o zaplacení směnečného peníze ve výši 9 347 452,64 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 1. 2021, č. j. 39 Cm 221/2017-225,

1. V záhlaví citovaným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání (bod I. výroku), zamítl žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů (bod II. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 9. 9. 2019, č. j. 39 Cm 221/2017-143 nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků; toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2019, č. j. 12 Cmo 329/2019-154. Poté byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 468 931 Kč. Nato žalovaný opakovaně požádal o osvobození od soudních poplatků s téměř stejných důvodů. Uvedl, že jeho majetkové poměry se od roku 2018 nezlepšily, jeho situaci zkomplikovala opatření přijatá v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Jako osoba samostatně výdělečně činná je de facto bez příjmů. Podáním ze dne 10. 8. 2020 požádal žalovaný o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud vycházel z § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. s tím, že o nové žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhoduje soud pouze v případě, že v ní jsou uvedeny skutečnosti, které svědčí o změně majetkových poměrů žadatele a změna je řádně doložena; v opačném případě soud řízení o žádosti zastaví pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud se tedy zabýval tím, zda v mezidobí od přechozí žádosti žalovaného došlo ke změně jeho poměrů natolik, aby bylo možné o opětovné žádosti rozhodnout. Na základě tvrzení žalovaného a předložených dokladů dospěl soud k závěru, že poměry se nijak zásadně nezměnily. Žalovaný v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 29. 5. 2020 v porovnání s Prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 21. 8. 2019 neuvedl žádné nové skutečnosti svědčící o změně. V daňovém přiznání za rok 2018 je uveden dílčí základ daně 180 000 Kč, v daňovém přiznání za rok 2019 je uveden dílčí základ daně 174 000 Kč, tedy nepatrně nižší. Mzda družky žalovaného žijící s ním ve společné domácnosti stoupla z 31 005 Kč na 37 980 Kč. Počet vyživovaných osob, výše výživného, plateb za sociální a zdravotní pojištění, hypotéky či nákladů na bydlení se také nezměnily. Rozsah podnikatelské činnosti žalovaného je rozsáhlý a žalovaný neuvedl, jak konkrétně jeho činnost v souvislosti s koronavirem byla omezena. Žalovaný pak k výzvě soudu nepředložil výpisy z účtu za posledních šest měsíců. Při právním posouzení vycházel soud z § 138 a § 30 o. s. ř. Protože žalovanému nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a řízení o jeho novější žádosti bylo zastaveno, nelze žalovanému přiznat ani právo na ustanovení zástupce z řad advokátů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

2. Žalovaný napadl usnesení, konkrétně bod I. a III. výroku, včasným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že se žalovanému přiznává osvobození od soudních poplatků, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně rozhodl bezprostředně poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem, aniž by žalovaného vyzval k doplnění rozhodných skutečností nebo dal žalovanému prostor se ve věci vyjádřit. Není pravdou, že by žalovaný nedoložil výpisy z účtu. Byly připojeny k podání ze dne 13. 1. 2021; šlo o výpisy z účtu za celý rok 2020. Má za to, že výpisy dokládají změnu jeho majetkových poměrů a odůvodňují splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Prostřednictvím výpisů žalovaný řádně doložil své příjmy a výdaje. Soud prvního stupně však rozhodl dříve, než žalovaný soudu tyto listiny doručil. V předchozím řízení žalovaný řádně doložil své příjmy daňovým přiznáním. Daňové přiznání za rok 2020 doložit nemohl. Vždy předložil řádně vyplněné Prohlášení. Pokud měl soud prvního stupně za stěžejní výpisy z účtu, měl žalovaného poté, co mu věc byla odvolacím soudem vrácena, k jejich předložení vyzvat. Soud prvního stupně v tomto směru nepostupoval správně a zkrátil žalovaného na jeho právech vyjádřit se k provedeným důkazům a k věci samé. Soud prvního stupně také nesprávně posoudil daňová přiznání za rok 2018 a 2019, z nichž vyplývá, že soudní poplatek několikanásobně převyšuje roční příjem žalovaného.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a poté, co byl usnesením ze dne 21. 6. 2019, č. j. 39 Cm 221/2017-124 vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 468 931 Kč, požádal ve lhůtě k jeho zaplacení o osvobození od jeho zaplacení. Z Prohlášení ze dne 21. 8. 2019, doloženého žalovaným, vyplynulo, že žalovaný je rozvedený, žije v domácnosti s družkou a třemi nezletilými dětmi. Zletilý syn ve společné domácnosti se žalovaným nežije, ale je na něm však finančně závislý. Má příjmy pouze z podnikání, za poslední zdaňovací období měl příjem nulový. Platí zdravotní a sociální pojištění ve výši 4 596 Kč měsíčně. Má vyživovací povinnost k dceři [Anonymizováno] ve výši 7 500 Kč měsíčně a synovi [Anonymizováno] ve výši 10 000 Kč měsíčně. Spolu s družkou, jejíž průměrný čistý příjem činí 31 005 Kč, splácí splátky hypotéky ve výši 19 501 Kč měsíčně (do roku 2039) a na majetkové vyrovnání po rozvodu částku 30 414 Kč měsíčně (do roku 2040). 90 % splátek na hypotéku platí družka. Další dluh ve výši 1 000 000 Kč je splatný ke dni 31. 12. 2018. Z přiznání k dani z příjmu za rok 2018 vyplynulo, že základ daně po odečtení ztráty činil 180 000 Kč. Usnesením ze dne 9. 9. 2019, č. j. 39 Cm 221/2017- 143 nebylo osvobození od soudních poplatků žalovanému přiznáno; usnesení nabylo právní moci dne 6. 3. 2020.

5. Podáním ze dne 8. 4. 2020 požádal žalovaný opětovně o osvobození od soudních poplatků odůvodněné tím, že se jeho poměry od roku 2018 nezlepšily. Navíc je jeho situace komplikovaná nouzovým stavem a je nyní bez jakýchkoliv příjmů. K výzvě soudu žalovaný předložil vyplněné Prohlášení ze dne 28. 5. 2020, z něhož, pokud jde o změny oproti předchozímu, vyplývá, že žalovaný je finančně závislý na své družce, jeho příjem za poslední zdaňovací období činil 174 000 Kč. Splátka, kterou hradí na majetkové vyrovnání po rozvodu, se snížila na částku 27 270 Kč. Nad rámec dluhů má další půjčku ve výši 75 000 Kč, splátka činí 3 500 Kč měsíčně. Průměrná čistá mzda družky za předcházející kalendářní čtvrtletí činí 37 980 Kč. Dále platí nájemné ve výši 2 950 Kč. Z předloženého přiznání k dani z příjmu za rok 2019 vyplynulo, že základ daně po odečtení ztráty činil 174 000 Kč.

6. Poté, co soud prvního stupně o druhé žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků rozhodl, předložil žalovaný výpisy z účtu za období od ledna do prosince 2020. Z nich odvolací soud zjistil, že zůstatky na účtech v jednotlivých měsících jsou udržovány v řádu nižších tisíců Kč. Každý měsíc byla na účet vyjma dalších příchozích plateb vkládána hotovost na bankomatu. V lednu 2020 byla takto na účet vložena částka 48 000 Kč, v únoru 2020 částka 40 000 Kč, v březnu 2020 částka 43 000 Kč, v dubnu 2020 částka 23 000 Kč, v květnu 2020 částka 5 000 Kč, v červnu 2020 částka 40 000 Kč, v červenci 2020 částka 10 000 Kč, v září 2020 částka 30 000 Kč, v listopadu 2020 částka 16 000 Kč a v prosinci 2020 částka 2 000 Kč. V březnu 2020 byla na účet vložena z účtu č. [č. účtu], vedený na [Jméno žalovaného], částka 38 000 Kč, srpnu 2020 částka 25 000 Kč a v říjnu 2020 částka 6 000 Kč.

7. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Podá-li účastník za existence pravomocného rozhodnutí, kterým nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, novou žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodne o ní soud pouze v případě, že v ní jsou uvedeny nové skutečnosti svědčící o změně v majetkových poměrech účastníka a tvrzená změna je řádně doložena. V opačném případě soud řízení o návrhu zastaví, neboť rozhodnutí o totožném návrhu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 103 a § 104 o. s. ř.).

8. Postupoval-li soud prvního stupně v intencích shora naznačených a řízení o druhé žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání zastavil, nelze takovému postupu nic vytknout, přičemž odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že na straně žalovaného k žádné podstatné změně v jeho poměrech nedošlo. Z porovnání dvou žádostí žalovaného je zřejmé, že jsou v podstatě totožné. Daňový základ za rok 2018 a rok 2019 vykázal žalovaný v podstatě totožný (rozdíl 6 000 Kč), měsíční příjem družky se naopak o více jak 7 000 Kč zvýšil. Výše splátky hrazené na majetkové vyrovnání po rozvodu se snížila o 3 144 Kč, což téměř pokrývá další splátku hrazenou žalovaným ve výši 3 500 Kč měsíčně. Z uvedeného vyplývá, že výše výdělků žalovaného a členů společné domácnosti se pohybovaly ve srovnatelných výších, v podstatě stejné zůstaly i žalovaným tvrzené výdaje (ničím nedoložené). Měl-li žalovaný za to, že změnu jeho majetkových poměrů dokládají výpisy z účtu za rok 2020, odvolací soud s ním tento názor nesdílí. Se žalovaným lze souhlasit v tom, že zůstatky na účtu by skutečně neumožnily úhradu soudního poplatku za odvolání. Výše zůstatku je však pouze jedním z hledisek, vypovídající o majetkových poměrech nejméně. Nebylo totiž možné přehlédnout, že na účet, jehož výpisy žalovaný doložil, jsou každý měsíc vkládány prostřednictvím bankomatu různě vysoké částky v hotovosti, a to tak, aby v podstatě vyrovnaly výdaje a udržovaly zůstatek na účtu sice kladný, ale nízký (pod 10 000 Kč). O zdroji těchto finančních prostředků a jejich výši žalovaný ničeho neuvedl. Stejně tak z výpisů z účtu vyplynulo, že na účet byly v některých měsících převedeny různě vysoké částky z účtu vedeného na [Jméno žalovaného] (název protiúčtu) u [právnická osoba]. ([č. účtu]). O existenci tohoto účtu se žalovaný nezmínil, tím méně cokoliv sdělil o zůstatcích či pohybech na něm. Stejně tak žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu hradí hypotéku, když dle svého tvrzení není vlastníkem žádné nemovitosti. Možnost přijetí závěru o změně poměrů žalovaný sám značně limitoval tím, že své poměry ani v rámci první žádosti, ani v rámci druhé nevylíčil úplně a pravdivě. Ostatně již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, č. j. 12 Cmo 329/2019-154 odvolací soud konstatoval, že žalovaný nesplnil podmínku poskytnout o svých poměrech úplný a přesný obraz, když o „neúplnosti a nevěrohodnosti žalovaným tvrzených skutečností svědčí již samotný rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti, když proti jedinému měsíčnímu příjmu 31 000 Kč stojí výdaje převyšující 70 000 Kč měsíčně, přičemž v těchto výdajích nejsou zahrnuty běžné výdaje, které má každý z nás“. Zmíněný rozpor žalovaný nijak nevysvětlil ani nyní. Pokud se žalovaný dovolával změny poměrů v důsledku nouzového stavu a opatření přijatých v důsledku pandemické situace, je třeba říci, že v tomto směru nesdělil nic konkrétního; jaký druh podnikání (žalovaný má více předmětů podnikání) byl konkrétně opatřeními státu zasažen, jakých hospodářských výsledků v tomto oboru žalovaný dosahoval do února 2020, zda v důsledku přijatých opatření musel své podnikání omezit a v jakém rozsahu, případně zda mu omezení podnikání bylo kompenzováno státem apod.

9. Opakované žádosti žalovaného, z nichž je zřejmé, že rozhodně nehodlá své poměry vylíčit v komplexní podobě, nelze považovat za nic jiného než zneužívání práva upraveného v § 138 o. s. ř., vedené snahou oddálit pravomocné skončení sporu. Výhradu žalovaného, že mu měla být soudem prvního stupně poskytnuta další lhůta k doplnění či vyjádření se, neshledává odvolací soud oprávněnou. K vylíčení poměrů a jejich doložení byl žalovaný v návaznosti na druhou žádost o osvobození od soudních poplatků soudem prvního stupně vyzván; výzva mu, resp. jeho právnímu zástupci, byla doručena dne 30. 4. 2020. Pokud žalovaný v této lhůtě obsahu výzvy nedostál v celém rozsahu, nebylo to důvodem, aby mu soudem prvního stupně byla poskytována jakákoliv další lhůta.

10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení v napadeném rozsahu, tj. v bodě I. výroku, jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V bodě III. výroku usnesení podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak změnil tak, že v tomto rozsahu usnesení nevydává, neboť v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků, potažmo v řízení o ustanovení zástupce z řad advokátů, se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje. O náhradě nákladů odvolacího řízení, tedy i nákladů případně vzniklých v řízení o uvedených žádostech žalovaného, bude rozhodnuto až v rozhodnutí, jímž bude odvolací řízení skončeno.

11. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že obecné pravidlo, že rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků předchází rozhodnutí o zastavení řízení či odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, má však své výjimky, a to v případě opakovaných žádostí, z nichž nevyplývá změna poměrů žadatele. V případě takových žádostí postačuje, vypořádá-li se s nimi soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí, jímž řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3198/2014).