o zaplacení 300 000 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. prosince 2023, č. j. 68 Cm 37/2021-139, ve znění usnesení ze dne 28. února 2024, č. j. 68 Cm 37/2021-156

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 20. 9. 2021, č. j. 68 Cm 37/2021-9 v platnosti (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 80 864 Kč (výrok II.) a dále zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 22 909 Kč (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 300 000 Kč se 6 % úrokem od 1. 2. 2022 do zaplacení a odměnou ve výši 1000 Kč ze směnky vlastní vystavené žalovanou v [Anonymizováno] dne 21. 6. 2017, jež měla být zaplacena dne 31. 1. 2021 na řad [Anonymizováno]. Jmenovaný převedl směnku rubopisem dne 21. 8. 2018 na řad žalobkyně. Směnka nebyla přes opakované výzvy uhrazena. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaná podala včasné námitky. Uvedla v nich, že předmětnou směnku nikdy nevystavila, na směnce není její písmo, směnku nepodepsala, protože své dluhy měla splacené. Dne 1. 11. 2020 jí [Anonymizováno] doručil Dohodu o narovnání (dále též jen „Dohoda“), jejímž obsahem je mimo jiné prohlášení o tom, že jmenovaný a žalovaná nemají vůči sobě žádné pohledávky a závazky jak z podnájemních smluv a jejich dodatků, tak i ze směnek uzavřených před 1. 11. 2020, jsou zcela vyrovnáni a nebudou uplatňovat vůči sobě žádné nároky a požadavky. Pokud by směnka existovala, zcela určitě by ji pan [Anonymizováno], jemuž podepsala za 10 let mnoho dokladů i směnky, v Dohodě uvedl. Dále uvedla, že na [Anonymizováno] podala trestní oznámení a žalobu o určení neplatnosti Dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu.

2. Z provedeného dokazování (směnkou, Dohodou ze dne 1. 11. 2020, usnesením Policie ČR, dopisem žalobkyně ze dne 4. 3. 2021, výzvou žalobkyně ze dne 4. 3. 2021, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví) soud zjistil, že sporná směnka byla vystavena v [Anonymizováno] dne 21. 6. 2017 a obsahovala slib žalované zaplatit bez protestu [Anonymizováno] dne 31. 1. 2021 směnečnou sumu ve výši 300 000 Kč. Rubopisem ze dne 21. 8. 2018 byla směnka převedena na žalobkyni. V Dohodě uzavřené dne 1. 11. 2020 žalovaná a [Anonymizováno] shodně prohlásili, že vůči sobě již nemají žádné pohledávky a závazky vyplývající z uzavřených podnájemních smluv a jejich dodatků, tak i ze směnek „uzavřených“ před 1. 11. 2020, jsou zcela vyrovnáni a nebudou uplatňovat vůči sobě žádné nároky a požadavky. Usnesením [právnická osoba] ze dne 31. 3. 2021, č. j. KRPU-207351-26/TČ-2020-040881-BŠ bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu podvodu, kterého se měl dopustit [Anonymizováno] na podkladě trestního oznámení žalované. Dopisem ze dne 4. 3. 2021 vyrozuměla žalobkyně žalovanou, že Dohodu neuznává, [Anonymizováno] ji nebyl bez jejího souhlasu oprávněn uzavřít, neboť se týkala majetku, spadajícího do společného jmění manželů [Anonymizováno]. Žalovaná byla dále opakovaně žalobkyní vyzývána k úhradě směnečné sumy.

3. Takto zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil podle ust. čl. I § 11 odst. 1, § 17 a 75 ZSŠ. Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ. Vyšel ze zjištění, že žalovaná směnku podepsala a v tomto směru také v průběhu řízení změnila svou obranu, když při jednání konaném dne 12. 12. 2023 uvedla, že podpis na směnce nikdy nezpochybnila. V řízení bylo dále prokázáno, že dne 21. 8. 2018 byla směnka rubopisem převedena na žalobkyni, která se tak stala jejím řádným majitelem. Protože k indosaci směnky došlo ještě před podpisem Dohody, nelze než uzavřít, že samotné ujednání Dohody se sporné směnky netýkalo, neboť ve vztahu k ní nebyla [Anonymizováno] v době uzavření dohody směnečným věřitelem žalované. Ohledně tvrzení žalované, že samotný rubopis na směnce je podvod, soud uzavřel, že jde o neurčitou námitku, k níž nelze přihlížet. Zdůvodnil dále neprovedení důkazu výslechem svědků [Anonymizováno] a nadpraporčíka [Anonymizováno], který řešil trestní oznámení žalované na [Anonymizováno], s tím, že jde o důkazy nezpůsobilé vyvrátit skutečnosti zjištěné z provedeného dokazování ve vztahu k řádně vzneseným námitkám žalované.

4. Z uvedených důvodů rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch.

5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že podpis na sporné směnce se podobá jejímu podpisu, nikdy jej nezpochybnila, tvrdí jej, že nebyl vyhotoven „na tuto směnku“. Originál směnky poprvé viděla až u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tuto směnku nevystavila, není a nemůže to být její podpis a není ani logické, proč by ji měla vystavit. Byla podvedena paní [Anonymizováno], která „celou věc zorganizovala.“ Žalovaná odkázala na obsah Dohody, podle níž nemohl [Anonymizováno] od ní požadovat již žádné další plnění a dále uvedla, že současně s touto Dohodou jí byla předložena smlouva o podnájmu bytu. Podepsala pouze Dohodu, kterou jí pan [Anonymizováno] ponechal. Následně jí byla doručena výpověď z nájmu bytu z 27. 10. 2011, kde bylo uvedeno, že jí po splacení všech závazků budou členská práva a povinnosti převedeny zpět. To se však nestalo a bylo jí zvýšeno nájemné. „Tento den“ zřejmě podepsala v omylu i prázdnou směnku, protože jí paní [Anonymizováno] nechala podepsat dokument, v němž zakryla jeho text. Při následném jednání se manželé [Anonymizováno] o směnce nezmínili. Rovněž v rámci prověřování trestního oznámení žalované pan [Anonymizováno] „směnku zapřel“ a bylo rozhodnuto o odložení věci. Žalovaná vše splatila, údajná směnka je podvrhem, ale bohužel s jejím pravým podpisem. Byla ve finančních nesnázích, ale čestně uhradila částky v insolvenčním řízení, doplatila rozdíl mezi insolvencí a dluhem panu [Anonymizováno], který jí stále navyšoval platby za nájem. Dohodou ze dne 1. 11. 2020 bylo prokázáno, že nic nedluží, ale pan [Anonymizováno] se zachoval jako podvodník, když směnku převedl na [Anonymizováno]. Při soudním jednání dne 19. 5. 2022 bylo v protokolu uvedeno, že ve spise zn. 61 Cm 34/2021 jsou doklady prokazující úhradu sporné směnky, které v souhrnu dávají dohromady částku 300 000 Kč. Celé dokazování je postaveno pouze na pravém podpisu žalované na pochybné směnce, která byla panem [Anonymizováno] nejdříve zatajena a pak ji uplatnila paní [Anonymizováno], protože je chtivá peněz. Paní [Anonymizováno] tvrdila, že byla při podpisu směnky, ale následně zaslala zrušení Dohody. Její jednání a tvrzení je zmatečné a nezakládá se na pravdě. Je lživé tvrzení, že vyplývá z dopisu ze dne 22. 3. 2021, že žalovaná potvrdila podpis na směnce. Datum uvedené na rubu směnky (21. 8. 2018) je datem před Dohodou, výzvou k zaplacení směnky, vyšetřováním na policii, uzavíráním smluv o nájmu a jednáním o směnce, kterou mohla paní [Anonymizováno] ukázat s textem „na řad“ ze dne 21. 8. 2018. Neučinila tak, neboť datum bylo dopsáno až později. Pokud by směnka existovala a policista [Anonymizováno] by ji požadoval na panu [Anonymizováno], ukázalo se, že jde o podvod, protože v narovnání je uvedeno, že žádné směnky před datem 1. 11. 2020 neexistují. Nyní je na žalobkyni, aby tyto skutečnosti vysvětlila a unesla důkazní břemeno. Byt je nyní převeden na pana [Anonymizováno], který za převod členských práv a povinností zaplatil 200 000 Kč. Pro žalovanou je to velmi těžká životní situace, její manžel zemřel a nemá ani žádné příbuzné. Myslí si rovněž, že má-li být směnka obchodovatelná, „nelze připustit vztažení podmínek příčinného závazku, tedy k závazku, k jehož zkvalitnění byla směnka kumulativně vystavena do závazku směnečného.“ Směnečný závazek mohl být účinně sjednán mimo text směnky a protože nebyl v tomto případě, paní [Anonymizováno] směnku vystavila sama a předložila ji, jako by ji vystavila žalovaná. Ta ale skutečně žádnou směnku nevystavila ani nepodepsala. Žalovaná uzavřela, že soud prvního stupně „neobjasnil charakter vytýkaných vad“ a neprovedl důkazy, které navrhovala a zejména nepostupoval v intencích usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 12 Cmo 7/2023-80, čímž došlo k závažným procesním pochybením.

6. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. K polemice žalované stran podpisu předmětné směnky uvedla, že tato námitka byla spolehlivě vyvrácena závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví; pravost podpisu žalované navíc potvrdil ve svém vyjádření i zmocněnec žalované při jednání konaném dne 12. 12. 2023. Další námitky žalované jsou opožděné a tedy se jimi neměl zabývat ani soud prvního stupně, ani soud odvolací. Pro úplnost žalobkyně dodala, že se vůči žalované nikdo žádného podvodu nedopustil. S druhou námitkou – Dohodou o narovnání – se Krajský soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku i ve svém předchozím rozhodnutí. Tato Dohoda nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, její obsah se týká dluhů žalované na podnájmu vůči osobě odlišné od žalobkyně a netýká se předmětné směnky. Byla nadto uzavřena v době, kdy byla směnečnou věřitelkou žalobkyně a nikoli pan Váňa. Jakékoli další námitky stran zaplacení závazku ze směnky, navyšování podnájmu apod., jsou opožděné. Námitka, že směnka souvisí se zastavením bytu, byla v řízení před krajským soudem vyřešena. Žalovaná nebyla vlastnicí žádného bytu a v době vystavení směnky ani vlastnicí družstevního podílu spojeného s nájmem bytu. Její majetková situace byla řešena v insolvenčním řízení, kde bylo zjištěno, že nemá žádný nemovitý majetek ani družstevní podíl. Směnka byla vystavena až po skončení insolvenčního řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o.s.ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

8. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni, která se stala majitelem směnky na základě rubopisu, proti žalované jako výstavci směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 300 000 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 000 Kč.

9. Základem procesní obrany žalované v projednávané věci byla námitka, že předloženou směnku nikdy nepodepsala. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tato námitka není důvodná. Znaleckým posudkem [znalec], znalkyně z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne 17. srpna 2023 bylo prokázáno, že podpis výstavce na sporné směnce je pravým podpisem žalované. Z obsahu posudku vyplývá, že po vyloučení varianty technického padělku podpisu znalkyně důslednou komparací s adekvátním vzorkem srovnávacího materiálu zjistila celý komplex shodných znaků, a to jak v hlediscích obecné, tak i zvláštní roviny zkoumání. Identifikačně výnamný byl především nález kombinace odpovídající míry zjednodušení, druhu, kvality psací stopy, metrických veličin, rychlosti, to vše s odpovídající výší písařské úrovně. Současně byly ve zvláštní rovině zkoumání dohledány identifikačně významné markanty na úrovni základním komponent a multikomponent. Znalkyně tak přijala jednoznačně kladný závěr zkoumání. Na doplnění lze uvést, že skutečnost, že na směnce „není písmo“ žalované, tj. že jednotlivé údaje (vyjma podpisu žalované) nebyly napsány její rukou, na jejím směnečném závazku nic nemění, neboť z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit požadavek na sepsání textu směnečného prohlášení vlastní rukou výstavce.

10. Soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou rovněž námitku, týkající se obsahu Dohody uzavřené dne 1. 11. 2020 mezi žalovanou a [Anonymizováno]. Oproti přesvědčení žalované nelze z prohlášení stran Dohody o neexistenci vzájemných pohledávek a závazků z uzavřených podnájemních smluv i ze směnek „uzavřených“ před datem 1. 11. 2020 usuzovat na neexistenci sporné směnky, jejímž majitelem k tomuto datu již [Anonymizováno] nebyl. Nebyl proto ani důvod, aby tato směnka byla v Dohodě zmiňována. Názor žalované, že touto dohodou [Anonymizováno] spornou směnku vystavenou dne 21. 6. 2017 „popřel“ a pak ji „ve zmatku podvodem převedl na [Anonymizováno]“, nenachází oporu v provedeném dokazování, a to ani ve výsledcích prověřování trestního oznámení žalované (usnesením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2021 bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu podvod podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zák.). Nezbývá proto než uzavřít, že směnky jsou neomezeně převoditelnými cennými papíry a jejich indosace sama o sobě, byť s ní nemusí být směnečný dlužník srozuměn, je právem aprobovaným jednáním.

11. Další skutečnosti, uvedené ve včas podaných námitkách (uzavření dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím žalované v bytovém družstvu, podání žaloby o určení neplatnosti této dohody, podání trestního oznámení) pak nevyjadřují žádné důvody, pro něž by žalovaná mohla být zproštěna své platební povinnosti, vyplývající ze směnky. Soud prvního stupně proto nepochybil ani v tom, když k prokázání těchto skutečností neprovedl další důkazy navrhované žalovanou.

12. K tvrzením, uplatněným po uplynutí lhůty uvedené v ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. (splacení směnky formou „navýšeného nájmu“, podpis „prázdné“ směnky v omylu, aj.) pak nebylo možné pro jejich opožděnost přihlížet.

13. Z důvodů, které jsou shora uvedeny, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

14. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. též o náhradě nákladů námitkového řízení, nesprávně však určil výši této náhrady, když nevzal v úvahu, že žalobkyni vznikly kromě nákladů právního zastoupení, specifikovaných v bodu 18. rozsudku, rovněž další náklady ve výši 5 000 Kč, odpovídající záloze na náklady znaleckého posudku, uhrazené dne 2. 5. 2023 na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. dubna 2023, č. j. 68 Cm 37/2021-87. Výrok II. napadeného rozsudku byl proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že výše náhrady nákladů námitkového řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit, činí 85 864 Kč.

15. Nesprávně byla (vydáním opravného usnesení) soudem určena i výše náhrady nákladů řízení vzniklých státu zaplacením znalečného. Podle usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 68 Cm 37/2021-141 činila celková výše znalečného, které bylo přiznáno znalkyni [znalec], 27 909 Kč. Část takto vzniklých nákladů ve výši 5 000 Kč měla být soudem uhrazena ze zálohy, zaplacené žalobkyní a pouze zbývající část ve výši 22 909 Kč představuje účelně vynaložené náklady státu, které mu je podle výsledku řízení (§ 148 o. s. ř.) povinna nahradit žalovaná. Tedy i výrok III. napadeného rozsudku byl podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, jak je výše uvedeno.

16. Výrokem IV. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 26 089 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 9 540 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) AT, z cestovného ve výši 1 281 Kč za cestu z [adresa] a zpět, tj. celkem 170 km osobním vozem [Anonymizováno] [SPZ] při průměrné spotřebě paliva 5l/100 km, ceně motorové nafty ve výši 38,70 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 5,60 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb. Žalobkyni byla dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 4 528 Kč.