o zaplacení 315 065 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2021, č. j. 13 Cm 280/2013-472

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 12 Cmo 130/2020-319 a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 12 Cmo 130/2020-319 bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2020, č. j. 13 Cm 280/2013-311 o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 13 Cm 280/2013-213. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním. Jelikož žalovaný nezaplatil soudní poplatek ve výši 4 000 Kč spolu s podáním dovolání, vyzval jej soud k jeho zaplacení usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 13 Cm 280/2013-355, načež žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 9. 2020, č. j. 13 Cm 280/2013-449, tak, že žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 12 Cmo 278/2020-457, a nabylo právní moci dne 4. 1. 2021. Žalovaný byl přípisem ze dne 29. 12. 2020 upozorněn, že jeho poplatková povinnost stále trvá, a byla mu stanovena dodatečná patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Výzva byla žalovanému doručena dne 4. 1. 2021, stanovená patnáctidenní lhůta tak začala běžet dnem 5. 1. 2021 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), a skončila dnem 19. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudní poplatek za podané dovolání nezaplatil, postupoval soud podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a po marném uplynutí určené lhůty dovolací řízení zastavil. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 243b o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zdůraznil, že dovoláním proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 12 Cmo 130/2020-319 nebrojil proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nýbrž proti potvrzení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 13 Cm 280/2013-213 o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení poplatku. Je již judikatorně postaveno najisto, že dovolací přezkum rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nemůže být podmiňován zaplacením soudního poplatku za dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Žalovaný v této souvislosti odkázal per analogiam na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 4032/2016) a Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3803/2014 a ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014). Uzavřel, že pokud jej nestíhala povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, není zde ani důvod pro zastavení řízení dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Poukázal rovněž na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 29 Odo 831/2006, z nichž plyne, že potvrzující usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je usnesením, kterým se řízení končí, nikoli však rozhodnutím ve věci samé, a dále na položku 22 bod 14 zákona č. 549/1991 Sb., podle níž se nevybírá poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jen procesní povahy, zejména proti rozhodnutí o zastavení řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal dne 29. 7. 2020 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 12 Cmo 130/2020-319. Při zahájení dovolacího řízení nebyl žalovaným zaplacen soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč; usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 7. 2020, č. j. 13 Cm 280/2013-355 byl proto žalovaný vyzván k jeho úhradě ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla zástupkyni žalovaného doručena dne 13. 8. 2020. Téhož dne byla soudu doručena žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudního poplatku za dovolání. Žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2020, č. j. 13 Cm 280/2013-449, které bylo k odvolání žalovaného potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 12 Cmo 278/2020-457. Jak dále plyne z obsahu spisu, dne 4. 1. 2021 byl do datové schránky právní zástupkyně žalovaného doručen přípis, v němž byl žalovaný soudem prvního stupně upozorněn, že jeho poplatková povinnost trvá tak, jak byla vyměřena usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 13 Cm 280/2013-355 a soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč je třeba uhradit v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne doručení přípisu. Žalovaný byl rovněž poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek v takto stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o jím podaném odvolání zastaveno, jakož i o tom, že k zaplacení poplatku po uplynutí stanovené lhůty nebude přihlíženo.

5. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

6. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný, který nezaplatil soudní poplatek za dovolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání dovolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) byl soudem prvního stupně řádně vyzván k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučen o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o jeho včasné žádosti o osvobození od soudních poplatků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Cdo 825/2019), byla žalovanému poskytnuta další patnáctidenní lhůta k úhradě poplatku a opětovně byl poučen též o zákonných důsledcích spojených s nezaplacením poplatku do konce takto stanovené lhůty. Protože ani poté nebyl poplatek zaplacen, nelze napadenému usnesení soudu prvního stupně vytknout nesprávnost.

7. Poukazy odvolatele na judikatorní závěry Ústavního a Nejvyššího soudu vztahující se k zaplacení soudního poplatku za řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí, jímž nebylo účastníkovi přiznáno osvobození od soudních poplatků (nález ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 4032/2016, usnesení ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3803/2014 a ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014) nejsou v poměrech posuzované věci přiléhavé, neboť o takovou situaci se zde nejedná. Předmětem dovolacího přezkumu v daném případě nemělo být (opětovné) posouzení otázky, zda žalovaný splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale to, zda byly dány důvody aplikace ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., tzn. zda nezaplacením soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 12 Cmo 130/2020-319 vyvolal žalovaný nedostatek podmínky odvolacího řízení, pro nějž bylo nutno toto řízení zastavit. Nejednalo se tedy o dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

8. Nakolik dále žalovaný poukazoval na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 29 Odo 831/2006, odvolací soud předesílá, že není žádných pochyb o tom, že usnesení, proti němuž dovolání směřuje, není rozhodnutím ve věci samé, ale rozhodnutím procesní povahy. Odvolatel však pomíjí, že jím odkazované ustanovení sazebníku soudních poplatků, tj. položka 22, bod 14, se vztahuje k vybírání soudních poplatků za odvolací, nikoli dovolací řízení. V daném případě se jedná o poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není uvedeno v bodu 1 položky 23 sazebníku, tzn. poplatek za dovolání činí podle bodu 2 téže položky sazebníku 4.000 Kč. Názor odvolatele, že jej v daném případě nestíhala povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, tedy není správný.

9. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.