o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 8. 11. 2023,

1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) určil, že usnesení členské schůze účastníka ze dne 8. 11. 2023 o povolení dalších úprav stropní konstrukce v bytě č. 13 (uživatel pí [Anonymizováno]) dle dokumentace dodané panem [Anonymizováno] a stanovení termínu pro provedení těchto úprav do 31. 3. 2024. Veškeré náklady na úpravu konstrukce ponese paní [Anonymizováno] jako člen družstva (Usnesení č. 3), je neplatné (dále jen „usnesení“, výrok I.), a že účastník je povinen zaplatit navrhovatelce k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu došlého mu dne 29. 1. 2024, jímž navrhovatelka požadovala vyslovení neplatnosti usnesení. Navrhovatelka tvrdila, že je členkou účastníka s právem užívání bytu č. 13 s tím, že podlahové trámy, tj. dřevěná nosná konstrukce bytového domu, jsou v havarijním stavu, konkrétně jsou napadeny dřevokaznou houbou. Tento stav nechala navrhovatelka odborně ověřit, účastníku je stav znám, stejně tak jako nezbytná potřeba opravy, odmítá však nést její náklady. Účastník hodlá tuto povinnost naopak neoprávněně přenést na navrhovatelku. Navrhovatelka dále argumentovala tím, že konstrukce není součástí bytu a její opravu nelze podřadit pod drobné opravy, které je povinen provádět nájemce. Popsaný problém rovněž není závadou, která by vznikla v souvislosti s užíváním bytu. Odkrytí záklopu podlahy není příčinou problému, pouze byl takto zjištěn. Čl. XX odst. 2 stanov účastníka, jímž tento svůj požadavek na zaplacení opravy navrhovatelkou zaštiťuje, ukládá nájemcům zjevně nepřiměřenou povinnost. Navrhovatelka taktéž poukázala na nesprávnost spočívající v tom, že předmětná konstrukce je u bytu užívaného navrhovatelkou podlahou, ne stropem. Konečně vyjádřila ochotu uhradit náklady na podlahu a opětovný zásyp záklopu podlahy, nikoliv však na opravu trámové konstrukce a záklop, neboť ty představují společné části domu.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval obranou účastníka, který s požadavkem navrhovatelky nesouhlasil. Označil za nesporné, že se 8. 11. 2023 konala členská schůze účastníka, na níž bylo přijato napadené usnesení. Měl však za to, že veškeré náklady spojené s předmětnou opravou je povinna nést navrhovatelka, a to v souladu s ustanovením čl. XX odst. 2 stanov účastníka, podle něhož hradí nájemce či společní nájemci veškeré opravy v bytě související s jeho užíváním, včetně zařizovacích předmětů, a náklady spojené s běžnou údržbou bytu, není-li dále stanoveno jinak, přičemž nájemce nehradí opravy a výměny elektrických, vodoinstalačních, kanalizačních, plynových a topných rozvodů (včetně topných těles), rozvodů společné televizní antény, opravy a výměny domácích telefonů a rozvodů k nim, opravy a ověřování bytových měřičů vody a tepla, vnější nátěry oken v bytě a jejich výměny nebo výměny jejich částí, pokud se s účastníkem nedohodne jinak. S uvedeným zněním stanov souhlasili všichni členové účastníka. Účastník měl dále za to, že pan Archman bez předchozího souhlasu účastníka odstranil kompletní zásyp prkenného záklopu a částečně tento záklop odkryl, což vyvolalo nutnost předmětné opravy, jež tak souvisí s užíváním bytu.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že navrhovatelka je na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 6. 1999 nájemkyní bytu č. 13 v domě č. p. [Anonymizováno], stojícího na pozemku č. parc. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví účastníka. Rovněž bylo prokázáno, že podle čl. XX odst. 2 notářského zápisu ze dne [Anonymizováno], [Anonymizováno], obsahujícího stanovy účastníka, veškeré opravy v bytě související s jeho užíváním, včetně zařizovacích předmětů, a náklady spojené s běžnou údržbou bytu hradí nájemce (společní nájemci), není-li dále stanoveno jinak. Nájemce nehradí opravy a výměny elektrických, vod instalačních, kanalizačních, plynových a topných rozvodů (včetně topných těles), rozvodů společné televizní antény, opravy a výměny domácích telefonů a rozvodů k nim, opravy a ověřování bytových měřičů vody a tepla, vnější nátěry oken v bytě a jejich výměny nebo výměny jejich částí, pokud se s družstvem nedohodne jinak. Soud prvního stupně dále zjistil, že v pozvánce na členskou schůzi na dne 8. 11. 2023 byl uveden bod 3 programu jako projednávání „rekonstrukce bytu navrhovatelky, resp. stropní konstrukce“, účastník navrhoval přijetí usnesení „o povolení dalších úprav stropní konstrukce dle dokumentace dodané panem [Anonymizováno] a stanovení termínu pro provedení těchto úprav“, případně nalezení jiného řešení „nevyhovující stropní konstrukce, zejména jejím uvedením do původního stavu, nebude-li schváleno provedení dalších úprav, a stanovení termínu pro provedení takového řešení“. Z průběhu členské schůze byl vyhotoven zápis č. [Anonymizováno], podle něhož bylo pod bodem 3 jednak projednáváno, jednak přijato napadené usnesení, pro hlasovalo 12 členů účastníka, 1 člen byl proti a 1 člen se zdržel hlasování. Dále bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] podal statický posudek z října 2022 se závěrem, že z důvodu zajištění bezpečnosti v bytě navrhovatelky a v bytě pod ním je nutné provést výměnu kompletního záklopu, opravu zbývajících částí stropní konstrukce napadených dřevokaznými houbami, výměnu příložek v místě mezipokojové příčky a instalaci nové příložky k trámu zazděnému do štítové stěny. Dle zprávy [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 10. 5. 2018 byla u některých stropních trámů diagnostikována destruktivní hniloba s tím, že mechanické vlastnosti dřeva jsou již po poměrně krátkém působení houby velmi zhoršené, u některých trámů zcela destruované.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), konkrétně posuzoval možnost dovolat se neplatnosti usnesení podle § 663 odst. 1 z. o. k. a pravidla pro nájem družstevního bytu a rozsah běžné údržby a oprav v nich podle § 741 odst. 1 a § 744 odst. 2 z. o. k. Pravidla a postup při dovolání se neplatnosti usnesení hodnotil soud prvního stupně dále podle § 258 a § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozsah povinností nájemce k úhradě oprav a úprav bytu posuzoval podle § 2239 a 2257 odst. 2 o. z.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka je aktivně věcně legitimována k podání návrhu, podala jej včas. Soud prvního stupně měl dále za to, že v předmětné věci se jedná o závadu spočívající v poškození částí vnitřní konstrukce dřevokaznými houbami, která svou povahou není spojena s užíváním bytů a jejich běžnou údržbou, a tedy povinnost hradit její odstranění nespadá pod úpravu čl. XX odst. 2 stanov účastníka. Podle soudu prvního stupně ovlivňuje zjištěná závada nejen byt, jehož nájemcem je navrhovatelka, ale minimálně i byt pod ním. Vlastnosti dřeva jsou v důsledku působení dřevokazných hub výrazně zhoršené až totálně destruované, tento stav byl odborně zjištěn, přičemž zároveň nelze uzavřít, že nastal v důsledku jednání navrhovatelky nebo její rodiny. Odkrytím záklopu konstrukce byl „pouze“ zjištěn, nikoliv zapříčiněn. Soud prvního stupně měl taktéž za to, že předmětná oprava se ze své povahy ani nemůže týkat bytu jako takového, jak již bylo řečeno, jde o vnitřní konstrukci domu, tj. stavby, tj. ani z tohoto důvodu nelze aplikovat shora uvedené ustanovení stanov účastníka, a pokud to účastník učinil, překročil možnost uložit navrhovatelce povinnost. Soud prvního stupně taktéž poukázal na chybnou lokalizaci závady vymezenou v napadeném usnesení, jež jí vůči bytu užívaném navrhovatelkou situuje do místa stropní konstrukce, zatímco ve skutečnosti jde o konstrukci pod podlahou tohoto bytu, což vede k neurčitosti usnesení. Konečně soud prvního stupně upozornil na nesoulad mezi návrhem usnesení obsaženým v pozvánce na členskou schůzi a následně skutečně projednávaným návrhem, který svým obsahem odpovídá napadenému usnesení, jež je v důsledku toho nepředvídatelné. Ve výsledku měl soud prvního stupně za to, že s ohledem na množství vad, jimiž trpí jak postup před schválením usnesení, tak i usnesení samotné, nelze toto ponechat v platnosti.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně pode § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal plně úspěšné navrhovatelce. Za její účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu zástupce po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ze dne 29. 1. 2024 a 22. 4. 2024 a účast na jednání dne 17. 10. 2024), dále paušální náhradu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené úkony a náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 856 Kč, celkem částku 18 456Kč.

8. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání účastník. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil. Situace vznikla podle názoru účastníka z důvodu, že pan [Anonymizováno], který užíval byt č. 13 se souhlasem navrhovatelky, odstranil zásyp prkenného záklopu a částečně jej odkryl, vše z důvodu rekonstrukce bytu, tj. v soukromém zájmu. Uvedený postup vyvolal dle účastníka potřebu opravy konstrukce dřevěných trámů. Takto prováděnou „soukromou rekonstrukci“ by tedy měla hradit navrhovatelka podle čl. XX odst. 2 stanov, nikoliv účastník. Podle účastníka je nerozhodné, že se potřeba opravy netýká jen bytu v nájmu navrhovatelky, ale i jiného, i tak by ji měla hradit právě proto, že vznikla v důsledku neoprávněného odkrytí záklopu konstrukce, tj. protiprávním jednáním navrhovatelky. Závěr soudu prvního stupně ohledně nesprávné lokalizace závady pak účastník označil za přehnaně formalistický a odporující zásadě, že na právní jednání je třeba a priori hledět jako na platné, nikoliv neplatné. I v navrhovatelkou předložených odborných podkladech a v jejich vlastních vyjádřeních se navíc objevuje označení „stropní konstrukce“, podle účastníka tedy neexistují pochybnosti o tom, o jakou konstrukci se jedná. Účastník také rozporoval závěr soudu prvního stupně o nepředvídatelnosti napadeného usnesení s tím, že již v pozvánce na členskou schůzi byl v odůvodnění příslušného bodu programu obsažen poukaz právě na čl. XX odst. 2 stanov, navrhovatelka se tedy mohla na jednání připravit. Účastník konečně brojil proti vyslovení neplatnosti usnesení z důvodu, že by to mělo pro účastníka závažné právní následky, neboť by byla ohrožena včasnost provedení opravy, a tedy ohroženo bezpečné užívání bytů v domě. Soud prvního stupně se pak vůbec nezabýval poměřováním dopadů usnesení do právní sféry navrhovatelky a zájmem účastníka na bezpečném užívání bytů, napadené usnesení je proto nepřezkoumatelné. Účastník ve výsledku navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V replice k vyjádření navrhovatelky účastník dále uvedl, že stanovy účastníka, tj. i čl. XX odst. 2, byly přijaty 100 % všech členů družstva. Tito tak souhlasili s tím, že budou hradit veškeré opravy v bytě související s jeho užíváním, vyjma taxativně uvedených situací. Rekonstrukce bytu je dle účastníka jeho užíváním, proto i opravu konstrukce má hradit navrhovatelka. Odkrytím záklopu se totiž vytvořily podmínky pro působení dřevokazných hub, čímž byla konstrukce poškozena. Navrhovatelka navíc nebyla napadeným usnesením nijak krácena na svých právech.

9. Navrhovatelka se vyjádřila k odvolání tak, že není pravdou, že poškození trámů vzniklo v důsledku užívání bytu. V souvislosti s rekonstrukcí bytu byla tato závada pouze odhalena, přičemž destruktivní hniloba již v některých částech trámů zcela zničila mechanické vlastnosti dřeva, což s sebou nese zdravotní i bezpečnostní rizika. Záměr odstranit zásyp podlah byl navíc účastníku znám z projektové dokumentace stavebních úprav bytu č. 13. K odstranění záklopu pak došlo až v souvislosti s odborným průzkumem prováděným [tituly před jménem]. Tj. navrhovatelka vadu nezpůsobila. Navíc se jedná o závadu nikoliv bytu, ale domu, tedy stavby, přičemž je to právě účastník, jako pronajímatel, který má povinnost udržovat věc ve stavu způsobilém k užívání ke stanovenému účelu. Na nájemci je, aby zajistil drobné opravy. Navrhovatelka se ztotožnila s názorem soudu prvního stupně ohledně nepředvídatelnosti napadeného usnesení a nesprávné lokalizace závady v jeho znění. Ve výsledku navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně i právně správné potvrdil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání usnesení přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Podle § 663 odst. 1, věta prvá, z. o. k. každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

12. Podle § 741 odst. 1 z. o. k. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího k podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona.

13. Podle § 744 odst. 2 z. o. k. stanovy bytového družstva určí rozsah běžné údržby a drobných oprav souvisejících s užíváním družstevního bytu a okolnosti, za nichž lze stavebně upravovat družstevní byt a dům.

14. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

15. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

16. Podle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

17. Podle § 2257 odst. 2 o. z. nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

18. Podle § 5 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, společnými částmi domu, jako částmi podstatnými pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu podle § 1160 odst. 2 občanského zákoníku, jsou zejména vodorovné a svislé nosné konstrukce včetně základů domu, obvodové stěny domu.

19. Podle § 260 odst. 1 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.

20. Odvolací soud považuje zjištění soudu prvního stupně za úplná a správná a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud se stejně tak ztotožňuje s právním posouzením věci provedeným soudem prvního stupně.

21. Odvolací soud dále ze zprávy ze dne 10. 5. 2018 zpracované [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále jen „zpráva“), nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně, zjistil (když důkaz touto listinou nebylo třeba opakovat, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011, dostupný na www.nsoud.cz), že trámy byly zakryty záklopovými prkny, za účelem nutných zjištění byly v průběhu prohlídky odkryty sondy k uložení trámů. Jmenovaná ve výsledku konstatovala, že trámy je nutno uložit „volně“ (řada z nich byla totiž uložena nepřístupně a neprodyšně), nová záklopová prkna také uložit volně a nezazdívat, prkna prosytit fungicidem, záklopy demontovat a vyvézt na skládku. [tituly před jménem] zjistila na vícero místech poškození trámů v charakteristice „totální destrukce“, a to v důsledku působení celulózovorních dřevokazných hub. Doporučila i posouzení budovy statikem. Z rozboru kultivace vzorků pak vyplývá, že napadení je starého data.

22. K jednotlivým odvolacím námitkám účastníka odvolací soud uvádí:

23. Odvolací osud zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že předmětná závada není takového charakteru, že by náklady na její odstranění by měla nést navrhovatelka jako nájemce bytu č. 13. Uvedená závada totiž nevznikla způsobem odpovídajícím tvrzení účastníka, tj. v souvislosti s užíváním bytu, konkrétně v důsledku jeho rekonstrukce a odkrytí zásypu prkenného záklopu. Jak totiž jednoznačně plyne z výše uvedené zprávy, tak prkenný záklop nebyl odkryt, to bylo na potřebných místech provedeno až za účelem odborného posouzení. Napadení konstrukce dřevokaznými houbami je dále jednak velmi pokročilé (části trámů jsou zcela destruovány), jednak starého data, tj. s rekonstrukcí bytu logicky a objektivně nemůže souviset. Odstranění zásypu prkenného záklopu a následná kontrola trámů byla naopak ve vztahu ke stavu bytu a domu pozitivním krokem, neboť odhalila zásadní závadu konstrukce, kterou je z pohledu doporučení [tituly před jménem] Hřebenářové třeba provést jiným způsobem, než jak byla dosud realizována, jmenovaná dokonce doporučila demontáž a zničení stávajících záklopů.

24. Naopak nelze přisvědčit obraně účastníka, že povinnost navrhovatelky k úhradě nákladů na opravu závady vyplývá z čl. XX odst. 2 stanov. Jednak, jak je rozebráno výše, závada nevznikla v souvislosti s užíváním bytu, jednak se nejedná o opravu či údržbu bytu, ale konstrukce stavby [§ 5 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb.]. Za těchto okolností předmětná závada vůbec nespadá pod zmíněnou úpravu stanov účastníka, jde o opravu závady stavby, která je ve vlastnictví účastníka a ten je povinen udržovat ji ve stavu neohrožujícím užívání jednotlivých pronajatých bytů.

25. Navrhovatelka je aktivně věcně legitimována k podání návrhu, tento podala ve lhůtě stanovené právní úpravou a napadené usnesení členské schůze je zároveň takovým rozhodnutím orgánu družstva, jehož neplatnosti se může v souladu s citovanou právní úpravou navrhovatelka domáhat. Pro posouzení souladu usnesení s právní úpravou a vnitřními předpisy družstva je pak zcela na místě hodnotit i způsob svolání členské schůze, jak učinil soud prvního stupně. Text příslušného bodu programu je formulován jasně a absentuje v něm uvedení možnosti uložení povinnosti nájemci bytu cokoliv hradit, naproti tomu návrh usnesení projednávaný v proběhu členské schůze už konkrétně hovoří o povinnosti navrhovatelky zaplatit náklady na opravu závady. Existuje zde tedy příkrý rozpor mezi shora uvedeným. Poznámka v odůvodnění bodu programu odkazující na čl. XX odst. 2 stanov účastníka není způsobilá vnést do této situace soulad.

26. Podle názoru odvolacího soudu nelze přisvědčit ani námitce účastníka ohledně „přehnaného formalismu“ soudu prvního stupně při hodnocení formulace napadeného usnesení. Způsob, jakým o závadě případně někdy hovořila navrhovatelka či jak byla označena v např. v odborných posouzeních stavu konstrukce, není podstatný. Zásadní je, aby rozhodnutí orgánu družstva bylo určité, srozumitelné, a nikoliv vnitřně rozporné. Pokud je navrhovatelce uložena povinnost nést náklady na odstranění závady stropní konstrukce, je tak činěno v souvislosti s jí užívaným bytem a zároveň je naprosto zřejmé, že ve vztahu k tomuto bytu jde o závadu v konstrukci podlahy, nelze takový nedostatek tolerovat.

27. Pokud účastník argumentuje nemožností vyslovení neplatnosti usnesení z důvodu, že by to pro něj mělo závažné právní následky, neboť by byla ohrožena včasnost provedení opravy, a tedy ohroženo bezpečné užívání bytů v domě, nelze této námitce přisvědčit. Účastník se de facto domáhá postupu podle § 260 odst. 1 o. z., taková situace ale může nastat pouze tehdy, pokud by byly tam stanovené podmínky splněné kumulativně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 27 Cdo 2412/2024). Již jen z povahy věci lze ale učinit jednoznačný závěr, že napadené usnesení by mělo ve vztahu k navrhovatelce závažné právní následky – byla jím nucena hradit opravu závady, jejíž odstranění nespadá do její povinnosti nájemce a člena družstva. I kdyby tedy existoval zájem účastníka hodný právní ochrany na nevyslovení neplatnosti usnesení, nelze takto postupovat.

28. Odvolací soud konečně konstatuje, že není případná ani námitka účastníka, že se soud prvního stupně nezabýval poměřováním dopadů usnesení do právní sféry navrhovatelky a zájmem účastníka na bezpečném užívání bytů, a že je z tohoto důvodu usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Jednak soud prvního stupně úvahu o dopadu do sféry navrhovatelky učinil, což je dostačující (viz výše), jednak i kdyby takto nepostupoval, nezakládalo by to důvod nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně totiž splnil veškeré povinnosti kladené na jeho rozhodnutí podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 157 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

29. Odvolací soud uzavírá, že má, stejně jako soud prvního stupně, za to, že jsou dány veškeré zákonné podmínky pro vyhovění návrhu, proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

30. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 účastníku, neboť byl i v odvolacím řízení zcela neúspěšný. Navrhovatelce tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně zástupkyně po 5 620 Kč za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2025) podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Dále navrhovatelce náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč za tyto úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za 21% sazbu daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupkyně navrhovatelky plátcem, ve výši 2 549,40 Kč, tj. celkem 14 689,40 Kč.

31. Lhůta k plnění ve výroku II. tohoto usnesení byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [adresa] plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.