o zaplacení 531 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022, č. j. 56 Cm 1/2018 - 259

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 1. 2018, č. j. 56 Cm 1/2018-16 a dále uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 150 499 Kč a zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 21 909 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 531 000 Kč se 6 % úrokem od 1. 1. 2015 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 770 Kč ze směnky vlastní, vystavené žalovaným dne 8. 9. 2013 na směnečnou sumu 4 000 000 Kč, splatnou dne 31. 12. 2014. Na předmětnou směnku bylo dosud zaplaceno 3 469 000 Kč a k doplacení tak zbývá částka 531 000 Kč. K výzvě žalobce na uhrazení této částky žalovaný uvedl, že částka 469 000 Kč, kterou zaslal na účet žalobce, byť jinak označená, je též splátkou na směnečný dluh a že nic dalšího již platit nebude.

2. Žalovaný ve svých včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že se žalobcem neměl vyjma převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., kdy vystupoval jako věřitel, žádný jiný vztah. Vzájemné právní vztahy měl s bratrem žalobce [Anonymizováno], v jehož prospěch vystavil směnku na částku 4 000 000 Kč splatnou dne 31. 12. 2014, jejímž důvodem bylo majetkové vyrovnání jeho účasti ve společnosti [právnická osoba]. Směnka byla vystavena dne 8. 9. 2012, což bylo den před podpisem smluv o převodu obchodních podílů společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Dne 9. 9. 2012 mu byla [Anonymizováno] předložena další směnka s tím, že předchozí směnka, která byla roztržena, měla vadu a tato nová je již bez vad. Žalovaný neměl důvod zkoumat listiny dopodrobna, když pro něj byla důležitá splatnost a směnečná suma a měl za to, že směnka je na řad [Anonymizováno] a proto ji podepsal. Neměl důvod vystavovat směnku ve prospěch žalobce a svůj dluh vůči [Anonymizováno] ve splátkách zcela zaplatil. Uplatnil námitku nepravosti svého podpisu na směnce, absenci kauzy směnky a námitku, že nejde o směnku platební, ale zajišťovací „na dluh vůči [Anonymizováno].“

3. Žalobce navrhl ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. Potvrdil, že žalovaný vůči němu neměl žádnou platební povinnost a dále upřesnil, že se dne 8. 9. 2013 se svým bratrem [Anonymizováno] dohodli na vypořádání společných podnikatelských aktivit za přítomnosti advokáta [Anonymizováno] a to tak, že byla podepsána směnka, která je předmětem tohoto řízení, přičemž pohledávka za žalovaným byla převedena z [Anonymizováno], který měl v úmyslu opustit Českou republiku, na žalobce. Dále uvedl, že platba ve výši 230 000 Kč, uhrazená dne 9. 1. 2015, nesouvisela s předmětnou směnkou, ale jednalo se o pohledávku třetí osoby za žalovaným ze zprostředkování prodeje vozidla společnosti [právnická osoba].

4. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, výzvou k úhradě dluhů ze dne 14. 4. 2015, příjmovým pokladním dokladem ze dne 19. 1. 2015, výpisy z účtů, smlouvami o převodu obchodního podílu, výpisy z obchodního rejstříku, dopisem Znaleckého a expertního ústavu, z. ú. [Jméno žalovaného] ze dne 3. 3. 202, výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], znaleckým posudkem [Anonymizováno], revizním znaleckým posudkem [Anonymizováno] a posudkem [právnická osoba].) soud prvního stupně zjistil, že mezi žalovaným, žalobcem a jeho bratrem existovaly vzájemné obchodní vztahy z podnikání, které chtěli zhruba v polovině roku 2013 vypořádat. V této souvislosti byl mimo jiné převeden obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. ze žalovaného jako převodce na žalobce coby nabyvatele a podíl ve společnosti [právnická osoba] z [Anonymizováno] jako převodce na žalovaného coby nabyvatele. V rámci vypořádání měl žalovaný vystavit směnku vlastní na řad [Anonymizováno] k zajištění dluhu, který vyplynul ze vzájemného vypořádání. Vzhledem k tomu, že však měl [Anonymizováno] v úmyslu vycestovat, domluvil se se žalobcem a žalovaným, že směnka bude vystavena na řad žalobce. Žalovaný tak vystavil směnku vlastní dne 8. 9. 2013 na řad žalobce se směnečnou sumou 4 000 000 Kč, splatnou dne 31. 12. 2014, opatřenou doložkou „bez protestu“. Na směnečný dluh uhradil žalovaný dne 24. 8. 2015 částku 1 000 000 Kč, dne 26. 2. 2016 částku 469 000 Kč, dne 6. 5. 2015 částku 1 000 000 Kč a dne 7. 5. 2015 částku 1 000 000 Kč, celkem tedy 3 469 000 Kč. Zůstatek dlužné částky ve výši 531 000 Kč nebyl dosud uhrazen. Dne 9. 1. 2015 poukázal žalovaný na účet manželky žalobce [Anonymizováno] dne 9. 1. 2015 částku ve výši 230 000 Kč, která pak byla vyplacena třetí osobě. Nešlo tedy o splátku směnečného dluhu.

5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení § 75, § 28 odst. 1 a 2, § 78 a § 48 odst. 1 ZSŠ. Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující veškeré náležitosti vyžadované ustanovením čl. I § 75 ZSŠ, z níž vznikl žalobci dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 541 000 Kč s příslušenstvím a odměnou.

6. Námitka žalovaného, že směnku nepodepsal, byla vyvrácena znaleckými posudky. Třebaže znalci ohledně pravosti podpisu žalovaného nevyslovili kategorický závěr, zjištění ve znaleckém posudku obsažená umožňují při jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech s výpovědí svědka [Anonymizováno] dle názoru soudu přijmout spolehlivý závěr, že výstavcem směnky je právě žalovaný. Při posuzování věrohodnosti této svědecké výpovědi vyšel soud z toho, že byla přirozeně spontánní, přesvědčivá a vnitřně souladná. I při vědomí toho, že rodinný příslušník účastníka řízení, jako osoba zainteresovaná na výsledku sporu, nemůže být z psychologického hlediska dokonale objektivním pramenem poznání pro soud a že při hodnocení jeho výpovědi nelze přehlédnout problematičnost subjektivní stránky tohoto důkazního prostředku, neshledal v tomto případě žádný důvod pro odmítnutí zjištění z tohoto důkazu učiněných. Dále soud uvedl, že z výpovědi svědka [Anonymizováno] sice přímo nevyplynulo, že by směnka byla vystavena na řad žalobce, jeho popis událostí však také korespondoval s výpovědí svědka [Anonymizováno]. Uzavřel proto, že námitka nepravosti podpisu žalovaného na sporné směnce byla provedenými důkazy vyvrácena, a dále, že pokud svědek [Anonymizováno] v rámci své výpovědi potvrdil podpis směnky žalovaným v jeho přítomnosti v podobě, v jaké byla soudu předložena, bylo tím prokázáno i to, že žalovaný projevil vůli ve směnce vyjádřenou, tedy že se zavázal v den splatnosti na ní uvedený zaplatit žalobci coby směnečnému remitentovi částku na směnce vypsanou jako směnečný peníz.

7. Ohledně námitky, že směnka plnila zajišťovací funkci, odkázal soud na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1141/2006 ze dne 28. 8. 2008, podle nichž vzhledem k povaze zajišťovacích směnek plněním na takovou směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. K námitce neexistence kauzy směnky uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že směnka byla vystavena v souvislosti s vypořádáním účastí „v předmětných společnostech“ a dalších společných aktivit žalobce, žalovaného a Karla Kotovského. Původně měla být vystavena na řad [Anonymizováno], ale protože se zúčastnění dohodli, že bude splatná již za jeden rok, [Anonymizováno] postoupil plnění ze směnky žalobci a na směnce byl uveden jako remitent žalobce, neboť [Anonymizováno] měl být v době splatnosti směnky mimo Českou republiku. S ohledem na neformální povahu směnečné smlouvy shledal soud ústní ujednání účastníků ohledně zajišťovací funkce směnky jako zcela postačující.

8. Z uvedených důvodů rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz zrušen a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně posoudil pravost podpisu na předmětné směnce. K uvedené otázce bylo provedeno dokazování několika znaleckými posudky, jejichž závěry nepředstavují odpovídající základ pro skutkové zjištění, že podpis žalovaného na směnce je pravý. Soud dále zohlednil výpověď svědka [Anonymizováno], kterou však vyhodnotil nesprávně, a to zejména z pohledu její věrohodnosti. Při hodnocení pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce soud vycházel i z výpovědi svědka [Anonymizováno]; závěry, které soud z uvedené výpovědi učinil, však zjevně neodpovídají obsahu svědecké výpovědi. Žalovaný konečně zpochybnil i procesní postup soudu při znaleckém zkoumání pravosti jeho podpisu na směnce s tím, že soud významně pochybil nejen při hodnocení důkazů znaleckými posudky, ale i při jejich zadávání. Dále soud podle odvolatele nesprávně posoudil úhradu dluhu ve výši 230 000 Kč, když nedůvodně a bez odpovídajícího podkladu v provedeném dokazování zjistil, že nešlo o úhradu směnečného dluhu nebo o úhradu kauzálního dluhu. Závěr, že žalovaný neprokázal, že nahradil škodu ve výši 300 000 Kč na vypůjčeném obytném vozidle jako splátku směnečného dluhu, je sice správný, soud však neprovedl žalovaným označené důkazy – konkrétně svědeckou výpověď [Anonymizováno] a výslech žalovaného, jehož sice vyzval k označení důkazů a odpovídajícím způsobem poučil, s provedením označených důkazů se však neobtěžoval. Soud proto neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a současně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále soud pochybil v tom, že neodůvodnil neprovedení důkazu výslechem svědka [Anonymizováno] a nedostatečně odůvodnil neprovedení důkazu dodatkem ke znaleckému posudku znalce [Anonymizováno]. S ohledem na důkazní nouzi žalovaného je třeba považovat za procesně nepřijatelné a nesprávné nevyhovění návrhu žalovaného na provedení důkazu jeho výslechem. Shora uvedenou argumentaci žalovaný podrobně rozvedl ve svém dalším podání ze dne 16. 5. 2022.

10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Podané odvolání označil za účelové, s tím, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, jímž dostatečně zjistil skutkový stav věci, dospěl ke správným skutkovým zjištěním a přiléhavé bylo i právní hodnocení věci. Žalobce zrekapituloval skutková zjištění soudu prvního stupně a právní posouzení předmětné směnky a uzavřel, že soud prvního stupně se řádně vyrovnal s námitkami žalovaného, když konstatoval, že v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se přihlíží pouze ke skutečnostem nastalým do vydání platebního rozkazu a z tohoto pohledu se posuzuje též důvodnost podaných námitek. V daném případě bylo započtení na předmětnou směnku žalovaným tvrzeno až v průběhu námitkového řízení a tedy k této námitce nelze přihlížet. Soud prvního stupně dále uvedl, že námitka nepravosti podpisu žalovaného byla vyvrácena znaleckými posudky, byť znalci nevyslovili kategorický závěr, nicméně učinili dle soudu spolehlivý závěr o tom, že výstavcem směnky je žalovaný. Soud přitom přihlížel i k výpovědi svědka Karla Kotovského, kterou hodnotil jako spontánní, přesvědčivou a vnitřně souladnou. K tomu žalobce doplnil, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno i to, že žalovaný na předmětnou směnku platil a až do vydání směnečného platebního rozkazu proti její existenci nic nenamítal, stejně jako nenamítal nic proti jednostrannému zápočtu provedenému žalobcem na, v předmětný den druhou, žalovaným vystavenou směnku. Ve vzájemné souvislosti všech těchto důkazů je závěr soudu, že žalovaný spornou směnku skutečně podepsal, správný a logický. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že závěry soudu ohledně výpovědi svědka [Anonymizováno] neodpovídají obsahu tohoto důkazu. Soud se také správně a logicky vypořádal i s dalšími námitkami, a to s námitkou, že směnka byla vystavena jako směnka zajišťovací i s námitkou údajné neexistence směnečné kauzy, když v řízení bylo prokázáno, že směnka byla vystavena v souvislosti s vypořádáním účasti v obchodních společnostech a dalších společných aktivit žalobce, jeho bratra a žalovaného.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předloženou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobci proti žalovanému jako výstavci směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 4 000 000 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze, přičemž žalobou byl uplatněn pouze nárok na zaplacení nedoplatku dlužné částky ve výši 531 000 Kč s příslušenstvím a odměnou.

13. Proti uložené platební povinnosti se žalovaný bránil předně námitkou, že si není vystavení směnky na řad žalobce vědom a že žalobci ničeho nedluží.

14. Soud prvního stupně vyhodnotil shora uvedenou obranu jako námitku nepravosti podpisu žalovaného na sporné směnce a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že toto tvrzení bylo vyvráceno znaleckými posudky, jejichž nálezy ve spojení s výpovědí svědka Karla Kotovského umožňují přijmout spolehlivý závěr, že výstavcem směnky je žalovaný.

15. Pokud jde o dokazování znaleckými posudky z oboru písmoznalectví, ztotožnil se odvolací soud s názorem žalovaného, že závěr posudku znalkyně [Anonymizováno], podle něhož nelze objektivně rozhodnout, zda se v případě sporného podpisu jedná o neobvyklou či nepoznanou variantu pravého podpisu žalovaného, nebo o variantu padělku se snahou o nápodobu, je jedním z možných (v úvahu připadajících) závěrů znaleckého zkoumání písma. Dle názoru odvolacího soudu znalkyně svůj nález podrobně, logicky a přesvědčivě zdůvodnila. Z posudku vyplývá, že sporný podpis byl pro svůj malý rozsah, grafickou náročnost i podrobně popsanou problematickou kvalitu psacího tahu velmi obtížně zpracovatelný a soubor srovnávacího materiálu, byť kvantitativně rozsáhlý, pouze částečně vyhovoval potřebám zkoumání. Na základě analýzy sporného podpisu a srovnání zjištěných znaků se znaky nalezenými ve srovnávacím materiálu byla nalezena kombinace shodných a rozdílných znaků, která byla v posudku podrobně zdokumentována. S ohledem na zjištěné znaky zvažovala znalkyně neobvyklou (vlivem písařských podmínek a okolností) či nepoznanou variantu pravého podpisu žalovaného, nebo padělek vyhotovený se snahou o nápodobu a uzavřela, že zjištěné shody, částečné shody a podobnosti, z nichž některé byly zjištěny v menšinovém výskytu, v kombinaci se znaky méně podobnými a rozdílnými, které jsou ve vzájemném rozporu, nedovolují o pravosti sporného podpisu objektivně rozhodnout. Nelze totiž prokazatelně rozlišit, zda se u znaků rozdílných jedná o principiální rozdíly vzniklé v důsledku nepřesného napodobení nebo zda jde o znaky nepoznané vnitřní variability vlastních podpisů [Jméno žalovaného] z období blízkého dataci sporného podpisu, či zda se jedná o neobvyklou variantu pravého podpisu (např. komolení vlivem písařských podmínek a okolností).

16. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu za této situace přistoupil soud prvního stupně k zadání dalšího znaleckého posudku a současně k revizi posudku [Anonymizováno]. Jak vyplývá z ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř., je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 4252/2019). Z uvedeného vyplývá, že sama skutečnost, že nález posudku [Anonymizováno] ohledně (ne)pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce je neutrální, nemohl revizi posudku odůvodnit. Odvolací soud z důvodů, které jsou shora vyloženy, nesdílí výhrady žalobce vůči tomuto posudku (k nimž se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nijak nevyjádřil).

17. Shora uvedeným postupem, kdy byly – aniž pro to existovaly důvody předpokládané ustanovením § 127 odst. 2 o. s. ř. - postupně zpracovány vedle posudku znalkyně [Anonymizováno] další dva znalecké posudky, soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která však z důvodů níže uvedených neměla vliv na správnost napadeného rozsudku. Soud totiž svůj závěr ohledně pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce založil též na zjištěních, učiněných z výpovědi svědka [Anonymizováno]. Odvolací soud nepřisvědčil výhradám odvolatele stran nesprávného hodnocení tohoto důkazu soudem prvního stupně. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud přitom vzal v úvahu jak skutečnost, že svědek je bratrem žalobce, tak i jeho vztah k věci samotné (jeho zájem na výsledku řízení), přičemž neshledal důvody pro odmítnutí zjištění z tohoto důkazu učiněných, neboť výpověď vyhodnotil jako spontánní, přesvědčivou a vnitřně souladnou. Za situace, kdy svědek [Anonymizováno] potvrdil, že žalovaný v jeho přítomnosti vystavil směnku, uplatněnou v tomto řízení, a vysvětlil i důvod, proč se tak stalo, přičemž žádným dalším důkazem nebyla věrohodnost výpovědi svědka zpochybněna, nelze pouze z jeho příbuzenského vztahu k žalobci usuzovat na její nepravdivost. Přisvědčit nelze ani argumentaci odvolatele, že svědecké výpovědi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly natolik rozporné, že neposkytují podklad pro závěr o pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce. Z výpovědi [Anonymizováno] vyplynulo, že žalovaný vystavil směnku znějící na částku „v řádu jednotek milionů“, na níž byl text směnečného prohlášení sepsán rukopisem, a předal ji [Anonymizováno]. Za důvod směnky označil svědek dohodu o vypořádání peněžitého vkladu svědka Kotovského do společnosti, v níž působil společně se žalovaným. Uvedl dále, že účastníci schůzky, při níž k vystavení směnky došlo, jednali o úhradě dlužné částky k rukám žalobce, a to s ohledem na předpokládanou dlouhodobou nepřítomnost [Anonymizováno] v České republice. V této souvislosti svědek informoval [Anonymizováno], že má možnost směnku rubopisovat na bratra. Je tedy zřejmé, že výpověď svědka [Anonymizováno] se nevztahovala ke směnce, uplatněné v tomto řízení, neboť ta není sepsána rukou, ale její text je vytištěn, a dále na ní není jako remitent označen [Anonymizováno], ale žalobce, v důsledku čehož nebyl důvod uvažovat o jejím rubopisu na [Anonymizováno]. Uvedl-li dále svědek [Anonymizováno], že mu není známo, jak účastníci řízení a svědek [Anonymizováno] dále postupovali, pak mu logicky nemohlo být nic známo ani o tom, že jím popsaná směnka byla, jak uvedl žalovaný ve svých námitkách, následně nahrazena směnkou další, znějící rovněž na částku 4 000 000 Kč se splatností dne 31. 12. 2014. Žalovaný přitom netvrdil, že i později vystavená směnka byla „sepsána rukou“ a nevyloučil ani to, že jejím remitentem byl žalobce, neboť argumentoval tím, že „z důvodu důvěry ke [Anonymizováno] neměl důvod co do důsledků zkoumat, jaká to listina byla zničena či co přesně bylo obsahem jemu předkládaných listin, když podstatným pro žalovaného byla směnečná suma a splatnost, což souhlasí i na žalované směnečné listině.“ Tvrdil tedy, že si vystavení směnky na řad žalobce není vědom, neboť k tomu při neexistenci jeho dluhu vůči žalobci neměl žádný důvod. Výpovědí svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] však bylo prokázáno uzavření dohody o úhradě závazků žalovaného vůči [Anonymizováno] k rukám žalobce (podle svědka [Anonymizováno] „uvažovali i o tom, že kdyby tady nebyl [Anonymizováno], tak by ty peníze převzal [Anonymizováno]“, osoby přítomné na schůzce v Praze „řešily … jenom tu dohodu, že by byl inkasem případně pověřen [Jméno žalobce A]…“) a o zajištění tohoto závazku směnkou. Obdobně svědek [Anonymizováno] vypověděl, že směnka měla být původně „psána na něho“, ale protože se dohodli, že bude splatná již za jeden rok, „tak se to napsalo“ na jeho bratra, neboť [Anonymizováno] měl být rok nebo rok a půl v zahraničí. Zejména však následné chování žalovaného prokazuje, že si byl vystavení sporné směnky na řad žalobce (a to i přesto, že věřitelem směnkou zajištěného závazku byl jeho bratr) dobře vědom, neboť jeho reakcí na výzvu žalobce k úhradě směnky ze dne 14. 4. 2015 bylo namísto kategorického odmítnutí tohoto požadavku z důvodů tvrzených v námitkách, tedy z důvodu nepravosti jeho podpisu na směnce a neexistence směnkou zajištěného závazku, zaplacení částky 3 469 000 Kč, byť nikoli z vlastních prostředků, ale (jak je níže uvedeno) z prostředků společnosti [právnická osoba]., na účet žalobce.

18. Z vyložených důvodů nemá ani odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaný vystavil směnku uplatněnou v tomto řízení, a to k zajištění svého závazku vůči bratrovi žalobce z dohody o vypořádání společných podnikatelských aktivit. Námitka nepravosti podpisu žalovaného na směnce proto není důvodná.

19. Obstát nemohla ani námitka neexistence kauzy směnky. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, „soudní praxe jednotná v závěru, podle něhož tam, kde směnka plní funkci zajištění závazků jiného subjektu, nemá námitka neexistence právního vztahu mezi výstavcem směnky a remitentem (námitka nedluhu výstavce vůči remitentovi) místa; kauza směnky je nikoli ve vztazích výstavce a remitenta, ale ve vztazích výstavce a osoby, jejíž závazek vůči remitentovi se směnkou zajišťuje. Zajišťovací směnka tak nevyžaduje, aby její dlužník byl účastníkem zajištěného vztahu; nejde o bezdůvodnou směnku, jelikož dostatečným důvodem směnky je ujednání o tom, že povinnost jiného dlužníka bude zajištěna směnkou, kterou podepsal (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. května 1998, sp. zn. 1 Odon 140/97 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2004, sp. zn. 5 Cmo 516/2003, uveřejněný v časopise právní rozhledy č. 9/2005). Není přitom žádný důvod, pro který by výše zmíněný závěr neměl platit i pro situaci, kdy dlužníkem z kauzálního vztahu a dlužníkem ze zajišťovací vlastní směnky bude tatáž osoba s tím, že věřitelem z kauzálního vztahu bude osoba odlišná od remitenta. V takovém případě (bude-li zde ujednání, podle něhož směnka zajišťuje pohledávku osoby odlišné od remitenta za dlužníkem, který je současně výstavcem směnky vlastní) totiž kauza zajišťovací směnky bude spočívat nikoli ve vztazích mezi dlužníkem a remitentem, nýbrž ve vztazích mezi dlužníkem a věřitelem z kauzálního vztahu.“

20. V poměrech posuzované věci není žádných pochyb o tom, že kauza předmětné směnky spočívala ve vztazích mezi žalovaným jako jejím výstavcem a [Anonymizováno] jako věřitelem žalovaného. To vyplynulo jak z výpovědí obou svědků, tak i ze shodných tvrzení účastníků řízení. Skutečnost, že žalobce nebyl účastníkem dohody o vypořádání vzájemných obchodních vztahů mezi Karlem Kotovským a žalovaným, nečiní spornou směnku bezdůvodnou, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

21. Pokud jde o námitku zániku směnkou zajištěného (nikoli směnečného, jak nepřesně uvedl soud prvního stupně) závazku jeho splněním, provedenými důkazy bylo prokázáno, že v období od 6. 5. 2015 do 26. 2. 2016 byla z účtu č. 43-7345000227 vedeného pro společnost [právnická osoba]., [právnická osoba]., poukázána na účet č. [č. účtu] ve čtyřech splátkách částka 3 469 000 Kč. První tři platby provedené ve dnech 6. 5. 2015, 7. 5. 2015 a 24. 8. 2015 ve výši 3 x 1 000 000 Kč, byly označeny jako „[Anonymizováno]“, poslední platba ze dne 26. 2. 2016 ve výši 469 000 Kč jako „[Anonymizováno] – SPLÁTKA PŮJČKY [Anonymizováno] SPLÁTKA PŮJČKY [Anonymizováno]“. Jak bylo dále zjištěno z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného [právnická osoba]., za období od 1. 1. 2015 do 31. 1. 2015, majitelem tohoto účtu byl žalobce, přestože výpis z účtu byl adresován [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno]. Z uvedeného vyplývá, že společnost [právnická osoba]., nikoli žalovaný, hradila ze svého účtu na účet žalobce závazky žalovaného vůči [Anonymizováno], přičemž provedení těchto plateb nebylo mezi účastníky sporné a v žalobě bylo zohledněno odpovídajícím snížením žalované částky.

22. Ohledně splnění zbývající části dluhu ve výši 531 000 Kč argumentoval žalovaný úhradou částky 230 000 Kč dne 9. 1. 2015 a dále zaplacením náhrady škody způsobené [Anonymizováno] na vypůjčeném obytném vozidle ve výši 300 000 Kč. K první z těchto plateb bylo z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] zjištěno, že dne 12. 1. 2015 byla převodem z účtu žalovaného č. [č. účtu] zaplacena částka 230 000 Kč. Oproti shora uvedeným platbám se tedy nejednalo o plnění poskytnuté žalobci společností [právnická osoba]., ale přímo žalovaným, přičemž ani z výpisu z účtu žalobce, ani z potvrzení [právnická osoba]. ze dne 21. 2. 2018 se nepodává žádný důvod této platby (žalovaný v této souvislosti tvrdil, že žalobci nic nedluží ani nikdy nedlužil). V poměrech posuzované věci není rozhodné, jak žalobce s takto přijatou částkou dále naložil (tj. zda ji vybral ze svého účtu a předal [právnická osoba]), ale to, že výsledky dokazování neumožňují přijmout závěr, že plnění žalovaného ve výši 230 000 Kč mělo (oproti shora uváděným platbám) jakýkoli vztah k projednávané věci. Tomu ostatně odpovídá i skutečnost, že žalovaný po obdržení výzvy k úhradě směnky ze dne 14. 4. 2015 nezpochybňoval ani výši směnečného peníze uvedenou ve výzvě, ani výši směnkou zajištěného závazku.

23. Částku 300 000 Kč měl žalovaný podle svých námitkových tvrzení v blíže nespecifikované době uhradit blíže nespecifikované osobě, přičemž za důvod této platby označil v námitkách „náhradu škody způsobené [Anonymizováno] na vypůjčeném obytném vozidle.“ Z uvedeného vyplývá, že ani v tomto případě se nejednalo o plnění na směnku či na závazek směnkou zajištěný, ale o plnění poskytnuté třetí osobě z jiného právního důvodu (případně o plnění bezdůvodné), nijak nesouvisející s projednávanou věcí (námitka započtení této pohledávky žalovaného oproti pohledávce [Anonymizováno] nebyla v zákonem stanovené lhůtě vznesena). Protože zaplacení náhrady škody nelze považovat ani za „náhradní“ plnění na směnku či na závazek směnkou zajištěný, je nutno uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl důkazy výslechem žalovaného a svědka [Anonymizováno], neboť shora uvedená obrana, i pokud by byla těmito důkazy prokázána, by nemohla nic změnit na jeho povinnosti ze směnky uplatněné v tomto řízení.

24. Je tedy třeba uzavřít, že žalovaný se prostřednictvím podaných námitek neubránil povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, i v obou nákladových výrocích podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada v celkové výši 28 484 Kč, která sestává z odměny za dva úkony právní služby po 10 460 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání) podle § 7a § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, dále z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 AT, cestovného za cestu z [Anonymizováno] do Prahy a zpět ve výši 1 421 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 4 943 Kč.