o zaplacení směnečného peníze ve výši 308 776,50 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného č. 2 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 56 Cm 9/2019-210,
Mgr. Kateřina Černá · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 22. 3. 2021
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci
žalobce:
[Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce]
proti
žalovaným:
1) [Jméno žalované A]., IČO: [IČO žalované A] Sídlem [adresa]
2) [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta]
o zaplacení směnečného peníze ve výši 308 776,50 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného č. 2 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 56 Cm 9/2019-210,
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil odvolací řízení (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovanému č. 2 byla dne 7. 1. 2021 doručena výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 12-. 5. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-132. Soud postupoval podle § 9 odst. 1 a odvolací řízení zastavil, neboť soudní poplatek za odvolání nebyl žalovaným ve stanovené lhůtě, tj. do 22. 1. 2021 zaplacen. Náklady odvolacího řízení žádnému z účastníků nevznikly.
2. Žalovaný č. 2 napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že postup soudu prvního stupně, který po žalovaném č. 2 vymáhá zaplacení soudního poplatku za odvolání i přesto, že žalovaný č. 2 je fakticky nemajetný, je v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, resp. právem na přístup k soudu.
3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.
4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný č. 2 podal odvolání proti rozsudku ze dne 12. 5. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-132. Usnesením ze dne 1. 6. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-140a) byl žalovaný č. 2 poprvé vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 15 491 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný č. 2 opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 9. 7. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-153, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2020, přiznáno. Řízení o jeho v pořadí druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo zastaveno (usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-195, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2021).
5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného č. 2 vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 27. 5. 2020. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem usnesením ze dne 1. 6. 2020 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 15. 491 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému č. 2 v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný č. 2 ani v této dodatečné lhůtě, ani v průběhu následujících osmi měsíců, kdy bylo rozhodováno o jeho dvou žádostech o osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek za odvolání nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
6. Obranou žalovaného č. 2 týkající se jeho faktické nemajetnosti se odvolací soud nezabýval, neboť usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). O žádostech žalovaného č. 2 o osvobození od soudních poplatků založených na jeho faktické nemajetnosti již soudy obou stupňů pravomocně rozhodly. Předmětem odvoláním napadeného usnesení bylo pouze splnění podmínky řízení.
7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.
8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný č. 2 nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.), nebude-li dovoláním napaden současně i bod I. výroku tohoto rozhodnutí.