o zaplacení 51 300 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2023, č. j. 37 Cm 168/2023-66

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení pokuty z nepeněžitého plnění ve výši 51 300 Kč přísl. a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 290 Kč.

2. Podle odůvodnění je žalobou uplatněný nárok pokutou, vyúčtovanou žalobcem dle § 13 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. žalovanému za dobu od 11. 3. 2020 do 31. 12. 2022 v denní sazbě 50 Kč. Nárok v této výši vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného s předložením návrhu na uzavření smlouvy o převodu bytu žalobce do jeho osobního vlastnictví ve stanovami žalovaného určené šestiměsíční lhůtě. Poté, co jako člen žalovaného žádal opakovaně a bezúspěšně o převedení bytové jednotky do osobního vlastnictví, byla na základě jím podané žaloby v jiném soudním řízení rozsudkem soudu žalovanému uložena povinnost vydat prohlášení vlastníka budovy a podat návrh na vklad tohoto prohlášení do katastru nemovitostí. Žalovaný tuto povinnost splnil, žalobci však následně nepředložil návrh smlouvy o převodu bytu do osobního vlastnictví. Žalobce byl proto nucen vzít zpět návrh na změnu vlastnictví bytové jednotky, podaný na příslušném katastru nemovitostí. Převodu družstevní jednotky do osobního vlastnictví, resp. náhrady projevu vůle žalovaného se domáhá v dalším soudním řízení, vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 16 Cm 160/2020.

3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný namítl, že ustanovení § 13 zák. č. 67/2013 Sb. lze použít výhradně jen v případě pokut za porušení povinností družstva souvisejících s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty, nikoliv pokut za porušení povinnosti bytového družstva dle jeho stanov. Dále uvedl, že poté, co mu byla rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 37Cm 26/2020 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 6 Cmo 248/2021 uložena povinnost vydat prohlášení vlastníka budovy a vložit je do katastru nemovitostí, se žalobce snažil bez vědomí žalovaného převést bytovou jednotku do svého vlastnictví podáním návrhu na zápis o změně vlastnictví. V následně žalobcem zahájeném řízení, vedeném u Krajskému soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 Cm 160/2022, bylo zjištěno, že důvodem, pro který nebyl převod vlastnictví realizován, byla skutečnost, že žalobce nesplnil stanovami stanovenou povinnost žadatele o převod vlastnictví uhradit veškeré náklady spojené s převodem bytu do vlastnictví člena bytového družstva. Ty žalovaný žalobci vyčíslil a částku, sloužící k vyrovnání podílu žalobce na půjčce, které bytové družstvo mělo uzavřenou a která nebyla ještě doplacena, poukázal žalobce žalovanému až 10. 4. 2023. Dosud však žalobce nepředložil předmětnou smlouvu o převodu bytu, ač prohlásil, že vypracování jejího návrhu zajistí. V důsledku toho ji žalovaný ani nemohl realizovat a nemohl se tak ocitnout v prodlení s plněním svých povinností. K tvrzení žalobce o podání žádosti uvedl, že nebyla v dokumentaci bytového družstva.

4. Soud na základ skutečností mezi účastníky nesporných (členství žalobce v žalovaném) a z provedeného dokazování (žádostí žalobce ze dne 8. 9. 2019 o převedení družstevního podílu do osobního vlastnictví, stanov žalovaného, usnesení katastrálního úřadu o zastavení řízení čj. [Anonymizováno], vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno], výzvy žalovaného k úhradě ze dne 3. 1. 2023, výpisu z účtu žalovaného) zjistil, že žalobce, který je členem žalovaného a nájemcem bytu, požádal o převedení družstevního podílu do osobního vlastnictví, žádost ze dne 8. 9. 2019 žalobce předal panu [Anonymizováno] dne 10. 9. 2019 a urgoval ji emailem ze dne 22. 11. 2019, zaslaným na emailovou adresu [e-mail], [e-mail], [e-mail]. Podle čl. 9 bod 1 písm. j) stanov žalovaného ze dne 29. 12. 2014 má člen družstva právo na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu, jehož je nájemcem a spoluvlastnictví ke společným částem budovy v dohodnuté lhůtě, pokud podal družstvu písemnou žádost a jsou splněny všechny podmínky pro převod, které zahrnují uhrazení dalšího členského vkladu na zaplacení kupní ceny budovy a pozemku do vlastnictví družstva, úhradu dalších nákladů, připadajících na převáděný byt, včetně pozemku a částí nebytových prostor a úhradu nákladů spojených s převodem vlastnictví. Družstvo je povinno po jejich splnění byt do vlastnictví člena převést do 6 měsíců od podání žádosti. Povinnost, uložená žalovanému pravomocnými soudními učinit prohlášení vlastníka budovy na adrese [adresa] a podat návrh na vklad tohoto prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí, byla žalovaným splněna; zápis vkladu do katastru nemovitostí byl proveden dne 29. 8. 2022 s právními účinky k 22. 8. 2022. Řízení, zahájené žalobcem pod sp. zn. [Anonymizováno] o vklad změny vlastnického práva bylo Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] dne 3. 11. 2022 zastaveno v důsledku zpětvzetí návrhu. K úhradě celkové částky 19 987, 14 Kč s přísl., zahrnující nesplacený podíl žalobce na úvěru u [právnická osoba] 9 703,46 Kč, podíl nákladů na Prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí 2 233,68 Kč, náklady na zhotovení smlouvy o převodu vlastnictví a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, poplatek za vklad do katastru nemovitostí 2 000 Kč, vyzval žalovaný žalobce dne 3. 1. 2023. Žalobce dne 10. 4. 2023 uhradil žalovanému částku 9 704 Kč, odpovídající nesplacenému podílu na úvěru.

5. Právní poměry účastníků soud prvního stupně věc posoudil podle § 2 odst. 3, 6, 8, 1721,1970, 2048 až 2051 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Neshledal důvodnou argumentaci žalovaného, že ustanovení § 13 zák. č. 67/2013 Sb. nelze použít v případě jiných než tímto ustanovením vymezených pokut, protože tímto ustanovením vymezený výčet nepeněžitých plnění, která lze postihnout pokutou, je pouze demonstrativní a vedle nich se vztahuje i na jiné povinnosti, které ukládá tento zákon poskytovateli a příjemci služeb. Vedle citovaného ustanovení se použije obecná úprava, obsažená v ustanovení § 2048 až 2051 občanského zákoníku, protože jde o jeden z případů pokuty stanovené pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem, tzv. penále ve smyslu ustanovení § 2052 o. z. Nárok na zaplacení pokuty vzniká marným uplynutím lhůty stanovené pro splnění stanovené povinnosti. Povinnost k úhradě nevzniká pouze v případě, že by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat a dále v případě, že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Povinnost žalovaného převést bytovou jednotku na žalobce jako člena družstva byla podle stanov žalovaného ze dne 29. 12. 2014 vázána na více podmínek, nejen na prohlášení žalovaného jako vlastníka budovy. Po dobu řízení o žalobě na uložení povinnosti vydat prohlášení vlastníka budovy a podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí, které bylo stěžejní k vymezení práv a povinností ohledně vydání dotčeného prohlášení vlastníka budovy, nemohl být žalovaný v prodlení. Řízení bylo pravomocně ukončeno až 24. 6. 2021 a následně, s ohledem na spory mezi účastníky ohledně dalších jednání směřujících k převodu předmětné bytové jednotky žalobce do jeho osobního vlastnictví jednotlivých povinností, bylo zahájeno další řízení, vedené u téhož soudu pod sp. zn. 16 Cm 160/2022, v němž byla řešena také otázka splnění povinností žalobce dle Stanov žalovaného. V tomto řízení žalobce popřel, že by měl povinnost uhradit svůj podíl na úvěru, poskytnutém žalovanému. Žalovaný se bránil tvrzením, že žalobce dosud nesplnil předpoklady dle čl. 9 bod 1 písm. j) stanov žalovaného uhradit všechny platby spojené s převodem bytu. Na základě výzvy žalovaného žalobce až dne 10. 4. 2023 uhradil žalovanému částku 9 704 Kč, představující nesplacený podíl na úvěru u [právnická osoba]. Soud proto uzavřel, že stanovami žalovaného upravené předpoklady pro převod bytové jednotky do vlastnictví žalobce byly splněny až v roce 2023. Žalovaný byl povinen byt v šestiměsíční lhůtě od podání žádosti povinnost převést, pokud by byly splněny předpoklady stanovené v čl. 9 bod 1 písm. j) stanov. Tyto však po dobu tvrzeného prodlení žalovaného splněny nebyly a nebyly tak dány ani zákonné předpoklady vzniku nároku na zaplacení pokuty. Soud shledal nadbytečné zabývat se posouzením, zda byly splněny i další podmínky dle stanov nutné pro vznik povinnosti žalovaného na převod bytu do vlastnictví žalobce.

6. Z uvedených důvodů žalobu zamítl a žalobce podle § 142 o. s. ř. zavázal k náhradě nákladů řízení v řízení úspěšnému žalovanému.

7. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž se domáhá změny rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost k úhradě žalované částky a náhradě nákladů řízení. Právní posouzení věci, zejména soudem přijatý závěr, že žalovaný po podobu trvání řízení o žalobě na uložení povinnosti žalovanému vydat prohlášení vlastníka budovy nebyl žalovaný v prodlení, je nesprávný. S ohledem na úspěch žalobce nemělo toto řízení vliv na běh stanovami určené lhůty pro splnění povinností žalovaného. Ten byl povinen dle stanov učinit úkony spojené s převodem bytu, tj. vydání prohlášení vlastníka budovy a podání návrhu na vklad tohoto prohlášení do katastru, bez nichž nebylo možno převod realizovat, v šestiměsíční lhůtě od podání žádosti. To neučinil. Náklady spojené s převodem vyčíslil žalovaný až v roce 2023, tedy s prodlením dvou a tři čtvrtě roku. V době podání žádosti žalobce o převod závazek žalovaného z úvěru neexistoval, nadto, jak doplnil při jednání před odvolacím soudem, tento úvěr nebyl nezbytný s ohledem na výši finančních prostředků na účtu žalovaného. Přestože nárok žalovaného na úhradu podílu z tohoto úvěru považuje za protiprávní, protože je i nadále členem žalovaného, žalovanému jej uhradil. Původně vyúčtovaná částka ve výši 19 987,14 Kč s přísl. byla následným podáním žalovaného, doručeným dne 24. 4. 2023, omezena na částku 4 949,10 Kč, která však postrádá bližší specifikaci. Čl. 9 bod 1 písm. j) stanov žádnou kategorii odpovídající pravidelnému příspěvku na správu domu neobsahuje.

8. Žalovaný považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně i právně správný, včetně soudem přijatého právního závěru o nedostatku prodlení žalovaného se splněním jeho povinnosti předložit žalobci návrh smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví žalobce. Následně by se žalovaný mohl ocitnout v prodlení se splněním povinnosti převést předmětnou bytovou jednotku žalobce do jeho osobního vlastnictví, jen pokud by žalobce splnil povinnost dle stanov uhradit všechny náklady spojené s převodem bytové jednotky.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a a násl. o. s. ř.).

10. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování, jímž má shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že žalobce jako člen žalovaného a nájemce bytu ve vlastnictví žalovaného, požádal žalovaného dne 10. 9. 2019 v souladu s čl. 9 bod 1 písm. j) stanov o převod vlastnictví bytu, jehož je nájemcem, a spoluvlastnictví ke společným částem budovy, do osobního vlastnictví. Podle tohoto článku platných stanov má člen družstva právo na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu, jehož je nájemcem a spoluvlastnictví ke společným částem budovy v dohodnuté lhůtě, pokud podal družstvu písemnou žádost a jsou splněny všechny podmínky pro převod, které zahrnují uhrazení dalšího členského vkladu na zaplacení kupní ceny budovy a pozemku do vlastnictví družstva, úhradu dalších nákladů, připadajících na převáděný byt, včetně pozemku a částí nebytových prostor a úhradu nákladů spojených s převodem vlastnictví a družstvo je povinno po jejich splnění byt do vlastnictví člena převést do 6 měsíců od podání žádosti. Mezi účastníky není sporné, že k převodu bytu v šestiměsíční lhůtě dle stanov, resp. do konce roku 2023 nedošlo. Žalobce uplatněný nárok zakládá na tvrzení o prodlení žalovaného se splněním této jeho povinnosti dle stanov na ustanovení § 13 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě.

11. Zákon č. 67/2013 Sb. komplexně upravuje problematiku služeb spojených s užíváním bytu, a to jak užívání bytu na základě smlouvy nájemní, užívání družstevního bytu a užívání bytu na základě vlastnického práva. Pokud je v domě s byty rovněž nebytový prostor, týká se právní úprava i tohoto nebytového prostoru. Současně je řešena i problematika tzv. smíšených domů. Ustanovení § 13 cit. zák. stanoví, že jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že se vztahuje jen k povinnostem výslovně upraveným tímto zákonem, týkajícím se ve smyslu § 1 cit. zák. užívání bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „služby“) a postupu při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby a nelze jej aplikovat v případě porušení jiných než jím upravených povinností. Obecně platí, že právo na pokutu (jinou majetkovou sankci) za porušení povinnosti a předpoklady vzniku tohoto práva musí stanovit zákon, v případě smluvních pokut pak smluvní ujednání smluvních stran pro případ porušení ve smlouvě sjednaných povinností. Stanovy žalovaného, které lze považovat za smlouvu sui genereis, však žádnou sankci za případné porušení povinnosti bytového družstva s nesplněním povinností dle čl. 9 bodu 1 písm. j) stanov nestanoví. Zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ani jiný právní předpis žádnou sankci pro případ porušení žalobcem tvrzené povinnosti žalovaného dle stanov účastníka nestanoví.

12. Shora uvedené umožňuje odvolacímu soudu, aniž by se blíže zabýval posouzením otázky, zda byly splněny stanovami upravené předpoklady pro vznik práva žalobce na převod bytu a zda se případně žalovaný ocitl v prodlení s povinností dle čl.9 bod 1) písm. j) stanov družstva, přijetí závěru, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení pokuty žalobci nevznikl.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, i když s jiným právním odůvodněním, potvrdil podle § 219 o. s. ř.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst.1 a 142 odst.1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby dle § 7 a 11 advokátního tarifu ve výši po 3 180 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů ve výši po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovného za cestu [adresa] a zpět k jednání u odvolacího soudu dne 24. 9. 2024 ve výši 1 853,74 Kč (vozidlo [Anonymizováno], RZ [SPZ], vzdálenost 234 km, průměrná spotřeba 6 l/100 km, sazba základní náhrady 5,60 Kč/km, cena PHM 38,70 Kč/l), náhrady za ztrátu času v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 9 413,73 Kč.