o 441 819,04 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 49 Cm 28/2020-33

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 441 819,04 Kč se 6 % úrokem od 28. 5. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 472 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 22 165 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky ze směnky vlastní, vystavené společností [právnická osoba] k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný avaloval. Zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas zaplacena, proto žalobkyně vyplnila směnku dle vyplňovací dohody. Dlužníci byli vyzváni k úhradě směnečné sumy, k níž však nedošlo. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že není pravdou, že směnku podepsal před pracovníky žalobkyně. O zpoplatnění úvěru se dozvěděl náhodou, neboť je mu bankou stále doručováno na starou adresu. Rozporoval výši směnečného peníze z důvodu nekomunikace s pracovníky žalobkyně a znemožnění přístupu do elektronického bankovnictví. Navrhl výslech svědků bez odůvodnění. V průběhu řízení dále uvedl, že netvrdil, že by nepodepsal všechny směnky, ale jen některé. Dle žalovaného bylo výstavci poskytnuto zřejmě více úvěrů a on jako rukojmí není schopen ovlivnit jejich splácení. Namítl, že nikdy osobně nepřevzal oznámení o vyplnění blankosměnek, neboť dne 3. 6. 2020 nebyl doma, ale na svém pracovišti, proto se s předstihem nedozvěděl, že se úvěry staly splatnými. Navrhl úhradu dluhu ve splátkách po 17 000 Kč a zastavení svého nemovitého majetku.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám poukázala na povinnost žalovaného prokázat svá tvrzení, pokud uplatněný nárok neuznává. Ohledně pravosti jeho podpisu na směnce uvedla, že výstavce na základě žádosti čerpal úvěr, kdy žalovaný jako jednatel podepsal úvěrovou smlouvu, vyplňovací dohodu i směnku, která úvěr zajišťovala. Žalobkyně poskytla žalovanému další tři úvěry zajištěné směnkami, které jsou předmětem jiných soudních řízení. Pošta mu byla doručována na adresu, uvedenou na směnce, kde si ji žalovaný přebíral, takže věděl o tom, že pohledávka z úvěru se stala splatnou a byla vyplněna blankosměnka dle dohody o vyplňovacím právu směnečném. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesplnil svou povinnost tvrdit správnou výši směnečné sumy a tuto prokázat. Jeho námitku, že některé směnky nepodepsal, považuje za nesrozumitelnou a neprojednatelnou. S navrženými splátkami ve výši 17 000 Kč žalobkyně nesouhlasí.

3. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k nařízenému jednání nedostavil. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, dopisem žalobkyně ze dne 15. 4. 2019, oznámením avalistovi, výpisem z úvěrového účtu ze dne 27. 5. 2019, žádostí výstavce ze dne 16. 10. 2017, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno], dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno], oznámením banky ze dne 29. 5. 2019) zjistil, že společnost [právnická osoba] vystavila dne 25. 10. 2017 směnku vlastní č.[Anonymizováno] na řad žalobkyně, na částku 441 819,04 Kč, splatnou bez protestu dne 27. 5. 2019, kterou avaloval žalovaný. Směnka odkazuje na smlouvu č. [Anonymizováno]. Dne 15. 4. 2019 žalobkyně zaslala žalovanému dopis ve věci prohlášení o zesplatnění úvěrů, oznámení avalistovi, který žalovaný osobně převzal dne 24. 4. 2019. Z úvěrového účtu [právnická osoba] č. [Anonymizováno] ze dne 27. 5. 2019 vyplynul dlužný zůstatek ve výši 441 819,04 Kč. Žalovaný vystupoval jako jednatel výstavce s tím, že pracovnici žalobkyně [Anonymizováno] byl osobně znám na listinách: žádosti o kreditní kartu do výše 500 000 Kč ze dne 16. 10. 2017 a smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] včetně prohlášení o vzájemných vazbách ze dne 25. 10. 2017, kde je upraveno v čl. III. zajištění blankosměnkou dle vyplňovací dohody č. [Anonymizováno]. Tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena shodného dne a upravuje zajištění úvěru specifikovanou blankosměnkou, udělení vyplňovacího práva bance s tím, že žalovaný podepsal dohodu za výstavce i avalistu. Dopis žalobkyně ze dne 29. 5. 2019 ve věci oznámení o vyplnění blankosměnek, výzva k plnění, byl žalovaným osobně převzat dne 3. 6. 2019.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 48 odst. 1, § 77, § 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb. S poukazem na povahu směnečných závazků předně zdůraznil, že majitel směnky nemusí před jejím uplatněním vůči přímým dlužníkům činit jakékoliv zachovací úkony. Postačí mu tedy pouhý projev vůle uhradit směnku, což se v daném případě stalo nejpozději doručením směnečného platebního rozkazu se žalobou. Soud vzal za prokázané, že žalovanému byly řádně doručeny dopisy banky ve věci prohlášení o zesplatnění úvěru, oznámení o vyplnění blankosměnek, výzva k zaplacení, žaloba i výzva k vyjádření, takže byl dostatečně informován o uplatněném nároku, který neuhradil. Dále bylo prokázáno, že předmětnou směnkou byl zajištěn úvěrový vztah mezi žalobcem a výstavcem směnky, jehož jednatelem byl žalovaný, který směnku podepsal i jako směnečný rukojmí. Podpis úvěrové smlouvy žalovaným a čerpání úvěru nebylo nijak zpochybněno. Žalovaný za výstavce podepsal také dohodu o vyplňovacím právu směnečném, s jejímž obsahem a výší dluhů vyslovil souhlas též jako avalista. Dokazováním bylo vyvráceno, že se žalovaný dozvěděl o zesplatnění úvěru jen náhodou, nepřevzal oznámení o vyplnění blankosměnek a výzvu k zaplacení, neboť tyto listiny mu byly osobně doručeny. Tvrzení žalovaného, že není pravdou, že by směnku podepsal před pracovníky žalobce, že se mu dává za vinu cizí podpis, rozporování výše směnečného peníze z důvodu absolutní nekomunikace s pracovníky banky, jakož i tvrzení ohledně podpisu „jen některých směnek“ soud vyhodnotil jako nekonkrétní a neprojednatelné. Uzavřel, že naopak bylo prokázáno, že žalovaný celou dokumentaci podepsal jeho jednatel výstavce i jeho avalista, pracovnici žalobkyně byl dobře znám a sám v řízení navrhoval splácení či zajištění dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se bránil částečně nekonkrétními, částečně vyvrácenými námitkami, které „nebyly shledány nedůvodnými“, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

5. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že postupem soudu prvního stupně mu bylo upřeno právo účasti u jednání a znemožněna jeho účinná obrana proti žalobě. Není pravdou, že se z nařízeného jednání neomluvil, neboť dopisem označeným „Předvolání sp. značka 49 Cm 28/2020-16“ soud požádal o odročení jednání a současně mu sdělil, že je v řízení zastoupen svým otcem [Anonymizováno]. Je pravdou, že dopis zaslal prostřednictvím datové schránky k jiné spisové značce, a to k 49 Cm 100/2019, nicméně vlastní žádost o odročení jednání již byla označena správnou spisovou značkou a kromě toho se jednalo o téhož samosoudce. Žádost žalovaného byla včasná a soud měl dostatek času, aby na ni zareagoval, což se však nestalo.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na důvody odročení jednání, vymezené ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a uvedla, že v daném případě žalovaný žádal o odročení jednání ne proto, že by mu v účasti bránily důležité okolnosti, ale proto, že mu lépe vyhovoval termín 2. 9. 2020, kdy měl jeho zástupce u prvoinstančního soudu další jednání. Z uvedeného je zřejmé, že v žádosti o odročení jednání nebyl uveden žádný důležitý a relevantní důvod, který byl bránil zástupci účastníka zúčastnit se jednání, které bylo nařízeno na 8. 7. 2020.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

8. Odvolání bylo projednáno podle ust. § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného i jeho zástupce, jehož žádost o odročení jednání neshledal soud z důvodu, který je níže uveden, opodstatněnou.

9. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako rukojmímu za výstavce podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 441 819,04 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 472 Kč.

10. Předně se odvolací soud zabýval výtkou odvolatele, že mu nesprávným postupem soudu prvního stupně bylo odňato právo zúčastnit se nařízeného jednání.

11. Podle obsahu spisu soud prvního stupně nařídil ve věci ústní jednání na den 8. července 2020. Dne 16. června 2020 byla soudu doručena žádost žalovaného o „přeložení jednání na stejný den 2. 9. 2020, je to den, kdy má jednání [Anonymizováno] 49 Cm 100/2019.“ Jak dále vyplývá z protokolu o jednání konaného soudem prvního stupně dne 8. července 2020, věc byla projednána v nepřítomnosti žalovaného.

12. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že v nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Překážka nebo jiná okolnost zabraňující účastníkovi v účasti na soudním jednání současně musí představovat důležitý důvod; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) – za důležitou (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2001, pod číslem 124, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2017, sp. zn. 21 Cdo 1834/2015 včetně judikatury tam citované).

13. V poměrech posuzované věci je nutno uvést, že žalovaný ve svém podání, které bylo soudu doručeno dne 16. 6. 2020, neuvedl žádnou překážku na své straně, která by mu bránila v účasti na jednání a zakládala důležitý důvod pro jeho odročení ve smyslu ust. § 119 o. s. ř. V postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání a věc projednal podle ust. § 101 odst. 2 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, proto neshledal odvolací soud pochybení.

14. V odvolacím řízení bylo soudem nařízeno jednání na den 2. září 2021. Rovněž v tomto řízení byla soudu doručena žádost o odročení jednání, podaná otcem žalovaného, který v řízení vystupuje jako jeho zástupce na základě plné moci. Žádost byla odůvodněna čerpáním předem plánované a zaplacené dovolené s tím, že tento důvod bude doložen „na požádání soudu.“ Výzva s žádostí, aby tak zástupce žalovaného učinil, která mu byla doručena dne 27. srpna 2021, zůstala bez jakékoli reakce. Odvolací soud proto žádost vyhodnotil jako záměrnou procesní obstrukci ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, a jak je výše uvedeno, věc projednal podle ust. § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez uvedení důvodu, i jeho zástupce.

15. Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, dne 25. 10. 2017 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], za níž jednal žalovaný, uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout uvedené společnosti peněžní prostředky formou úvěru k [Anonymizováno] Kreditní kartě pro podnikatele do výše úvěrového limitu 500 000 Kč a dlužník se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, sjednaných v čl. II smlouvy. V čl. III bylo sjednáno zajištění blankosměnkou dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]. Přílohou č. 1 smlouvy je Prohlášení o vzájemných vazbách k jiným subjektům a doplňující informace, které je, shodně jako smlouva, za společnost [právnická osoba] podepsáno žalovaným jako jednatelem společnosti. Pod jeho podpisy se nachází text „Ověření podpisu/totožnosti“ spolu s podpisem [Anonymizováno] a otisky razítek „Podpis souhlasí“ a „Osobně znám.“ Dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] uzavřenou dne 25. 10. 2017 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], za níž opět jednal žalovaný, bylo sjednáno vystavení blankosměnky č. [Anonymizováno] avalované žalovaným k zajištění existujících, budoucích a podmíněných peněžitých dluhů výstavce vůči bance a jejich příslušenství, vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2017. Žalobkyni bylo zároveň uděleno právo vyplnit blankosměnku v chybějících údajích za podmínek v dohodě uvedených. Dohoda je za výstavce podepsána stejným způsobem, jako je tomu u výše uvedených listin. Oznámením žalobkyně ze dne 29. 5. 2019 byl žalovaný informován o vyplnění blankosměnek č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a vyzván k jejich zaplacení. Výzva byla žalovanému doručena prostřednictvím pošty dne 3. 6. 2019. Podle výpisu z účtu č. [Anonymizováno] vedeného žalobkyní pro společnost [právnická osoba], činila výše směnkou zajištěných nezaplacených závazků ke dni 27. 5. 2019 částku 441 819,04 Kč.

16. Žalovaný se své platební povinnosti, plynoucí z předmětné směnky, bránil zejména tvrzením, že směnku do vlastních rukou od [Anonymizováno] ani od Městského soudu v Praze nikdy nepřevzal. K tomu je nutno uvést, že jde o argumentaci zcela irelevantní. Jak plyne z obsahu spisu vedeného soudem prvního stupně, žalovanému byla soudem doručována spolu s žalobou pouze kopie směnky, přičemž tuto písemnost si nevyzvedl a byla vložena do jeho poštovní schránky. Jako směnečnému dlužníkovi by mu originál směnky mohl být vydán jejím majitelem (nikoli soudem) pouze při splnění podmínky uvedené v čl. I § 39 odst. 1 ZSŠ, tj. při úplném zaplacení směnečného peníze. Nic takového však žalovaný v daném případě ani netvrdil, tím méně prokázal.

17. Nedůvodná je rovněž obrana spočívající v tvrzení, že není pravdou, že směnku žalovaný podepsal před pracovníky [Anonymizováno] (v podání ze dne 1. 4. 2020), případně, že žalovaný nikdy netvrdil, že nepodepsal směnky a aval směnek, pouze tvrdí, že nepodepsal všechny (v nedatovaném podání doručeném soudu dne 16. 6. 2020). Tato tvrzení jsou předně neurčitá, neboť z nich neplyne, v čem konkrétně výhrada žalovaného spočívá, tj. zda brojí proti tvrzení žalobkyně, že sporná směnka byla vystavena v Liberci, nebo že byla podepsána žalovaným jako avalistou před pracovníky žalobkyně, případně, zda námitka směřuje ke zpochybnění pravosti jeho podpisu na směnce. S ohledem na to, že žalovaný se nedostavil k jednání, konanému soudem prvního stupně, nemohlo mu být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti tato svá tvrzení odpovídajícím způsobem doplnit. Jejich prostřednictvím tak nemohla být zpochybněna jeho platební povinnost, plynoucí z převzetí směnečného rukojemství. Pouze na okraj lze doplnit, že s ohledem na zjištění, plynoucí ze shora označených listinných důkazů, nelze mít o pravosti podpisu žalovaného jako rukojmího na předmětné směnce žádných pochyb.

18. Ohledně tvrzení, že se o „zpoplatnění“ (zřejmě míněno zesplatnění) úvěru dozvěděl náhodou, neboť mu byla korespondence žalobkyní zasílána na adresu, na níž se již nezdržuje, je nutno předeslat, že žalovaný nebyl účastníkem směnkou zajištěného vztahu ze smlouvy o úvěru, v důsledku čehož ani nebylo důvodu, aby byl žalobkyní informován o tom, zda a kdy se závazek dlužníka stal splatným. Pokud jde o oznámení o vyplnění blankosměnek ze dne 29. 5. 2019, podle připojené doručenky byla tato písemnost doručena žalovanému dne 3. 6. 2019. Měl-li žalovaný svým podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2020 v úmyslu zpochybnit též pravost svého podpisu na doručence, nezbývá než konstatovat, že k tomu nenabídl žádný důkaz. Protože v důsledku své neúčasti při jednání, které bylo konáno soudem prvního stupně dne 8. 7. 2020, nemohl být o své důkazní povinnosti poučen, nelze soudu vytknout pochybení, pokud své rozhodnutí založil (pouze) na zjištěních, učiněných z důkazů, které byly v řízení provedeny.

19. Rovněž další tvrzení žalovaného jsou zčásti neurčitá (tvrzení rozporující výši směnečného peníze, které bylo navíc vyvráceno výpisem z účtu, předloženým žalobkyní), zčásti zcela irelevantní (tvrzení, že žalovaný jako rukojmí není schopen ovlivnit splácení závazků z úvěrové smlouvy, tvrzení o údajném zablokování účtu či o nemožnosti zjistit výši zůstatku v důsledku toho, že současný jednatel společnosti nemá přístup k internetovému bankovnictví). Žalovaný se zaručil za zaplacení směnky dle čl. I § 30 odst. 1 a § 77 odst. 3 ZSŠ, čímž se stal bez dalšího subjektem ze směnky zavázaným, a to společně a nerozdílně se společností [právnická osoba], která je výstavcem směnky, jak vyplývá z čl. I § 47 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZSŠ. Závazek žalovaného se tak neodvíjí od toho, zda a jaký vliv má na jednání výstavce směnky, neboť byl založen připojením jeho rukojemského prohlášení na směnce a trvá do té doby, dokud směnka nebude zcela zaplacena.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné a úplné zjištění skutkového stavu a věc správně právně posoudil. Napadený rozsudek byl proto podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.