o určení neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 73 Cm 26/2018-139

1. V záhlaví uvedeným usnesením, vydaným poté, co předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 11. 6. 2020, č. j. 73 cm 26/2018-53 i rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 6 Cmo 328/2020-69 byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2022, č. j. 27 Cdo 2595/2021-90, soud prvního stupně určil, že rozhodnutí výboru účastníka ze dne 5. 9. 2017 ve spojení s rozhodnutím dozorčí rady účastníka ze dne 28. 11. 2017, kterým byl navrhovatel vyloučen z účastníka, je neplatné (bod I. výroku) a účastníkovi uložil povinnost k náhradě nákladů řízení navrhovateli ( bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění se podaný návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakládal na tvrzení navrhovatele, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, jednání, pro které byl z účastníka vyloučen, se nedopustil, nebyla mu dána možnost účinné obrany a za porušení členských povinností bylo možno uložit mírnější disciplinární sankce.

3. Účastník navrhl zamítnutí návrhu. Napadená rozhodnutí jsou platná, navrhovatel byl na jejich základě z účastníka řádně vyloučen.

4. Původní rozhodnutí ve věci ze dne 11. 6. 2020, č.j. 73 Cm 26/2018-53, jímž byl návrh zamítnut a potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 6 Cmo 328/2020-69, byla k dovolání navrhovatele zrušena usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2022, č. j. 27 Cdo 2595/2021-92 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval tvrzním navrhovatele o absenci výzvy k nápravě ani tím, zda taková výzva případně nemusela být učiněna a dále to, že neposoudil, zda navrhovateli vytýkané porušení členských povinností nelze odčinit nebo zda spolku způsobilo zvlášť závažnou újmu a dále tím, zda se navrhovatel dopustil jednání, pro které bylo vyloučen.

5. Ze shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování ( stanovy účastníka, účinné k 11. 5. 2017, rozhodnutí výboru o zrušení členství navrhovatele ze dne 25. 7. 2017, odvolání navrhovatele proti rozhodnutí k dozorčí radě ze dne 8. 8. 2017 včetně doručenky, rozhodnutí dozorčí rady ze dne 22. 8. 2017, opětovné rozhodnutí výboru o zrušení členství navrhovatele ze dne 5. 9. 2017, odvolání navrhovatele k dozorčí radě ze dne 17. 9. 2017, výzva dozorčí rady navrhovateli ze dne 24. 10. 2017 včetně odpovědi navrhovatele ze dne 3. 11. 2017, rozhodnutí dozorčí rady ze dne 27. 8. 11. 2017, zápis ze zasedání dozorčí rady ze dne 27. 6. 2017, výzva dozorčí rady účastníka ze dne 31. 8. 2016, adresované navrhovateli a dalším členům, oznámení navrhovateli o pozastavení plateb ze dne 28. 6. 2017, účastnický výslech navrhovatele, výpovědi svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], Kodex účastníka, podnět k šetření ze dne 8. 12. 2015 včetně příloh, zápisy z jednání výboru účastníka ze dne23. 6. 2015, 1. 3. a 31. 5 . 2016 a 7. 3. 2017, zápisy z jednání pracovní skupiny k rozúčtovacímu řádu ze dne 9. 5., 18. 5., 25. 10. a 10. 11. 2016, úřední záznamy o podání vysvětlení před policejními orgány dne 15. 7. 2015) soud zjistil, že navrhovatel byl členem účastníka od roku 1991. Účastník je zapsán ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno]. Rozhodnutí výboru účastníka ze dne 27. 6. 2017, č.j. [Anonymizováno], jímž byl navrhovatel z účastníka vyloučen, bylo zrušeno rozhodnutím dozorčí rady účastníka ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. [Anonymizováno] pro obtížnou přezkoumatelnost a nedostatky v popisu skutkových okolností vyloučení navrhovatele z účastníka. Opětovně o zrušení členství navrhovatele v účastníku (vyloučení navrhovatele z účastníka) rozhodl výbor účastníka 5. 9. 2017. Podle rozhodnutí důvodem pro zrušení členství navrhovatele je přetrvávající ztráta jeho základních kvalifikačních předpokladů požadovaných čl. VI odst. 2 písm. b) a d) stanov účastníka a porušení členských povinností navrhovatele dle čl. VIII. odst. 4 stanov vystupovat tak, aby svým jednáním neporušoval cíle spolku. Konkrétních deset jednání navrhovatele, jimiž měl porušit stanovy jsou vymezena pod písmeny a) až j). Podle písm. a) jím bylo podání bezdůvodného návrhu, podle písm. b) rozšiřování letáků s neověřenými a nepravdivými informacemi, podle písm. c) porušení povinnosti mlčenlivosti, podle písm. d) porušení usnesení výboru, podle písm. e) nerespektování usnesení spolku, podle písm. f) nekolegiální a urážlivé jednání, podle písm. g) ponižující a nekolegiální vystupování, podle písm. h) prosazování osobních majetkových zájmů, podle písm. i) prosazování honorované zaměstnání svých rodinných příslušníků v aparátu spolku a podle písm. j) falešné obvinění pracovnice kanceláře spolku. Proti tomuto rozhodnutí výboru podle navrhovatel odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím dozorčí rady účastníka ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. [Anonymizováno]. To bylo navrhovateli doručeno dne 21. 12. 2017. Podmínky vzniku, trvání a zániku členství v účastníku upravují stanovy účastníka ve znění účinném od 11. 5. 2017 v čl. VI. Základní kvalifikační předpoklady vymezuje bod 2 čl. VI. a zahrnují konkrétní závazek člena přispět k vymezenému cíli spolku (písm. b), dále důvěryhodnost, bezúhonnost, neohrožení pověsti spolku a nevystupování proti zájmům spolku (písm. d)). Práva o povinnosti členů účastníka čl. VIII. Zásah do dobré pověsti spolku upravuje Kodex účastníka v čl. VI odst. 3. Možnost pozastavení členství účastníka na dobu nepřevyšující 6 měsíců jako sankci za porušení povinností člena dle čl. VI Kodexu upravuje čl. VIII.

6. Právní poměry účastníků soud prvního stupně věc posoudil podle § 239, 242, 260 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Soud konstatoval, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení byl navrhovatelem podán v zákonné tříměsíční lhůtě tří měsíců ode dne doručení rozhodnutí dozorčí rady účastníka.

7. Soud vyšel z toho, že rozhodnutí o vyloučení představuje nejzávažnější zásah do práv člena spolku, neboť je mu proti jeho vůli odňato ústavou garantované právo se sdružovat. Spolek může rozhodnout o vyloučení člena jen pokud člen závažně porušil povinnosti vyplývající z členství. Závažnost porušení je třeba vyložit s ohledem na stanovy spolku. Z § 239 o. z. vyplývá, že rozhodnutí o vyloučení by měla předcházet výzva k nápravě, přičemž nepodání výzvy je možné jen ve výjimečných případech. Výzva v této věci spolkem učiněna nebyla. Spolek by měl také zvážit, zda před vyloučením není možné uložit jinou méně závažnou a méně definitivní sankci. Rozhodnutí o vyloučení musí být srozumitelné, výstižné a přesně popisující jednání člena a posouzení konkrétní závažnosti tohoto jednání, včetně časového vymezení skutku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí uvedené požadavky nesplňují. Jsou velmi nekonkrétní a nejednoznačná především v popisu jednání, pro které byl navrhovatel vyloučen a povinností, které měl porušit, ač právě toto bylo výboru spolku vytknuto dozorčí radou, která první rozhodnutí o vyloučení z důvodu, že popis jednání a popis porušených skutečností, nebyl přesný a srozumitelný.

8. V rozhodnutí o zrušení členství ze dne 5. 9. 2017 (tedy v napadeném rozhodnutí) jsou nejprve vymezeny důvody pro zrušení členství tak, že u navrhovatele přetrvává ztráta základních kvalifikačních předpokladů požadovaných ust. VI odst. 2 písm. b) a d) stanov účastníka, kde se uvádí, že kvalifikačním předpokladem je konkrétní závazek člena přispět k vymezenému cíli spolku (písm. b)), a dalším předpokladem je důvěryhodnost, bezúhonnost, neohrožení pověsti spolku a nevystupování proti zájmům spolku (písm. d)). Dále dle rozhodnutí bylo porušeno ustanovení čl. VIII. odst. 4 stanov, podle něhož každý člen spolku má povinnost vystupovat tak, aby svým jednáním neporušoval cíle spolku. V rozhodnutí výboru o vyloučení jsou jednání navrhovatele specifikována velmi stručně tak, že není zřejmé ani co se přesně stalo, ani přesně kdy se to stalo, tedy v jakém konkrétním časovém rozsahu. Výrazně víc a mnohem přesněji, včetně částečného uvedení časového rozsahu jsou jednání navrhovatele popsána v rozhodnutí odvolacího orgánu, dozorčí rady. Mnohé části popisu jsou však jen nahrazeny odkazy na další dokumenty, které nejsou součástí rozhodnutí, a především není uvedeno, co dále konkrétně by v těchto dokumentech mělo být popsáno. Z rozhodnutí plyne, že vytýkaná jednání jsou z let 2016 a 2017. Ani takto jinak mnohem přesněji vymezený popis jednání navrhovatele však stále není popsán přesně v návaznosti na konkrétní povinnost, která měla být jednáním navrhovatele porušena. Vytýkaná jednání nejsou ani v rozhodnutí dozorčí rady jako odvolacího orgánu účastníka dostatečně specifikována způsobem odpovídajícím závažnosti následku, tedy vyloučení účastníka. Z jeho rozhodnutí vyplývá, že v něm definované skutky lze posoudit jako řadu jednání, pro jejichž souhrn, četnost a závažnost má být zřejmě navrhovatel vyloučen, přičemž žádné z nich není označeno jako natolik závažné, že by mělo být zcela hlavním a samostatným důvodem k vyloučení a že újma způsobená takto případně jediným jednáním je závažná natolik, že ji již nelze odčinit, nebo že již způsobila spolku natolik závažnou újmu, že by již ani nebylo možné uvažovat o zaslání výzvy navrhovateli o zjednání nápravy. Pokud jsou navrhovateli vytýkána jeho opakovaná jednání, jedná o situaci, kdy je na místě výzva (výstraha před vyloučením), aby další taková jednání nečinil s tím, že by mohla být spolkem považována za jednání natolik závažná, že přistoupí k rozhodnutí o vyloučení.

9. Soud prvního stupně proto uzavřel, že jednání navrhovatele přes jejich četnost a různou závažnost, nepřestavovala situaci, která by zakládala výjimku pro nepodání výzvy před případným rozhodováním o vyloučení. Vyložil, že z rozhodnutí dovolacího nelze dovodit povinnost soudu zabývat se tím, zda navrhovatel jednotlivých jednání skutečně dopustil. Při absenci výzvy k nápravě nebyla splněna základní podmínka pro rozhodování o vyloučení navrhovatele z účastníka. Neshledal proto nezbytné zabývat se tím, zda se navrhovatel těchto vytýkaných jednání skutečně dopustil.

10. Z uvedených důvodů návrhu vyhověl a určil, že rozhodnutí výboru účastníka ze dne 5. 9. 2017 ve spojení s rozhodnutím dozorčí rady účastníka ze dne 28. 11. 2017, kterým byl navrhovatel vyloučen z účastníka o vyloučení navrhovatele z účastníka, je neplatné. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.1 o. s. ř.

11. Účastník podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení změnil a návrh zamítl, případně usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle účastníka napadené usnesení není v souladu se závaznými právními závěry, Nejvyššího soudu v rozhodnutí v této věci ze dne 23. 2. 2022, č. j. 27 Cdo 2595/2021-90, podle nichž je třeba se v dalším, nalézacím řízení zabývat tím, zda byl navrhovatel vyzván k nápravě porušování členských povinností, případně zda taková výzva nemusela být učiněna a dále tím, zda se navrhovatel jednání, pro něž byl ze spolku vyloučen, skutečně dopustil. Dovolací soud zdůraznil, že nalézací soud může návrhu na vyslovení neplatnosti vyhovět také v případě, pokud by dospěl k názoru, že k porušení povinností členem spolku nedošlo. Tohoto účelu mohlo být dosaženo pouze na podkladě úplně zjištěného skutkového stavu věci podle procesních pravidel, nikoliv na základě pouhého názoru soudu. Konkrétní skutková tvrzení ohledně jednání navrhovatele, v nichž spatřoval porušení členských povinností navrhovatele, účastník v předchozím řízení specifikoval a označil k nim také důkazy k jejich prokázání. Část z důkazů soud sice provedl, ale nijak je nevyhodnotil. Z provedeného dokazování ani z nesporných tvrzení účastníků neučinil soud žádná skutková zjištění, která by mu umožnila přijetí skutkového závěru, že se navrhovatel dopustil jednání tvrzených účastníkem, ani přijetí skutkového závěru, že se takového jednání navrhovatel nedopustil, případně se jej dopustil, ale neporušil jím žádnou členskou povinnost. V tomto rozsahu soud fakticky vůbec žádné skutkové závěry nepřijal. S tvrzeními účastníka ohledně jednotlivých konkrétních skutků navrhovatele ani s dosažitelnými zjištěními plynoucími z četných důkazů prováděných na návrh účastníka se soud nevypořádal, pouze paušálně odsoudil malou přesnost specifikace těchto skutků ve spolkových rozhodnutích, aniž by ovšem zohlednil skutečnosti, které o nich vyšly najevo v průběhu dokazování. Nerespektování závazných závěrů dovolacího soudu soudem prvního stupně má za následek nezákonnost řízení. Soud se omezil na závěr, že jednání navrhovatele, jež přes jejich četnost a různou závažnost nepředstavovala situaci, která by zakládala výjimku pro nepodání výzvy před případným rozhodováním o vyloučení dle ust. § 239 odst. 1 o.z. Účastník, vědom si toho, že prokazování existence zvlášť závažné újmy působené navrhovatelem účastníkovi, příp. neodčinitelnosti některých jednání vytýkaných účastníkem panu navrhovateli, bude mít z hlediska § 239 odst. 1 věty druhá o. z. význam pro rozhodnutí, příslušná skutková tvrzení doplnil a učinil k nim důkazní návrhy. Dále je pak specifikoval v odvolání. Vytkl soudu, že jím zjištěný skutkový stav je neúplný. Z provedených důkazů provedených soud neučinil žádná skutková zjištění, část navržených důkazů neprovedl, aniž je však výslovně zamítl. Rovněž hodnocení důkazů neobstojí, neboť většinu z důkazů soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevyhodnotil, z části provedených důkazů soud učinil zjištění, která jsou v rozporu s obsahem listinných důkazů. V odůvodnění přitom přičítá tíži účastníka, že jednání vytýkaná navrhovateli, jimiž měl porušovat povinnosti u účastníka, nejsou v přezkoumávaných spolkových rozhodnutích označena srozumitelně a jednoznačně, ale sám toto v další části odůvodnění vyvrací. V dosavadním řízení přitom žádná ze soudních instancí žádnou vadu spočívající v nesrozumitelnosti a nejednoznačnosti napadených spolkových rozhodnutí neshledala a jde tak o novum. Výhrada soudu, že napadená rozhodnutí nezvažovala možnost uložení méně závažné sankce než rozhodnutí o vyloučení je nedůvodná, taková úvaha stran sankce je obsažena v rozhodnutí výboru účastníka ze dne 5. 9. 2017, č. j. [Anonymizováno] a obdobně také v rozhodnutí Dozorčí rady účastníka ze dne 28. 11. 2017, č. j. [Anonymizováno]. Z jejich obsahu plyne, že uložené sankce jsou výsledkem předchozího hodnotícího procesu, zahrnujícího i posouzení možnosti uložení méně závažných sankcí, shledaných však interními orgány účastníka jako neadekvátní. Právní závěr soudu, založený na formálním požadavku označení některých jednání navrhovatele při jejich popisu účastníkem za zvlášť závažná, podle účastníka nemá oporu v právních předpisech. Účastník má zato, že rozhodující má být posouzení skutkového stavu ohledně toho, zda daná konkrétní jednání (popsaná v přezkoumávaných spolkových rozhodnutích a vytýkaná navrhovateli ze strany účastníka) skutečně jsou neodčinitelná či působící zvlášť závažnou újmu, nikoliv jejich formální označení. Absence označení hlavního důvodu vyloučení či uvedení závažnosti vytýkaných jednání v samotném přezkoumávaném spolkovém rozhodnutí nemůže být vykládáno k tíži účastníka, právní předpisy s takovým formálním označením právní účinky nespojují. Účastník je přesvědčen, že ve vztahu ke každému jednotlivému jednání navrhovatele v řízení tvrdil a důkazně osvědčoval zcela konkrétní okolnosti, způsobilé doložit i případnou mimořádnou závažnost nastalé újmy, event. neodčinitelnost způsobených důsledků. Nesprávné je tak i právní posouzení věci.

12. Podle navrhovatele je napadené rozhodnutí plně v souladu se závaznými právními závěry, vyjádřenými dovolacím soudem. Soud postupoval v intencích těchto závěrů, když se zabýval tím, zda byl navrhovatel spolkem vyzván k nápravě i tím, zda se dopustil jednání, pro které byl ze spolku vyloučen. Soud dovodil, že nemůže svým rozhodnutím nahrazovat významnou část rozhodnutí spolku a rozsáhle přezkoumávat a za spolek doplňovat konkrétní jednání, jichž se měl jeho člen dopustit, pokud tato jednání nejsou dostatečně specifikována v rozhodnutích spolku. Při přijetí závěru, zda před rozhodnutím o vyloučení měl spolek dle § 239 o. z. zaslat navrhovateli výzvu k nápravě, či zda se jednalo případ, kdy nebyla nutná, vyšel soud z komentářové literatury. Lze přisvědčit jeho závěru, že z rozhodnutí o vyloučení neplyne, že by účastník zvážil jakoukoliv mírnější sankci, ale zvolil právě tu nejpřísnější, tedy vyloučení člena. Ztotožnil se se závěrem soudu, že v rozhodnutí o vyloučení, jakož i ve výzvě k nápravě musí být určitě popsáno konkrétní porušení členských povinností člena spolku. Své závěry soud neodůvodnil jen absencí výzvy k nápravě ale i tím, že popis jednání v rozhodnutích není určitý a tím, že nemá za prokázané, že by se navrhovatel dopustil jednání, která by svou závažností odůvodňovala jeho vyloučení, když vyložil, že se jedná o jednání související s řadou sporů a rozdílných názorů navrhovatel a ostatních členů spolku. Podle navrhovatele zjišťování, zda se se navrhovatel dopustil jednání, která by představovala závažné porušení jeho povinností člena spolku a byla důvodem pro jeho vyloučení, může soud činit na základě popisu konkrétních jednání. Ta však rozhodnutí neobsahovala. Z téhož důvodu se soud nemusel zabývat tím, zda z hlediska výjimky z povinnosti spolku činit výzvu k nápravě byla jednáním navrhovatele spolku způsobena závažná újma či nikoliv. Protože meritem věci a jednáními navrhovatele spočívajícími v porušení jeho členských povinností jako takovými, včetně posouzení jejich závažnosti, se soud prvního stupně zabýval až v intencích závazných závěrů, vyslovených dovolacím soudem, je zcela nedůvodná výtka účastníka, že závěr soudu o nedostatečném vymezení konkrétních členských povinností navrhovatele je novum.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).

14. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně.

15. Zopakoval důkaz rozhodnutím výboru účastníka ze dne 5. 9. 2017. Rozhodnutí obsahuje vymezení jednotlivých jednání, jichž se měl navrhovatel dopustit. Konkrétně je v rozhodnutí uvedeno, že navrhovatel na zasedání valného shromáždění konaného 11. 5. 2017 předložil bezdůvodný návrh na odvolání všech členů dozorčí rady spolku za situace, kdy proti němu bylo dozorčí radou vedeno kontrolní šetření (písm. a), při konání valného shromáždění v roce 2016 rozšiřoval letáky neověřené nebo i zcela nepravdivé poškozující údaje o spolku a jejích pracovnících (písm. b), porušoval povinnost mlčenlivosti tím, že zpřístupňoval vnitřní údaje o spolku třetí osobě, která na základě těchto údajů následně rozšiřovala zavádějící nebo nepravdivé informace poškozující spolek a jeho funkcionáře (písm. c), porušil usnesení výboru ze 4. 5. 2017, pro které sám na zasedání výboru hlasoval a kterým se členové výboru zavázali k jednotnému postupu podpořit výborem schválené a podrobně projednané body programu valného shromáždění 2017 (bod d), nerespektoval přijatá usnesení orgánů spolku a opakovaně usiloval o jejich revokaci, při čemž používal i argumenty již dříve prokazatelně vyvrácené (písm. e), že vůči některým členům výboru spolku jednal nekolegiálně a urážlivě (písm. f), nekolegiálně vystupoval ponižujícím autoritářským způsobem vůči členům spolku, kdy od nich požadoval sdělení osobních a obchodních údajů, kdy hodnotil a zpochybňoval umělecký přínos jejich autorské tvorby a kdy tyto údaje následně zpřístupňoval třetím osobám (písm. g), při činnosti v odborné komisi pro přípravu rozúčtovacího řádu opakovaně prosazoval změny s cílem osobně se obohatit při rozúčtování odměn vyplácených kolektivním správcem (písm. h), od roku 2011 prosazoval honorované zaměstnávání svých rodinných příslušníků v aparátu účastnice (písm. i), falešně obvinil pracovnice kanceláře účastnice a členku výboru účastnice pro pomluvy, na základě čehož bylo vedeno policejní šetření (písm. j).

16. Při projednání věci byl soud prvního stupně vázán závaznými právními závěry dovolacího soudu, vyslovenými ve zrušovacím rozhodnutí, podle nichž je zásadním předpokladem vyloučení člena spolku výzva spolku ke zjednání nápravy, předcházející rozhodnutí o vyloučení, kdy výjimku z povinnosti výzvy představují jedině případy, kdy porušení členských povinností nelze odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu. Pokud v řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení není prokázáno, že spolek vyloučeného člena řádně vyzval ke zjednání nápravy, soud již zpravidla dále nezkoumá, zda k porušení členských povinností vůbec došlo, a prohlásí rozhodnutí o vyloučení za neplatné. Dovolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se tím, zda byl navrhovatel spolkem vyzván k nápravě porušování členských povinností, případně zda se v této věci jedná o případ, kdy výzva ke zjednání nápravy nemusí být učiněna. Dále dovolací soud uvedl, že soudní přezkum zákonnosti vyloučení člena spolku ze spolku zahrnuje nikoli jen formální posouzení správnosti procedurálního postupu, nýbrž i materiální zjišťování, zda k porušování povinností vyplývajících z členství, pro ně byl člen ze spolku vyloučen, skutečně došlo. Z rozhodnutí dovolacího soudu přitom vyplývá, že přípustnost dovolání navrhovatel založil na tom, že při výkladu § 239 a 242 o. z. se soud prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

17. Soud prvního stupně věc posoudil zcela v intencích shora uvedených závěrů. S ohledem na zjištění, učiněná soudem prvního stupně z provedeného dokazování a dále doplněná zjištěními odvolacího soudu z opakovaného dokazování, lze soudu prvního stupně přisvědčit v jeho závěru, že rozhodnutí výboru o vyloučení a rozhodnutí dozorčí rady sice odkazují na články stanov účastníka, která měla být jednáním navrhovatele porušena (VI odst. 2 písm. b) a d) a VIII. odst. 4 stanov), jednotlivá vytýkaná jednání, jimiž se měl porušení těchto článků stanov navrhovatel dopustit, však v těchto rozhodnutích nejsou dostatečně specifikována a nelze z nich srozumitelně dovodit, kdy (časový rámec) a konkrétně jakým způsobem (např. kdy a v jaké souvislosti nerespektoval přijatá usnesení spolkových orgánů apod.). Odvolací soud shledal správný také soudem prvního stupně přijatý závěr, že v rozhodnutích orgánů účastníka není žádné z popsaných jednání navrhovatele označeno jako natolik závažné, že by mělo být zcela hlavním a samostatným důvodem k vyloučení a že by újma případně i jediným jednáním navrhovatele byla natolik závažná, že by jím způsobené důsledky nebylo možno odčinit a že by tak byla založena výjimka pro neučinění výzvy k nápravě dle § 239 odst. 1 o. z. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že jsou-li navrhovateli vytýkána jeho opakovaná jednání, jedná o situaci, kdy je na místě postup dle § 239 o. z. a zaslání výstrahy před vyloučením, aby navrhovatel nečinil další taková jednání nebo v opačném případě by taková jednání mohla být spolkem považována za jednání natolik závažná, že přistoupí k rozhodnutí o vyloučení. V souvislosti s nedostatečnou specifikací jednání vytýkaných navrhovateli je nutno také poukázat na to, že v žalobě navrhovatel neplatnost rozhodnutí orgánu spolku o svém vyloučení zakládal mimo jiné také na tvrzení o vadách napadených rozhodnutí pro jejich neurčitost a nepřezkoumatelnost. V rozhodnutí o vyloučení musí být členovi důvod pro jeho vyloučení sdělen, jinak je rozhodnutí o vyloučení neplatné pro nepřezkoumatelnost; k tomu je soud v řízení podle § 242 obč. zák. povinen přihlédnout. K výhradám účastníka, že se soud v řízení nezabýval tím, zda k porušení členských povinností vůbec došlo je nutno poukázat na výklad přijatý dovolacím soudem v rozhodnutí v této věci, podle něhož v případě, že v řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení není prokázáno, že spolek vyloučeného člena řádně vyzval ke zjednání nápravy, soud již zpravidla dále nezkoumá, zda k porušení členských povinností vůbec došlo, a prohlásí rozhodnutí o vyloučení za neplatné. Rozhodnutí o vyloučení člena spolku vždy představuje mimořádný zásah do práva člena spolku. Pokud účastník nesplnil svou zákonnou povinnost dle § 239 o. z. vyzvat před rozhodnutím o vyloučení navrhovatele ke zjednání nápravy, nelze v postupu soudu, který za této situace již neprováděl dokazování za účelem zjištění, zda skutečně došlo k porušení tvrzených povinností navrhovatele vyplývajících z členství, pro ně něž byl ze spolku vyloučen, shledat pochybení. Odvolací soud nepřisvědčil ani argumentaci účastníka, že se soud prvního stupně nemohl zabývat posouzením vad rozhodnutí o vyloučení z hlediska určitosti, srozumitelnosti vymezení jednání navrhovatele, jimiž měl porušit své členské povinnosti, když dovolací soud ve vztahu k rozhodnutím nevyjádřil žádné výhrady. Předmětem přezkumu dovolacího soudu je vždy právní otázka, na níž dovolatel zakládá přípustnost dovolání. Přípustnost dovolání navrhovatele založil na tom, že při výkladu § 239 a 242 o. z. se soud prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

18. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 oZ.5.S. jako věcně správné potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému navrhovateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za 2 úkony právní služby ve výši po 3 100 Kč dle § 9 odst. 3 a 11 advokátního tarifu (podané vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH, celkem 8 228 Kč.