o zaplacení směnečného peníze ve výši 614 975 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2019, č. j. 44 Cm 51/2018-109,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 5. 2018, č. j. 44 Cm 51/2018-16 a v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 80 440,80 Kč.

2. Uvedl, že směnečným platebním rozkazem vyhověl soud žalobě o zaplacení částky 614 975 Kč s postižními právy, proti němuž podali žalovaní včasné námitky. V nich uvedli, že půjčka nebyla poskytnuta. Smlouva uzavřená s [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) je neplatná z důvodu uvedení v omyl. Ze stejného důvodu je neplatná i smlouva o půjčce podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“). Všechny smlouvy jsou smlouvami závislými (§ 1727 obč. zák.). Dále namítli rozpor se spotřebitelskými smlouvami dle § 1810 a § 1814 písm. f) obč. zák., neboť nebyli seznámeni, zda a za jakých podmínek jim bude úvěr či půjčka poskytnut. Sjednaná smluvní pokuta je zneužitím práva, neboť žalobce musel vědět, že závazky ze smlouvy o dílo nebudou schopni plnit. Smlouvy jsou v rozporu s § 8 a § 1813 obč. zák. vzhledem k nepřiměřeným ujednáním a zjevnému zneužití práva. K omylu uvedli, že dle příkazní smlouvy se [Anonymizováno] zavázala poskytovat žalovaným finanční poradenství a žalovaní byli ujišťováni, že nebude-li jim poskytnut úvěr, má pro ně žalobce a ES řešení v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, což odpovídá reklamě na internetu, kde je u výše splátky v programu „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“ uvedena výše částky 7 531 Kč. Jen proto, že žalovaní byli ujišťováni, že budou moci financovat výstavbu rodinného domu v některém z programů za 10 000 Kč nebo méně, rozhodli se pro podpis smlouvy se žalobcem. Až po uzavření smluv jim bylo sděleno, že při financování domu v programech nabízených žalobcem a [Anonymizováno] budou hradit 18 470 Kč měsíčně. Výší splátky byli uvedeni v omyl.

3. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, smlouvou o půjčce ze dne 31. 3. 2015, výpisem z účtu žalobce, předžalobní upomínkou, podacím archem, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno], smlouvou příkazní č. [Anonymizováno], emaily [Anonymizováno] ze dne 19. 12. 2014, ze dne 25. 3. 2015 včetně návrhu smlouvy o půjčce a etického kodexu, ze dne 5. 2. 2016 a ze dne 12. 4. 2016, žádostí o poskytnutí půjčky ze dne 31. 3. 2015, emaily [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2015 a 21. 4. 2015, emaily [Anonymizováno] ze dne 24. 7. 2015 a ze dne 18. 1. 2016, dopisy ze dne 30. 6. 2016, podacím lístkem, dopisem ze dne 26. 7. 2016, dopisem ze dne 29. 3. 2017 a podacím archem, dopisem ze dne 18. 5. 2017 a podací stvrzenkou, internetovou prezentací [Anonymizováno], výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a výslechem účastníků) soud uzavřel, že předložená směnka je směnkou platnou ve smyslu čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). Žalovaní vystavili blankosměnku zajišťující pohledávku žalobce ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2015, v níž udělili žalobci vyplňovací právo spočívající v oprávnění žalobce doplnit do blankosměnky chybějící údaje týkající se nezaplacené části jistiny půjčky a smluvní pokuty za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky, a dále datum splatnosti směnka tak, že nesmí být doplněno dříve než po splatnosti půjčky, tj. nejdříve dne 2. 6. 2015. Pokud žalobce v souladu s ujednáním do směnky doplnil splatnost 13. 4. 2018 a směnečnou sumu 614 975 Kč, došlo tímto vyplněním dle čl. I § 77 odst. 1 a čl. I § 10 z. s. š. k přeměně směnky neúplné v úplnou.

4. Ke kauzálním námitkám žalovaných soud uvedl, že smlouva o půjčce je smlouvou nepojmenovanou (§ 1746 odst. 2 obč. zák.) a spotřebitelskou (§ 1810 obč. zák.). Při posuzování smlouvy nebyla shledána jakákoliv ujednání, z nichž by bylo možno dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele je zde zjevná nerovnováha v právech a povinnostech účastníků, která by vykazovala znaky zneužívající klauzule. Ze strany žalobce mělo být plněno do třiceti dnů od podpisu smlouvy, žalovanými mělo být plněno do 1. 6. 2015. Text smlouvy je přehledný a srozumitelný, z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaní měli proti textu smlouvy námitky či požadavky na její úpravu. Nerovnováha nebyla shledána ani v rámci přezkumu námitky nepřiměřeného ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta zajišťovala nejvýznamnější smluvní povinnost žalovaných, a to povinnost vrátit žalobcem poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě. Denní sazba ve výši 425 Kč odpovídá významu povinnosti, s jejímž porušením je spojena, a není v extrémním nepoměru k její hodnotě. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, pokud k jejímu navýšení došlo v důsledku prodlení žalovaných s vrácením půjčky (k tomu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017). Žalovaní byli srozuměni jak s výší smluvní pokuty, tak s tím, že žalobce potřebuje půjčené prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a ujistili jej, že mají zajištěný dostatek prostředků tak, aby mohli závazek řádně a včas hradit.

5. Smlouvy, které žalovaní uzavřeli se žalobcem a s [Anonymizováno], nejsou smlouvami závislými podle § 1727 obč. zák., neboť nejsou splněny podmínky citovaného ustanovení. Nejedná se o smlouvy uzavřené při jednom jednání stejnými účastníky, smlouvy byly uzavřeny různými subjekty v rámci dvou různých jednání, ve dvou různých časových okamžicích. Odkázal na článek III. odst. 3.3 smlouvy o půjčce.

6. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce postupoval v rozporu s dobrými mravy a že by využil situaci žalovaných ve svůj prospěch. Důkazy označené žalovaný směřují k jednání [Anonymizováno], které nelze ztotožňovat s jednáním žalobce. Personální propojení žalobce a [Anonymizováno] prostřednictvím jednatele je nesporné, v daném případě však není rozhodující, neboť ze smluv je zřejmé, že jednotlivé subjekty byly zcela jednoznačně odlišeny a žalovaní neměli důvod domnívat se, že smlouvu o půjčce uzavírají se stejným subjektem jako smlouvu o smlouvě budoucí o dílo. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobce zavázal zajistit pro žalované, hypoteční úvěr. Oporu v provedených důkazech nemá ani tvrzení žalovaných, že žalobce již v době uzavření smlouvy o půjčce věděl, že žalovaní hypoteční úvěr neobdrží. Sdělení pracovníka banky týkající se neposkytnutí úvěru došlo [Anonymizováno], jednající za [Anonymizováno], asi měsíc po uzavření smlouvy o půjčce. Jak z účastnických výpovědí žalovaných, tak jmenované svědkyně [Anonymizováno] vyplynulo, že nebyl důvod přepokládat, že by žalovaným úvěr schválen nebyl. Žalovaní uvedli, že si nebyli vědomi záznamu v bankovním registru, nemohl si ho být vědom ani žalobce. Žádost přitom byla zamítnuta právě z tohoto důvodu. Jiné skutečnosti ke zneužití práva žalovaní neuvedli. Nebylo prokázáno ani obcházení zákona ze strany žalobce, když, smlouvu o půjčce nelze podřadit režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto nemůže být aplikováno ani ustanovení § 18 tohoto zákona o vyloučení použití směnky a ani ustanovení § 580 obč. zák. Pokud jde o omyl spočívající ve zvýšení měsíční platby, která je podstatnou okolností, nebylo prokázáno, že by žalovaní byli uvedeni v omyl právě žalobcem. Žalobce a [Anonymizováno] jsou dva rozdílné subjekty, což bylo žalovaným známo. Jedná se o jiný případ, než který byl předmětem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012. Námitka neposkytnutí protiplnění byla vyvrácena výpisem z účtu žalobce, z něhož je zřejmé, že žalobce jednal v souladu se smlouvou o půjčce. Pokud byl namítán nedostatek protiplnění ze strany [Anonymizováno], jde o závazek vyplývající z jiné smlouvy, uzavřené s jiným subjektem (k tomu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 5 Cmo 220/2016). Důvodnou neshledal soud ani námitku, že žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy, jestliže nechal narůstat smluvní pokutu, i když věděl, že závazek ze smlouvy splněn nebude. Smlouva o půjčce je samostatným závazkem a žalovaným ze smlouvy bylo zřejmé, kdy a jak mají závazek splnit. Poskytnutí půjčky nebylo vázáno na poskytnutí hypotečního úvěru. Nesplnění závazku ze smlouvy o dílo na závazcích ze smlouvy o půjčce nic nemění. V článku 3. 3 smlouvy o půjčce účastníci sjednali, že odstoupením od smlouvy o dílo se nevztahuje na tuto smlouvu. Žalobce nemohl ani vědět, že žalovaní svůj závazek ze smlouvy o půjčce nesplní. Na danou věc rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4358/2015 nedopadá. Vyčkávání žalobce s vyplněním směnky není postupem rozporným s dobrými mravy. Pokud žalovaní poukazovali na nabídku [Anonymizováno], týkající se převodu zakázky do programu [právnická osoba], jedná se o program [Anonymizováno]. Rozhodné nejsou ani podoba a informace uvedené na internetových stránkách [Anonymizováno]. Nadto jde o nabídku předpokládající standardní vybavení domu a je zřejmé, že v návaznosti na konkrétní okolnosti může být následná cena jiná. To zároveň zohledňuje smlouva o dílo, kdy je uvedena budoucí cena cca 2 600 000 Kč.

7. Soud neprovedl důkazy navržené žalovanými, na nichž následně netrvali. Skutečnosti, které bylo možné zjistit z jejich výslechu, byly zjištěny z výslechu svědka [Anonymizováno]. Nebyl proveden ani důkaz zápisem z prvního jednání [Anonymizováno] se žalovanými, o němž svědek Fryčka uvedl, že jej nedohledal.

8. Protože námitky nebyly důvodné, byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Žalovaní napadli rozsudek včasným odvoláním a navrhli jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. Zopakovali, které smlouvy se žalobcem a [Anonymizováno] uzavřeli s tím, že by smlouvu o půjčce neuzavřeli, pokud by nebyli ujišťováni, že získají od [Anonymizováno], případně od žalobce finanční produkt – úvěr se splátkami do 10 000 Kč měsíčně. Utvrzování vyplývá jak z listinných důkazů, tak výpovědí žalovaných a [Anonymizováno]. Ke dni uzavření smlouvy o půjčce již byla sjednána příkazní smlouva, v níž se [Anonymizováno] zavázala k přidělení a servisu manažerky financí a úvěrového analytika a zpracování modelu financování a odkázal znění této smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí o dílo. [Anonymizováno] žádné vyúčtování za práce provedené pro žalované nepředložila. V rámci služby za 60 000 Kč poskytla [Anonymizováno] tu službu, že v bance zjistila, že žalovaný má zesplatněný úvěr a že mu z tohoto důvodu žádný program [Anonymizováno] nebo [právnická osoba] poskytnut nebude. Žalovaný o zesplatněném úvěru nevěděl, žalovaní neměli žádné exekuce, nebyli v úpadku. Do uzavření smlouvy o půjčce vyvolávalo jednání [Anonymizováno][Anonymizováno]a žalobce dojem, že [Anonymizováno] a žalobce zajistí financování ve zmíněných programech. Inženýrská činnost vykonána nebyla, tudíž nemohla být ani vyúčtována. Paní [Anonymizováno] sdělila žalovaným až po uzavření smlouvy o půjčce, že v programu [právnická osoba] by splátka činila 17 748 Kč. Z dokladů, které měla k dispozici, jí muselo být zřejmé, že rodina s matkou na rodičovské s příjmem domácnosti cca 20 000 Kč takovou splátku nesplatí. Žalovaní neuvedli ve smlouvě o půjčce, konkrétně článku III. bodě 3.1, nepravdivé údaje, když neprohlásili, že nemají zesplatněný úvěr a záznam v registru. Žalovaní se dostali do pasti připravené jednatelem Menclem a žalobcem. Při vyhledávání judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze nalézt celou řadu rozhodnutí ve skutkově obdobných věcech. Žalovaným je známo, že jsou podávány stovky žalob proti klientům v obdobné situaci, v níž jsou oni. Jde o systematickou činnost žalobce v kooperaci s [Anonymizováno] ve vztahu ke klientům, co nemohou dostat úvěr od bank, čímž generují za „finanční poradenství“ neoprávněné pohledávky v řádech stovek milionů Kč. Na situaci, kdy [Anonymizováno] nevyvíjí činnost odpovídající částce 170 000 Kč, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 688/2012. Skutkově totožné je to, že [Anonymizováno] uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě a namísto žalobce vystupoval v řízení [Anonymizováno]. Jmenovaný alias žalobce poskytuje půjčku tím, že plnění neposkytuje dlužníkovi, ale přesune účetně finanční prostředky z dceřiné společnosti do [Anonymizováno] za účelem úhrady zálohy na práce, které nikdy nebudou provedeny a vyúčtovány, pokud klienti nezískají úvěr od banky na financování domu. Nejvyšší soud vzkázal, že se v takovém případě nemá vycházet z toho, že právní vztahy jsou vztahy samostatnými. V tomto směru odkázali žalovaní na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11 a k otázce tzv. vázaných smluv na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 43/2001. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že nejde o smlouvy provázané, protože byly uzavřeny různými subjekty, odchýlil se od názoru prezentovaného Nejvyšším soudem. Soud prvního stupně správně uzavřel, že smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou, nesprávně však vyložil § 1813 obč. zák. V projednávané věci nemusela [Anonymizováno] poskytnout činnost, avšak žalovaní byli zavázáni k hrazení půjčky. V bodu C3 smlouvy o smlouvě budoucí o dílo je uvedeno, že odměna 60 000 Kč nezávisí na rozsahu provedených prací. Přípravné práce (jak a kde bude nemovitost postavena a jak bude financována) dělá podnikatel ve stavebnictví běžně zadarmo. Ve výběrových řízeních je běžné vypracovávat zadarmo složité a rozsáhlé nabídky, které převyšují to, co měla vykonat [Anonymizováno]. Žádné přípravné práce provedeny nebyly, přesto jsou žalovaní povinni hradit půjčku. To představuje nerovnováhu v právech a povinnostech. V projednávané věci ztížil žalobce v kooperaci s [Anonymizováno] mimo jiné uplatnění práva na slevu dle § 2108 obč. zák. vůči [Anonymizováno]. Výkon práva na slevu byl konstrukcí půjčky ztížen tak, že je snaha vytvářet samostatný právní vztah ze zápůjčky nezávislý na odpovědnosti za vadné plnění nebo neposkytnutí plnění [Anonymizováno]. Smlouvy o půjčce je tak neplatná z důvodu § 1814 písm. a) obč. zák. Smlouva o půjčce vytváří závazek bezpodmínečně plnit žalobci, avšak společnost [Anonymizováno] může plnit libovolně. Smlouva je tak neplatná i z důvodu uvedeného v § 1814 písm. b) obč. zák. I v případě odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí by vznikla povinnost hradit půjčku bez ohledu na vypořádání s [Anonymizováno]. Smlouva je tak neplatná i z důvodu dle § 1814 písm. c) obč. zák. Protože je smlouva o půjčce neplatná, nebylo možné platně vyplnit směnku a domáhat se vydání směnečného platebního rozkazu. Žalovaní byli uvedeni v omyl v tom směru, že [Anonymizováno] nabízela v reklamě program Nulová hotovost a [právnická osoba] se splátkou 7 531 Kč měsíčně při ceně domu 2 750 000 Kč. [Anonymizováno] se zavázala poskytnout úvěrového analytika, ale až po uzavření smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že financování domu není možné. Žalovaní byli vmanipulování do nevýhodného závazku. Uvedení v omyl je třeba hodnotit v kontextu toho, že [Anonymizováno] přivádí žalované k žalobci a navozuje důvěru ve zdárné vyřešení finančních záležitostí. Námitku uvedení v omyl a neplatnosti vznesli žalovaní v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale také ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy o půjčce.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že judikatura odvolacího soudu i dovolacího soudu je jednoznačně sjednocena na platnosti kauzálního závazku, jehož zajištění směnkou je v souladu s dobrými mravy, včetně sjednané smluvní pokuty (k tomu rozsudky Vrchního soudu sp. zn. 12 Cmo 301/2019, sp. zn. 12 Cmo 209/2019, sp. zn. 2 Cmo 288/2019, rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, sp. zn. 29 Cdo 2377/2019 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1387/2019). Zdůraznil, že kauzou je poskytnutá půjčka nikoliv plnění ze vztahu žalovaných a [Anonymizováno]. Irelevantní je tedy ta část odvolání vztahující se k plnění ze smluv uzavřených s [Anonymizováno]. Uvedené již řešil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 5 Cmo 220/2016. Pouhá majetková a personální propojenost žalobce a [Anonymizováno] není způsobilá založit právo směnečného dlužníka na obranu proti povinnosti zaplatit směnku na skutečnostech vyplývajících z jeho vztahů k osobě odlišné od majitele směnky. Smlouva o smlouvě budoucí o dílo a smlouva o půjčce nejsou smlouvami závislými, a to i s odkazem na čl. 3.3 smlouvy o půjčce. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 688/2012 řešila vztah jiných účastníků, přičemž nešlo o vztah ze smlouvy o půjčce a dovolací soud nastolil právní otázku, tj. aby se odvolací soud zabýval tím, jaké důsledky na případnou povinnost žalované plnit ze směnky má okolnost, že žalované nebylo podle smlouvy o dílo poskytnuto žádné plnění. Na tuto otázku odvolací soud odpověděl v rozhodnutích sp. zn. 5 Cmo 220/2016 a sp. zn. 12 Cmo 301/2019 v tom smyslu, že půjčka, případně úvěr má právní osud nezávislý na tom, na co se cizí finanční prostředky použijí, a že případné neposkytnutí plnění ze smlouvy o dílo nemůže mít vliv na povinnost žalovaných ze smlouvy půjčce.

11. O odvolání žalovaných bylo rozhodnuto rozsudkem odvolacího soudu ze dne 17. 2. 2021, č. j. 12 Cmo 61/2020-190, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ten byl následně zrušen rozsudkem dovolacího soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 29 Cdo 1569/2021-233 s tím, že dříve přijatý závěr o tom, že ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení s vrácením „půjčky“ nelze považovat za ujednání o úroku či úplatě, v ústavní rovině neobstál; odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21. Odvolací soud při výkladu smlouvy o půjčce nepostupoval způsobem, který popsal Ústavní soud v uvedeném nálezu, a proto nemůže obstát ani jeho závěr, že se na smlouvu o půjčce nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru. Uložil odvolacímu soudu, aby posoudil, zda je skutkový stav v podstatných okolnostech srovnatelný s poměry věci, ve které rozhodl Ústavní soud citovaným nálezem a vyhodnotil, zda je smlouva o půjčce smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dojde-li opětovně k závěru, že smlouva o půjčce nepodléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, nepřehlédne, že Ústavní soud se vyjádřil i ke vzájemné souvislosti jednotlivých smluv, jakož i k faktické provázanosti žalobce a společnosti ES, které považuje za právně významné pro posouzení námitkové obrany žalovaných.

12. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a neshledal důvody ani pro opětovné potvrzení rozsudku, ani pro jeho změnu.

13. Je třeba konstatovat, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně. Proto odvolacímu soudu nezbylo než přistoupit podle § 219a odst. 1 o. s. ř. ke zrušení rozhodnutí a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na soudu prvního stupně bude, aby se ve světle závěrů přijatých Ústavním soudem ve shora citovaném nálezu ústavně konformním způsobem vypořádal s otázkou, zda smlouva o „půjčce“ byla sjednána jako úplatná či bezúplatná a zda na ni dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, tedy zda ujednání o „smluvní pokutě“ je opravdu sankcí pro případ nesplnění povinností ze strany žalovaných nebo „skrytým úrokem“. V souvislosti s tím bude nezbytné učinit zjištění týkající se předsmluvních jednání účastníků (jaké informace žalovaní ohledně své finanční situace a možného způsobu financování budoucí výstavby žalobci sdělili, jaké informace od nich žalobce požadoval, kdo žalobce na těchto jednání zastupoval, případně zda zastupoval i jiné osoby) a vyvodit z nich závěr, zda žalobce mohl předpokládat, že žalovaní nemají možnost v krátké době splatnosti svému smluvnímu závazku dostát. Soud prvního stupně rovněž posoudí, zda žalovaným přísluší pouze námitky ze vztahu mezi nimi a žalobcem nebo i námitky ve vztahu mezi nimi a společností [Anonymizováno], a to v závislosti na tom, zda oddělení žalobce a společnosti [Anonymizováno] lze mít za pouhou formalitu umožňující ztížení právní obrany žalovaných. Nebude-li mít soud pro přijetí závěrů uvedených shora dostatek tvrzení či nebude-li v řízení dosud provedené dokazování dostatečné, poučí žalované ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o jejich povinnosti tvrzení či důkazní.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).