o zaplacení 334 943,25 Kč s přísl. a odměnou, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, č. j. 13 Cm 69/2021-54

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, řízení o odvolání žalované proti rozsudku ze dne 7. 6. 2021, č. j. 13 Cm 69/2021-20 (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění žalovaná nesplnila poplatkovou povinnost, která jí vznikla dle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. podáním odvolání proti rozsudku ve věci. Soud prvního stupně žalovanou proto usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 13 Cm 69/2021-53 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě 15 dnů. Výzva byla žalované doručena 17. 1. 2022. Soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě žalovaná nezaplatila.

3. Soud podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. po marném uplynutí určené lhůty odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř.

4. Žalovaná ve včas podaném odvolání navrhl odvolacímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a rozhodl, že se řízení nezastavuje. Uvedla, že soudní poplatek neuhradila, neboť je příjemcem invalidního důchodu a nedisponuje finančními prostředky na úhradu soudního poplatku. Zastavením odvolacího řízení soud znemožnil žalované její procesní obranu proti rozsudku, který je zejména s ohledem na úhradu dluhu žalovanou v rozporu s dobrými mravy.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalované vznikla podáním odvolání proti rozsudku v souladu s § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost. Tu s podáním odvolání nesplnila a soud prvního stupně ji správně vyzval k úhradě poplatku, resp. žalované stanovil lhůtu pro splnění poplatkové povinnosti. V usnesení byla žalovaná řádně poučena jak o možnosti požádat o přiznání osvobození od soudních poplatků, tak o důsledcích nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě, spočívajících v zastavení odvolacího řízení.

7. Podle obsahu spisu žalovaná v soudem stanovené lhůtě patnácti dnů o přiznání osvobození od soudních poplatků nepožádala ani soudní poplatek neuhradila.

8. Z § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

9. V soudem stanovené lhůtě žalovaná soudní poplatek nezaplatila a soud prvního stupně zcela správně řízení podle shora citovaného ustanovení poplatkového zákona zastavil.

10. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.