o zaplacení 214 009,05 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 13 Cm 37/2023-38

1. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 17. 3. 2023, č. j. 12. 12. 2023, č. j. 13 Cm 37/2023-13, v platnosti (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů ve výši 22 941,60 Kč žalobci (bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal na společnosti [právnická osoba] (původně žalovaný 1) a žalovanému (původně žalovaný 2) zaplacení směnečné pohledávky ve výši 214 009,05 Kč s přísl. a směnečnou odměnou ve výši 713 Kč ze směnky vlastní č. [Anonymizováno] vystavené společností [právnická osoba] v [Anonymizováno] dne 20. 3. 2013, na směnečný peníz 214 009,05 Kč, splatné dne 13. 1. 2023, avalované žalovaným.

3. Soud ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem ze dne 17. 3. 2023, č. j. 13 Cm 37/2023-13. Protože směnečný platební rozkaz se společnosti [právnická osoba] nepodařilo řádně doručit, vůči této společnosti jej zrušil a věc ve vztahu k ní vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.

4. Žalovaný ve včas podaných námitkách uvedl, že směnka je neplatná pro neurčitost platebního místa, neboť platební místo na směnce je označeno „splatno u [právnická osoba]., adresa: [adresa]“ a v daném případě je označení platebního místa vyznačením obce a konkrétní ulice a budovy je doplněn údaj „SME [Anonymizováno]“, který není obecně dohledatelný a nelze přesně určit jeho význam, přičemž pravděpodobně zkratka „SME“, která se nachází v anglické mutaci webových stránek žalobce, kde v odkazovém řádku „Recomended list of dealers – Clients - Small and Medium Enterprises“ odpovídá anglickému spojení „Small and Medium Enterprises“ i v anglickém prostředí užívaná zkratka SME; v české mutaci webových stránek žalobce je v té samé části uvedeno „Doporučený seznam dealerů – Firemní klienti – Malé a střední podniky“. Směnka je proto neplatná, protože uvedená zkratka původně anglických slov odporuje požadavku jazykové jednoty celého textu zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ).

5. Žalobce námitky žalovaného označil za neurčité a nedůvodné.

6. Soud prvního stupně z provedeného důkazu spornou vlastní směnkou č. [Anonymizováno] zjistil, že směnka byla vystavena společností [právnická osoba] v [Anonymizováno] dne 20. 3. 2013, na řad žalobce, na směnečný peníz 214 009,60 Kč, obsahuje hodnotou doložku ke smlouvě č. [Anonymizováno] a je opatřena doložkou bez protestu. Žalovaný ji podepsal jako aval za výstavce. Na směnce je jednak označen umístěnec, a to doložkou „splatno u [právnická osoba].“, pod níž je dále doložka „adresa: SME [adresa] – [adresa]“.

7. Právní poměry účastníků soud posoudil podle č. I § 78 odst.1, 30 odst.1 a 47 odst. 1 a 2, 48 odst. 1 a 49 ZSŠ.

8. Námitkovou obranu žalovaného, založenou na tvrzení o neplatnosti směnky z důvodu neurčitosti platebního místa a dvojjazyčnosti textu, vyhodnotil jako nedůvodnou. Podle čl. I § 75 bod 4 ZSŠ je obligatorní náležitostí směnky vlastní údaj místa, kde má být placeno. Platební místo směnky je určeno dostatečně, je-li označeno alespoň údajem města nebo obce. Na sporné směnce je místo placení vyznačeno za údajem umístěnce (Splatno u [právnická osoba]), a to textem „adresa: SME [adresa] – [adresa]“. Část tohoto textu „SME [adresa] – [Anonymizováno]“ může být např. označením organizační jednotky či pobočky umístěnce, popř. označení budovy apod., a nijak nekoliduje s dále vypsanou adresou „[adresa]“; takto označený údaj platebního místa je zcela určitý, vyhovuje požadavku ust. čl. I § 75 bod 4 ZSŠ a je v souladu s ustálenou judikaturou. Čl. I § 75 bod 1 ZSŠ, podle něhož musí směnka vlastní také obsahovat označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, zároveň stanoví pravidlo, že směnka v době svého vydání musí být jednojazyčná. Tomuto pravidlu se však vymykají označení osob či geografických názvů. Žalovaný porušení jazykové jednoty spatřuje v použití zkratky „SME“, kterou odvozuje z anglického slovního spojení „Small and Medium Enterprises“. Uvedená zkratka na sporné směnce může být jak označením organizační jednotky umístěnce, tak i např. objektu, kde mělo dojít k předložení směnky k placení; i kdyby se skutečně jednalo o zkratku anglického označení příslušné jednotky umístěnce, jak dovozuje žalovaný, potom by se na toto označení nevztahoval požadavek jazykové jednoty. Předmětná směnka byla vystavena v českém jazyku a použití zkratky „SME“ (ať už znamená cokoli) jazykovou jednotu listiny neporušuje.

9. Z uvedených důvodů proto podle § 175 odst. 4 o. s. ř. směnečný platební proto ponechal v platnosti a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Žalovaný proti rozsudku podal včasné odvolání, v němž navrhl rozsudek změnit tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení. Uplatněné námitky neplatnosti směnky vyhodnotil soud nesprávně. Zákonnou náležitostí směnky je podle čl. I. § 75 ZSŠ údaj místa, kde má být placeno. Podle čl. I § 4 ZSŠ ji lze učinit splatnou u třetí osoby (umístěnec), a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném. Z gramatického výkladu tohoto zákonného ustanovení lze jednoznačně dovodit, že tzv. umístěnec je osobou třetí, odlišnou od osoby výstavce nebo remitenta. Remitentem je [právnická osoba]., tudíž nelze doložku „Splatno u [právnická osoba]" považovat za určení umístěnce. Ten nemůže být shodný s remitentem. Údaj „Splatno u [právnická osoba]." a „adresa: SME [adresa] – Americká, [adresa]“, s ohledem na jeho grafickou a logickou návaznost měl být soudem posuzován jako doložka, určující platební místo, ohledně níž ovšem platí podmínka jazykové jednoty. Výše uvedený závěr odpovídá závěrům rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 29 Cdo 2352/2008. Soud prvního stupně odmítl zabývat posuzováním jazykové jednoty směnky ohledně zkratky SME, protože ji považoval za součást nepodstatné náležitosti směnky - tj. domicil ve smyslu čl. I. § 4 ZSŠ a nezkoumal její význam. Dospěl k závěru, že je pouze nepodstatnou částí domicilační doložky s tím, že by dané označení mohlo být rovněž označením organizační jednotky umístěnce, nebo i označením objektu, kde mělo dojít k předložení směnky k placení. Pochybil, když se nezabýval jejím významem ani jazykovým původem a neprovedl v tomto směru dokazování, navržené žalovaným k prokázání tvrzení, že se jedná cizojazyčnou verzi označení pobočky, způsobujícím pro nenaplnění požadavku jazykové jednoty neplatnost směnky.

11. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Soudem přijaté skutkové i právní závěry považuje za správné. Provedené důkazy vyhodnotil soud v intencích zásad, upravených v § 132 o. s. ř. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 427/2009 se v této věci neuplatní.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.). Vyšel přitom ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování. Odvolání neshledal důvodné.

13. V projednávané věci se námitková obrana žalovaného zakládala výhradně na směnečných námitkách o neplatnosti směnky.

14. Podle čl. I § 75 ZSŠ vlastní směnka obsahuje označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno a datum a místo vystavení směnky.

15. Podle čl. I. § 76 ZSŠ listina, v které chybí některá náležitost dle čl. I § 75 ZSŠ, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích tohoto ustanovení. K vymezení platebního místa na směnce může dojít podle čl. I § 4 ZSŠ rovněž prostřednictvím domicilu, tedy v souvislosti s označením třetí osoby, u níž je směnka splatná. Třetí osobou, u níž lze podle tohoto ustanovení směnku domicilovat, může být i remitent směnky (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 7 Cmo 505/2004). Je-li určeno, u koho se má směnka zaplatit, komu se má k placení předložit, tedy u koho je splatná, je tím obvykle i určeno platební místo směnky. Je-li však na směnce údaj platebního místa a ještě domicil, nesmí jít o údaje rozporné (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008). Sporná směnka obsahuje vymezení platebního místa pouze prostřednictvím domicilační doložky ve znění: „Splatno u [právnická osoba].", k níž je připojen údaj – adresa: SME [adresa] – [adresa]. Takto označený údaj platebního místa prostřednictvím domicilu je z hlediska určitosti zcela v souladu s ustálenou judikaturou. Platnost směnky dle čl. I § 75 bod 1 ZSŠ z hlediska jejích obligatorních náležitostí, včetně požadavku na její jednojazyčnost může být soudem posuzována jen na základě obsahu směnečné listiny a doložek na ní zapsaných. Směnka vlastní obsahovat označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána. Zkratku SME, která je připojena k adrese domiciliáta, nelze považovat za cizojazyčný výraz, a proto by dokazování za účelem zjištění jejího obsahu a případného významu bylo zcela nadbytečné. Sporná směnka zachovává jednotu českého jazyka a použití zkratky SME ji neporušuje a nijak nezpochybňuje ani určitost platebního místa vyjádřeného prostřednictvím domicilační doložky.

16. Spornou směnku vyhodnotil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti, vymezené v čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobci vůči žalovanému jako avalistovi za výstavce vznikl dle čl. I § 75, 77 odst. 2, 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 1, 32 a § 48 ZSŠ nárok na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv v rozsahu směnečné sumy, směnečného úroku a směnečné odměny.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za 2 úkony právní služby ve výši po 9 180 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu (podané vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za 21 % DPH, celkem 22 941,60 Kč.