o zaplacení směnečného peníze ve výši 7 260 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 76 Cm 32/2020-76,

1. Napadeným usnesením bylo zastaveno řízení (bod I. výroku), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit část soudního poplatku ve výši 29 137 Kč (bod III. výroku). Uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení směnečné pohledávky ve výši 7 260 000 s příslušenstvím. Žalobu vzal následně v celém rozsahu zpět z důvodu mimosoudní dohody se žalovaným. Soud postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení zastavil, o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dále uvedl, že žalobci vznikla podáním žaloby poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSoP). Žalobce byl osvobozen od soudních poplatků z 60 % a žalobce by tak měl zaplatit 145 684 Kč. Žalobce dosud nesplnil poplatkovou povinnost, a proto mu soud podle § 10 odst. 3 citovaného zákona uložil povinnost zaplatit 20% vyměřeného soudního poplatku ve výši 29 137 Kč.

2. Žalobce napadl usnesení, konkrétně bod III. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení. Uvedl, že nebyla-li splněna povinnost při podání žaloby, měl jej soud vyzvat k jejímu splnění. V případě, že by tuto povinnost nesplnil ani k výzvě soudu, měl soud rozhodnout o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, které má přednost před zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby. Povinnost zaplatit část soudního poplatku mu neměla být uložena.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

4. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce vzal podáním ze dne 23. 10. 2020 zpět žalobu o zaplacení směnečné pohledávky, doručené soudu dne 27. 3. 2020, aniž by splnil poplatkovou povinnost v rozsahu 40 % (z 60% byl žalobce od soudních poplatků osvobozen).

5. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4581/2018 přijal závěr, že „Zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení přichází v úvahu jen tehdy, byl-li soudní poplatek zaplacen, nebo nelze-li řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé. Uvedený závěr vychází z toho, že splnění poplatkové povinnosti je jednou z podmínek řízení“.

6. Za situace, kdy ke zpětvzetí žaloby došlo před splněním poplatkové povinnosti, mělo být řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 ZSoP), nikoliv pro zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku poplatková povinnost žalobce zaniká, a proto mu nemohla být uložena povinnost zaplatit ani část soudního poplatku. Ustanovení § 10 odst. 3 ZSoP na posuzovanou věc nedopadá. Postup podle tohoto ustanovení je namístě výhradně v případech, kdy poplatník soudní poplatek v zákonné výši zaplatil a v důsledku naplnění v ustanovení uvedeného předpokladu se mu část zaplaceného soudního poplatku rozhodnutím soudu vrací.

7. Z uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. usnesení v napadeném rozsahu změnil tak, že se nevydává.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když se účastníci dohodli, jak žalobce uvedl ve zpětvzetí žaloby, že si každá ze stran ponese své náklady.