o zaplacení směnečné sumy 200 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 37 Cm 184/2019-65

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 12. 6. 2020, č. j. 37Cm 184/2019-22, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení 22 748 Kč a rozhodl o odměně ustanovené opatrovnice.

2. Podle odůvodnění se žalobou, spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 200 000 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 1. 1. 2017 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 667 Kč.

3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2021, č. j. 37 Cm 184/2019-43 byl žalovanému jako osobě neznámého pobytu, jemuž se nepodařilo doručit do ciziny, ustanovena opatrovnice, advokátka [Jméno Zástupce].

4. Soudem ustanovená opatrovnice ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu namítl nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů. Uvedla, že žalovaný je sice občanem Portugalska a dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen nařízení) mohou být žalovány osoby u soudů členského státu, ale žalovaný neměl a nemá na území ČR své bydliště. Zvláštní příslušnost není založena ani čl. 7 až 9 nařízení. Namítla, že žalovaný nemohl dne 30. 9. 2015 v Praze vystavit směnku, neboť od 29. 9. 2015 až do 1. 10. 2015 měl pobyt v Brně. Žalovaný nerozumí českému jazyku a nemohl porozumět obsahu směnky, což dokládá také výzva žalobce ze dne 23. 4. 2019 v anglickém jazyce. Žalovaný směnku nepodepsal, jeho podpis je umístěn vpravo pod textem, ale podle zákona směnečného a šekového měl být podpis umístěn tak, aby se nacházel pod vlastním textem směnky a krýt text směnky. Směnka je členěna do jednotlivých rámečků, mezi jednotlivými doložkami není vzájemná souvislost, rámečky jsou jednoznačně odděleny a netvoří ucelený celek. Z důvodu právní jistoty vznesla námitku promlčení nároku.

5. Žalobce ve vyjádření označil námitky za nedůvodné. V otázce příslušnosti českých soudů odkázal na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 5 Cmo 473/2008. Námitka místa vystavení směnky je zcela účelová. Podpis žalovaného na směnce byl ověřen. Nesprávný údaj bydliště žalovaného nezpůsobuje neplatnost směnky, identita žalovaného je zřejmá. Žalovaný dlouhodobě pobýval na území České republiky a česky se běžně dorozumíval, výzva v angličtině byla učiněna jen z procesní opatrnosti. Podpisem žalovaného je kryto směnečné prohlášení. Text směnky je čitelný, rámečky jej neovlivňují ani neoddělují. Zcela nedůvodná je námitka promlčení, nárok byl uplatněn v tříleté promlčecí době.

6. Na základě provedeného dokazování prvopisem směnečné listiny má soud za prokázané, že žalovaný vystavil na řad žalobce dne 30. září 2015 v [Anonymizováno] směnku vlastní, na směnečnou sumu 200 000 Kč, s doložkou bez protestu, splatnou 31. prosince 2016 v [Anonymizováno].

7. Právně věc soud posoudil podle čl. I § 75, 77odst. 1, 48 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ).

8. Předloženou směnku shledal platnou směnkou vlastní, obsahující náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobci jako jejímu majiteli podle čl. I § 48 ZSŠ vzniklo právo na zaplacení směnečného peníze, směnečného úroku a směnečné odměny.

9. Námitky žalovaného neshledal soud prvního stupně důvodné. S odkazem na závěry, přijaté Vrchním soudem v Praze v rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Cmo 473/2008 uzavřel, že pokud platební místo směnky leží na území našeho státu, je mezinárodní příslušnost českých soudů dána vůči žalovanému, který je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské Unie. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku vůči pravosti a správnosti směnky. Místo vystavení směnky není nezbytnou náležitostí směnky, pobyt žalovaného v Brně nevylučoval, že k vystavení směnky došlo dne 30. 9. 2015 v Praze. To, že žalovaný nebyl občanem České republiky, automaticky neznamená, že neovládal český jazyk. Disponoval cestovním dokladem, pohyboval se na území ČR, což je doloženo i zprávou Policie ČR. Nebylo prokazováno, že by byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům či dokonce tuto způsobilost neměl. Pravost podpisu žalovaného na směnce byla prokázána ověřovací doložkou. Dotaz na [právnická osoba]., zda podpis žalovaného ověřovala, shledal nadbytečný, když opatrovnice netvrdila a ani neprokazovala, že by ověřovací doložka byla zfalšovaná. Přes rámečky je ze směnky zřejmá celková vzájemná souvislost a návaznost, směnka má veškeré náležitosti požadované zákonem. Podpis výstavce byl umístěn na líci směnky v logické návaznosti na obsah směnky. Směnečný nárok byl uplatněn v rámci zákonné tříleté promlčecí doby, námitka promlčení není důvodná.

10. Z uvedených důvodů soud rozhodl podle § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výši odměny ustanovené opatrovnice stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

11. Opatrovnice žalovaného ve včas podaném odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že směnečný platební rozkaz se zrušuje. Vytkla soudu, že nesprávně vyhodnotil námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů. Žalovaný je občanem Portugalska, kde má také poslední pobyt. Příslušnost českých soudů nelze dovodit dle čl. 4 Nařízení č.1215/2012, protože žalovaný neměl a nemá bydliště na území České republiky. Nelze ji dovodit ani podle čl. 7 až 9 tohoto nařízení, neboť uzavření smlouvy mezi účastníky nebylo ani tvrzeno. Nesprávně byly soudem posouzeny také ostatní námitky, na nichž nadále setrvává. Namítla, že soud nezjistil úplně skutkový stav věci, když přes zpochybnění ověřovací doložky v důsledku údaje bydliště žalovaného jako adresy žalobce, dotazem na [právnická osoba]. neověřil, zda na příslušné pobočce byla legalizace podpisu žalovaného provedena. Nesprávně soud vyhodnotil námitku neplatnosti směnky s ohledem na umístění podpisu žalovaného, který nekryje vlastní text směnky a dále s ohledem na umístění doložek směnky do jednotlivých oddělených rámečků, které oddělují text a činí z něj nesouvislou řadu údajů. Stejně tak rámečkem oddělený podpis nelze vztáhnout k textu listiny. S touto námitkou se soud prvního stupně nevypořádal. V intencích judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2218/2017, 30 Cdo 1238/2013, Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1589/01) rozsudek nejenže není přezkoumatelný, ale bylo jím zasaženo do práva žalovaného na spravedlivý proces, garantovaného čl. 3 6 odst. 1 Listiny. Nesprávně soud rozhodl rovněž o nákladech řízení. Žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. neprokázal odeslání předžalobní výzvy na poslední známou adresu žalovaného a proto mu náhrada nákladů řízení nemohla být přiznána.

12. Žalobce při jednání před odvolacím soudem v rámci vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

14. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

15. K návrhu žalobce doplnil dokazování o vrácenou obálku s písemností, předžalobní výzvou k plnění. Z obálky s písemností odvolací soud zjistil, že předmětná písemnost byla jako doporučená zásilka podacího čísla [Anonymizováno] dne 3. 6. 2019 odeslána právním zástupcem žalobce žalovanému na adresu [Anonymizováno] a podle přelepky na obálce byla jako nedoručená vrácena zpět odesílateli.

16. Dále odvolací soud doplnil dokazování o přípis České pošty, sp. ze dne 5. 4. 2022, v němž reagovala na odvolacím soudem uloženou povinnost. Česká pošta, s. p., [adresa] potvrzuje zápis o provedené legalizaci podpisu osoby [Anonymizováno] na směnce pod poř. č. [Anonymizováno].

17. Odvolací soud předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobci vůči žalovanému jako jejímu výstavci vznikl dle čl. I § 75, §78 odst. 1 ve spojení s § 28, § 48 ZSŠ přímý nárok na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv v rozsahu směnečné sumy, směnečného úroku a směnečné odměny.

18. V projednávané věci, s ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem členského státu Evropské unie, je stěžejní otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů (ve smyslu jejich pravomoci) dle Nařízení Evropského parlamentu a rady č.1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle oddílu 2, Zvláštní příslušnost, čl. 7 bodu 1 písm. a) Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Nároky ze směnky jako cenného papíru nemají sice smluvní povahu, nicméně směnka nemůže vzniknout bez přechozí směnečné smlouvy mezi remitentem směnky a směnečným dlužníkem, na jejímž základě dochází k emisi směnky, a jejímu předání remitentovi. Lze tak dovodit, že důvodem směnečných závazků je sice směnka sama, ale důvodem směnky je také smlouva. Pro určení mezi národní příslušnosti soudu se proto uplatní čl. 7 bod 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis. Protože platebním místem směnky je místo na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Pro určení místní a věcné příslušnosti se pak uplatní vnitrostátní pravidla. Rovněž rozsudek SDEU ze dne 14. 3. 2013 ve věci C-419/11 [právnická osoba] proti [Anonymizováno] vychází z obdobných závěrů, byť ve vztahu k směnečnému rukojmí. Závěr soudu prvého stupně, že měl pravomoc k rozhodnutí ve věci, je tedy správný.

19. Pravost podpisu žalovaného na směnce a rovněž vystavení směnky v Praze prokazuje legalizační doložka na směnce. Samotná tato doložka je veřejnou listinou a v řízení pravost ani pravdivost jejího obsahu vyvrácena nebyla, jak prokazuje potvrzení [právnická osoba]., u nějž byl podpis žalovaného na směnce ověřen. Podpis žalovaného je na směnce umístěn tak, že kryje celý text směnečného prohlášení. Nedůvodná je rovněž námitka neplatnosti směnky s ohledem na umístění části doložek na listině v rámečcích. Výhrada žalovaného, že soud prvního stupně se touto námitkou vůbec nezabýval, není opodstatněná. V odůvodnění rozsudku tuto otázku soud prvního stupně posuzoval z hlediska souvislosti textu směnky a jeho vzájemné návaznosti, přičemž zjevně vycházel z ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010), která se sjednotila na závěru, že je-li ze směnky zřejmá vzájemná souvislost i logická návaznost textu, nemá skutečnost, že jednotlivé náležitosti směnky jsou umístěny do rámečků, zásadně vliv na platnost směnky. V projednávané věci je tento předpoklad zcela splněn. Soud prvního stupně správně posoudil také námitku promlčení. Podle čl. I § 70 ZSŠ se směnečné nároky promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Byla–li směnka splatná dne 31. 12. 2016 a žaloba byla podaná dne 27. 12. 2019, bylo právo na zaplacení směnky uplatněno v rámci zákonné tříleté promlčecí doby.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Ve výroku o nákladech řízení jej však změnil, neboť soud prvního stupně při určení výše sazby mimosmluvní odměny za úkon právní služby nepostupoval v souladu s § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle tohoto ustanovení se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Předmětem řízení v projednávané věci byla postihová směnečná práva, zahrnující směnečný peníz, směnečný úrok jako specifické příslušenství, ale také směnečnou odměnu, která je samostatným majetkovým právem. Sazba mimosmluvní odměny tak měla být stanovena z tarifní hodnoty věci, představované součtem

22. směnečného peníze a směnečné odměny a její správná výše dle § 7 a 11 cit. vyhl. činí 9 140 Kč. Odvolací soud proto nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil ve výši přiznaných nákladů řízení na částku 22 844,80 Kč, sestávající z odměny z dva úkony právní služby po 9 140 Kč, z dvou paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst.4 cit. vyhl. a náhrady DPH.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za jeden úkon právní služby ve výši 11 940 Kč dle § 7 a 11 cit. vyhl. ( účast na jednání před odvolacím soudem), jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrady DPH, celkem 11 422,40 Kč.

24. Odvolací soud dále rozhodl o uložení povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z odvolání. Žalovanému byl v řízení ustanoven opatrovník a podle § 9 odst. 4 a 6 zák. č. 549/1991 Sb. soud účastníku, jemuž byl ustanoven opatrovník, uloží povinnost k zaplacení soudního poplatku v rozhodnutí, jímž se řízení končí.