o zaplacení částky 546 151 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 61 Cm 22/2017-251 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 61 Cm 22/2017-286,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 561 Kč, v bodě II. výroku zamítl žalobu o zaplacení částky 484 590 Kč, v bodě III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení za odměnu a hotové výlohy opatrovnice s tím, že výše a splatnost bude určena usnesením poté nebo společně s přiznáním odměny a náhrad opatrovnici a v bodě IV. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 33 264 Kč.

2. Usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 61 Cm 22/2017-286 byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 48 750 Kč. Částka představuje součet odměny a náhrady hotových výdajů pravomocně přiznané soudem ustanovené opatrovnici.

3. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně, jejímž právní předchůdkyní byla insolvenční správkyně dlužnice [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] (dále jen „dlužnice“), se domáhala zaplacení částky 546 151 Kč jako hodnoty vypořádacího podílu odpovídajícího tržní hodnotě členského podílu v žalovaném poté, co členství jmenované v žalovaném zaniklo. Dlužnice se stala členkou žalovaného usnesením soudu o dědictví ze dne 5. 1. 2010. Její členství zaniklo pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, tj. dnem 18. 6. 2010. Zánikem členství zanikl i nájem bytu. Tržní hodnota členského podílu činila 564 590 Kč. Žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužnice pouze 18 439 Kč.

4. Žalovaný, kterému byla v průběhu řízení ustanovena procesní opatrovnice, uvedl, že z úpravy obchodního zákoníku princip spravedlivého vypořádání nevyplýval. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, podle něhož je třeba při určení výše vypořádacího podílu přihlédnout k tržní hodnotě členského podílu bývalého člena družstva. Pro určení vypořádacího podílu byl podle Stanov i zákona rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nevyplýval z něj nárok na částku odpovídající tržní ceně bytu. Vypořádání musí být spravedlivé pro všechny dotčené strany, přičemž hodnota, kterou družstvo získává, spočívá v možnosti s uvolněným bytem volně nakládat. Tato hodnota však byla jednáním dlužnice (převodem na třetí osobu přes zákaz s podílem disponovat) výrazně znehodnocena. Účelem vypořádacího podílu není podpora spekulativního vstupu do družstva s cílem následného vystoupení nebo jiného ukončení členství a zhodnocení vložené investice. Vnesl také námitku promlčení.

5. Pravomocným usnesením ze dne 7. 12. 2022, č. j. 61 Cm 22/2017-143, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2023, vstoupila do řízení namísto insolvenční správkyně dlužnice společnost [Jméno žalobkyně]., na níž byla postoupena pohledávka dlužnice za žalovaným.

6. Z provedeného dokazování (usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2014, č. j. KSPH 71 INS 678/2014-B-19, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2014, č. j. KSPH 71 INS 678/2014-A-10, konečnou zprávou ze dne 2. 3. 2023, usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 5. 2010, č. j. 6 E 21/2010-23, Stanovami žalované ze dne 14. 6. 2001, znaleckým posudkem č. 1013 ze dne 18. 12. 2013, předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2016, výpisem ze seznamu členů 14. 6. 2016, potvrzením o provedení platby ze dne 16. 3. 2015, dopisem insolvenční správkyně ze dne 22. 12. 2015, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2022, smlouvami o převodu vlastnictví družstevního bytu mezi žalovanou, [Anonymizováno] a členy [Anonymizováno] manželi [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], manželi [Anonymizováno], manželi [Anonymizováno], manželi [Anonymizováno], [Anonymizováno]) soud zjistil, že dlužnice nabyla členský podíl v žalovaném s právem nájmu bytu dědictvím, její členství zaniklo právní mocí usnesení Okresního soudu v Rakovníku č. j. 6 E 21/2010-23 ze dne 24. 5. 2010, tj. dnem 18. 6. 2010. Podle čl. 28 Stanov v rozhodném znění vzniklo dlužnici právo na vypořádací podíl ve výši základního a dodatečného členského vkladu. Nárok na výplatu vznikl uplynutím 3 měsíců od schválení řádné účetní závěrky za rok, ve kterém zaniklo členství, přičemž výplata je vázána na uvolnění bytu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice a usnesením ze dne 20. 5. 2014 bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, do níž náležela práva k podílu vztahujícímu se k družstevnímu bytu v žalovaném. Žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužnice dne 16. 3. 2015 částku za vypořádací podíl ve výši 18 439 Kč. Do konečné zprávy je zahrnuta úplata za postoupení pohledávky ve výši 36 000 Kč.

7. Při právním posouzení vycházel soud z § 231 odst. 1, § 233 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

8. Námitky promlčení a nedostatku aktivní legitimace žalobkyně soud neshledal důvodnými. Dlužnici vzniklo ke dni 18. 6. 2010 právo na vypořádací podíl, uvolněním bytu dne 31. 5. 2014 jí vzniklo právo na jeho výplatu. Insolvenční správkyně podala žalobu dne 11. 5. 2016, čtyřletá promlčecí doba dle obchodního zákoníku zůstala zachována. V případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty má dispoziční oprávnění s majetkovou podstatou insolvenční správce podle § 408 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (poučení v usnesení ze dne 20. 5. 2014 bylo uvedeno nesprávně).

9. Soud nevyšel ze znaleckého posudku č. 1013, vypracovaného [tituly před jménem] dne 18. 12. 2013, předloženého žalobkyní, neboť ho nepovažuje za použitelný. Znalecký posudek byl vypracován pro účely insolvenčního řízení, objednatelem byla dlužnice, která v době vyhotovení nebyla členkou žalovaného, ani nájemcem bytu. Posudek nereflektuje dobu vzniku nároku na vypořádací podíl v roce 2010. Posudkem byla oceněna práva k podílu vztahujícímu se k družstevnímu bytu dle zákona č. 151/1997 Sb. Podle § 23 tohoto zákona však nelze tento zákon pro předmětný znalecký úkol použít.

10. Soud vyzval účastníky k předložení dokladů o tom, za jaké tržní ceny se v květnu 2010 převáděly bytové jednotky s odpovídajícími parametry v dané lokalitě; žalobkyně se snažila zajistit znalecký posudek, ale jí oslovení znalci sdělili, že ocenění k roku 2010 je problematické, neboť již nelze dohledat inzerci a bez součinnosti žalovaného nelze spolehlivě zjistit stav předmětné bytové jednotky. Žalobkyně navrhla zadání znaleckého posudku za účelem zjištění aktuální tržní hodnoty bytu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 s tím, že by výše vypořádacího podílu měla být určena ke dni rozhodnutí soudu. Žalovaný předložil soudu smlouvy o převodu bytových jednotek mezi žalovaným a jeho členy.

11. Žalobkyni vznikl dle ustanovení obchodního zákoníku nárok na vypořádací podíl, který byl žalovaným vyplacen ve výši 18 439 Kč. Soud neuznal jako důkaz prokazující tržní cenu členského podílu znalecký posudek, předložený žalobkyní, a určil výši nároku svou úvahou v souladu s § 136 o. s. ř., neboť tržní cenu bytové jednotky k roku 2010 lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4019/2010). Při určení výše nároku soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 a určil ji podle cen, za které byly obdobné bytové jednotky v dané lokalitě převáděny do vlastnictví členů družstev v roce 2010 a které zjistil z šesti předložených smluv uzavřených mezi žalovaným a jeho členy. Soud takto určil cenu za vypořádací podíl ve výši 80 000 Kč. Po odečtení žalovaným zaplacené částky 18 439 Kč přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 61 561 Kč. Soud přihlédl i k tomu, že dlužnice po zániku členství a přes zákaz nakládání s členskými právy tato převedla na další osobu a že předmětný byt uvolnila až po čtyřech letech od zániku členství dne 31. 5. 2014. Vzhledem k podstatě stavebních bytových družstev, kterou je zajišťování bytových potřeb občanů a pravidel hospodaření bytových družstev, považuje soud takto určenou cenu za odpovídající a spravedlivou ve smyslu citované judikatury.

12. Návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem, který určí ceny převáděných bytů v lokalitě [adresa] srovnávací metodou z katastru nemovitostí, a to ke dni rozhodování soudu, zamítl, neboť k takovému postupu neshledal oporu v zákoně. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 na předmětnou věc nedopadá.

13. O nákladech účastníků rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, když žalobkyně byla ve věci úspěšná z 23 %, žalovaný z 77 %.

14. Žalobkyně napadla rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 546 151 Kč. V doplnění odvolání namítla pochybení soudu prvního stupně, který nevycházel z žalobkyní předloženého znaleckého posudku. Není významné, kdo byl objednatelem posudku a zda byl členem či nájemcem žalovaného. Předmětný byt byl oceněn způsobem dle § 25 vyhlášky č. 3/2008 Sb., nikoliv dle § 23 zákona č. 151/1997 Sb., jak uvedl soud. Soud prvního stupně rovněž nepřipustil vyhotovení znaleckého posudku, kterým by znalec zjistil ceny srovnatelných převáděných bytů k rozhodnému dni s odůvodněním, že tržní cenu by bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Žalobkyně navrhovala, aby ustanovený znalec provedl rešerši srovnatelných bytů v katastru nemovitostí, na jejímž základě by si učinil představu o cenové hladině bytů k roku 2010, a tuto upravil s přihlédnutím k tomu, že se jedná o družstevní byt. Nelze uzavřít, že by zjišťování ceny bytu představovalo nepoměrné obtíže. Dle žalobkyní předloženého znaleckého posudku byl stav předmětného bytu v roce 2013 dobrý, je tedy pravděpodobné, že v roce 2010 byl přinejmenším stejný. V řízení došlo k průtahům, které nelze přičítat k tíži žalobkyně. Soud nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem nebo jí označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav věci. Hodnota vypořádacího podílu byla nesprávně zjištěna, neboť podle judikatury je třeba přihlédnout k tržní hodnotě členského podílu. Soud určil cenu vypořádacího podílu na 80 000 Kč. Není přitom zřejmé, jakou stanovil cenu předmětného bytu. Soud vycházel ze smluv uzavřených mezi žalovaným a jeho členy v roce 2010. Tyto převody však byly formálně bezúplatné či fakticky bezúplatné, když z nich plyne, že kupní cena odpovídala splacenému členskému podílu, čímž byla v konkrétní výši uhrazena před podpisem smlouvy. Členové žalovaného při nabytí bytů za ně nehradili kupní cenu, byl pouze započten jejich splacený členský podíl. Převody bytů z družstev na jejich členy se neuskutečňovaly za tržní cenu. Postup soudu je v rozporu s požadavkem na spravedlivé vypořádání a spočívá na nesprávném právním posouzení. Jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně rovněž nepřihlédl k obvyklé hodnotě členského podílu zjištěné pro účely dědictví, když z usnesení o schválení dědictví ze dne 5. 1. 2010, č. j. D 1360/2007-58 vyplývá obvyklá cena členského podílu včetně základního členského vkladu ve výši 380 000 Kč. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil i chování dlužnice při zohlednění spravedlivého vypořádání. Dlužnice z následných převodů na další osoby neobdržela žádné protiplnění či majetkový prospěch. Dohoda mezi dlužnicí a panem [Anonymizováno] o převodu členských práv a povinností byla soudem prohlášena za neplatnou, týž závěr je třeba učinit o dalším převodu na pana [Anonymizováno]. Ani pan [Anonymizováno], ani pan [Anonymizováno] neuplatnili vůči dlužnici v insolvenčním řízení žádné pohledávky. Z hlediska spravedlivého vypořádání je naopak podstatné, že právě žalovaný uvolněný byt po dlužnici užívá (pronajímá), popř. jej mohl umístit na trh za aktuální tržní cenu.

15. Žalobkyně dále napadla včasným odvoláním i usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých státu, a navrhla jeho zrušení. Uvedla, že podle rozsudku je povinna zaplatit náhradu nákladů státu, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením. Rozsudek byl však napaden odvoláním, a proto, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o základu nároku, nelze vydat usnesení o výši nákladů. Soud prvního stupně nemohl rozhodovat o otázce, o které odvolací soud rozhodl sám.

16. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání proti usnesení navrhl usnesení potvrdit. Odkázal na bod 10. usnesení odvolacího soudu, podle něhož bylo nejprve třeba pravomocně rozhodnout o výši odměny procesního opatrovníka a až následně uložit žalobkyni povinnost k jejich náhradě.

17. Žalobkyně se odvolala do všech bodů výroku rozsudku. Odvolání tak směřovalo i proti bodu I. výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 561 Kč.

18. Podle platné právní úpravy jsou k podání odvolání subjektivně legitimováni především účastníci řízení, jimž nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, případně jim byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech (§ 201 o. s. ř.). Právo podat odvolání je vázáno na to, že napadené rozhodnutí určitým způsobem negativně zasáhlo do práv či oprávněných zájmů odvolatele. V poměrech posuzované věci je však nutno konstatovat, že rozsudek v rozsahu, jímž bylo zčásti uplatněnému nároku vyhověno, nemohl mít do sféry práv žalobkyně naprosto žádný negativní dopad, když jde o rozhodnutí v její prospěch. Ten, do jehož práv bylo touto částí rozsudku negativně zasaženo, je žalovaný, který však odvolání nepodal.

19. Odvolací soud z tohoto důvodu odvolání žalobkyně proti bodu I. výroku rozsudku podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a napadené usnesení včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal důvody ani pro jejich potvrzení, ani změnu.

21. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud na základě provedeného dokazování uzavírá, že dlužnice nabyla z dědictví po Boženě Sobierajové členský podíl včetně základního členského vkladu v žalovaném. Dlužnici zaniklo členství v žalovaném dnem právní moci usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinnosti, tj. dnem 18. 6. 2010. Tímto dnem dlužnici v souladu s čl. 21 Stanov a § 231 odst. 1 obch. zák. vzniklo právo na vypořádací podíl v souladu s čl. 28 Stanov a § 233 obch. zák. Byt byl dlužnicí uvolněn až dne 31. 5. 2014. Žalovaný zaplatil na vypořádací podíl do majetkové podstaty dlužnice částku 18 439 Kč.

22. Se soudem prvního stupně lze souhlasit i v tom, že insolvenční správkyně dlužnice (právní předchůdkyně žalobkyně) byla dne 11. 5. 2016 aktivně legitimována k podání žaloby, když od účinnosti rozhodnutí o schválení oddlužení řešeného zpeněžením majetku na ni přešlo dispoziční oprávnění k majetku, který byl vymezen ve výroku rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 408 odst. 1 insolvenčního zákona). Ke dni vydání usnesení náleželo do majetkové podstaty dlužnice mimo jiné „právo k podílu vztahující se k družstevnímu bytu - bytové jednotce č. 380/2019“. Byť v době rozhodnutí insolvenčního soudu již dlužnici členství v žalovaném zaniklo a měla nárok pouze na vypořádací podíl, lze mít za to, že definovaným majetkem byl míněn právě nárok na vypořádací podíl, neboť jiný nárok dlužnice ve vztahu k žalovanému v té době neměla a nárok úzce souvisel s dřívějším vlastnictvím členského podílu v žalovaném. Názor žalobkyně o ztrátě dispozičního oprávnění insolvenční správkyně by byl správný v případě, že by bylo schváleno oddlužení dlužníka splněním splátkového kalendáře, což se v posuzované věci nestalo.

23. Podle čl. 28 odst. 3 Stanov byla výplata členského podílu, který představuje jednu z částí vypořádacího podílu, vázána na uvolnění bytu. Stanovy v tomto směru korespondovaly s § 174, poslední věta, obč. zák. Jestliže právo na vypořádací podíl mohlo být poprvé u soudu uplatněno až dne 31. 5. 2014, kdy byl dlužnicí byt uvolněn (§ 391 odst. 1 obch. zák.), uplynula by čtyřletá promlčecí doba až dne 31. 5. 2018 (§ 397 obch. zák.). Podala-li právní předchůdkyně žalobkyně žalobu u soudu dne 11. 5. 2016, stalo se tak ještě před skončením promlčecí doby. Ani z tohoto hlediska není námitka promlčení důvodná.

24. O tom, že dlužnici vzniklo právo na vypořádací podíl nebylo mezi účastníky sporu; sporným zůstala jeho konkrétní výše. Soud prvního stupně správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, podle něhož je při určení výše vypořádacího podílu v bytovém družstvu třeba s ohledem na požadavek poctivosti (spravedlnosti) přihlédnout k tržní ceně členského podílu (která řádově odpovídá tržní ceně družstevního bytu). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil i v usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019. Při rozhodování se však prezentovanými závěry neřídil.

25. Podle čl. 28 odst. 1 Stanov se vypořádací podíl rovná výplatě majetkové účasti dosavadního člena družstva. U nájemce (kterým dlužnice jako nabyvatelka členského podílu byla) se vypořádací podíl rovná základnímu členskému vkladu, členskému podílu a dodatečnému členskému vkladu. Žalovaný dosud na vypořádací podíl vyplatil členský vklad ve výši 300 Kč a členský podíl ve výši 18 139 Kč, který nepředstavuje tržní cenu takového podílu. Tento závěr přijal i soud prvního stupně, který při určení výše vypořádacího podílu vyšel ze smluv, kterými převáděl žalovaný bytové jednotky na své členy za ceny odpovídající svou výší splaceným členským podílům. Ani ceny takto určené však nepředstavují tržní ceny členských podílů, což jinými slovy znamená, že soud tržní cenu nezjistil. Pokud jde o znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem], jde o důkaz listinou s ohledem na absenci doložky znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 127a o. s. ř.). Pro provedení tohoto důkazu bylo irelevantní, kdo byl zadavatelem posudku, stejně jako to, že v době vyhotovení nebyla dlužnice členkou žalovaného, ani nájemcem bytu. Další výhrady, které soud prvního stupně měl, bylo možné odstranit výslechem jmenovaného v postavení svědka, případně [tituly před jménem] [Anonymizováno] ustanovit znalcem v tomto řízení. Soud prvního stupně odmítl k návrhu žalobkyně doplnit dokazování znaleckým posudkem s odůvodněním, že s ohledem na velký časový odstup (který je zčásti důsledkem postupu soudu prvního stupně) by bylo možné tržní cenu ke dni vzniku práva na vypořádací podíl zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Přijatý závěr soudu prvního stupně nemá oporu v obsahu spisu, když z něho nevyplývá, že došlo k vyvinutí jakékoli snahy ustanovit znalce z příslušného oboru, která však vyšla naprázdno z důvodu, že znalci odmítli znalecký posudek vyhotovit. Naopak, z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně odročil jednání konané dne 8. 10. 2020 právě a jen za účelem ustanovení znalce. Z jakého důvodu k tomu nedošlo, nelze z obsahu spisu dovodit, stejně jako nedává odpověď na otázku, proč nebyla soudem ustanovena znalkyně [tituly před jménem], k jejíž osobě se účastníci měli na výzvu ze dne 16. 3. 2021 vyjádřit. Až dne 11. 5. 2023 (po třiceti měsících) pak soud prvního stupně, aniž by bylo zřejmé, z jakých důvodů jmenovanou či jinou osobu znalcem neustanovil, vyzval žalovaného k předložení kupních smluv.

26. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že cena členského podílu, z níž soud prvního stupně při rozhodování vyšel (80 000 Kč), není tržní cenou členského podílu. Za daného stavu nemůže obstát ani názor soudu prvního stupně, že výši vypořádacího podílu lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec (§ 136 o. s. ř.). I kdyby se tento závěr ukázal v budoucnu správným (zatím jej lze považovat za předčasný), nebude možné ignorovat skutečnost, že obvyklá cena členského podílu včetně základního členského vkladu byla v rámci dědického řízení (zatím absentují zjištění, kým byla výše členského podílu stanovena, na základě jakých skutečností a k jakému datu) určena ve výši 380 000 Kč, což výrazně převyšuje ceny, z nichž vyšel soud prvního stupně, a to řádově o statisíce.

27. Odvolací soud napadený rozsudek (v bodech II., III. a IV. výroku) s ohledem na vše shora uvedené podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil, neboť absence zjištění tržní ceny členského podílu představuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně zváží provedení důkazu znaleckým posudkem ke zjištění tržní ceny členského podílu ke dni zániku členství dlužnice v žalovaném, případně vysvětlí, proč neshledal důvod pro jeho provedení, resp. proč nebylo možné tento důkaz provést (přijaté závěry pak budou mít oporu buď v obsahu spisu, nebo budou vyplývat z odůvodnění rozhodnutí). Následně všechny provedené důkazy vyhodnotí v souladu s § 132 o. s. ř. a na jejich základě opětovně rozhodne.

28. Současně odvolací soud zrušil i usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu, neboť jde o výrok závislý na rozhodnutí ve věci samé. V novém rozhodnutí ve věci soud prvního stupně neopomene rozhodnout o právu státu na náhradu nákladů řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž vyjde z postupu odvolacím soudem zmíněném v pokynech, doprovázejících vrácení věci bez věcného vyřízení. Neopomene rovněž, že povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly státu, má být podle citovaného ustanovení (nejsou-li u některého z účastníků splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků) rozdělena mezi účastníky podle úspěchu ve věci. Uvedené pravidlo nebylo soudem prvního stupně při rozhodování o povinnosti zaplatit státu jím vynaložené náklady reflektováno.

29. Soud prvního stupně rovněž neopomene rozhodnout o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, neboť té jako odvolateli vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek jen z předmětu řízení představující částku 484 590 Kč (co do této částky nebyla žalobkyně v řízení úspěšná a pouze v této části bude také rozsudek předmětem přezkumu odvolacím soudem), nikoliv v celého předmětu řízení představující částku 546 151 Kč (co do částky 61 561 Kč byla žalobkyně úspěšná). Uvedené platí přesto, že se žalobce odvolal proti všem bodům výroku rozsudku. Soudní poplatek ve správné výši činí 24 230 Kč.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).