o zaplacení částky 757 264,64 Kč s přísl. k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2019, č. j. 44 Cm 136/2014-199

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 8. 11. 2017, č. j. 44 Cm 136/2017-22 v platnosti a žalovanému v bodě II. výroku uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení 30 077 Kč. Podle odůvodnění soud vydaným směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení postihových nároků ze směnky č [Anonymizováno], vystavené společností [právnická osoba] dne 9. 5. 2007 v [Anonymizováno] na řad žalobce, na směnečný peníz 757 264,64 Kč, splatné dne 14. 5. 2015, žalovaným avalované.

2. Žalovaný ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že žalobce snížením kontokorentu na 350 000 Kč z 500 000 Kč v letech 2010-2011 odňal společnosti převážnou část prostředků k financování běžné podnikatelské činnosti a dostal společnost do existenčních potíží, ač byl na tíživou situaci společnosti [právnická osoba] jejím jednatelem upozorňován. Namítl neplatnost dohody o vyplňovacím právu směnečném i smlouvy o úvěru a uvedl, že kdyby věděl, že žalobce vůči společnosti [Anonymizováno] a vůči němu bude jednat nepoctivě, smlouvu o úvěru by neuzavřel a dohodu nepodepsal. Částka k vyplnění směnky činí hodnotu 0 Kč, vyplnění částky 757 264,64 Kč je neoprávněné a v rozporu s § 6 a 8 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). V rozporu s citovanými ustanoveními a s ustanovením § 5 obč. zák. je i postup žalobce, který do dražby konané soudním exekutorem [Anonymizováno] svoji pohledávku nepřihlásil. Úhrady směnkou zajištěného dluhu mohl dosáhnout realizací prodeje zástavy, což neučinil ve vztahu k žalovanému i společnosti [právnická osoba]. Žalobce jednal bez odborné péče, svým jednáním vyvolal u obou protiprávní stav. Namítl promlčení nároku na plnění ze smlouvy o úvěru, ta nebyla platně uzavřena. Promlčelo se i právo žalobce vyplnit blankosměnku dle dohody o vyplňovacím právu směnečném, neboť tato podle něj nebyla platně vystavena.

3. Žalobce ve vyjádření námitky označil za zcela účelové a nepravdivé. Uvedl, že úvěr byl společnosti [právnická osoba] poskytnut nikoliv na řešení tíživé situace společnosti, ale účelově na refinancování nákupu nemovitosti. Banka přitom byla oprávněna posuzovat účelovost každého dílčího čerpání a případně je odmítnout, nebude-li doloženo. S ohledem na porušení podmínek smlouvy dlužníkem zesplatnila banka celý zůstatek úvěru a celkovou dlužnou částku v souladu s vyplňovací dohodou doplnila do blankosměnky. Námitky neplatnosti úvěrové smlouvy a dohody o vyplňovacím právu směnečném jsou vágní a neprojednatelné. Obdobně neurčité a nepodložené jsou i ostatní námitky.

4. Soud na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] a Všeobecnými obchodními a úvěrovými podmínkami, dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno], smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [Anonymizováno], uzavřenými mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 9. 5. 2007, historií úvěrového účtu společnosti [právnická osoba] vedeného u žalobce, předžalobní výzvou, oznámením žalobce o prohlášení úvěru za splatný) má za prokázáno, že spornou směnku vystavila dne 9. 5. 2007 v [Anonymizováno] společnost [právnická osoba], zastoupená žalovaným jako jednatelem. Směnkou s doložkou „bez protestu“, vystavenou na řad žalobce, se společnost zavázala dne 14. 1. 2015 u [právnická osoba], [adresa], zaplatit částku 757 264,64 Kč. Žalovaný směnku podepsal v postavení avala za výstavce. K úhradě směnky byl písemně vyzván dne 14. 2. 2017. Směnka, vystavená jako blankosměnka společně se zřízeným smluvním zástavním právem (Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [Anonymizováno]) zajištovala pohledávky žalobce z uzavřené smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout společnosti [právnická osoba] peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 810 000 Kč na refinancování nákupu nemovitostí blíže ve smlouvě uvedených. Rozsah a obsah vyplňovacího práva k vystavené blankosměnce byl sjednán v dohodě o vyplňovacím právu směnečném. V ní společnost [právnická osoba]. udělila žalobci právo doplnit blankosměnku v chybějících údajích směnečného peníze a data splatnosti za podmínek v dohodě sjednaných. Dohodu odsouhlasil a podepsal také žalovaný (avalista). Žalobce pro porušení smlouvou sjednaných podmínek prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 14. 1. 2013, resp. k 20. 2. 2013 a tyto pohledávky také specifikoval. Podle úvěrového účtu společností [právnická osoba]. byl úvěr ve výši 810 000 Kč čerpán 10. 5. 2007. Výše dlužné jistiny činila 508 500 Kč.

5. Další žalovaným navržené dokazování (vyžádání korespondenčních adres žalovaného, vyžádání rozsudků zdejšího soudu týkajících se žalobce a jeho případného nepoctivého jednání, jakož i informace od ČNB o tom, zda bylo vedeno správní řízení ohledně porušování bankovní licence, návrh na povolení vkladu zástavního práva a usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] o rozhodnutí v exekuční věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [právnická osoba]) pro nadbytečnost neprovedl.

6. Při právním posouzení věci vyšel soud z čl. I § 75, 30, 32, 48, 77 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ). Spornou směnku posoudil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny čl. I § 75 ZSŠ vyžadované náležitosti.

7. Včas uplatněné námitky žalovaného vyhodnotil soud v převážné části jako námitky zcela neurčité, neobsahující jednoznačné a nezaměnitelné vymezení skutku, o nějž se námitková obrana opírá. Takto vyhodnotil zejména námitkové tvrzení o neplatnosti dohody o vyplňovacím právu směnečném a smlouvy o úvěru, tvrzení o jednání žalobce bez odborné péče, odkaz žalobce na § 3030 obč. zák. Není zřejmé, v jakých konkrétních okolnostech žalovaný spatřuje nepoctivé jednání žalobce ani na základě čeho by soud měl dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru či dohody o vyplňovacím právu směnečném, ani z čeho žalovaný dovozuje, že žalobce jednal bez odborné péče a vyvolal protiprávní stav u společnosti [právnická osoba]. Neurčitou a tedy neprojednatelnou námitkou je také námitka týkající se neoprávněného vyplnění směnečné sumy s tím, že částka k vyplnění činí hodnotu 0 Kč. Námitka nesprávně vyplněné směnky je projednatelná, jen pokud žalovaný konkretizuje, který údaj ve směnce nebyl správně vyplněn a z jakého důvodu. Žalovaný v námitkách ovšem ani neuvedl, která ustanovení směnečné vyplňovací dohody byla porušena. Pokud se pokusil o její doplnění v rámci ústního jednání, takové doplnění po uplynutí lhůty k podání námitek je nepřípustné a opožděné. Námitky nepřihlášení pohledávky do dražby, nerealizace prodeje zástavy a promlčení smlouvy o úvěru z důvodu její neplatnosti, soud vyhodnotil jako zcela nedůvodné a co do argumentace rozporné. Námitka týkající se promlčení nároku žalobce ze smlouvy o úvěru, která nebyla platně uzavřena je pro absenci vylíčení skutkových okolností neurčitá. Právo vyplnit blankosměnku se pak nepromlčuje. Námitka nepoctivého postupu žalobce, který měl spočívat ve snížení částky poskytnuté společnosti [právnická osoba] dle smlouvy o kontokorentním úvěru a tím způsobit společnosti existenční obtíže je sice námitkou dostatečně skutkově vymezenou, ale nedůvodnou. Pokud se dlužník nacházel v tíživé finanční situaci a banka za této situace přistoupila k omezení finančních prostředků, poskytovaných dlužníku na základě smlouvy o kontokorentním úvěru, jde o jednání zcela logické a v souladu se zákonem.

8. Z uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil, řízení ve věci zastavil a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. Především namítl, že podle rozvrhu práce pro rok 2017 ve znění dodatku č. 9, který nabyl účinnosti k 20. 9. 2017, měla jako zastupující soudce ve věci rozhodovat JUDr. Vladimíra Dušková, nikoliv JUDr. Hana Sedláčková. Soud byl nesprávně obsazen a žalovaný byl v rozporu s § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod odňat svému zákonnému soudci. Soudem přijaté závěry o neurčitosti námitkových tvrzená jsou pro žalovaného překvapivé s ohledem na postup soudu a poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti účastníků uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit všechny důkazy do skončení prvního jednání ve věci. Tento postup svědčí o podjatosti soudce, který porušil svoji povinnost dle § 80 zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích. Námitkovou obranou žalovaného, která se zakládala na tvrzení o nepoctivém jednání žalobce vůči žalovanému a společnosti [právnická osoba], se soud vůbec nezabýval a vůli žalobce z tohoto hlediska neposuzoval. Poctivost jako objektivní dobrou víru je nutno chápat jako množinu morálních pravidel mezilidského styku, zahrnující složku aktivní a pasivní. Aktivní složku představuje vlastní poctivé jednání vůči jinému, pasivní složku možnost oprávněně spoléhat na poctivost druhé strany ve smyslu § 7 obč. zák. Soud je při rozhodování o důvodnosti námitek povinen vypořádat se se všemi námitkami způsobem maximálně transparentním a logickým, aby úvahy soudu byly seznatelné. Pokud tak neučiní, jde o libovůli, jejímž důsledkem je nepřezkoumatelnost rozhodnutí a tím zpravidla i jeho protiústavnost (nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006., sp. zn. I ÚS 74/06). Takovou libovůlí bylo zamítnutí důkazních návrhů na provedení dokazování rozsudky soudu v jiných obdobných směnečných věcech. Podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu splněny nebyly, dle § 175 odst. 1 o. s. ř. lze postupovat jen za předpokladu, že takový postup není v rozporu s § 3 o. s. ř. Aplikace práva, vycházející pouze z jazykového výkladu, je zcela neudržitelná. Obecný soud, jak dovodil Ústavní soud v rozhodnutí pléna ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, není absolutně vázán doslovným zněním zákona, ale musí se od něj odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý ze základních principů v ústavně konformním právním řádu. Soud vytvořil „situaci tzv. opomenutých důkazů“, neprovedení důkazů týkajících se poctivosti jednání žalobce při snížení kontokorentního úvěru nezdůvodnil. V tom žalovaný spatřuje úmysl soudu vytvořit dojem poctivého jednání a odborné péče žalobce, aniž by jej odůvodnil. Shledal-li soud důvod pro zamítnutí důkazních návrhů na základě předběžného posouzení námitek, měl s ním účastníky seznámit. To neučinil a jeho postup tak byl netransparentní a nepředvídatelný. Do protokolu z jednání se důvody zamítnutí důkazních návrhů nepromítly. Institut směnky je sice založen na přísné formálnosti směnečných vztahů, ta by však neměla vychylovat práva ze směnečného vztahu plynoucí ve prospěch jedné ze zúčastněných stran, zejména je-li druhou smluvní stranou spotřebitel (nepodnikatel), po němž nelze znalost specifické směnečné úpravy spravedlivě požadovat. Soud možnost poskytnutí ochrany spotřebiteli ve směnečném rozkazním řízení a dále v námitkovém řízení proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu vůbec nezvažoval, což je v rozporu s nálezy Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 980/13, II. ÚS 1287/14, Pl. ÚS 16/12).

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Rozhodnutí považuje za věcně správné, založené na správných skutkových zjištěních. S posouzením části uplatněných námitek žalovaného soudem jako námitek neurčitých a neprojednatelných, se ztotožnil. V právním vztahu se žalobcem žalovaný nevystupoval jako spotřebitel, žalovaným odkazované nálezy Ústavního soudu na posuzovaný případ nedopadají. Hodnocení důkazů soud provedl zcela v souladu s § 132 o. s. ř., své závěry náležitě a pečlivě odůvodnil.

11. Podáním ze dne 25. 4. 2023 žalovaný sdělil, že mu v insolvenčním řízení, v němž mu bylo povoleno oddlužení, bylo po splnění oddlužení usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 56 INS 23348/2019-B-25 přiznáno osvobození od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Pohledávku žalobce proto považuje za naturální obligaci, nevykonatelnou ve vykonávacím řízení. Podle judikatury má pohledávka, pro niž byl povinný oddlužen, stejný režim jako pohledávka promlčená. Na pohledávku, nepřihlášenou v insolvenčním řízení, se osvobození od placení vztahuje.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

13. Především je nutno zdůraznit, že včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006). Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu, tedy posuzuje, zda byl směnečný platební rozkaz ke dni svého vydání vydán po právu či nikoliv. Ke skutečnostem, které nastaly po jeho vydání, tedy ani k rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození žalovaného od v rozhodnutí vymezených pohledávek, proto nelze přihlížet.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Přednostně se zabýval tvrzením žalovaného, že ve věci rozhodoval soudce, jemuž věc podle platného rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí nepříslušela, resp. že žalobce byl odňat svému zákonnému soudci. Podle obsahu spisu byla věc přidělena do senátu 44 Cm Krajského soudu v Plzni soudkyni JUDr. Svatavě Dvorecké. Výkon funkce soudce této soudkyně podle dodatku č. 8 k rozvrhu práce pro Krajský soud v Plzni pro rok 2018, platného a účinného od 1. 8. 2018 (Spr. 2171/2018) skončil k 31. 8. 2018. Od 1. 9. 2018 převzala senát 44 Cm soudkyně JUDr. Hana Sedláčková, která věc následně projednala a ve věci rozhodla. Této soudkyni byla věc přidělena v souladu s pravidly stanovenými rozvrhem práce, ve věci tedy rozhodoval zákonný soudce. Neobstojí ani odvolací důvod, založený na tvrzení o podjatosti soudkyně JUDr. Sedláčkové. Podjatost jmenované soudkyně dovozuje žalovaný výhradně z jejího postupu v řízení, který ovšem podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nemůže být důvodem pro její vyloučení. Navíc tvrzení žalovaného o soudem poskytnutém poučení podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. nemá oporu ve spise. Z protokolu z jednání, konaného před soudem prvního stupně dne 13. 3. 2019 vyplývá, že soud pouze konstatoval, že nastaly účinky koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Princip koncentrace podle tohoto ustanovení je výslovně spojen pouze s naplněním zákonných předpokladů, není závislý na úvaze soudce. Prolomení důsledků koncentrace dle tohoto ustanovení nastává výhradně v případě, že kdy nebyly naplněny zákonné předpoklady nebo tam, kde koncentrace nastala, ale zákonná úprava taxativně umožňuje výjimku. Při jednání soud účastníky nepoučoval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

15. Námitkovou obranu žalovaného, která se zakládala na tvrzení o nepoctivém jednání žalobce a nedostatku jeho odborné péče vůči žalovanému a společnosti [právnická osoba] a námitky neplatnosti úvěrové smlouvy a dohody o vyplňovacím právu směnečném soud vyhodnotil správně. Podstatou námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu je vymezení skutkové obrany, tedy konkrétních skutečností, jimiž se žalovaný brání platební povinnosti ze směnky. Odkaz na zákonná ustanovení občanského zákoníku, upravující povinnost poctivého jednání v právním styku a důsledky nepoctivého jednání nepostačují, není-li současně specifikováno jednání, jímž mělo k porušení příslušných ustanovení dojít. S jediným skutkově vymezeným tvrzením, že žalobce snížením kontokorentu při vědomí nepříznivé ekonomické situace společnosti způsobil společnosti existenční problémy se soud vypořádal. Úvěr byl účelově určen na financování nákupu nemovitosti a další čerpání kontokorentu bylo podmíněno naplněním sjednaných podmínek. Ani v rovině tvrzení přitom žalovaný neuvedl, že by sjednané podmínky pro další čerpání splnil a žalobce přesto limit snížil. V tomto rozsahu tedy námitka nepoctivého jednání žalobce nemůže obstát. V námitce neoprávněného vyplnění směnky v rozporu s dohodou žalovaný neuvedl, které ujednání dohody bylo porušeno a z jakých důvodů nemohla být směnka žalobcem vůbec vyplněna, res. vyplněná částka měla být 0 Kč. Nevymezil ani důvody neplatnosti úvěrové smlouvy a dohody o vyplňovacím právu směnečném. Soud by mohl posuzovat jen konkrétní důvod neplatnosti, s ohledem na koncentraci směnečného řízení by jej žalobce v námitkovém řízení nemohl doplňovat, natož následně měnit. Závěr soudu, že uvedené námitky jsou neurčité a neprojednatelné, je tedy správný. K neurčitým námitkám nelze z podstaty věci vést ani dokazování, protože účelem dokazování je prokázání konkrétního a nezaměnitelného skutkového tvrzení. Z čeho žalovaný dovozuje povinnost soudu seznamovat účastníky v rámci projednání námitek se svým předběžným právním názorem na jejich hodnocení, se z odvolání nepodává. Předběžný názor soud předestře účastníkům v případě, že takový postup je nezbytný v rámci zachování předvídatelnosti soudního rozhodnutí. V projednávané věci naplněn v žádném případě nebyl. Soud se také řádně vypořádal s neprovedenými důkazy, když v odůvodnění rozsudku konstatoval, že s ohledem na přijatý závěr o neurčitosti převážné části námitek je další dokazování nadbytečné. Neobstojí ani výhrada žalovaného, že soud postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, pokud vůbec nezvažoval možnost poskytnutí ochrany žalovanému jako spotřebiteli. Jednak se žalovaný v podaných námitkách svého spotřebitelského postavení vůbec nedovolával, jednak mu toto postavení nepřísluší. SDEU v rozsudku C 416/2011, [právnická osoba] proti Geraldu Feichterovi v rámci posuzování předběžné otázky přijal závěr, že článek 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že fyzická osoba mající úzké profesionální nebo podnikatelské vazby na společnost, například ve formě jednatelství nebo většinového podílu na společnosti, nemůže být považována za spotřebitele ve smyslu tohoto ustanovení, pokud poskytuje směnečné rukojemství za vlastní směnku vystavenou k zajištění závazků této společnosti ze smlouvy o úvěru. Uvedený závěr se uplatní i v projednávané věci.

16. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z uvedených důvodů v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. V bodě II. výroku však rozsudek soudu prvního stupně změnil. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 NSCR 110/2015 vyložil, že u pohledávky (jistiny), která vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nelze považovat příslušenství pohledávky tvořené soudem přiznanou náhradou nákladů řízení za peněžitý závazek, který dlužníku vznikl až po schválení oddlužení (§418 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb.), ani za pohledávku vzniklou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení (§ 409 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb.), bez zřetele k tomu, že toto příslušenství vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) po schválení oddlužení. V intencích těchto právních závěrů a s ohledem na usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2022, č. j. KSPL 56 INS 23348/2019-B-25, jímž byl žalovaný v bodě VI. výroku tohoto usnesení osvobozen od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Z uvedených důvodů výrok o náhradě nákladů námitkového řízení změnil tak, že náhrada nákladů se žalobci nepřiznává.

18. Ze stejných důvodů nebylo žalobci přiznáno ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.