v němž byl žalovaný, jak v roce 2021, tak i nyní jediným jednatelem. Společníkem je přitom spolek [právnická osoba], jehož je žalovaný předsedou a jehož členy nejsou rodiče žalovaného, ale údajně vícero osob včetně spolků.

3. Soud zdůraznil, že žalovaný zamlčel prodej nemovitostí v [adresa], který se uskutečnil před podáním žádosti o ustanovení zástupce. S ohledem na vlastnické vztahy ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba], podrobně popsané v odůvodnění napadeného usnesení, kdy v těchto společnostech působí osoby spřízněné se žalovaným, je možné, že i v případě nemovitostí v [adresa] znovu došlo pouze k přesunu financí od jedné společnosti fakticky ovládané žalovaným k jiné. V návaznosti na to vyhodnotil soud jako nevěrohodné informace uvedené v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 16. 8. 2022, podle nichž žalovaný neměl mít dostatek prostředků ani ke krytí svých základních výdajů. Poukázal na skutečnost, že žalovaný vytvořil širokou a provázanou síť spolků a obchodních společností, v nichž většinou vystupuje pouze v roli statutárního orgánu, přičemž vlastníky hodnotného majetku jsou spolky, v nichž žalovaný je předsedou, členy jsou jeho blízcí rodinní příslušníci, popř. je členská základna neznámá, ale žalovaný tento majetek využívá (byt v [adresa], dům [Anonymizováno]). Je také jednatelem společnosti [Anonymizováno] (50% podíl vlastní [právnická osoba]), předsedou [Anonymizováno], předsedou [právnická osoba], fakticky jednatelem společnosti [právnická osoba] (100 % vlastní [právnická osoba], který je zároveň jednatelem), předsedou spolku [právnická osoba] předsedou spolku [právnická osoba], jednatelem společnosti [právnická osoba] (85 % vlastní spolek [právnická osoba].) a jednatelem společnosti [právnická osoba]., v němž majoritu dohromady mají [právnická osoba]. (21 %) a [právnická osoba] (30 %). Soud proto vyjádřil pochybnosti o tom, že by žalovanému z těchto rozsáhlých manažerských aktivit neplynul žádný příjem. S poukazem na podmínky pro ustanovení zástupce, vymezené § 30 o. s. ř. uzavřel, že žalovaný zatajil příjmy, popř. jiné majetkové výhody, plynoucí z jeho působení v uvedených korporacích, které mohly mít vliv na závěr o tom, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů proto zrušil, a to zpětně ke dni 4. října 2022.

4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, aby ustanovení [Jméno advokátky] jeho zástupkyní „bylo zrušeno k 1. 10. 2023 (datum skončení rodičovské) a nikoli zpětně.“ Uvedl, že „v současné době není k osvobození důvod“, neboť v září 2023 skončila jeho rodičovská dovolená a mohl více pracovat, na což soud sám upozornil. Nesouhlasí ale s odejmutím právního zástupce zpětně a rozhodně protestuje proti odůvodnění usnesení a proti tomu, aby soud vydával spekulace za fakta. Ve své obsáhlé polemice s jednotlivými body odůvodnění usnesení zejména zdůraznil, že soud argumentuje stavem majetku v roce 2023, jindy zase transakcemi z roku 2019 nebo 2013; pokud ale má dojít ke zrušení zastoupení, je rozhodný stav v roce 2022, kdy bylo o jeho zastoupení rozhodnuto. Dále soudu vytkl, že „neuznává existenci právnických osob, zejména spolků, neuznává existenci, smysl a význam společníků firem a členů spolků. U desítek členů spolků, společníků firem, statutárních orgánů automaticky předpokládá, že jsou to nastrčené figurky bez vlastní vůle, zájmů a jednání. Majetek a jednání každého spolku a firmy, kde je žalovaný nyní nebo někdy historicky byl, je podle soudu majetkem a jednáním jeho. Soud popírá možnost existence závazků a poskytnutí půjček, každá platba podle soudu je příjem, neexistuje možnost splatit závazek ani poskytnout půjčku, a to ani v běžném podnikatelském styku ani v rodině. V usnesení je řada tvrzení jen tak, aniž by bylo uvedeno, co mají dokazovat. Tvoří mlhu.“

5. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Obě tyto podmínky musí být splněny současně.

8. Jak vyplývá ze shora uvedeného, ustanovení zástupce soudem připadá v úvahu jen u účastníka řízení, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Tyto podmínky vymezuje ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. jednak negativně (nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva), jednak pozitivně (poměry účastníka musí takový postup odůvodňovat).

9. Jak se podává z obsahu spisu, žalovaný podal dne 30. 3. 2022 žádost o ustanovení advokátky [Jméno advokátky] jeho zástupkyní, s odůvodněním, že usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 9 C 279/2018-705 ze dne 3. 3. 2022 mu bylo „v důsledku jeho finanční situace“ přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků. Žalovaný nemá prostředky na další hrazení právního zastoupení, není právně vzdělán a jedná se o velmi složitý spor. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 16. 8. 2022 uvedl, že jeho trvalé bydliště je na adrese [adresa], má pět dětí, které s ním nežijí ve společné domácnosti a jsou na něm finančně zavislé, není nikde zaměstnán z důvodu „rodičovská dovolená a OSVČ“, nemá žádné příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podniká v oblasti „pořádání akcí, cestovní ruch“, pokud jde o výši příjmu za poslední zdaňovací období, odkázal žalovaný na připojené daňové přiznání. S výjimkou rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč měsíčně nemá žádné příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení ani z jiných zdrojů (z kapitálového majetku, z pronájmu, apod.). Nemá žádný osobní majetek vyšší ceny. Jeho manželka s ním nežije ve společné domácnosti, manželé mají oddělený majetek. Měsíčně platí výživné na tři ze svých pěti dětí ve výši 12 500 Kč a nájemné ve výši 15 000 Kč. Podle daňového přiznání dosáhl žalovaný 1) za rok 2021 ze své podnikatelské činnosti čistého příjmu ve výši 80 000 Kč, což odpovídá částce cca 6 666 Kč měsíčně. Žalovaným vykázaný měsíční příjem tak činil celkem 14 266 Kč a jeho výdaje 27 500 Kč, nepočítaje v to nutné náklady na obživu a provoz domácnosti. K tomu, z jakých prostředků za této situace hradí své pravidelné měsíční výdaje v rozsahu, převyšujícím uváděné příjmy, se nijak nevyjádřil. Ve své žádosti i v Prohlášení mimo to zcela pominul své působení v řadě korporací. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že žalovaný je osobou zastupující jednatele ([právnická osoba]) společnosti [právnická osoba], dále je zakladatelem a členem správní rady [právnická osoba]., předsedou [právnická osoba]., jednatelem společností [právnická osoba], [Anonymizováno], [právnická osoba] a [právnická osoba]., předsedou spolku [právnická osoba], předsedou spolku [právnická osoba], aj. Je registrován jako přímý skutečný majitel a osoba s koncovým vlivem [právnická osoba], který je jediným společníkem společnosti [právnická osoba], na jejíž účet byl dle potvrzení o platbě ze dne 27. 10. 2021 poukázán výtěžek z prodeje apartmánu v [adresa] ve výši 8,65 mil. Kč, přičemž žalovaný je i v tomto případě evidován jako přímý skutečný majitel společnosti. Podle obsahu spisu se jednalo o v pořadí již třetí transakci se stejnou bytovou jednotkou ve stejném kalendářním roce, neboť podle kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2021 společnost [právnická osoba] prodala bytovou jednotku spolku [Anonymizováno], jehož skutečnými majiteli jsou rodiče žalovaného, za kupní cenu ve výši 4,5 mil. Kč, uhrazenou při podpisu smlouvy, poté kupní smlouvou ze dne 29. 6. 2021 získal nemovitost do svého vlastnictví od spolku [Anonymizováno] žalovaný, který se zavázal kupní cenu ve výši 4,5 mil. Kč zaplatit do 31. 1. 2022 (tedy dva měsíce před podáním žádosti o ustanovení zástupce z důvodu své nemajetnosti) a následně kupní smlouvou ze dne 14. 9. 2021 stejnou bytovou jednotku žalovaný prodal [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za částku 8,65 mil. Kč, která byla poukázána na účet společnosti [právnická osoba], stojící na počátku všech těchto transakcí. Z obsahu kupní smlouvy dále vyplývá, že uvedená společnost a zapsaný spolek [právnická osoba] budou mít v převáděné nemovitosti i nadále (do 31. 12. 2027) své sídlo a současně, že na adrese bytové jednotky je žalovaný spolu s členy své rodiny přihlášen k trvalému pobytu. Uvedená zjištění sama o sobě potvrzují správnost závěru soudu prvního stupně, že žalovaný a osoby jemu blízké vytvořily širokou a provázanou síť spolků a obchodních společností, mezi nimiž probíhají přesuny finančních prostředků i jiného majetku, z nichž žalovaný profituje.

10. V dané souvislosti odvolací soud připomíná, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), vyložil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení přílušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

11. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně uzavřel, že je odpovědností žadatele dostatečně věrohodně osvědčit, že jeho majetkové poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňují a pakliže významné okolnosti mající vliv na osvobození od soudních poplatků sám buď neuvede či nijak nedoloží, nelze obecným soudům vytýkat, že prohlášení o jeho poměrech považují za nedostatečné a jeho žádosti nevyhoví (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16 nebo ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2653/23).

12. Je tedy třeba uzavřít, že pokud žalovaný při podání žádosti o ustanovení zástupce zamlčel řadu skutečností, majících vliv na komplexní posouzení jeho poměrů, nelze mít za prokázané splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. Napadené usnesení bylo proto v části, v níž bylo rozhodnuto o zrušení usnesení o ustanovení advokátky [Jméno advokátky] zástupkyní žalovaného, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.

13. S odvolatelem tak lze souhlasit pouze v tom, že rozhodnutí o zrušení usnesení o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. nelze přiznat zpětnou účinnost (což ovšem žalovaný současně sám navrhuje, když požaduje, aby jeho zastoupení advokátkou [Jméno advokátky] bylo zrušeno ke dni 1. 10. 2023). V tomto směru se odvolací soud neztotožnil s názorem vyjádřeným v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. 13 Cmo 106/2005-176, na nějž ve svém rozhodnutí odkázal soud prvního stupně. Podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. je stát zásadně povinen hradit ustanovenému advokátovi hotové výdaje a odměnu za celou dobu, po níž byl ustanoven zástupcem účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2482/2015). Nelze ani dodatečně „anulovat“ účinky procesních úkonů, které soudem ustanovený zástupce účastníka v průběhu řízení učinil. Okolnost, že ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. umožňuje zpětně odejmout osvobození od soudních poplatků, neznamená, že lze zpětnou účinnost přiznat i rozhodnutí o zrušení usnesení o ustanovení zástupce. Tak, jak zákon (§ 30 o. s. ř.) neumožňuje ustanovit zástupce se zpětným účinkem, neumožňuje zpětně ani ukončit funkci ustanoveného zástupce a dodatečně mu odejmout oprávnění k zastoupení účastníka v řízení. Z tohoto důvodu odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o jeho zpětné účinnosti ke dni 4. říjnu 2022, podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že v tomto rozsahu se rozhodnutí nevydává. K ukončení zastoupení žalovaného advokátkou [Jméno advokátky] tak dojde dnem právní moci tohoto rozhodnutí.