o zaplacení částky 1.000.216 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2017, č. j. 33 Cm 34/2007-213

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem, vydaným poté, co předchozí rozsudek ve věci byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013, č. j. 12 Cmo 47/2013-125, rozhodl o zrušení jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 17. 3. 2006, č. j. 33 Sm 239/2005-9 vůči žalovaným 2) a 3) (výrok I.), dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.), uložil žalobci zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů řízení ve výši 206.741 Kč (výrok III.) a dále zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 25.017 Kč (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a odměnou z cizí směnky, vystavené žalobcem v [adresa] dne 4. 1. 2002, obsahující příkaz [Anonymizováno] i žalovaným zaplatit bez protestu dne [Datum narození advokáta] shora označeným směnečným platebním rozkazem, proti němuž podali žalovaní 2) a 3) včasné námitky, v nichž popřeli pravost svých podpisů na sporné směnce.

2. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, ověřovací knihou O II. notáře [Anonymizováno], znaleckými posudky [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], trestním spisem vedeným Policií ČR pod sp. zn. ČTS: [Anonymizováno], protokolem o trestním oznámení) soud prvního stupně zjistil, že dne 4. 1. 2002 vystavil žalobce v [adresa] cizí směnku, kterou přikázal [Anonymizováno], [Jméno žalované A] a žalovaným, aby zaplatili bez protestu dne 29. 12. 2002 výstavci částku 1 000 216 Kč. Všichni směnečníci směnku akceptovali. Na rubové straně směnky byly vyznačeny ověřovací doložky učiněné notářem [Anonymizováno], v nichž je uvedeno běžné číslo ověřovací knihy, jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo žalovaných, dále to, že takto označené osoby předmětnou listinu před notářem podepsaly a jejich totožnost byla zjištěna občanským průkazem. Připojen byl i otisk razítka a podpis notáře, resp. notářské koncipientky [Anonymizováno], dále místo a datum vyhotovení ověřovací doložky. Z ověřovací knihy O II. notáře [Anonymizováno] (rub listu 5, list 6, rub listu 6, list 7) soud zjistil, že dne 9. 1. 2002 byl učiněn pod pořadovými čísly 34-106 zápis o tom, že byl (mimo jiné) ověřen podpis [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s uvedením jejich rodného čísla a adresy. U těchto údajů je nečitelný podpis, přičemž předmětem osvědčení byla mimo jiné i směnka ze dne 4. 1. 2002 splatná dne 29. 12. 2002 znějící na směnečnou sumu 1 000 216 Kč. Ověřování podpisů provedla notářská koncipientka. U jednotlivých zápisů byly prováděny opravy škrtáním bez uvedení údaje, kdo tak činil, není dále zřejmé, který podpis patří ke které ověřované listině, neodpovídají pořadová čísla v ověřovací knize číslům uvedeným na sporné směnce, neboť na rubu směnky jsou uvedena pořadová čísla 82-85, u žalovaného 3) je v ověřovací knize na rubu strany 5 číslo 34 se šipkou 105, 106 a u jeho jména jsou označeny jiné směnky, na rubu čísla listu 6 je pak označena i sporná směnka, avšak bez označení osoby. U jednotlivých ověřovaných podpisů chybí podpis ověřovatele – je zde pouze parafa u prvního podpisu pod č. 34, nikoli již u podpisu žalovaných. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2009 soud prvního stupně zjistil, že je pravděpodobnější, že podpis na předmětné směnce je pravým podpisem žalované 2), než že jím není a dále, že je pravděpodobnější, že podpis na předmětné směnce není pravým podpisem žalovaného 3), než že jím je. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 10. 2. 2012 bylo zjištěno, že u sporného podpisu ve vztahu k žalované 2) je pravděpodobnější, že jde o pravý podpis [Anonymizováno] psaný za zhoršených podmínek, než že by se jednalo o napodobeninu. V případě sporného podpisu ve vztahu k žalovanému 3) je pravděpodobnější, že jde o pravý podpis [Anonymizováno] psaný za zhoršených podmínek, než že by se jednalo o jeho napodobeninu. Ze znaleckého posudku Kriminalistického ústavu [adresa] [právnická osoba] č. j. [Anonymizováno] ze den 26. 10. 2016 se podává závěr znalce, že je pravděpodobné, že sporné podpisy na předmětné směnce jsou pravými podpisy žalovaných. Z trestního spisu vedeného policií ČR ČTS: [Anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo prověřováno trestní oznámení [Anonymizováno] na [Anonymizováno] pro podezření z trestného činu poškozování cizích práv. Prověřování bylo odloženo pro úmrtí podezřelé [Anonymizováno]. Z protokolu o trestním oznámení bylo dále zjištěno, že dne 23. 10. 2003 učinil žalovaný 3) trestní oznámení, v němž uvedl, že od roku 2000 žil s [Anonymizováno]. Po její smrti dostal od jejího manžela svazek dokumentů, ve kterých se nacházely upomínky, plné moci, faktury, leasingové smlouvy, bankovní úvěry, které však žalovaný dle svých tvrzení nikdy nepodepsal a o nichž nic neví. Soud prvního stupně dále uvedl, že dokazování nemohlo být doplněno o výslech svědkyně [Anonymizováno], která prováděla legalizaci, neboť se nepodařilo zjistit její současný pobyt.

3. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle ust. § 175 odst. 4, § 133 a § 134 o. s. ř. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalobce vystavil dne 4. 1. 2002 směnku cizí, kterou mělo být žalovaným přikázáno, aby na řad žalobce dne 29. 12. 2002 zaplatili bez protestu směnečnou sumu 1.000.216 Kč. Žalovaní 2) a 3) shodně namítli nepravost svých podpisů, bylo proto na žalobci, aby prokázal opak. Na žalovaných pak bylo, aby vyvrátili pravdivost ověřovací doložky na směnce. Při jejím posouzení soud vyšel z ustanovení § 96, § 72 odst. 2, § 73 a § 74 notářského řádu. Shrnul závěry znaleckých posudků a uzavřel, že dle výsledků znaleckého zkoumání se jeví závěr o oprávněnosti žalobou uplatněného nároku jako pravděpodobnější, avšak na podkladě provedeného dokazování má soud o takovém závěru zásadní pochybnosti, když na základě pouhé pravděpodobnosti nelze učinit závěr o tom, že podpisy na sporných směnkách jsou pravými podpisy žalovaných. S poukazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1164/2010 ze dne 27. 4. 2011 soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce se k jednání konanému dne 27. 9. 2017 nedostavil a tedy mu nemohlo být opětovně poskytnuto poučení o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o pravosti podpisů žalovaných na sporné směnce. Soud vzal v úvahu vedle pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků také řízení ve věci podezření z trestné činnosti [Anonymizováno], a zejména obsahovou stránku předložené notářské knihy a zápisů o provedení ověření jednotlivých směnek dne 9. 1. 2002 pod pořadovými čísly 34-106, z nichž se podává nečitelnost podpisů, škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, neurčitost a nejasnost podpisů žalovaných bez vazby na konkrétní směnku, nejasnost pořadového čísla ke konkrétní směnce i absence podpisu ověřovatele (vyjma prvního ověřovaného podpisu pod č. 34). Po zhodnocení všech uvedených skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že existují značné pochybnosti o pravosti podpisů žalovaných na sporné směnce a tedy směnečný platební rozkaz „v celém rozsahu zrušil.“ O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovaným 2) a 3) ponechán v platnosti a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Závěr soudu prvního stupně o tom, že jsou dány značné pochybnosti o pravosti podpisu žalovaných na sporné směnce, označil za nesprávný a odporující provedeným důkazům. Podle názoru žalobce je stěžejním v této věci revizní znalecký posudek, který byl vypracován [adresa], č. j. [Anonymizováno] dne 26. 10. 2016, z něhož vyplynul závěr, že je pravděpodobné, že sporné podpisy na předmětné směnce jsou pravými podpisy žalovaných. Ke stejnému závěru dospěl i předchozí znalecký posudek [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 10. 2. 2012. Oběma výše uvedenými posudky nebyla námitka žalovaných prokázána, naopak těmito důkazy byla vyvrácena. Odvolatel poukázal na skutečnost, že v jiných řízeních mezi týmiž účastníky byla důkazní situace odlišná, neboť oproti tomuto řízení nebyl proveden důkaz revizním znaleckým posudkem. V této věci jsou k dispozici dva okruhy důkazů. Jedním z nich jsou důkazy znaleckými posudky z oboru písmoznalectví, které umožňují přijmout závěr, že jde o pravé podpisy žalovaných. Pak je tu druhý okruh důkazů, a to zejména ověřovací kniha, která sice vykazuje určité nepřesnosti, avšak jednoznačný závěr, že žalovaní v uvedený den před notářem listinu nepodepsali, z ní učinit nelze. Skutečnost, že nemohl být proveden důkaz výslechem notářské koncipientky [Anonymizováno], nelze přičítat k tíži žalobce, nýbrž k tíži žalovaných. Žalobce má tedy za to, že soud z provedených důkazů vyvodil nesprávné závěry a svůj názor o neoprávněnosti jeho nároku vybudoval pouze na základě pochybností. I kdyby tato pochybnost byla značná, nemůže obstát, a to s přihlédnutím k jiným provedeným důkazům, které svědčí pro pravost podpisů žalovaných. Soud prvního stupně mimo to podle názoru žalobce nesprávně rozhodl i o nákladech řízení, když přiznal žalovanému 3) odměnu celkem za 10 úkonů právní služby. Žalobce nesporuje účast zástupkyně žalovaného 3) na jednáních soudu, nepřezkoumatelné jsou však úkony právní služby, které spočívají v písemných podáních tohoto žalovaného. Žalobce má k dispozici pouze písemné podání ze dne 4. 6. 2012 a jeho opravný prostředek ze dne 21. 8. 2012. Zbývající podání ze dne 15. 2. 2011, 28. 6. 2015 a 23. 1. 2017 žalobce k dispozici nemá, soud neuvádí, čeho se týkají a žalobce tak má pochybnost, zda jde o náklady účelně vynaložené.

5. Žalovaná 2) ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že souhlasí se závěry nalézacího soudu i s jeho konečným rozhodnutím, zejména pak se zjištěním učiněným z notářské knihy [Anonymizováno], podle něhož zápisy učiněné dne 9. 1. 2002 pod pořadovými čísly 34 až 106 nemají potřebné formální náležitosti. Soud pak z těchto závěrů podává nečitelnost podpisů, škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, neurčitost a nejasnost podpisů žalovaných bez vazby na konkrétní směnku, nejasnost pořadového čísla ke konkrétní sporné směnce i absence podpisu ověřovatele (vyjma prvního ověřovaného podpisu pod č. 34). Soud prvního stupně po zhodnocení všech těchto skutečností za situace, kdy jsou značné pochybnosti o pravosti podpisu žalovaných na sporné směnce předmětný směnečný platební rozkaz v celém rozsahu zrušil. Žalovaná 2) dále uvedla, že bylo vedeno celkem 13 řízení o zaplacení směnek, v nichž byla žalována jako směnečná ručitelka. V žádném z těchto řízení ji však žalobce před soudem osobně neoznačil za osobu, která měla směnky podepsat. Poukázala dále na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. 2 Cmo 242/2016-231, jímž bylo o (shodných) námitkách žalovaných rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a směnečný platební rozkaz vydaný soudem prvního stupně byl vůči žalované 2) i vůči žalovanému 3) zrušen. Žalovaná 2) je toho názoru, že i v této věci by mělo být rozhodnuto obdobně, neboť provedené důkazy jsou zcela shodné včetně závěru soudu o jejich vyhodnocení.

6. Žalovaný 3) ve svém vyjádření uvedl, že s odvoláním žalobce, které podle jeho názoru nemá všechny potřebné náležitosti, nesouhlasí, stejně jako s jeho argumentací týkající se odlišnosti od ostatních věcí vedených mezi týmiž účastníky, a to v návaznosti na vypracovaný revizní znalecký posudek. Ani vypracováním tohoto posudku nedošlo v dané věci k nepochybnému zjištění, že podpis žalovaného 3) na předmětné směnce je podpisem pravým. Závěry znalců, a to i v revizním posudku, se nacházejí pouze v rovinách pravděpodobnosti a na jejich základě nelze o pravosti podpisu bez pochyb rozhodnout. Žalovaný 3) má tedy za to, že žalobci se nepodařilo unést jeho důkazní břemeno. Podání odvolání je pak o to více zarážející za situace, kdy žalobce se dobrovolně vzdal práva účasti na jednání, při němž byl vyhlášen napadený rozsudek a zbavil se tak možnosti být soudem poučen o své důkazní povinnosti. Pokud jde o námitky odvolatele ve vztahu k přiznané náhradě nákladů řízení, pak skutečnost, že žalobce nemá k dispozici určitá podání žalovaného, ještě neznamená, že právní zástupce tyto úkony neprovedl. Soud prvního stupně jistě žalovaným předložený přehled úkonů porovnal s obsahem spisu a žalobci nic nebránilo v tom, aby do spisu nahlédl a listiny o provedených úkonech zde případně dohledal. Z uvedených důvodů žalovaný 3) navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

7. Rozsudkem ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3). Poté, co zopakoval dokazování znaleckými posudky, uzavřel, že žalobce předložil prvopis směnky, obsahující náležitosti vyžadované ust. čl. I § 1 ZSŠ. S ohledem na to, že žalovaní 2) a 3) popřeli pravost svých podpisů na sporné směnce, bylo na žalobci jako předkladateli této listiny, aby prokázal, že je opatřena jejich pravými podpisy. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že ani ověřovacími doložkami, které vykazují zásadní vady popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, ani dalšími provedenými důkazy, nebyla pravost sporných podpisů v daném případě prokázána. S ohledem na to, že žalobce se svou neúčastí na jednání, při němž byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek, zbavil možnosti být poučen podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce neunesl ve věci své důkazní břemeno. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

8. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2021, č. j. 29 Cdo 1310/2019-275 byl shora označený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud, odkazuje na závěry svých rozhodnutí ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 NSČR 133/2017, ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, ze dne 29. 4. 2913, sp. zn. 29 Cdo 114/2013, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014, uzavřel, že mají-li mít ověřovací doložky povahu veřejné listiny, potom potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Uvedl, že odvolacím soudem popsané vady zápisů v ověřovací knize samy o sobě nedokazují, že žalovaní směnku (za okolností obsažených v ověřovacích doložkách notáře) nepodepsali. Odvolacímu soudu dále vytkl, že hodnotil zápisy v ověřovací knize, aniž zohlednil úpravu obsaženou v notářském kancelářském řádu (v rozhodném znění). Uzavřel, že úkolem odvolacího soudu bude, aby posoudil, zda je zápis v ověřovací knize (za předpokladu, že odpovídá originálu ověřovací knihy) v souladu s pravidly upravenými v notářském kancelářském řádu (včetně přílohy č. 4). Dospěje-li k negativnímu závěru, výslovně uvede, o jaké pochybení jde, včetně toho, zda mají tato pochybení význam z hlediska hodnocení ověřovacích doložek jako veřejných listin (§ 6 a § 74 odst. 2 notářského řádu, ve spojení s § 134 o. s. ř.).

9. Odvolací soud poté opětovně přezkoumal napadený rozsudek dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

10. Jak je shora uvedeno, Nejvyšší soud založil své zrušující rozhodnutí na závěru, že odvolací soud neposuzoval zápisy v ověřovací knize notáře [Anonymizováno] v souladu s pravidly upravenými v notářském kancelářském řádu, ani tím, zda případná pochybení mají (mohou mít) význam z hlediska hodnocení ověřovacích doložek jako veřejných listin ve smyslu § 6 a § 74 odst. 2 notářského řádu a § 134 o. s. ř. Uvedená výhrada se v plném rozsahu uplatní i na posouzení věci soudem prvního stupně, v důsledku čehož nezbývá než uzavřít, že právní posouzení věci, na němž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, není správné.

11. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení, v němž bude třeba zabývat se tím, zda zápisy v ověřovací knize (odpovídají-li originálu ověřovací knihy, která není součástí spisu) vyhovují pravidlům upraveným v notářském kancelářském řádu včetně jeho přílohy č. 4 (Návod k vedení ověřovací knihy) včetně toho, zda a jaký význam mají případná pochybení, budou-li zjištěna, na hodnocení povahy ověřovacích doložek. Při opětovném posouzení námitky nepravosti podpisů žalovaných na sporné směnce vyjde soud ze shora odkazované judikatury Nejvyššího soudu a nepřehlédne ani závěry téhož soudu formulované v usnesení ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1178/2005 nebo v rozsudku ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 1577/2006, z nichž vyplývá, že řešení otázky důkazního břemene ohledně pravosti podpisů žalovaných 2) a 3) závisí na tom, zda ověřovací doložky vyznačené na směnce obsahují stanovené náležitosti. Je-li tomu tak, bude na žalovaných, kteří zpochybňují údaje v ověřovacích doložkách (majících povahu veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 134 o. s. ř.), aby prokázali opak. V případě, že ověřovací doložky požadavky kladené na jejich obsah nesplňují (a nejsou tak veřejnou listinou), tíží důkazní břemeno co do pravosti podpisů žalovaných 2) a 3) žalobce. Pokud toho bude třeba, soud poskytne účastníkům poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. (v tomto směru odkazuje odvolací soud zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2/2010).

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).