o zaplacení směnečného peníze ve výši 1 000 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaných č. 1 a č. 2 proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 24 Cm 18/2020-49,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. 4. 2020, č. j. 24 Cm 18/2020-13 a v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 39 131,95 Kč.

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 1 000 000 Kč s postižními právy po žalovaných jako směnečných rukojmích za výstavce [právnická osoba]. vlastní směnky, vystavené dne 7. 12. 2008 v [Anonymizováno] na částku 1 100 000 Kč, splatné dne 24. 9. 2019 v [Anonymizováno]. Na směnku bylo zaplaceno 100 000 Kč. Soud rozhodl směnečným platebním rozkazem, přičemž vycházel z čl. I § 28, čl. I § 30 odst. 1, čl. I § 32 odst. 1, čl. I § 47, čl. I § 48 odst. 1, čl. I § 77 odst. 3 a čl. I § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). Žalovaní podali proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž uvedli, že část pohledávky byla vymožena v exekučním řízení ještě před podáním žaloby. Nebyla jim předložena výzva k zaplacení adresovaná výstavci směnky, aby v přiměřené lhůtě dluh sám zaplatil. Žalobce měl dluh primárně požadovat po výstavci směnky, který finančními prostředky disponoval a alespoň část dluhu mohl zaplatit (§ 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen obč. zák.). Žalobce v reakci uvedl, že v rámci exekuce vedené proti výstavci směnky byla vymáhána pohledávka, kterou předmětná směnka zajišťovala. Ustanovení § 2021 obč. zák. se neuplatní, jelikož postavení avalů se řídí zákonem směnečným a šekovým.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaných, neboť žalovaný č. 1 svou neúčast omluvil, žalovaný č. 2 se k jednání nedostavil bez omluvy.

4. Námitku částečného placení posoudil soud jako neurčitou, neboť nevymezuje rozsah údajně zaplacené části dluhu. V odůvodněné námitce by žalovaní museli uvést konkrétní údajně zaplacenou částku, přičemž důkazní břemeno k prokázání částečného placení by nesli oni. Soud podotkl, že je rozdíl mezi závazkem ze směnky a závazkem ze závazkového vztahu, který byl důvodem pro vystavení směnky. Další část námitkové obrany shledal soud odůvodněnou, avšak nedůvodnou. Žalovaní převzali rukojemství za výstavce vlastní směnky a jsou k jejímu zaplacení zavázáni stejně jako výstavce. Závazek avalů k zaplacení směnky není subsidiární k závazku avaláta, jímž je výstavce vlastní směnky. Věřitel se nemusel před uplatněním pohledávky vůči avalům obrátit na výstavce směnky. Žalovanými uvedené ustanovení občanského zákoníku se neuplatní, neboť zákon směnečný a šekový upravuje vztahy avala a avaláta odlišně; jsou zavázáni společně a nerozdílně.

5. Z důvodů shora uvedených ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti a žalobci přiznal náhradu nákladů námitkového řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Rozsudek napadli v celém rozsahu oba žalovaní včasným odvoláním a navrhli, aby „Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a ve věci znova rozhodl sám“. Žalovaný č. 1 uvedl, že se nemohl ani jednoho z nařízených jednání ze zdravotních důvodů účastnit. Soudu zaslal omluvu i žádost o odročení. Bylo mu upřeno právo účastnit se jednání, když v rámci svého výslechu mohl doložit skutečnosti rozhodné pro zrušení směnečného platebního rozkazu. Žalovaný č. 2 se jednání konaného dne 16. 10. 2020 neúčastnil proto, že jej žalovaný č. 1 informoval o tom, že se jednání nebude konat kvůli zdravotní indispozici žalovaného č. 1. Žalovaný č. 2 si je vědom, že se neomluvil, nicméně předpokládal, že žádosti o odročení bude vyhověno a že se k nároku žalobce bude moci vyjádřit osobě při následujícím jednání. K hodnocení námitek shodně uvedli, že námitku částečné úhrady nepovažují za neurčitou, neboť v době podání námitek nebylo možné uhrazenou částku blíže specifikovat, a to kvůli lhůtě k podání námitek. Exekuční řízení je vedeno již od 15. 1. 2020 a je s podivem, že nebylo ničeho vymoženo, a to za situace, kdy primární dlužník na obstaveném účtu disponoval dostatečnými finančními prostředky. Směnka sloužila k zajištění pohledávky vymáhané v rámci exekučního řízení. V případě jejího uhrazení, byť částečného, by byla úhrada směnky uplatněna žalobcem neprávem.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že žalovaný č. 1 se z jednání omluvil, nicméně v omluvě nenaznačil, že by se chtěl jednání zúčastnit, o odročení jednání nepožádal. Žalovaný č. 2 se nedostavil k jednání bez omluvy. Jeho výmluva, že očekával odročení jednání, je nepřípadná. Soud prvního stupně nepochybil, pokud jednal v nepřítomnosti žalovaných. S neurčitostí námitky se soud prvního stupně vypořádal správně.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

9. Nejprve se odvolací soud zabýval výhradou žalovaných, že jim byla odňata možnost jednat před soudem. Jednat v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka, který nepožádal včas z důležitého důvodu o odročení jednání, je v zásadě možné (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Ve vztahu k žalovanému č. 2 je třeba konstatovat, že byl k jednání nařízenému na den 16. 10. 2020 řádně předvolán (předvolání doručeno dne 16. 9. 2020), přičemž o odročení jednání nepožádal. Jednal-li soud v takovém případě v jeho nepřítomnosti, nijak nepochybil (§ 101 odst. 2 o. s. ř.). Mylný předpoklad žalovaného č. 2, že jednání konáno nebude, nemá na hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně žádný vliv. Ve vztahu k žalovanému č. 1 bylo zjištěno, že emailovou zprávou doručenou soudu dne 14. 10. 2020, k níž nebyl připojen elektronický podpis, se žalovaný č. 1 omluvil z jednání konaného dne 16. 10. 2020 z důvodu nemoci, avšak o odročení jednání nežádal. Tvrzení žalovaného č. 1 uvedené v odvolání, že žádal o odročení jednání, se tak míjí s obsahem jeho podání. Jestliže soud prvního stupně projednal věc v nepřítomnosti žalovaného č. 1, postupoval v souladu s § 101 odst. 2 o. s. ř. a nelze dovodit, že by žalovanému č. 1 byla nesprávným postupem soudu odňata možnost před ním jednat. Omluvu totiž nelze bez dalšího považovat za žádost o odročení jednání (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 369/96).

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem z jím provedeného dokazování.

11. Z předmětné směnky odvolací soud zjistil, že byla vystavena společností [právnická osoba] v [Anonymizováno] dne 7. prosince 2018 na řad žalobce (dříve [Anonymizováno]) a obsahovala závazek zaplatit dne 24. 9. 2018 částku 1 100 000 Kč v [adresa]. Směnka obsahuje doložku „bez protestu“. K doložce „jako rukojmí za výstavce“ připojili podpis [Jméno žalované B] a [Jméno žalované A].

12. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že předmětná směnka je platnou směnkou vlastní, obsahující všechny náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š., z níž žalobce dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vznikl vůči žalovaným jako směnečným rukojmím za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.). Žalovaní, kteří připojili svůj na směnku u doložky „jako rukojmí za výstavce“ zajistili zaplacení směnky. Při výkonu práv ze směnky mají přímí dlužníci, kterými jsou jak výstavce, tak směneční rukojmí, postavení samostatných solidárně zavázaných směnečných dlužníků (čl. I § 47 z. s. š.). Z toho vyplývá, že majitel směnky může požadovat veškeré nároky ze směnky po jednom z dlužníků, po několika z nich nebo po všech najednou, aniž by musel o zaplacení směnky upomínat nejprve jejího výstavce. Na posouzení směnečného rukojemství se úprava ručení v § 2018 a násl. obč. zák. neuplatní. Citovaná ustanovení se vztahují na případy obecného ručení, tj. kdy osoba rukojmího je akcesorickým dlužníkem k závazku jiného určitého dlužníka.

13. Správně soud prvního stupně posoudil i námitku částečného splnění směnečné pohledávky jako neodůvodněnou. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4392/2018 uzavřel, že „Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.“ Z námitky žalovaných, že „část vymáhané pohledávky již byla vymožena a uhrazena“ není zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, resp. v jakém rozsahu má být platební povinnost uložená směnečným platebním rozkazem podrobena přezkumu. Za odůvodněnou námitku by s ohledem na uvedené požadavky bylo možné považovat pouze námitku obsahující konkrétní částku, která měla být zaplacena; na uvedeném závěru nic nemění výhrada žalovaných, že ve lhůtě k podání námitek jim nebyla výše částky známa. I kdyby žalovaní v námitkách uvedli výši částky, která byla vymožena v rámci exekučního řízení vedeného proti povinnému, tj. výstavci směnky, závěr o tom, že směnečná pohledávka nebyla v žalobcem uplatněném rozsahu uhrazena, by zůstal beze změny, neboť v rámci exekučního řízení byla vymáhána pohledávka směnkou zajištěná. Splněn by tak případně mohl být zcela nebo zčásti pouze závazek směnkou zajištěný, nikoli závazek ze směnky. Podstatný je v tomto směru obsah námitek. V nich se žalovaní bránili výhradně tím, že „část vymáhané pohledávky již byla vymožena a uhrazena“, nikoliv tím, že směnkou zajištěný závazek byl zčásti nebo zcela splněn.

14. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když vydaný směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti, a proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 33 632 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 24 680 Kč (2 úkony x 12 340 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 9. 6. 2021, podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou na jednání a zpět ve výši 1 400 Kč (14 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět hromadnou dopravou ve výši 1 115 Kč. Náklady řízení tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 5 837 Kč.